Severská mytologie i žánr bullet heaven jsou poslední dobou velice populární. Nebo si to minimálně myslí velká i malá studia, která nám pravidelně dávkují jedno nebo druhé, až se člověk nemůže zbavit pocitu, že je to celé trochu na sílu. Přesto má obojí svoji sílu a Jotunnslayer pro fanoušky jednoho nebo druhého má co nabídnout i bez vědomí, že hru vytvořili naši slovenští sousedé.
Válka se nikdy nezmění
Ve svém jádru je Jotunnslayer žánrovkou s minimem invencí. Běháte po aréně, automaticky útočíte, sbíráte zkušenosti, které vypadnou z nepřátel, za úrovně vybíráte nové schopnosti, které automaticky vybíjejí všechno kolem, za což dostáváte zkušenosti… Však to znáte. Do mixu tady přibývají hrdinové, kteří mají vlastní pasivní a aktivní schopnosti, k nimž se nikdo jiný nedostane, a v neposlední řadě také bohové. Při každém zvýšení úrovně tak dostanete na výběr buď novou úroveň třídy, nebo jedno z odemčených božstev.
Trochu škoda je, že k poslední ultimátní úrovni dovednosti se nedostáváte podobně jako ve Vampire Survivors kombinacemi aktivních a pasivních dovedností, ale prostě si je odemknete za herní měnu v obchodě. Obecně navíc bývají poslední úrovně silné samy o sobě a není tak moc důvodů k vymýšlení buildu. Vlastně s jakoukoliv kombinací zvládnete jednotlivé arény projít i na nejvyšší obtížnost. I výběr jedné ze tří specializací hrdiny výběr jen podpoří, ale herní styl výrazně nezmění.
Body na odemykání nových pasivních a aktivních dovedností získáváte za zlaťáky nasbírané během jednotlivých nájezdů, jak se zde mise nazývají. Vaším úkolem v nich je samozřejmě porazit bosse úrovně. Nestačí ale, aby časový limit klesl k nule. Během hry se pravidelně objevují úkoly. I u nich máte na výběr z několika možných, které jsou navíc ve třech stupních obtížnosti. Čím těžší, tím vyšší je odměna ve zlatě.
zdroj:
Grindstone
Jednou budete sbírat houby, jindy zabíjet nepřátele v rituálním kruhu nebo musíte vyvolávat minibosse a následně ho porazit. Systém příjemně obohacuje hratelnost a zabraňuje vám stát na jednom místě a jen pobíjet nepřátele.
Mapy jsou navíc příjemně mechanicky rozmanité. Třeba důlní šachty mají projíždějící vozíky a přechody mezi částmi arény dělí celkem pomalu se otevírající dveře. Poslední mapa vás provede několika lokacemi, které pravidelně mění svou velikost i náplň. Právě kombinace variability map a hrdinů je největším plusem Jotunnslayeru. Finální bosové mají taky vlastní mechanismy. Využijete v nich naplno aktivační úhyb, ale kvůli už zmíněné celkem nízké obtížnosti, nepředstavují takovou výzvu, jakou by mohli.
zdroj:
Grindstone
Bohové a monstra
Mezi šesticí hrdinů si najde svého favorita snad každý. Základ tvoří zuřivý barbar a věštkyně s mocnou magií. Po pár hrách ale přibude lučištník s duchy vlků, ohnivá vražedkyně, trpaslík a padlá valkýra. Jak už jsem zmínil, každý má vlastní strom pasivních a aktivních dovedností. Bohužel vás hra nenechá volit jen dovednosti konkrétní postavy. Schopností totiž můžete mít pět a jen dvě z nich jsou rezervované pro vaši třídu. Zbylé tři musí být božské. Samozřejmě to platí i naopak, kdy nemůžete tvořit build plně postavený na schopnostech bohů. Což je vlastně obojí vcelku škoda.
Třeba zpočátku se mojí nejoblíbenější hrdinkou stala věštkyně. Její pasivní schopnost jí totiž propůjčuje štít, který vykryje jedno poškození. Čím déle vás nikdo nezraní, tím víc nábojů dostává, až se dostanete třeba na pět žolíků. Pokud totiž ve hře zemřete, je to většinou vaší nepozorností. Třeba se necháte chytit v rohu arény nebo se úplně zbytečně vydáte k truhle přes hordu, protože vám to v tu chvíli přijde jako geniální nápad.
Asi největší výtka, kterou k postupu jako takovému mám, je ale nemožnost mít uložené rozložení pro jednotlivé hrdiny. Sice můžete body libovolně přesouvat bez poplatku, ale znamená to, že když si chcete zahrát jiného hrdinu, musíte ručně resetovat strom předchozího a přeházet si dovednosti. Pasivní vylepšení pro všechny se schovávají pod jednotlivými bohy a ty většinou měnit zase tolik nemusíte. Maximálně přehodíte body vylepšení ze schopností, pokud chcete vyzkoušet jiné ultimátní verze.
Krásy severu
Je až s podivem, jak pěkně hra běžící na Unity vypadá, a přitom si většinu času zvládne i přes množství efektů držet vysoká FPS. Už od první chvíle při výběru postav je vidět, že si tvůrci dali záležet nejen na modelech, ale i na ilustracích, které najdete u popisu jednotlivých bohů, světů nebo postav. Efekty vypadají taky správně epicky. Je jedno, zda se jedná o Thorovy bouře, nálety valkýr, nebo třeba obrovská chapadla krakena.
Pro každého hrdinu si navíc můžete pořídit i jeden skin navíc za pokoření vybrané úrovně na určitou obtížnost. Ty vypadají ještě o něco epičtěji než ty původní. Stejně tak je kosmeticky ovlivňují zbraně, které navíc mají vlastní bonusy i speciální aktivační schopnost. K jejich pořízení zase musíte plnit herní výzvy a porážet bosse, abyste získali speciální krystaly.
U finálních bossů jsem si pak kolikrát říkal, že se hra vzhledově bez sebemenších problémů zvládá vyrovnat třeba poslednímu Diablu. Ano, detaily prostředí jsou slabší a není tak interaktivní, ale u tohoto žánru je občas méně více. Už tak se mi několikrát stalo, že jsem se zasekl o kámen zakrytý sněhem, který ve všech těch efektech nebyl pořádně vidět, což může vést k velkým problémům, protože horda není nikdy daleko.
zdroj:
Grindstone
Peklo v pekle
Jednotlivé mapy si můžete zahrát na několik obtížností, ale samozřejmě se budete chtít co nejdřív dostat k té nejvyšší. Navíc si pomocí plnění výzev odemknete i runy pro každou mapu. Ty většinou posílí nepřátele nebo vás, aby zvýšili nebo naopak snížili počet získaných zdrojů z mise. Opět ale nejde o nic extra originálního, co by měnilo strategii nebo to, jaké schopnosti budete chtít odemykat.
Poslední herní mód vás tradičně postaví do nekonečného boje proti hordám nestvůr. Na papíře zní skvěle. Zlato nahradí mithril, který sbíráte za úkoly nebo porážku elitních nepřátel a odemykáte s ním truhly s extra bonusy. V pravidelných intervalech navíc musíte vybírat negativní modifikátory. Může vás začít pronásledovat obří nesmrtelný sliz, nepřátelé mají šanci přežít finální úder nebo se může stát, že novou schopnost musíte vybrat poslepu.
Jenže celý mód je nejvíc nedotaženou věcí z celé hry. První problém je v obtížnosti, kdy zhruba od patnácté minuty jste nezranitelný mlýnek na maso, tedy v případě, že máte ultimátní schopnosti a nějaké trochu použitelné léčení. Další spočívá v tom, že hra není na nekonečný zástup připravená a nezvládá ho mechanicky ani výkonem. FPS padají rychleji než vaše meteority a najít třeba úkolovou houbu je vlastně nemožné. Vlastně jsem se v těchto fázích už koukal jenom na minimapu a hledal cestu k ní.
Samozřejmě přes efekty neuvidíte ani projektily nebo indikátory plošných útoků elitních nepřátel, kteří jsou schopní vám jednou ranou ukousnout půlku života. Vlastně je to i ten hlavní důvod, proč doporučuji léčení, protože příchozí útoky nevidíte, a pokud umřete, je to vlastně proto, že kombinace náhody, nějakého modifikátoru nebo minibossů rozhodla, že projdou vaší hradbou smrti, aniž byste měli možnost hrozbu identifikovat.
Zkrátka a dobře, nekonečný mód v Jotunnslayerovi nefunguje vůbec dobře. Navíc z něj odpadávají i zábavné souboje s hlavními bossy, což je samo o sobě škoda.
zdroj:
Grindstone
Ragnarök se nekoná
Jotunnslayer zabaví, o tom žádná. Na stranu druhou to není nejlepší nástupce Vampire Survivors pod sluncem. Možná by se u mě nedostal ani do top pětky. Je to hlavně tím, že se bojí být dostatečně svůj. Vylepšení skrz božstva nejsou žádná novinka, hrdinové jsou fajn, ale opět se nejedná o nic přelomového. Všechno potřebné odemkne poměrně rychle a dohromady hře chybí tah na branku, aby vás přiměla jít dál a zkoušet nové věci. Na stranu druhou není nic proti ničemu, když se u hry zabavíte třeba na deset hodin a pak ji odložíte, protože jste viděli všechno, co nabízí - ve světle žánrovek, které se vás snaží k sobě připoutat klidně na stovky hodin, je tohle možná největší plus celé hry.
