V redakci se nám v posledních dnech utvořil takový malý herní koutek Dungeons & Dragons. Zatímco Jiří si americký předobraz našeho Dračího doupěte užívá při recenzování RPG Solasta: Crown of the Magister, já se do něj pouštím trošku netradičnějším způsobem – tím karetním. A to díky nové edici Magic: The Gathering Arena jménem Dungeons & Dragons: Adventures in the Forgotten Realms.
Jak už jsem psal při oznámení, je překvapivé, že ke spolupráci dvou staroslavných fantasy značek došlo až takhle pozdě, když přitom obě spadají pod stejné vydavatelství, Wizards of the Coast. Byly jako dva mágové, kteří se celá léta navzájem okázale ignorovali a nerudně škrábali do svitků v sousedních věžích, jen aby jednoho krásného dne přes plot navázali opatrný rozhovor o vlastnostech golemů a zjistili, že jim je spolu vlastně hrozně dobře.
To, že jim je spolu dobře, je dobře i pro nás, hráče. Díky tomu totiž do Magicu dorazila čerstvá, kreativní sada nových karet, která je navíc ještě vypointovaná nejen tematicky, ale i mechanicky. Abych to vysvětlil: Jasně, je fajn, že to vypadá jako svět Forgotten Realms, že tu potkáte Drizzta Do’Urdena nebo Minsca z Baldur’s Gate. Ale ještě působivější je, že se to maličko jako Dungeons & Dragons i hraje.
Nechci, abyste chňapali po mém slovu, nehodlám samozřejmě tvrdit, že vám nová edice umožní tvořit vlastní kooperativní narativ. Pořád se tu bavíme o striktně soutěživých karetních bitvách jednoho proti jednomu, kde se na nějaké vyprávění zrovna nehraje. Ale však uslyšíte sami, co tím myslím. Posaďte se ke krbu a poslouchejte můj příběh.
zdroj: Wizards of the Coast
V životě dobrodruha existují určité konstanty. Žádné ponocování, ale poctivý osmihodinový spánek na doplnění kouzel. Když je potřeba úkol, jde se do hospody. A když už se na ten úkol vyráží, velmi pravděpodobně je na řadě výlet do podzemí. A přesně tak tomu je i v Magicu.
Ústřední nová schopnost, kolem které se točí celá řada nových karet, se jmenuje „Venture into the dungeon“ neboli „Vyprav se do podzemí“. Některé bytosti vyráží na výpravu s každým útokem, jiným stačí vstoupit na bojiště, někdy pro to musíte splnit konkrétní podmínku – ale ať už to provedete, jak chcete, vyberete si následně jedno ze tří dostupných podzemí reprezentovaných speciální kartou, na níž je nakreslené takové menší bludiště. A každé spuštění schopnosti znamená jeden krok vámi vybraným směrem.
zdroj:
Foto: Wizards of the Coast
Každý krok vás zavede do nové místnosti a ta místnost spustí předem daný efekt. Některá vám umožní mrknout, jakou kartu si líznete v příštím kole, jiná vám uškodí a donutí vás obětovat bytost, některé pozdější, ke kterým si proklestíte cestu až po delší době, vás odmění třeba i velmi silnou příšerou. Vždycky si ale musíte pečlivě vybírat, kam se vydáte, a brát v úvahu i navazující místnosti, abyste v příštích kolech zbytečně nespouštěli efekty, které nepotřebujete.
To do hry přidává neuvěřitelnou variabilitu. Karta se schopností vstupu do podzemí vlastně nedělá jednu konkrétní věc, místo toho vám nabízí nejdřív tři, posléze ale dohromady kvanta různých možností, co se může stát. A to samé má k dispozici váš soupeř, s čímž musíte taktéž počítat a zahrnovat to do svých stále komplikovanějších plánů.
Nová edice Magicu se zkrátka snaží, abyste v každý daný okamžik měli co nejvíce cest, kterými se vydat. Abyste se museli neustále rozhodovat. Je to designová filozofie, kterou podporují nejenom dungeony, ale i velká spousta modálních karet.
To jsou takové karty, u nichž si můžete vybrat, jaký efekt budou mít, většinou ze dvou možností. Buď soupeři zarazíte kouzlo, nebo si líznete karty. Buď mu vrátíte příšeru do ruky, nebo se jedna z vašich bytostí stane neblokovatelnou. Vždycky vás v hlavě bude strašit dilema – vážně potřebuju protlačit tenhle jeden útok navíc? Neměl bych radši myslet na vlastní obranu? To by se vám u karty, která umí jen jednu konkrétní věc, nestalo.
Ideálním příkladem je bílé kouzlo You Hear Something on Watch neboli „Během hlídky něco zaslechneš“. Jakmile ho zahrajete, máte dvě volby: „Vzbuď družinu“, což posílí všechny vaše příšery do konce kola, nebo „Spusť pasti“, kterýžto efekt vám umožní napálit 5 bodů poškození do nepřátelské útočící bytosti. Široké posílení týmu, efektivní zabíjení. Vyber si. A vybírej dobře.
zdroj:
Foto: Wizards of the Coast
Karta, kterou jsem vypíchl v minulém odstavci, skvěle demonstruje další povedenou složku nové edice: zvládnuté tematické zasazení. Efekty na kartách, u nichž by v minulosti byl popsán pouze jejich herní dopad, jsou nyní doprovázeny příběhovým textem. Když přiletí bílý drak a tapne cizí bytost, na kartě je jasně napsáno, že to je kvůli jeho ledovému dechu. A to se pak člověk snáz ponoří do „děje“ každého zápasu.
Jak jsem už psal, bonusem pro všechny znalce světa Forgotten Realms je řada starých známých hrdinů. Nemám nic proti kreativním výplodům tvůrců Magicu, taky často přijdou se zajímavými koncepty a postavami, ale je to přeci jen úplné pohlazení na srdíčku, když před sebou na desce vidíte trpaslíka Bruenora, jak masakruje chudáka beholdera nebo mohutného draka Icingdeatha, nebo když soupeře doděláte dobře mířenou magickou střelou.
Nemůžu opomenout taky povolání, což jsou vlastně klasické enchantmenty, které do hry vyložíte za jednu, dvě many a ony mají miniaturní efekt. Když se například stanete čarodějem, přestává pro vás platit limit počtu karet na ruce.
„To je celkem k ničemu,“ řeknete naprosto po právu. Jenže to je čaroděj na první úrovni. Během hry můžete zaplatit fixní poplatek za postup na nový level, který s sebou nese další výhody – poprvé vylepšený čaroděj si okamžitě lízne dvě karty. A když se ke konci zápasu dostanete na úplně poslední úroveň, za každou líznutou kartu umístíte na některou bytost +1/+1 counter, což už je bonus jako hrom.
zdroj:
Foto: Wizards of the Coast
K Dungeons & Dragons ale patří ještě jeden zásadní faktor, a tím je samozřejmě náhoda. Ve stolním „dračáku“ je potřeba neustále házet kostkou, aby se určilo, jestli se barbarovi jeho seknutí povedlo, nebo jestli si omylem zapíchl meč do stehna. A Magic: The Gathering s tím počítá.
„Náhoda“ bylo pro tuhle karetní hru vždycky tak trochu sprosté slovo, pokud tedy pomineme tu inherentní, způsobenou taháním věcí ze zamíchaného balíčku. Ano, jednou za pár edic se u některých karet házelo mincí, ale kdyby si k Magicu sedl hráč Hearthstonu, koukal by jako uhranutý, že nemůže kvůli jednomu náhodně vygenerovanému číslu vyhrát či prohrát celý zápas.
Proto mě mírně šokovalo, když jsem zjistil, že v nové edici se na férovku hází dvacetistěnnou kostkou. Jakmile jsem si ovšem vyzkoušel, jak přesně je tenhle geometrický útvar do hry implementován, šok přešel a vystřídala ho skoro až otcovská pýcha nad tím, jak elegantně to vývojáři provedli.
Vy si totiž vždycky můžete být jistí typem efektu, který vaše karta spustí. Třeba váš nově vyložený půlčík zloděj si při každém útoku hodí kostkou. Při hodu 1-9 získá deathtouch, tedy schopnost na jednu ránu zabít cokoliv, čeho se dotkne. Při hodu 10-19 k tomu získá +1 do útoku. A teprve kritický úspěch, dvacítka, je skutečně působivý, protože přidává +3 do útoku a first strike.
Takže ano, náhoda vám rozhodně může pomoct a má velký smysl do svého balíčku přidat karty, které umožňují házet dvakrát a vybrat si lepší výsledek, ale nikdy to není tak, že byste si hodili špatně a nestalo by se vůbec nic, nebo by dokonce přišlo něco negativního. Váš zloděj každopádně získá deathtouch, jde jenom o to, jestli k tomu přidá ještě pár bodíků poškození navíc a jestli bude jeho blokování, v případě schopnosti first strike, pro soupeře o něco komplikovanější. To je velice chytrý způsob, jak se podřídit tématu a zároveň neporušit vlastní principy.
zdroj:
Foto: Wizards of the Coast
Autorům se navíc tentokrát zřejmě povedlo správně nastavit něco, s čím měli v minulých edicích velké problémy – vyváženost nových karet. Nevypadá to, že by měly hrozit nějaké bany a zákazy příliš silných novinek, nikdo zatím nepřišel na fígl, který by způsobil, že z deseti zápasů devětkrát potkáte úplně stejný modročerný balíček zlodějů. Ano, čistě zelená agresivní skladba se momentálně zdá efektivnější než jiné strategie, ale není to nic, co by vás automaticky ponoukalo k házení froté do ringu.
I formát Limited, tedy draftování a stavění improvizovaného balíčku z náhodné sady karet, je nesmírně zábavný, víc než minulá „harrypotterovská“ edice Strixhaven. Ta vás totiž tlačila do konkrétních barevných kombinací přiřazených k jednotlivým kolejím, což Adventures in the Forgotten Realms vůbec nedělají. Třeba s černým základem můžete hrát na dungeony, na obětování příšer nebo na poklady a přibrat k tomu jakoukoliv jinou barvu, což ústí v daleko širší, kreativnější možnosti při skládání karet.
Je tedy pravda, že některé nejvzácnější karty jsou až příliš silné a že jich není zrovna málo. Může se stát, že zápas draftu rozhodne jediná „bomba“, na kterou soupeř prostě nemůže najít odpověď. Preferoval bych, kdyby těch nejmocnějších strašlivostí bylo přeci jen omezenější množství a kdyby mezi vzácnými zlatými kartami bylo více průměráků.
Posílám vás hrát jednu z nejlepších edic Magic: The Gathering, jaké jsem kdy zakusil.
Když se v minulosti natěšení kartičkáři dobývali do truhel s nápisem NOVÁ EDICE v očekávání magického pokladu, často je místo toho sežral nevybalancovaný, rozbitý mimik, který se za tu truhlu jenom vydával. Tentokrát ovšem nadzvednete víko a najdete obouruční meč +3 se safírem v jilci. Nová edice je složitá, komplexní, ale taky zábavná a obrovsky pestrá.
Adventures in the Forgotten Realms možná jsou zvláštním crossoverem dvou rozdílných fantasy značek, ale nedá se jim upřít, že to dělají zatraceně dobře. Ano, některé podivnosti se najdou, jako že třeba místní karty s označením „Planeswalker“ vlastně příběhově vzato žádnými sférochodci nejsou a nemůžou se teleportovat napříč multiverzem. Ale, upřímně řečeno, to je naprostá prkotina, u které kategoricky odmítám, aby zakončovala tento článek.
Proto si vybírám jiná závěrečná slova: „Go for the eyes, Boo, go for the eyes!!!“ A s tím vás posílám hrát jednu z nejlepších edic Magic: The Gathering, jaké jsem kdy zakusil.
zdroj:
Foto: Wizards of the Coast
