| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 21.října 2008 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: X360/anglická/reviewDoba recenzování: 3 dny nonstop |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
většinou oficiální obrázky od výrobce Příběh se odvíjí velmi pozvolným tempem. Není to nic, z čeho by mohl vzniknout třeba film, i když Uwe Boll nikdy nespí. Přestože děj překvapí málokoho, poměrně nenásilně jsou do něj zakomponovány různé morální otázky a aktuální problémy černého kontinentu. Je vidět, že scénáristé UbiSoftu nežijí jen hrami, ale nastudovali si i skutečnou politickou situaci. Zajímavá je také forma vyprávění. Veškeré informace se dozvídáte z rozhovorů v enginu. Když už se nějaký filmeček objeví, tak vypadá jako úvodní pasáž – pohled z vlastních očí a alespoň částečně interaktivní. Osobně se mi takový způsob zamlouvá, protože se člověk do hrdiny lépe vžije. • Atmosféra Celou hru procházíte z perspektivy vlastních očí. Kromě houpající se zbraně vidíte i vlastní ruce a nohy, vykonávající různé činnosti. Samozřejmostí jsou perfektní animace přebíjení zbraní, vytahování zaseknutých nábojů a obligátní zkoumání zbraně, pokud se dlouho nemáte k žádné akci. Nicméně ve Far Cry 2 i tohle prohlížení bouchačky má svůj smysl. Vizuální kontrolou zjistíte, jak je opotřebovaná puška a zda vám ještě chvíli vydrží. Ale tím kontakt jinak neviditelné postavy s herním světem nekončí. Při lezení po žebřících, nastupování do auta, jeho opravách, sbírání předmětů nebo předávání dokumentů vidíte i perfektně provedenou animaci vlastních končetin. Úplně nejlepší jsou momenty, kdy vám dochází zdraví reprezentované pěti dílky. Normálně se léčíte vpichováním injekcí, nicméně když už jste na pokraji smrti (poslední dílek), tak si hrdina ze zasaženého místa brutálním způsobem vyndává zbytky kovových kulek. Vyřízne si je nožem, vytáhne kleštěmi nebo si průstřel zakryje obvazem. Další, ještě syrovější metody vám nebudu prozrazovat, ať se máte na co těšit. Interakce hrdiny s okolním prostředím je však pouze jedním faktorem přispívajícím k výtečné atmosféře Far Cry 2... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Napájející se gazely Tím druhým a hlavním je zasazení děje na černý kontinent, který se ve hrách moc často nevidí. Představte si rozlehlé pláně pokryté vysokou trávou, která je v prudkém poledním slunci skoro bílá, nad ní se tetelící horký vzduch a v dáli se pasoucí stádo zeber. Nebo paprsky zapadajícího slunce prodírající se korunou stromů a dopadající na hladinu téměř vyschlého koryta řeky. Nejde ani tak o grafické ztvárnění, spíše o to, jak se atmosféru podařilo autorům hry zachytit nejen pomocí grafické, ale také zvukové stránky. Důkazem perfektní práce UbiSoftu jsou pro mě i četné komentáře přítelkyně, která jinak mou herní činnost zřídka kdy sleduje. Věřte, že jsem párkrát zapomněl na cíle mise a místo toho se kochal krajinou. Sledoval jsem, jak se pasou bůvoly a napájejí se gazely. Nebo jsem prostě vyrazil na lov divoké zvěře, kterou jsem předtím vyplašil při průjezdu krajinou a ona zběsile utíkala vedle mého auta. Autoři hráče berou na tůru po všech ikonách africké přírody – do hlubokých kaňonů, džungle, starých měst jejichž domy jsou splácané z hlíny, nebo na poušť a do zmíněných savan, kde jedinou přítomnost člověka dokazují dávno neudržované koleje. Jedním slovem nádhera. • Vypalování nejen suché trávy Tak jako jsou pro Half-Life 2 typické hrátky s gravity gunem, je pro Far Cry 2 významný oheň. Protože je příroda značně vyprahlá, nikdy není daleko k tomu, abyste ji - ať už záměrně nebo neúmyslně - zapálili. Jde to pomocí vybuchujících aut, sudů, granátů, plamenometem nebo molotovovým koktejlem. Jakmile určitou oblast zapálíte, vojáci se snaží ze zasaženého území dostat a najít k vám jinou cestu. Zároveň plameny pohlcují i vozidla a je dobré pro to najít uplatnění v boji. Při hraní jsem postupně objevoval nespočet způsobů, jimiž lze oheň využít. Někdy je dobré nepřítele ohněm odříznout od únikové cesty, jindy lze plameny využít pro odvedení pozornosti. Stráže se sbíhají k hořícímu místu a vám se uvolňuje jindy pečlivě hlídaná cesta. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Oheň se navíc rozlézá jako infekce. Z trávy se přelévá na stromy a to přesně ve směru větru, jak bylo předem slibováno. Vzduchem létá popel a do oblohy stoupá dým. Velkým zklamáním pro mě ale bylo, že vždy shoří jen vcelku malý prostor kolem místa vzniku požáru. Ve vesnicích to nevadí, protože plameny zapalují auta nebo sudy, které následně vybuchují a pomáhají ohni se šířit. Horší je to v otevřené krajině, kde vyhoří malé kolečko a vlastně se nic dramatického, až na pár vyplašených zeber, nestane. Chápu, že autoři nemohli nechat shořet celou mapu, ale tak, jak se plameny rozšiřují teď, je to spíše úsměvné. Stále si ale za jejich ztvárnění a hlavně jejich taktické využití pro hratelnost zaslouží velkou pochvalu (dosud něco podobného bylo jen v Alone in the Dark, ale tam se oheň šířil jen interiéry). Far Cry 2 se odehrává na dvou mapách. Každá má cca 25 kilometrů čtverečních a ta druhá se vám zpřístupní zhruba v půlce hry. Přestože to oproti jiným hrám není dechberoucí, k hraní to bohatě stačí. Na rozdíl od Just Cause se alespoň podíváte na všechna místa a nestane se vám, že po dohrání zjistíte, že jste viděli sotva polovinu území. A abyste nemuseli všude pěšky, autem nebo lodí, svézt se tady dá i funkčním autobusem. Sice to vzhledem k jiným nefungujícím lokálním službám nedává tolik smysl, ale pro hráče je to velmi užitečné. Ušetříte tím spoustu času. Když už autoři do hry autobusy dali, mohli ještě přidat trochu více zastávek. Na každé z map je jich pět a a jako naschvál jsou cíle misí obvykle tam, odkud je to stejně daleko ze tří nejbližších zastávek. • Strany konfliktu Naneštěstí nejste v Africe na dovolené a máte své povinnosti. A k tomu ta zpropadená malárie. Nemocí trpíte po celý průběh hry a její příznaky (mezi každými několika misemi) léčíte prášky, které vám dodává tajná organizace křesťanských kněžích s názvem „Underground“. Léky na malárii, jako ostatně cokoliv dalšího, samozřejmě nejsou zadarmo. Od kněžích je dostáváte výměnou za protislužby. Naštěstí jde většinou o to najít další kontakt a předat mu dokumenty, pasy nebo něco podobného. Když vás přepadne záchvat horečky, máte pár chvil na to, abyste si vzali prášky, jinak umíráte (o ukládání a oživování více níže). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Underground se od dvou hlavních stran občanské války – UFLL (United Front for Liberation and Labor) a APR (Alliance for Popular Resistance) drží zpět a spíše pomáhá přežít civilistům a uprchlíkům. To dvě zmíněné organizace vaším prostřednictvím útočí jedna na druhou nebo na cizince, kteří jejich zemi vykořisťují. Zadání úkolů je sice různorodé, od vyřazení protivníkova vozové parku z provozu, přes zničení továrny nebo zabíjení konkrétních lidí. Nicméně jejich provedení je stále stejné. Někam dojedete, prostřílíte se k důležitému místu, které vyhodíte do povětří, ukradnete z něj potřebný předmět a nebo na něm zabijete nepohodlnou osobu. Až na pár výjimek, jako zabití cíle jedoucího v autě nebo ochranu plovoucí lodi, jsem se moc nedočkal jiného průběhu mise, ale možná toho chci až příliš. • Každý má své pohnutky Kromě zmíněných vojenských skupin se po bojišti pohybuje spousta dalších postav (kooperativně singleplayer hrát nelze). Vaši přátelé, které jste předtím většinou zachránili ze zajetí, sledují své cíle. Sebevědomá Francouzka například chce udělat Afriku lepším místem a útočí na konvoje se zbraněmi nebo shání kompromitující materiály na místní politiky. Jiní se chtějí dostat co nejrychleji ze země a dealeři zbraní vyřazují svou konkurenci vyhazování nákladních aut s výbušným obsahem do vzduchu. Tajemný kontakt, který s vámi komunikuje jen pomocí vysílačů rozesetých po krajině, zase objednává vraždy různých lidí. Důvody a cíle jednotlivých osob či skupin jsou často protichůdné a je jen na vás, komu se rozhodnete pomoci. A často budete volit jen na základě svých postojů. Pomůžete radši civilistům uvězněným v kostele nebo ozbrojeným přátelům, na něž zaútočila jedna z band? Škoda, že vaše rozhodnutí nemají až takový vliv na další vývoj a je v podstatě jedno, k jaké straně konfliktu se připojíte. Přesto je chvályhodné, že zabíjení není bezduché, ale jste si vědomi následků. Víte, že tím ovlivňujete život ostatních lidí. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Získávání respektu u přátel Zmínil jsem osoby, které poznáte během svého putování a které vám mohou pomoci, ale opět za to něco očekávají. Jsou to charaktery zbylé po výběru hlavního hrdiny z úvodu hry. Abyste získali jejich důvěru, je nutné pro ně vykonat nějakou práci. Když máte seznamovací taneček za sebou, jsou vám parťáci velmi užiteční. Zaprvé jsou schopni vám v nebezpečných přestřelkách přijít na pomoc. Funguje to tak, že když v boji téměř zemřete, objeví se v poslední chvíli kámoš a odtáhne vás z nejtěžší bitvy do bezpečí. V zákrytu jste schopni se ošetřit a vrhnout se zpět do boje. Je to mnohem elegantnější než umřít a muset nahrávat uloženou pozici. Nicméně ani tomu se nevyhnete, protože ne vždy jsou parťáci na blízku. Druhou možností, jak využít jejich služeb je spolupracovat s nimi na řešení úkolů. To, že každý sleduje své cíle, neznamená, že si občas vzájemně nepomůžete. Například jsem měl za úkol vypálit farmu pěstující rostliny na výrobu léků. Sotva jsem vyšel z kanceláře jedné z frakcí, zavolala mi Michelle, ať se u ní stavím. Prý stačí, když jí seženu náhradní díly pro letadlo, tanker s chemikálií a ona vystříká danou oblast ze vzduchu. Já pouze musím rozbít pumpu, abych farmu z provozu vyřadil úplně. Takže jsem sehnal tanker s postřikem, dovezl ho k letišti, kde už čekala Michelle a až poté se vydal na farmu. Vplížil jsem se do skleníků, vyřadil pumpu a za chvíli už jsem nad hlavou měl práškovací letadlo. Naneštěstí nebylo moc spolehlivé, Michelle ztroskotala a já ji musel přijít zachránit před dotírající milicí. Mohl jsem se hned zpočátku rozhodnout bojovat na vlastní pěst, ale bylo by to zřejmě těžší. Musel bych záhony vypálit plamenometem a ještě předtím bojovat s obrovskou přesilou mezi řadami vzrostlých keřů. Navíc jsem si tím u Michelle zvýšil respekt. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Vozový park Není velký, ale o to zajímavější. Jednotlivá vozítka se od sebe podstatně liší. Začnu jednoduchou, ale velmi rychlou buginou. Bývá mou nejoblíbenější, jen kdyby vydržela trochu více poškození. Párkrát na vás vystřelí a už ji musíte opravovat nebo úplně odepsat. Druhý v řadě je starý tereňák, tipuji to na Ladu Nivu. Ten je univerzální a ještě má na palubě kulomet. Třetí je pak nový Jeep. Je zajímavé, že jak na volantu, tak na zadních dveřích skutečně má štítek Jeep. Zřejmě skrytá reklama a možná právě proto nemá žádnou palubní zbraň. Za to je o trochu rychlejší a vydrží více než jeho ruský kolega. Pak tu máme obyčejné auto a náklaďák. Po vodě se vozíte v rybářských člunech. Škoda, že jsem nenarazil na rychlejší variantu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Vozidla se ničí jednak nešetrným pohybem v terénu a druhak po zasažení. Když jste uprostřed pustiny a máte to všude hodně daleko, nepohrdnete možností si auťák opravit. Prostě přijdete ke kapotě, zvednete ji a přitáhnete šroub. Koupit si dokonce můžete manuály k jednotlivým strojům, což jsem tedy neudělal, ale zřejmě pak opravujete rychleji. Přestože je tedy možné si vehikl opravit, velmi často se mi stávalo, že jsem se s ním zasekl na kameni se všemi čtyřmi koly ve vzduchu a dál musel pěšky. Takže jsem se ani nedivil, když jsem ve statistikách viděl, že jsem najezdil a nachodil v podstatě stejně kilometrů. To jen pro dokreslení, jak důležité auto v Africe je. Pro pamětníky prvního Far Cry ještě dobrá zpráva – dočkáli jsme se i návratu použitelného rogala. •Kus světa Ať pěšmo nebo s dopravním prostředkem, proháníte po obrovských pláních a nikdy není daleko k nějaké akci. Na cestách jsou kontrolní body jednotlivých frakcí, můžete obsazovat chajdy, kde lze poté ukládat pozice, doplňovat zdraví nebo náboje a najdete tam vždy nějaké vozidlo. Dále je tu spousta menších obydlí, stejně jako větších vesnic, farem, nádraží a honosných sídel. Na jednu stranu je dobré, že je krajina takhle zaplněná, nicméně zejména kontrolní body a menší vesnice mi trochu pily krev. Dají se osvobozovat a vy v nich potom můžete doplnit injekce zdraví a náboje. Jenže pokaždé, když těmito body a osadami projíždíte, tak jsou plné nepřátel (i když jste je už předtím vyvraždili), kteří po vás rádi střílí, nasedají do aut a pronásledují vás. Což je zábavné poprvé a podruhé, ale potřetí už na to moc nemáte náladu. Zvlášť, když se potřebujete rychle dostat na určité místo a jinudy to prostě nejde. Kolikrát se mi stalo, že jsem při průjezdu vesnicí zemřel, protože jsem zničil auto a dotěrní vojáci si mě velmi rychle podali. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Na druhou stranu je logické, že důležité body jsou znovu obsazovány a nakonec je pro větší realističnost i dobře, že na vás jejich osazenstvo zarputile útočí. Jinak byste v pozdějších fázích hry projížděli mrtvou krajinou. A aby toho nebylo málo, někdy potkáte ozbrojenou hlídku jen tak na cestě. Vězte, že se jí těžko ujedete a většinou to skončí krvavou přestřelkou. •Inteligentní nepřítel Ačkoliv souboje s vojáky nejsou jedinou činností, kterou budete ve Far Cry 2 provádět, jedná se o složku velmi zábavnou. A to zejména schopností protivníků reagovat na měnící se prostředí. Nepřekvapí utíkání před pohozeným granátem, tedy, pokud o něm vojáci ví. Mnohem zajímavější jsou právě souboje v menších sídlech. Akce probíhá tak, že pomocí dalekohledu obhlédnete okolí, zjistíte, kde se nachází sudy s výbušninou, kudy prochází hlídky, kde se povalují lékárničky a kde jsou zaparkovaná auta. Pak se přibližujete plížením v ostrých stínech, do nichž není ze sluncem zalitých prostor vidět. Pokud útočíte v noci, je situace mnohem jednodušší, vybrat si můžete v podstatě jakoukoli cestu. Je dobré s tím při plánování misí počítat, některé jsou totiž jednodušší právě za tmy. Jakmile zaútočíte na prvního člověka, je rázem zalarmován celý tábor. To je trochu škoda, protože o vaší přítomnosti často neví ani oběť samotná a je vyřazena možnost použít asasinského přístupu. Zajímavé věci se ale začnou dít právě v momentu, kdy o vás nepřítel ví. Vojáci se na hrnou ze všech stran, obsazují pevně umístěné zbraně nebo po vás hází granáty. Jiní se ženou k teréňákům a snaží se vás přejet, zároveň dostáváte olovem z palubního kulometu. Když jeden voják přebíjí, druhý se ho snaží krýt. Někdy ani nemáte šanci utéci do bezpečí, protože se za vámi ženou tři čtyři vojáci plus dvě auta. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Grafické zpracování Recenzoval jsem plnou verzi pro Xbox 360, v níž nelze nastavovat detaily a vše se hýbe naprosto bez problémů. Jen jednou mi obraz škubnul při dohrávání z DVD, což je u tak rozlehlé hry bez loadingových obrazovek úctyhodné (abych to upřesnil, pokud byste jenom jezdili autem, chodili pěšky a neumírali, pak se opravdu žádného nahrávání nedočkáte). Blízké okolí je detailní a není mu co vytknout. Slabší už jsou kopce v dálce, které pár stromy na rozplizlé textuře nezaujmou. Naopak povedené jsou stíny, které sice nejsou krásně vyhlazené jako v některých PC hrách při volbě soft shadows, ale to není zase až tak důležité. Úžasné jsou paprsky slunce procházející skrze koruny stromů nebo odlesky na vodě. Horší už je to pod ní, protože je už od hladiny zabahněná, ale jsme prostě v Africe. S vodou má například Crysis jasně navrch, sám za sebe jsem ale více než spokojen. Pět ódu nemohu přestat ani při zmínce o plynulých přechodech mezi dnem a nocí, jasnou a zamračenou oblohou. Střídání počasí a denní doby je úžasné a děje se nezávisle na tom, co právě děláte. Mám pocit, že jsem nikdy neplnil misi, která by mě „naordinovala“ denní dobu. Opět je super, že se vliv času dá využít k taktickým účelům, jak jsem popsal výše. Před bouří vane savanou silný vítr, který ohýbá stébla trávy, větve stromů a velmi vydatně pomáhá v rozdmýchávání požárů. Úžasné jsou v tom případě i zvukové efekty a k dokonalosti už stačí pouze dvojice automatický větráčků ze setu amBX, který jen tak mimochodem hra rovněž podporuje. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Ovládání a rozhraní Strach jsem měl u xboxové verze z ovládání. Přeci jen gamepad není myš a klávesnice. Chce to chvilku na zvyknutí, ale pak jsem ani nevnímal, že nehraji na počítači. Zásluhu na tom má povedený systém automatického míření. Pomocí jednoho ze zadních tlačítek přesunete zaměřovač na nejbližšího nepřítele. Nicméně hlaveň nesleduje jeho pohyb a tak nejste postaveni do role tupého odpravovače. Neustále musíte pomocí analogického joysticku sledovat svou kořist. A to není vůbec jednoduché. S čím jsem naopak spokojen nebyl, jsou určité prvky herního interface. Naprostou většinu času v podstatě sice žádný neexistuje, ale když se na pár chvil objeví, je s tím problém. Začnu nemožností si do mapy ani do GPS, která je přidělaná na každém přibližovadle, zadávat vlastní body zájmu. Zamrzí to zejména v době, kdy neplníte žádnou misi a chcete dojet například doplnit zbraně. Protože si dealera na mapě nezvýrazníte, musíte si ji vyndat na klín a při jízdě neustále sklánět pohled a kontrolovat trasu. Což je realistické, ale samozřejmě to vede k častým nehodám. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší galerii •Závěr Far Cry 2 se podle mého názoru vydal mnohem lepší cestou než Crysis. Ten z exotického prostředí, kterým vás vedl jen příběh, udělal „jen“ graficky vyšperkovanou, víceméně koridorovou střílečku. Oproti tomu Far Cry 2 je opravdu naprosto otevřený svět, ve kterém můžete dělat, co se vám zamane. Většinou sice plníte příběhové mise nebo ty, které k lepšímu hraní potřebujete (shánění prášků nebo odemykání lepšího vybavení), ale o zábavu je neustále postaráno. Ať už se vydáte jakýmkoliv směrem, vždy narazíte na něco zajímavého. 
zdroj:
tisková zpráva
Velmi mě potěšila i celková délka. Podle interního počítadla ve hře jsem měl například při 50% singleplayeru odehráno čistého času kolem patnácti hodin. Na druhou stranu i přes všechny klady si jen těžko představuji, že bych Far Cry 2 hrál několikrát. Nepřátelé sice využívají pouze vlastní rozhodnutí a téměř se nesetkáte se skriptováním, jenže možností, jak mise plnit, není tolik a na tu, která vám vyhovuje nejvíce, většinou přijdete sami napoprvé.Speciální poděkování Báře, Róze, Petrovi a Hunterovi, bez nichž by tato recenze teď nemohla vzniknout. Hodnocení specifik PC verze a multiplayeru později v samostatných článcích... Stáhněte si: Trailery, Videa... |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
