Byl zvláštní. Měl nadpřirozené schopnosti, ale od ostatních zástupců jeho druhu se lišil. Rvalo mu srdce dělat jistá rozhodnutí. Smutnil, když byl sám. Nesmál se, když byl s lidmi. Nicméně poslouchal mne, když jsem mu na Games Convention dával rozkazy.

zdroj: tisková zpráva CD Projekt na Witchera hodně sází. Aby také ne, když je to jeho interně vyvíjený a potenciálem přímo nabitý projekt. Na letošní Games Convention byla na několika počítačích (jinak velmi pečlivě střežená) hratelná verze, kterou jsme si navzdory očekáváním mohli skoro hodinu poprvé vyzkoušet. Osobně jsme se tak přesvědčili, že veškeré velkohubé výroky tvůrců nebyly vůbec přehnané, naopak teď se zdají být spíš zbytečně skromné.

Nejprve jsem se zaměřil na interface. Velmi mne totiž zajímalo, jak se autoři hry poprali se ztvárněním geraltových schopností. Pokud to nevíte, tak připomenu. Nejenže má Geralt dvě sorty zbraní (ocelové nářadí na lidi, stříbrné poté na monstra), ale ještě může střídat tři typy útoků (rychlý, silný a skupinový). Byl jsem tedy pln očekávání, zdali se bude jednat o intuitivní ovládání. Nejhorší představy se ale nevyplnily a tak jsem se mohl bez větších problémů oddávat prvním soubojům. Předně jsem si všiml, že nebylo možné užívat naráz stříbrnou a ocelovou zbraň. Znamenalo to snad, že nenarazíme na kombinované skupinky skládající se z jak z lidí, tak i z monster?

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

• S tulákem ke zřícenině
„Pokud nemáš nic proti, budeme pokračovat trochu tajemně,“ pronesla vedle sedící vývojářka a již nahrávala jeden z několika desítek připravených savů. Ten mne rázem zavedl do tmou zalité bažiny, kam by se odvážil snad jen ryzí masochista. Mým úkolem bylo zavést tuláka k nějaké zřícenině a samozřejmě mu případně dělat garde. To na mne ovšem již útočil nějaký malý skřet, zvolil jsem tedy rychlý atak, pro nějž bylo typické hlavně svižné střídání různých úderů a výpadů. Na druhou stranu pokud by si mne dobíral nějaký pořízek, bylo by lepší přepnout na silný, byť těžkopádnější útok.

zdroj: tisková zpráva Proto jsem se zeptal, dle čeho mám odhadnout sílu protivníků. Odpověď byla docela logická: „Trochu jsme si s tím lámali hlavu, ale nakonec stačí, aby se hráč podíval na celkové vzezření oponenta. Pokud je titěrný a menší než Geralt, vyplatí se rychlý útok. V opačném případě vždy útok silný.“ Mnohem záživnější bylo však napadení skupinkou nepřátel, poněvadž právě v těchto případech Geralt předváděl pro oko nejlahodnější akrobatické prvky. Při této příležitosti jsem využil změnu pohledu a přesunul své virtuální oči blízko za Geraltova záda. Obzvláště z této pozice jsem si mohl vychutnat krásu a plynulost soubojů, která byla pro Witchera synonymem číslo jedna.

• Obojí se blyští, obojí zabíjí
Vedle jednorázových útoků, po jejichž dokončení se Geralt postavil do obranného postavení, byly po ruce samozřejmě i komba. Vyvolat je však nebylo tak jednoduché jako u jiných RPG. Nejdůležitější ze všeho bylo přesné načasování. V praxi to vypadalo tak, že se při útoku neustále měnil vzhled kurzoru. Pokud byl přeškrtnutý, útočit nebylo možné, poněvadž se zacílený objekt kryl. Obejít to šlo např. rychlým přesunem k jeho boku či zádům. Na vlastní kůži jsem to zažil u jakéhosi písečného červa, jenž byl z přední strany téměř nezranitelný.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Já vypiju více!
Během hraní jsem navštívil také jedno z mnoha měst, načež jsem si to na doporučení vývojářky namířil přímo do hospody. V jistém ohledu je The Witcher hodně podobný sérii GTA. Mimo bojových úkolů totiž můžete třeba soutěžit v tom, kdo vypije více půl litrů piva, anebo si s někým pěkně postaru zaboxovat. „Ty jsi z Čech, že? Tak to bys měl dát ten pivní souboj.“ Na tento popud jsem přirozeně nemohl zareagovat jinak než oslovit typicky vyhlížejícího hospodského povaleče a přeborníka v pití piva. Souboj probíhal ve stylu "já jedno, ty jedno", přičemž se vítězem stal ten, kdo vydržel déle na nohou. Bylo zajímavé sledovat, jak s rostoucím procentuálním zastoupením alkoholu v krvi klesala schopnost vidět ostře.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Davy jsou v módě
Když jsem probíhal městem, občas mi bylo jako kdybych viděl nějaká videa ze Splinter Cell: Conviction či Assassins Creed. Mohl jsem totiž bez větších problémů strkat do lidí a prorážet si tak cestu davem. Problémem nebylo ani vrážení do stráží, nicméně nenechte se zmást, že jsem si mohl dělat cokoliv jsem chtěl.

Na dotaz ohledně volnosti v zabíjení se mi dostalo odpovědi: „Nemůžete zabíjet jenom děti, jinak všechny ostatní ano.“ To samozřejmě vedlo k domněnce, že mohu zabíjet i samotné strážné ve městech. „No, to sice můžete, ale nedoporučuji to. Okamžitě po vás půjde nějaký lovec lidí, který vás brzy zabije.“ Ačkoli tedy má být Geralt nejsilnější ze všech, jde o obranný herní mechanismus, i když ne zcela v souladu s knižní předlohou.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Flashbacky
Dosti živě diskutovaný je mezi fanoušky systém flashbacků. Měl jsem možnost jedno takové připomenutí vidět na vlastní oči a musím říci, že jsou autoři velcí perfekcionisté. Nebyl to totiž obyčejný text, anebo gameplay video, nýbrž povedeně zpracovaný přehled skládající se z ručně namalovaných obrázků. To vše doprovázela epická hudba a samozřejmě i komentář události. „Některá rozhodnutí se v Witcherovi projeví třeba až za dva týdny hraní, takže jsme chtěli vypracovat systém, jak hráči nenásilně připomenou, proč se co děje. Vzhledem k délce hlavní příběhové linie (zhruba 60 hodin) jistě užitečná vlastnost hry,“ dodala autorka.

Mimo hratelné verze Zaklínače jsem se na stánku CD Projektu podíval na velmi povedený trailer. Jeho fragmenty sice jsou k vidění na internetu již déle, avšak celý se ukázal až na Games Convention. V podstatě se jednalo o jakousi sondu do soukromí Geralta, jež odhalovala jeho klasický pracovní den. Dle oficiálních informací byl scénáristou veškerých cutscén a videí člověk přímo z Holywoodu, čemuž jsem po shlédnutí traileru okamžitě uvěřil.

• Jen si sáhnout
The Witcher vypadal z hlediska grafického a technického zpracování velice dobře, hlavně co se designu lokací týče. Svět kolem mne nebyl pouhou kulisou, nýbrž opravdu živým prostorem. Jako by z monitoru ke mne vystupovat zcela plastický Geralt. Zvláště městské lokace byly neskutečně podobné skanzenům, o dobově zpracovaných interiérech budov ani nemluvě. A to ani nezmiňuji přímo v enginu dělané rozhovory mezi postavami, u nichž jsem vzhledem k technickým možnostem dneška nenašel jedinou chybu. Zvuková složka se mi zdála stylová a typicky středověká.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii