Když Nintendo oznámilo návrat Super Mario Galaxy 1 a 2 na Switch 2, zavětřila jsem další důvod do sbírky střípků, proč si novou konzoli pořídit. Dvě z nejlepších 3D plošinovek všech dob, nyní ve 4K, s vylepšeným ovládáním a plynulé tak, jak na původním Wii nikdy být nemohly. Už z prvních minut navíc vyplynulo, že se kouzlo obou her nikam nevytratilo, spíš naopak. Jenže stejně rychle se dostavil i pocit, že tohle už jsem přece hrála. A tentokrát Nintendo sází na nostalgii až trochu příliš bezostyšně.
Návrat dvou legend
První Super Mario Galaxy z roku 2007 bylo revoluční. Po experimentálním Sunshine poslala Maria do vesmíru, kde přestala platit fyzika, a každá planeta měla vlastní gravitaci. Z dnešního pohledu je fascinující, jak přirozeně se skákačka hraje: běh po kulových planetkách, skoky vzhůru nohama, točení ve stavu beztíže – nic z toho nepůsobí nepřehledně. Nintendo tehdy proměnilo chaos ve strukturovanou radost ze hry a definovalo novou éru 3D plošinovek, kde nic není nemožné.
Pokračování z roku 2010 šlo ještě dál. Galaxy 2 mělo být pouhým rozšířením, ale díky přetlaku nápadů se proměnilo v plnohodnotný titul. Zatímco první hra vsadila na kosmickou poetiku a tematické observatoře s princeznou Rosalinou, druhý díl zahodil příběh i přechody mezi úrovněmi a místo toho nabídl čistý koncentrát špičkového level designu. Každý svět je jiný, každý nápad využívá naplno a než se stačí okoukat, přichází další. S Yoshim, novými power-upy (obláček, vrták, kámen) a ještě našponovanější obtížností tvoří jednu z nejvybroušenějších her, jaké kdy Nintendo ve své dlouhé historii stvořilo.
Port, ne remaster
Kdo by ale čekal velkolepý návrat v duchu Metroid Prime Remastered, bude zklamaný. Super Mario Galaxy 1+2 pro Switch 2 jsou spíše vyleštěné porty než skutečné remastery. Textury jsou ostřejší, rozlišení vyšší – 4K v docku a 1080p v handheldu, snímková frekvence stabilní. Ale modely postav i prostředí zůstaly prakticky beze změny. Mario má sice ostrou čepici, ale i ostré hrany a jakmile se kamera ve filmečku přiblíží, znatelně uvidíte, že tohle jsou pořád skákačky z Wii.
zdroj:
Nintendo
Technicky jde o poctivou práci, ale bez ambicí. Žádné nové efekty, žádné přepracované modely, žádné moderní světlo či stíny. Nintendo spoléhalo na to, že původní stylizace je natolik silná, že obstojí i po patnácti letech. A vlastně mělo pravdu. Jenže to nijak neospravedlňuje cenovou politiku. Dvojbalení za 69,99 dolarů, respektive 1 599 Kč v českých obchodech, je až nepřiměřeně sebevědomé. Když vezmeme v potaz, že Super Mario 3D All-Stars před pár lety obsahovalo tři hry za méně peněz, působí Galaxy jako zkouška, kam až se dá s našponovanou cenovkou zajít.
Naštěstí samotná hratelnost zůstává brilantní. Ovládání pro unikátní Wii zvládá přechod do nového prostředí až překvapivě hladce. V televizním módu v doku s Joy-Cony oddělenými od konzole se hra ovládá téměř totožně jako kdysi s Wiimotem a Nunchuckem. Pohyb řídí levá páčka, ukazování kurzor a Mariův roztočený útok potom třesení ovladačem nebo tlačítko. V handheldu máte potom na výběr, jestli chcete pracovat s dotykovým ovládáním, nebo s gyroskopem.
Starý obsah v novém kabátě
Super Mario Galaxy a jeho pokračování i po letech stále ohromují svou vynalézavostí. Nintendo hravou manipulací s gravitací dokázalo takřka přepsat slovníkovou definici herního prostoru. Každá planeta prezentuje vlastní nápad a tvoří miniaturní dioráma, která se dál nikde neopakují. Galaxy 2 pak nápady chrlí v takovém tempu, že působí jako kompilace experimentů, které kupodivu všechny fungují. Jednou se všechno točí kolem rytmu hudby, jindy se planety skládají samy do sebe, a než se stihnete zorientovat, Mario už běhá po stropě v úplně jiné galaxii.
zdroj:
Nintendo
Novinky portů jsou ale opravdu spíše kosmetické. Obě hry dostaly přehlednější rozhraní, přibyla možnost přehrávat orchestrální soundtracky přímo z menu a nechybí nový asistovaný režim, který přidává životy a víc odpouští chyby. V rozkošné obrázkové knize princezny Rosaliny najdete pár nových scén a poprvé se objevuje i ve dvojce. Drobnosti potěší, ale nepůsobí úplně jako důvod, proč si hry pořídit, pokud už jste si je na Wii v minulosti zažili.
Kdo by snad hledal archivářskou hodnotu, bude ji hledat marně. Nenajdete žádné bonusové materiály, koncepty nebo rozhovory s vývojáři, což je vzhledem k legendárnímu statusu her, které se pravidelně objevují na seznamu těch nejlepších vůbec, poměrně promarněná příležitost. Studio, které má v Kjótu vlastní muzeum, by mohlo svým největším hitům věnovat víc úcty, než je nový obal.
Kde porty září
Kde Nintendo ztrácí body za lenost, získává je zpět za preciznost. Ani po osmnácti letech neexistuje jiná plošinovka, která by působila tak intuitivně v gravitací bizarně překrouceném prostoru. Ačkoliv má kamera v prvním Galaxy jen velmi omezenou hybnost, funguje perfektně a hýbe se tak, že nikdy neztratíte přehled. Když se Mario odpálí hvězdou do volného vesmíru, přistihnete se u toho charakteristického úsměvu, který spolehlivě vyvolávají jen hry od Nintenda: takhle vypadá čirá radost ze hry a pohybu.
Galaxy 2 k majstrštyku přidává vyšší obtížnost, který vyžaduje cit pro rytmus a nového hrdinu – Yoshiho. S jeho jazykem, který funguje jako záchytný hák, se hraje výborně, byť v handheldovém režimu ovládání kurzoru často překáží. Ale i přes drobné kompromisy zůstává výsledek perfektně hratelný. Základní design, který před lety definoval budoucnost plošinovek, zestárl s grácií.
zdroj:
Nintendo
Cena za dokonalost
Co se ale změnilo, je kontext. V době, kdy konkurence vydává plnohodnotné remastery s vylepšenou grafikou, modernizovaným rozhraním a historickými materiály, působí kolekce jako minimální úsilí za maximální cenu. Nintendo si zjevně uvědomuje, že kvalita samotných her je natolik nedotknutelná, že si může dovolit víc než ostatní. Galaxy 1+2 jsou natolik mimořádné tituly, že i jako obyčejný port dokážou zastínit většinu současné produkce. I proto, že výjimečných 3D plošinovek dnes už moc nevzniká.
Ale to neznamená, že by si nezasloužily víc péče a lásky. V ideálním světě by dvojbalení přineslo kompletní remaster v rámci sjednocené aplikace (obě hry se spouští samostatně). Místo toho dostáváme jen lehce vyleštěnou připomínku, že Nintendo umí dělat geniální hry, ale zároveň ne vždy dokáže pořádně oslavit vlastní historii.
Super Mario Galaxy 1+2 pro Switch 2 jsou přesto důkazem, že skutečné klasiky nestárnou, a zároveň připomínkou, že by si Nintendo mohlo dát s jejich návraty víc práce. Hratelnost, nápaditost i kouzlo obou her zůstaly nedotčené, 4K rozlišení jim pochopitelně sluší a ovládání funguje téměř bezchybně. Absence větších vylepšení v kombinaci s přepálenou cenou ale výsledný dojem přece jen sráží.
Pokud jste je nikdy nehráli, balíček stojí za to. Pokud ano, jen těžko najdete pádný důvod, proč si je pořizovat znovu. Nintendo vrací na oblohu dvě hvězdy, ale zapomnělo je zasypat trochou třpytivého vesmírného prachu navíc.
