NHL 11 - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

NHL 11 - recenze

4. 10. 2010 17:00 | Recenze | autor: Martin Bach |

Můžete o tom diskutovat, můžete o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit. Ale slovy Járy Cimrmana, to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Série NHL od EA Sports vychází rok co rok už 15 let a nic nenasvědčuje tomu, že by tato pravidelnost měla do budoucna nějak zásadně zadrhnout.

Můžeme sice namítnout, že zastavení vydávání PC verze před několika lety ukazuje, že o virtuální hokej už není takový zájem jako dřív. Ale to spíše svědčí o krizi sportovních her na PC jako takové, než o samotné úspěšnosti hry. Faktem totiž je, že v posledních ročnících je NHL série v nejlepší formě ve své historii.

Nehas, co tě nepálí

NHL 11 navazuje na své předchůdce víceméně klasickým způsobem. Autoři se rozhodli přepracovat v herním systému několik prvků, které zůstávaly v minulých letech trochu stranou zájmu a ostatní více či méně fungující záležitosti zůstaly zachovány ve stávající podobě. Zatímco ale před lety jsme na podobné postupné vylepšování v recenzích a na diskusních fórech nadávali, nyní je tento postup naprosto vyhovující. Ve hře už totiž nezůstávají žádné zásadní problémy, které by bylo třeba řešit a novinky jsou tak vesměs vždy jenom pozitivního charakteru. Pokud vám tedy nevadí, že NHL 11 vypadá po grafické stránce naprosto shodně jako předchozí ročník, nemáte se čeho bát – dostanete lepší hru než loni.

První rozdíl oproti NHL 10 zaregistrujete bez nadsázky už při prvním vhazování. Tento zdánlivě nepříliš důležitý herní prvek zůstával v sérii dlouho bez povšimnutí, a o to větší péče mu byla věnována nyní. Nejdůležitější je samozřejmě stále správné načasování, ale do hry vstupuje i celá řada dalších faktorů – záleží na způsobu držení hole, na statistikách hráče, směru, kam namíříte pravý analog, a v neposlední řadě i na pohybu ostatních hráčů. Stát se tedy může i to, že buly sice objektivně prohrajete, ale kotouč vybojovaný soupeřem v klidu sebere váš spoluhráč a dostane se do šance.

Velmi použitelná je i možnost zapřít se do protihráče, odstrčit ho od puku a nechat nejbližšího spoluhráče, aby se zapojil do hry a třeba hned vystřelil. Tolik propagovaná střela přímo z vhazování je sice rovněž možná, ale vzhledem k tomu, že jde o velmi rychlou akci, nepovede se vám většinou pořádně zamířit a vytoužený gól nevstřelíte (alespoň ve hře proti AI). Každopádně při buly dostáváte najednou obrovské množství možností a ze samotného zahájení hry se stává prvek, který poměrně zásadním způsobem ovlivňuje váš úspěch v zápasech.

Ovečkinem snadno a rychle

I další důležité změny v NHL 11 se přímo dotýkají hratelnosti a je třeba konstatovat, že i zkušenější hráči předchozího ročníku budou mít s adaptací na nové vlastnosti mírné problémy. Znatelně přepracován byl například systém přihrávek, kdy přesnost a sílu pasu konečně ovlivňuje délka stisku tlačítka. V důsledku tak musíte přemýšlet během hry více dopředu a rychlé sledy přesných přihrávek jsou věcí dlouhého cviku a zpočátku se vám určitě dařit nebudou.

Správným načasováním se ale dají vytvářet mnohem realističtější herní situace, kombinace a samostatné úniky. S tím samozřejmě souvisí i zlepšení umělé inteligence, díky kterému si spoluhráči najíždějí do volných prostorů mnohem intenzivněji a vůbec se chovají realističtějším způsobem. To samé lze naštěstí říct i o soupeřích. AI v NHL 11 mnohem lépe brání, vykrývá prostory před brankou a zamezuje celé řadě osvědčených gólových situací z předchozích ročníků.

Mimochodem, když už jsme u bránění, je třeba říci, že lidé z EA komplexně přepracovali i systém střetů. Animace i následky hitů jsou nyní generovány na základě vstupních faktorů, jako je rychlost hráče, intenzita srážky, vlastnosti hráčů nebo jejich pozice vůči mantinelům. Důsledkem této změny jsou jednak obtížněji proveditelné hity a jednak, občas až trochu komické, animace pádů v situacích, kdy protihráče netrefíte. Celkově lze ale hodnotit nové hity pozitivně – vnáší totiž do hry prvky jako „dohrávání“ protihráče poté, co nahodí puk do útočného pásma, realističtější souboje u mantinelů a vůbec reálnější vyznění osobních soubojů.

Jejich součástí je i možnost vyražení hokejky z protihráčových rukou, takže postiženému nezbývá, než upalovat pro novou hůl na střídačku (lze sebrat i vydaženou hůl, ale to většinou trvá delší dobu), nebo alespoň pozdržet útočnou akci vlastním tělem. Tak trochu skrytou možností je i provedení klasického „stromu“, kdy můžete projíždějícího soupeře poslat na led skutečně nekompromisním způsobem. V praxi budete ale této možnosti využívat zřejmě jen málokdy, protože soupeř se velmi často hitu pohodlně vyhne.

Obranná hra je ale těžší i v obecném měřítku, kdy je v porovnání s předchozím dílem mnohem složitější obrat šikovného protihráče o puk. Pokud totiž soupeř dobře ovládne přímé ovládání hokejky pravým analogem (které je v NHL 11 mnohem mocnějším nástrojem než dřív), nezbývá vám často nic jiného než vsadit vše na jednu kartu a riskovat přímý hit. Pokud nevyjde ani ten, máte velký problém, jelikož vypadnutí jednoho hráče ze hry otevírá soupeři dost velké kombinační možnosti.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Vzhůru ke hvězdám

NHL 11 nabízí i pár novinek týkajících se omáčky kolem, přičemž největší z nich představuje nový herní mód nazvaný Ultimate Hockey League. V něm dostanete na začátku sadu jakýchsi hráčských karet, ze kterých si sestavíte vlastní tým do začátků. S ním postupem času absolvujete všemožné turnaje a online souboje a za úspěchy získáváte další nové karty, a tedy i nové hráče. V podstatě jde tedy o variaci na manažerský mód, přičemž ten naštěstí ve hře nadále zůstává zvlášť.

Zatímco tedy o potenciálu UHL lze s úspěchem pochybovat, samotný mód manažera je o něčem jiném a představuje zřejmě nejpropracovanější spojení manažerské a sportovní hry, jaké si můžete v současné době vyzkoušet. V NHL 11 jsou k dispozici všechny zámořské juniorské ligy, díky čemuž si můžete vychutnat draft se skutečnými hokejovými nadějemi a otevírají se vám perfektní možnosti spolupráce s farmou a potažmo i celým týmem. Ostatní herní módy zůstávají prakticky beze změn, přičemž vypíchnout si zaslouží snad jen režim Be a Pro, který se po dětských nemocech v minulých ročnících může směle zařadit mezi nezastupitelný inventář hry. A abych nezapomněl, našince potěší i kompletní česká Extraliga.

NHL 11 je poctivá hokejová simulace, na které je vidět, že ji připravují fanoušci hokeje a lidé, kteří této hře skutečně rozumí a v minulosti ji i aktivně hráli. Pocit ze hry je tím pádem skutečně věrohodný, góly padají většinou z realistických situací (odrazy, teče apod.) a hraní se nezvrhává v ofenzivní smršť, ale vyžaduje i určité taktické přemýšlení.

Verdikt:

Po pár zápasech v NHL 11 už nebudete mít chuť vrátit se k předchozímu ročníku. Vyšší cíl si vývojáři z EA podle všeho nekladou a vzhledem ke kvalitě několika posledních dílů se jim ani není co divit. Novinky jsou zapracovány citlivě a jejich dopady na herní zážitek jsou veskrze pozitivní. Kvalitně odvedená práce.

Nejnovější články