Micro Machines V4 - recenze

Vývojář:: Supersonic Software
Vydavatel:: Codemasters
Platformy:: PC, PlayStation 2, PSP, DS

Detail hry

11. 7. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Angličáci vracejí úder! Zapomeňte na tuning v NFS nebo soustružení zatáček v LFS a přeneste se do dimenze, ve které má vaše auto tři centimetry na délku a jeho největším problémem je zatoulaná kulečníková koule.

Autor: Jiří Lavička
Publikováno: 11.července 2006

Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 5 dnů

zdroj: tisková zpráva
Angličáci vracejí úder! Zapomeňte na tuning v Need for Speed nebo soustružení zatáček v Live for Speed a přeneste se do dimenze, ve které má vaše auto tři centimetry na délku a jeho největším problémem je zatoulaná kulečníková koule.

•Na velikosti záleží
Slavná série Micro Machines se vrací po čtyřech letech, které uplynuly od uvedení 3D remaku, nazvaného prostě Micro Machines. Ten vyšel jenom na konzolích a nezaznamenal výraznější úspěch. Proto bylo potřeba sáhnout jinam a oslovit machry ze Supersonic, zodpovědné za kultovní druhý díl (tehdy ještě dvojrozměrný) a především velmi návykovou autíčkárnu Mashed, která v mnoha ohledech převzala model Micro Machines. Tučný šek od Codemasters zabral a V4 tak navazuje na Micro Machines V3, uvedenou v roce 1997 a nabízí krom nových vychytávek i remaky slavných tratí z druhého dílu (otázkou je, zda si je ještě někdo pamatuje).

Princip je už od prvopočátků stejný - máte malé autíčko a jezdíte s ním ve značně netradičním prostředí - kuchyňský stůl, kulečníkový stůl, stůl v kasínu... a je toho samozřejmě víc. Hra se neomezuje jen na nejrůznější stoly, tentokrát se dokonce podíváte i do exteriérů a celkový počet možných prostředí vystoupá až někam k padesátce, což je ovšem mizivá cifra v porovnání s množstvím autíček, které můžete nasbírat. Je jich celkem 756. Tohle číslo je ovšem dost zavádějící, pokud odečteme barevné kombinace, dostaneme se ke slabým dvěma stovkám.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Jednotlivé vozy se liší ovladatelností a zrychlením. S autobusem příliš legrace neužijete, s formulí naopak musíte dávat pozor v zatáčkách, aby vás odstředivá síla neodhodila do hlubin pekelných (nebo přímo na roztočenou brusku). Nutno dodat, že tuhle službu mnohdy vykoná i protivník, předjíždějící vás vnitřkem dráhy. Aby si pamatoval, že podobné vykuky nehodláte tolerovat, můžete mu pobyt na trati osladit pestrou škálou dostupných zbraní. Máme tu rakety, "miny", napalm nebo elektrické šoky, ale mojí osobním favoritem je kladivo - s touhle záležitostí na kapotě zkrátka vzbudíte mezi protivníky respekt.

•Herní módy
zdroj: tisková zpráva Bude to potřeba, protože už po pár vteřinách hraní zjistíte, že ve většině módů je správná výzbroj použitá ve správný okamžik, mnohem důležitější než vaše schopnost dělat na trati ladná esíčka. Hra nenabízí nic, co by protřelý hráč Micro Machines neznal, ale nováčkům malý přehled neuškodí - v kariéře musíte zkompletovat tři různé šampionáty v několika stupních obtížnosti. První je klasické závodění, ve kterém musíte dojet do cíle první, druhým módem je bitva, ve které je vaším úkolem sbírat bod po bodu, kdykoliv svému protivníkovi ujedete z dohledu a pak je tu sólové projíždění checkpointů. Postupem času se vám otevřou i ligy, ve kterých můžete závodit v kombinaci všech módů.

Ve všech módech lze používat zbraně a power-upy (vyšší energie, rychlost atd.), takže pokud jste chtěli hru, ve které by úspěch závisel čistě na vašich řidičských schopnostech, můžete rovnou odkráčet ke konkurenci. Na to se hraje jen při projíždění checkpointů, které však časem omrzí. Je tu jistý adrenalin, spočívající v ubývajícím čase, ale jakmile se naučíte trať nazpaměť, jde jen o pouhé rutinní projetí a vyhnutí se překážkám.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Mnohem větší frustrace na vás paradoxně číhá v závodních turnajích. Počítač totiž i na nejlehčí obtížnost projíždí zatáčky po ideální dráze a nedá vám možnost napravit byť sebemenší chybu. Stačí jeden špatně provedený smyk v závodě o třech kolech a máte zaděláno na restart celého závodu. Nevyváženost umělé inteligence tu hráčům připravila malé peklo. Jsem vcelku klidná povaha, ale moje klávesnice měla občas na mále, když jsem byl sestřelen a předjet pár metrů před cílem.

Bitevní mód alespoň částečně zachraňuje reputaci, protože při spravedlivém bodovacím systému lze menší omyly hravě napravit (alespoň dokud nezačne v pozdějších závodech přituhovat) a navíc tu při závodě více autíček přichází ke slovu i taktika, především v týmovém módu, kdy mají dva protivníci stejné body a vy je nesmíte nechat vyhrávat, protože je tu hned dvojnásobné riziko, že vás zanechají v prachu cesty. Hlídání rozestupu se navíc při vyrovnaných závodech může protáhnout na několik kol a vy konečně začnete vychutnávat to pravé kouzlo Micro Machines, bez ohledu na to, jestli zrovna řídíte džíp nebo kabriolet. Ostatně modely jsou natolik jednoduché, že vás přírůstky do garáže po každém vyhraném závodě nebudou příliš vzrušovat.

• Roztomilá grafika?
zdroj: tisková zpráva Hned po bezproblémové instalaci se na mně mimochodem hra vytasila s drzým tvrzením, že můj počítač neodpovídá požadavkům a že bych mohl při hraní pocítit jisté nepříznivé vlivy. S důvěrou ve svojí 6600GT jsem nastavil tradičních 1024x768 na plné detaily a odmáčknul to. Po tradiční plejádě log na mě bafnulo menu a já jen zaskřípěl zuby nad dalším odfláknutým konzolovým portem. I ty tlačítka jsou v podobě ikonek, takže musíte chvilku meditovat, jestli ta zakroucená šipka znamená "enter" a ten zelený had "esc". Mno, alespoň se nenudíte.

Po vstupu do samotné hry jsem si nejdřív pomyslel, že nastala ona slibovaná pomsta a že je na čase poslat milou GeForce na vrakoviště dějin, ale pak mi došlo, že takhle to má být. Ano, grafika je roztomilá, na stole se v rámci možností hýbe pár věcí, ale to je asi tak všechno. Jinak se jedná o zpátečnictví velkého kalibru a pokud si myslíte, že tomu pomůžete změnou kamery (na výběr je dynamická a tradiční), krutě se pletete. Jenom zvýšíte svojí šanci na likvidaci stroje v zatáčkách.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Od podobných arkád se samozřejmě očekává jednoduchost po všech stránkách, ale současně i jakási prvoplánová efektnost. V tomhle směru Supersonic zaspali a tak zůstavají hráčovým vjemům leccos dlužni, což zamrzí, protože po stránce hratelnostních vychytávek se v případě V4 žádná revoluce nekoná.

• Víc kamarádů, víc zábavy
Stačí pár hodin kroužení po obýváku nebo kuchyni a dojde vám to taky. Micro Machines není hrou pro samotáře. To samozřejmě není žádný velký objev, už u prvního dílu platilo, že se požitek ze hry násobí, pokud se sejde víc bytostí na bázi uhlíku, ale tentokrát je kontrast ještě o něco bolestnější, protože motivace v single playeru dokonale chybí. Je to jen monotónní odemykání nových tratí a projíždění stále stejných módů. To by za chvíli utahalo i slona. V4 je typická gamesa na herní orgie a je v tomhle ohledu víc než dobře vybavena.

zdroj: tisková zpráva Multiplayer si můžete dopřát jak u jednoho počítače, tak přes internet (=velký pokrok oproti předělávce Sensible Socceru :) a bitevní mód je ve čtyřech lidech neuvěřitelně návykový, jak by se ostatně dalo čekat. Tady hra ukazuje svoje zuby a zachraňuje si kůži, musíte se ale zamyslet, jestli máte možnost jí tuhle šanci dát. Bez internetového spojení a podobně postižených kamarádů si totiž příliš zábavy neužijete. Tohle nejsou Worms, kteří se dají hrát dlouhé hodiny o samotě, v Micro Machines V4 podobné sebeukájení nefunguje, protože vrtochy primitivní AI budete znát po několika závodech jako malou násobilku.

•Udělej si sám
A podobné je to i s tratěmi. Každé prostředí nabízí poměrně jednoduché a krátké tratě, ostatně jde ve skutečnosti spíš o bojiště, než o dráhu a stejně důležité jako rozmístění zatáček je rozmístění zbraní. Vždy potěší detaily typu pobíhající ptáčci, agresivní tágo nebo rozjetá cirkulárka, ale princip těchto drobností (=postavit vám do cesty nějakou překážku) se velmi rychle ohraje. V tu chvíli vás možná napadne, že byste zvládli postavit lepší trať. Vaše přání je vyslyšeno prostřednictvím velmi jednoduchého editoru tratí, ve kterém spojujete jednotlivé záchytné body (tj. rozhodně nemáte absolutní svobodu v tom, jak přesně trať postavit) a určujete rozmístění zbraní a power-upů. Není to nic moc, ale lepší než drátem do oka. Pokud jste hračičkové, vydupe vám to pár hodin zábavy navíc a může se jednat o cenný přídavek pro multiplayerová klání na internetu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si můžete prohlédnout v naší galerii

Ale to už jsme opět u toho multiplayeru, který je vskutku alfou a omegou nových Micro Machines. Možná jsme od slavného jména čekali trochu příliš, za takovou cenu (viz tabulka níže) nemůžeme čekat zázraky na počkání, na druhou stranu nevidím sebemenší důvod, proč se vzdávat dva roky starého Mashed (nyní stojí 199 Kč), který po všech stránkách nakope V4 zadek, aniž by při tom musel řadit vyšší rychlostní stupně. Označení V4 je tak možná do jisté míry jakýmsi alibi a náznakem toho, že jde spíš o verzi číslo 4 a ne čtvrtý díl legendární autíčkárny. Vážně to celé působí spíš jako remake, který zaspal dobu, než jako konkurenceschopná záležitost pro fanoušky arkádového šílenství. A znáte to... kdo chvíli stál, teď stojí opodál.

CENOVÉ ROZDÍLY -jd

Micro Machines V4 jsou typickým příkladem hry, jejíž cena se v různých koutech světa diametrálně liší. V největší severoamerické síti obchodů GameStop nebo na Amazonu ji coby budget pořídíte za rozumných 20 amerických dolarů, čili asi za 450 Kč (+ připočítejte poštovné a místní daň). To při nákupu z online-shopu vydavatele Codemasters po vás už budou chtít necelých 20 britských liber, tzn. kolem 800 Kč. A jak je to v Čechách? Raději se ani neptejte, obzvlášť když zdejší hráči disponují menší kupní silou než jejich západní sousedé. Doporučená maloobchodní cena domácím distributorem, firmou CD Projekt, jest 1299 Kč (na GameShopu 1149 Kč) za dovoz kompletně anglické verze, tj. i bez přeloženého manuálu a bez lokalizované krabice.

zdroj: tisková zpráva Svou roli zde samozřejmě hraje DPH, marže českého distributora i marže koncového prodejce. A především obecně známý fakt s nízkým počtem prodaných kusů v ČR, kvůli čemuž musí vydavatel veškeré své náklady rozpočítat do minima prodaných her ani nedosáhne tak nízké velkoobchodní nákupky u zahraničního partnera, jako kdyby jich odebral (deseti)tisíce. Ale více kusů se u nás prostě neprodá, když to není bůhvíjak lákavá hra, když není počeštěna (což logicky souvisí s její kvalitou) a když pro zájemce vyjde skoro třikrát levněji pořídit si ji ze zahraničí, takže se jedná o začarovaný kruh. Vypadá to, že distributor asi nabízí tituly tohoto druhu (Sensible Soccer, OutRun apod.) jen proto, aby se neřeklo, že je nedovezl vůbec, ale možná to celé postrádá smysl... Recenzent se pak díky tomu ocitá v nelehké pozici, protože za normální situace by mohl konstatovat něco ve smyslu "čest série nakonec zachraňuje především příznivě nízká cena", ale vzhledem k domácí ceně přesahující tisícovku korun českých tak učinit bohužel nelze.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Cheaty...

Související články: Novinky, Mashed recenze

Jiří Lavička
autorovi je 28 let, pamatuje ZX Spectrum a v současné době přebíhá mezi PCčkem, konzolemi a nekonečnou prací v jednom vědeckém ústavu

Jiří Lavička

Vývojář:: Supersonic Software
Vydavatel:: Codemasters
Platformy:: PC, PlayStation 2, PSP, DS

Detail hry

Oblíbené na Smarty.cz

Verdikt:

Po všech stránkách průměrná hra, při jejímž vývoji autoři zřejmě slepě počítali s tím, že se hráči tak nějak zabaví sami. Berte jen v případě, že máte s kým závodit.

6/10

Jak hodnotíme?

Ohodnoťte hru!

Hry:

Micro Machines V4