Když jsem před dvěma lety recenzoval mamutí cRPG Warhammer 40,000: Rogue Trader, hra se mi dostala pod kůži natolik, až jsem temnochmurnému univerzu 41. milénia naplno a fanaticky propadl. Za tu dobu jsem zhltnul více než třicítku knih, postavil dvě armády figurek, zúčastnil se několika turnajů a taky s Alešem rozjel o Warhammeru podcast. To vše díky fantastické hře od Owlcat Games, ke které se dá má posedlost jednoduše vystopovat.
Nepíšu to, abych se chlubil nebo ve snaze kolem sebe vytvořil aureolu autority, ale jako důkaz, jak skvělý Rogue Trader je. Nevycházet ve stejný rok jako Baldur’s Gate III, půjde jasně o nejlepší RPG roku. Zároveň funguje nejen jako pohlazení pro fanoušky WH40K, ale také jako výborná brána do univerza, které spoustu lidí dokáže zastrašit a přehltit svou hloubkou, mnohovrstevnatostí a neuvěřitelným množstvím děl, které jsou se značkou spjatá.
Vydání na Nintendo Switch 2, ještě takto před Vánoci, jsem vyhlížel jako povstání Císaře ze Zlatého trůnu. Těšil jsem se, že se po letech ke hře vrátím, dám si konečně ten vytoužený průchod za heretika a na svátky se odeberu na více než sto hodin do sektoru Koronus v pátrání po zločinném kultu, za kterým se skrývá něco mnohem většího a zlověstnějšího. Jenže port je natolik nedodělaný, že Rogue Tradera po patnácti hodinách zklamaně odkládám a dovolená na palubě vlajkové lodi rodu von Valencius musí přijít někdy jindy.
Ve 41. miléniu je jenom válka
Jste Rogue Trader – diplomat, průzkumník a dobrodruh z pověření samotného Boha-Císaře, jehož autoritě se málokdo vyrovná. Pro exkluzivní kastu šlechticů neplatí běžná pravidla smrtelníků. Účel světí prostředky, a proto se nad jejich metodami přivírají všechny oči, uši a další tělesné otvory. Díky tomu vás ale hra nechá objevovat zákoutí a zákonitosti tak, jak by to za jiné postavy nebylo možné.
Můžete být fanatický stoupenec Imperiálního kultu, odporný heretik, který se nebojí koketovat s Chaosem, spojenec špinavých xenos, jehož do bitvy krom mariňáků doprovázejí i Eldaři. A samozřejmě všechno mezi tím.
zdroj:
Owlcat Games
zdroj:
Owlcat Games
Právě svoboda, provázanost příběhu a stovky vašich větších či menších rozhodnutí, které zásadně utvářejí příběh sektoru Koronus a jeho miliard obyvatel, jsou zdaleka nejsilnější stránkou Rogue Tradera. Hra je fantasticky napsaná, reflektuje vaše volby a dává vám poměrně velkou volnost, jak k příběhu přistupovat. To vše v autenticky brutálním a pochmurném zasazení, kde jsou plamínky naděje stejně vzácné jako normální a spokojený život.
Neméně povedený je taky tahový souboják plný aktivních schopností a zajímavých mechanismů. Po vzoru XCOMu budete využívat různé kryty, snažit se na procenta trefit soupeře, mrskat po nich granáty nebo psykerské síly (kouzla). Poslední jmenované je navíc ozvláštněné skvělým mechanismem oslabování clony mezi matériem a Warpem, kdy příliš mnoho kouzlení může na bojiště manifestovat démony a jiné nečekané efekty, což dokáže zásadně ovlivnit průběh bitvy – ne vždy ve váš prospěch.
Vývojáři se při portování asi málo modlili k duchu ve stroji... nebo bylo použito málo kadidla.
Zkrátka a dobře Rogue Trader je jedno z nejlépe napsaných RPG (a číst budete hodně), neplýtvá zbytečnými souboji, je úžasně komplexní, jak se na více než sto hodinovou hru sluší a patří. Navíc s fenomenálním temnochmurným soundtrackem a povedenou neogotickou stylizací. Portovat jej na Switch 2 je přece jasná trefa do černého a okamžité doporučení ke koupi... akorát, že vůbec.
Technický paskvil
Je dobré podotknout, že i u PC verze jsem byl ochotný okázale přehlížet technický stav hry. Hry od Owlcat Games bývají notoricky trochu rozbité. Na druhé straně se pak dlouhé měsíce dočkávají příkladné péče. Jenže u hry, která vyšla už před dvěma lety, se špatný výkon kouše mnohem hůř.
Že Rogue Trader neběží v 60 FPS, bych u primárně tahového RPG se spoustou dialogů ještě v pohodě překousnul. Ale fakt, že snímkovací frekvence padá kamsi ke 20 FPS během náročnějších scén, se mi přechází výrazně hůř. Framerate je strašně nekonzistentní a lítá od pocitově vyšších 50 až k viditelným záškubům. Souboje se sekají takřka všechny.
zdroj:
Owlcat Games
Každá vteřina hry je prolezlá záškuby, trhavou kamerou a špatnou odezvou ovládání. Sekají se souboje, cutscény, pohyb v menu, zkrátka úplně všechno. I přesto bych byl ochotný hru se zatnutím zubů dohrát a úplně ji neodepisovat. Jenže tady bohužel problémy nekončí.
Na prostoru asi patnácti hodin hra s výmluvnou chybovou hláškou čtyřikrát spadla, načítání je strašně zdlouhavé, uživatelské rozhraní nepřehledné a konzolové ovládání vyřešené vyloženě nešťastně. Platí to taky pro rozložení prvků na obrazovce – je bezva, že kvůli handheldu a menší obrazovce narostla velikost textu i textová okna. Jenže kvůli tomu třeba popisky přímo ve hře často nejdou vůbec přečíst, protože je překrývá nějaká část rozhraní, případně musíte kamerou rotovat jak zběsilí, protože máte textové okno mimo záběr.
zdroj:
Owlcat Games
Rogue Trader má spoustu nabídek, podnabídek a informačních oken. Hra je většinu času skrývá, abyste přes ně vůbec něco viděli, takže si je musíte tlačítkem sami vyvolávat a pak v nich různě listovat po zvýrazněných slovech, která vám otevřou další okna. S myší velmi jednoduchá záležitost, protože na podtržený termín najedete kurzorem a voilá, máte hotovo. Na Switchi musíte někdy zmáčknout X, někdy pravý analog, někdy musíte pravý analog pro změnu podržet... ovládací schéma je tak strašně nekonzistentní, že i po patnácti hodinách musím pořád koukat do legendy, abych se sakra dozvěděl, co která schopnost dělá nebo co který status znamená.
„To si úplně říká o využití ovládání myší, což Switch 2 umí a na tahovky se parádně hodí!“ říkal jsem si při vydání. Jo, tak Rogue Trader toto ovládací schéma nenabízel, dočkal jsem se až včera v updatu, ale zase jde o bizarně polovičaté řešení (které navíc přineslo spoustu nových bugů).
Mezi klasickým gamepadem a myší musíte manuálně přepínat v menu, a byť je příjemné mít možnost jen tak najet na libovolnou ikonku a okamžitě se dozvědět, co dělá, tak ale přijdete o všechny ostatní ovládací prvky... třeba rotaci kamery, tlačítkové zkratky a podobně. Takže najednou musíte myší ovládat ÚPLNĚ VŠECHNO. Proč mě hra najednou nenechá ukončit tah tlačítkem „-“ a musím na něj manuálně klikat myší? Je to asi jako kdyby vám k polívce dali lžíci, ale uřízli palce.
Hra taky převedením na přenosnou konzoli dostala nehezký grafický downgrade. Na výběr máte ze tří možností vyhlazování, ve skutečnosti ale akorát volíte, jestli budou modely hnusně kostičkované nebo rozmazané, jak si můžete prohlédnout na porovnávacím obrázku výše.
Nemůžu se ubránit pocitu, že hraju ve skutečnosti verzi pro první Switch, které někdo akorát odemknul framerate. Vývojáři se při portování asi málo modlili k duchu ve stroji... nebo bylo použito málo kadidla.
Bez kultu smrti a Arbites
Nad všemi výše zmíněnými neduhy bych byl ochotný mávnout rukou. Tak výjimečný Rogue Trader zkrátka je, ale nakonec zásadní důvod, který by mě odradil od koupě, respektive závěrečný trumf, proč si počkat na těch pár záplat, možná není úplně na první dobrou patrný: Na Switch 2 vyšla jen základní hra bez DLC.
U jiných her to není problém. Prostě si je dohrajete a k dalšímu obsahu se můžete kdykoliv vrátit. Jenže Rogue Trader rozšíření přímo vplétá do hlavní příběhové linky a zkrátka chcete hrát od začátku s rozšířeními, protože ovlivňují děj. Nemluvě o tom, že přidávají fakt skvělé postavy, které chcete mít v partě.
S vydáním se mělo počkat, protože tohle je tak uspěchaná, zbastlená záležitost, až hanba. Owlcati slibují, že DLC do hry přibudou. Do té doby doufám, že se povede něco udělat s příšerným výkonem a mizerným ovládáním, ostatně první opravy už vycházejí. Než se tak stane, radím dát zatím od Rogue Tradera na Switchi 2 ruce pryč. Tohle mistrovské dílo si chcete užít kompletní a v co nejlepším možném stavu, věřte mi.
