Hrát realtimovou strategii na konzoli je trochu jako vystřihovat srdíčka z papíru zahradními nůžkami. Na tu spoustu akcí a bleskový přehled o bojišti se prostě víc hodí myš, kterou kliknete, kam potřebujete, a klávesnice, která vám umožní používat všechny možné klávesové zkratky. Upřímně, hry jako Age of Empires II bych hrál radši na dotykovém tabletu než na gamepadu.
Proto jsem byl skeptičtější než Ijáček, když mi na stole přistála možnost vyzkoušet Age of Empires II: Definitive Edition ve verzi pro Xbox Series X. Druhé Age miluju, definitivní edici dodnes hrajeme s kamarády na PC, a kdyby mi Smrtka nabídla jednu hru, ve které ji musím porazit, abych si zachránil krk, pravděpodobně sáhnu zrovna po AoE II. Ale na tohle jsem se zrovna moc necítil.
Víte co? Klidně jsem mohl. Po mnoha odehraných hodinách vím, že ačkoliv bych nadále hrál Age raději na počítači, i na Xboxu jde o plnohodnotný zážitek s pohodlným, intuitivním ovládáním a s právě takovými ústupky, s jakými jsem ochotný se bezbolestně smířit.
Kontext je všechno
Samotnou definitivní edici Age of Empires II tu nechci příliš podrobně představovat, koneckonců si můžete přečíst moji nadšenou recenzi PC verze, která je stejně platná dnes jako před třemi lety. Ve zkratce: Díváte se na graficky vylepšenou verzi legendární strategie z přelomu tisíciletí, v níž stavíte městečka, verbujete vojáky a pak je vedete do obrovských bitev mezi desítkami nejrůznějších národů, od Hunů až po Aztéky (a nově taky české husity).
Když hraju doma na počítači, je to… poznat. KliklikliklikliklikCVAKCVAKklikliklik, rozléhá se bytem. Myš trpí, mechanická klávesnice cvaká, jak když se chechtá kostlivec, já do toho drtím mezi zuby invektivy určené všem stupidním mnichům, kterým stačí, abych tři sekundy nedával pozor, a už vbíhají přímo pod nepřátelský hrad…
Jak si může strategie na konzoli poradit s čirou hektičností, která je pro počítačovou verzi příznačná? Jednoduše: Nebavíme se o obyčejném portu jedna ku jedné, kde nahradíte myš za páčku na gamepadu, usmějete se, jak jste na to vyzráli, a jdete na oběd. Změnilo se celé uživatelské rozhraní, a to tak, že k nepoznání.
zdroj: Microsoft
Strašně mě baví, jak moc je všechno kontextuální. Najedete kurzorem na konkrétní část mapy, třeba strom, řeku nebo hromadu kamenů. Zmáčknete trigger – a hra vám sama nabídne nejpravděpodobnější budovy, které byste tam mohli chtít postavit, v tomhle případě pilu, dok nebo tábor horníků. Když označíte některou budovu produkující vojáky, stačí domáčknout Y a začnete vyrábět nejčastější jednotku. Hra se snaží odhadnout, co byste asi tak mohli chtít udělat, a tuhle akci vám co nejvíc usnadnit.
Pravda, pokud se hra ve svém odhadu splete, rázem je všechno výrazně neohrabanější než na počítači. Tam mám v hlavě přesně namapováno, jaké klávesové zkratky musím stisknout, abych bez jediného kliknutí myší začal pěstovat přesně ty ozbrojené borce, které potřebuju. Na Xboxu je to mnohem pomalejší proces, který zahrnuje několik tlačítek, navíc nemůžete výrobu ovládat přímo z bitvy prostě tím, že na klávesnici naťukáte, co potřebujete, aniž byste pohnuli kamerou. To samo o sobě znamená, že moje hráčská efektivita na konzoli okamžitě klesá aspoň o 70 procent.
Oni makají sami!
Hraní na konzoli je ovšem určitým způsobem pohodlnější, a to nejenom kvůli tomu, že můžete sedět na gauči před televizí. Najednou na sebe nemám takové nároky, vím, že nemůžu být tak rychlý a výkonný, takže si prostě užívám trošku odlehčenější verzi svého oblíbeného strategického zážitku.
A konzolová verze moc dobře ví, jak ten zážitek odlehčit. Jeden z nejdůležitějších a určitě i nejkontroverznějších přídavků je určitý stupeň automatizace vaší ekonomiky. Místo abyste sami rozdělovali, který z vašich nově vypěstovaných vesničanů půjde těžit kámen, ze kterého bude farmář a kterému poručíte lovit ryby, zkrátka si nastavíte jeden z předem definovaných hospodářských presetů a nově zrození pracovníci sami odpochodují na příslušné místo.
zdroj:
Foto: Microsoft
Chcete hrát vyrovnanou hru bez nějakého konkrétního gambitu? Zvolte strategii Balanced a nechte vesničany, ať těží primárně jídlo a dřevo, které doplní nějakým tím zlatem a troškou kamene. Víte, že vás čeká drsná obranná hra? Zvolte defenzivní variantu, která se naopak bude soustředit na šutráky. Jsou tu dokonce vzorce vhodné pro relativně neobvyklé pokusy, například Militia Rush, při němž se soupeře pokusíte přemoct základními jednotkami už v prvním věku.
Není to tak, že by za vás konzolová verze dělala úplně všechno, dál musíte stavět všechny budovy a starat se o to, aby vaši vesničánci nechodili s pytlem zlata přes půl mapy, ale je to obrovitánské ulehčení. A víte co? Já ho jako ten nejsprostší heretik naprosto vítám.
Pořád mám kontrolu nad tím, jakou zvolím strategii. Hra ode mě pořád vyžaduje zajímavá rozhodnutí ohledně toho, kam povedou moje kroky. Akorát se na hůře ovladatelném systému nemusím zabývat tou nejméně zábavnou částí, otrockým a strojovým umisťováním vesničanů tam, kam patří (ať už jedu podle sebe, nebo podle naučeného pořadí obšlehnutého odněkud z internetu).
Navíc se pak můžu víc soustředit na bojování, což je, upřímně řečeno, potřeba. Hra sice umí takové libůstky jako jedním tlačítkem označit všechny vojenské jednotky, případně všechny mnichy, ale i tak je mikromanagement o něco obtížnější než na počítači. Byť i tady si, pro mě trochu překvapivě, můžete nastavit vlastní „klávesové zkratky“ a armádu ovládat efektivněji, ale je to samozřejmě rázem mnohem náročnější disciplína.
Podobný trend se dá pozorovat i vícero mechanismů – i vesničany můžete rozdělovat ručně a pomůcku nevyužívat, pokud máte pocit, že vám ještě zbývají nějaké přebytečné hráčské kapacity. A třeba se takhle můžete i postupně zlepšovat, udělat si z toho svou osobní progresi. Začnete s berličkami, postupně se jich zbavíte a po pár odehraných kampaních už budete hrát podobným způsobem jako na PC.
To je super nejenom pro hráčky a hráče, kteří k Age of Empires přicházejí coby kompetentní veteráni počítačové verze, ale i pro úplné nováčky nebo pro ty z vás, kteří AoE naposledy hráli ve školní družině a jsou zvyklí za celý zápas vyrobit pět vesničánků. Křivka učení je tu velmi pozvolná i díky vynikajícímu, nesmírně podrobnému tutoriálu, po kterém si klidně můžete střihnout ještě povedené výzvy v kategorii Umění války. V jistém smyslu si druhé Age nikde jinde nezahrajete takhle komfortně.
Jiný, ne horší způsob, jak hrát
Odcházím tedy velmi příjemně překvapen – a vlastně poněkud namlsán. Umím si představit, že až dostanu chuť na pořádné multiplayerové klání s kamarády, sednu si k počítači a budu pilně pracovat na svých akcích za minutu. Ale když se mi bude chtít vyzkoušet jednu z milionu příběhových kampaní pro jednoho hráče, které jsem za všechna ta léta ještě nehrál, tak si sednu ke konzoli, budu toho řešit míň – a možná se bavit víc.
