Jan Žižka. Velký vojevůdce, inovátor řemesla válečnického, živoucí ukázka, že i s menším než plným počtem očních bulev lze na tomto světě zanechat významnou stopu, byť to je třeba ťápota v krvi rozlité na podlaze katolického kostela. No a taky hlavní hrdina nové kampaně Age of Empires II: Definitive Edition, respektive jejího rozšíření Dawn of the Dukes, které do slavné středověké strategie konečně přidává i český národ.
Já jsem si kampaň, která v šesti misích mapuje Žižkův život (dále už jen „žižvot“) od jeho lapkovských počátků, kdy div že sedlákům nekradl slepice, až k anihilaci kruciáty za kruciátou a totálnímu ponížení jisté ryšavé lišky, zahrál. Dokonce jsem ji, po jistých útrapách, taky dohrál. A tak vám nyní můžu převyprávět, jak se na žižvot dívají Age of Empires, a k tomu ještě dodám špetku historického kontextu, aby bylo jasné, kde že si autoři co přibarvili nebo upravili.
Netřeba říkat, že pokud si kampaň hodláte zahrát sami a chcete se kompletně vyhnout SPOILERŮM, dál nečtěte a počkejte si na plnohodnotnou recenzi celého DLC, která dorazí někdy v ne až tak vzdálené budoucnosti.
První mise: Jednooký tulák
Ve hře:
Žižkovo putování začíná v jižních Čechách. Budoucí hrdina a velmož (pokud chceš, čti: vrah a zloděj) se v čele malé skupinky věrných rytířů a chlapů se samostřílem vydává zúčtovat s podlým sadistou Jindřichem z Rožmberka, který tyranizuje celé okolí, mučí chudáky sedláky a, co je ze všeho nejhorší, bratříčkuje se s Němčoury.
Žižka nic takového nestrpí a začne osvobozovat okolní vesnice. Tedy, záleží na hráči – místo osvobození, které zaručí stabilní přísun surovin, může taky ves vypálit a vesničany povraždit, což znamená jednorázovou bonanzu. A to se hodí, protože Žižka nemá pořádnou základnu, kde by pro něj makali poddaní, a toulá se po krajině jenom se svými ozbrojenci.
Ať už si od začátku hrajete na Robina Hooda, nebo se pokrytecky rozčilujete nad Jindřichovou krutostí, zatímco kucháte selku, vaším konečným cílem je vzít útokem Rožmberkovu tvrz, a to za asistence šlechtice Jana Sokola, který vaše snažení se zájmem sleduje a občas vám přispěje nějaké ty drobné, protože se mu líbí Žižkův zápal (stodol).
Jakmile postavíte pár beranidel, není zas takový problém si s hradem i jeho obránci poradit – a to znamená vítězství. Jen ten zatracený Rožmberk na poslední chvíli zdrhnul! Žižku pak v závěrečné cutscéně zavřou do vězení, ale Sokol u krále Václava IV. zařídí jeho propuštění a rovnou ho i jmenuje důstojníkem vlastní žoldnéřské kumpanie, což bude důležité hned v příští misi.
Ve skutečnosti:
O raném žižvotě toho není známo příliš mnoho, protože, ač nižší šlechtic, Jan zkrátka nebyl příliš významný. Je ale fakt, že v jižních Čechách skutečně bojoval – ne ovšem tak docela coby hrdinný osvoboditel, spíš obyčejný bandita a zbojník v tlupě jakéhosi „Matěje Vůdce“, který si vyřizoval účty s lidmi, které neměl rád, včetně pána z Rožmberka, o jehož proklamované psychopatické tendenci mučit lidi ve sklepeních jsem se ovšem nikde nic nedočetl.
Bandita Žižka se vskutku setkal s Janem Sokolem a třeba taky s Rackem Kobylou známým z Kingdom Come: Deliverance. Ale i když se mu povedly některé pěkné lapkovské kousky, neskončily velkolepým obléháním obrovské pevnosti – Václav IV. mu zkrátka udělil amnestii a „všechny výtržnosti“ mu odpustil.
Druhá mise: Odvaha a zlaťáky
Ve hře:
Kdybych si měl v 15. století vybrat jednu bitvu, kterou bych chtěl odněkud z bezpečí horkovzdušného balónu pozorovat, byl by to Tannenberg čili Grundwald, kde se střetly síly Řádu německých rytířů a polsko-litevské aliance. A právě tam se náš pan Jan ocitá v roli úhlavního žoldnéře Vladislava Jagellonského.
Tahle mise je v podstatě jedna obrovská bitva. Hráč v roli Žižky drží střed, nalevo má spojenecké Poláky a napravo Litevce. Musí je podporovat v obraně i v útoku, jinak je obrnění rytíři Teutonů zlikvidují. No a úkolem je buď všechno vyhladit a spálit, s čímž má Honza už svoje zkušenosti, anebo zabít tři velitele německé armády, Ulricha von Jungingen, Friedricha von Wallenrode a Kuna von Lichtenstein.
U Grunwaldu Žižkovi přijde k duhu to, že je Čech: Jeho kopiníci udělují dodatečné bonusové poškození kavalerii a už ve Věku hradů je možné vycvičit střelce z ručnic, jejichž kulkám je úplně jedno, že chlap, do kterého se snaží zavrtat, na sobě má plátové brnění v hodnotě malé vesnice. Když se taková kombinovaná banda vrhne na velmistra nebo některého z jeho kumpánů, do pár vteřin je křižák v zemi.
Po nevyhnutelném vítězství má Žižka velkou radost, kterou kalí jen skutečnost, že jeho mentor Jan Sokol byl nějakým podlým bastardem sprostě otráven.
Ve skutečnosti:
Tady už to je s historickou autenticitou o něco ošemetnější. Předně nemáme žádné skutečné důkazy, že se Žižka u Grunwaldu vůbec vyskytoval – nejasné prameny hovoří jen o jeho pozdější účasti na dokončovacích operacích, když už na bojišti zbyly jenom vrány. Tím pádem je samozřejmě nesmysl, že by snad vedl střed celé spojenecké armády a že by čeští žoldáci byli klíčem k aliančnímu vítězství. Neberme králi Jogailovi slávu, která mu právem náleží.
Žižka si podle Wikipedie v letech po bitvě a faktické likvidaci Řádu německých rytířů pořídil pěkný barák v ulici Na Příkopě, což je zmínka, která ve hře trestuhodně chybí, ale aspoň je třeba uznat, že Sokola skutečně nejspíš někdo otrávil, a to na hostině na polském dvoře. Byli to závistiví místní šlechtici, kterým vadil cizákův rostoucí vliv na krále? Byl to Žižka?! Kdo ví. Nejspíš to ale fakt nebyl oficiální důvod: „otrava z ryb“.
Třetí mise: Železní páni
Ve hře:
Zatím jsme znali jen Žižku-banditu a Žižku-žoldáka, nyní si osaháme Žižku-náboženského fanatika. Našemu mordýři za peníze se totiž náramně zalíbila kázání jistého pana Husa, který pak navzdory glejtu jistého pana Zikmunda v Kostnici lehl popelem. Novopečení „husité“ vyhodili pár lidí z okna a postavili město Tábor. No a právě tam se musí Žižka dostat. A právě to se mu, pane Frodo, nedaří.
Na cestě z Plzně ho čeká souboj s koalicí katolických šlechticů známou jako Železní páni. Což je problém, protože Žižku nenásledují pyšní, trénovaní válečníci na obrněných ořích, ale banda náhodných špinavců. Jenže on to vlastně takový problém není, protože Žižka je strčí na žebřiňáky, dá jim do rukou píšťaly, tarasnice, cepy a houfnice a nechá je, ať praktikují radikálně levicovou politiku násilné likvidace aristokratických a buržoazních kruhů.
Takticky inovativní selská a měšťanská armáda se posouvá po mapě, uniká pozornosti patrolujících rytířů, ničí sklady zbraní, čímž se vylepšuje, a ve finále musí spálit na prach Prachatice a nadělat písek z Písku. Dokonce si užijete i bažinatou konfrontaci u Sudoměře. V téhle misi se Žižkovi bude hodit nejen brutální hrubá síla válečných vozů, české unikátní jednotky, ale i schopnost se nenápadně plížit podrostem. Žižka liška, neryšavá.
Ve skutečnosti:
Pochod Jana Žižky z Plzně do Tábora, nového centra radikální husitské revolty, skutečně proběhl a právě během něj došlo ke slavné bitvě u Sudoměře, kde se těžké oddíly plzeňského landfrýdu a špitálnických rytířů doslova zasekly v bahně vypuštěného rybníka.
Je tedy trošku zvláštní, že třetí mise nad touhle událostí jen tak ledabyle mávne rukou (jde skutečně o miniaturní potyčku s pár jednotkami někde v bažině) a většinu pozornosti věnuje fiktivnímu dobývání dvou blízkých měst.
Čtvrtá mise: Zlaté město
Ve hře:
Čtvrtá mise je doopravdy drsná, jednoznačně nejtěžší ze všech Žižkových úkolů. Na „úžasném Karlově mostě“ se strhne bitva, poněvadž husité musejí ubránit stověžatou Prahu před útoky Zikmunda a jeho křižáků. A vrch Vítkov poslouží jako ideální místo, kde lišce ryšavé odblešit kožich pár pořádnými dardami z palcátu.
Obleženým husitům z okrajů mapy přijíždějí vozy se zásobami, ale oni je musí chránit před výpady útočníků a ideálně ještě vyčistit cesty okupované německými žoldnéři. A během toho se ještě bránit nepřátelům ze tří stran – Zikmundovi ze západu, roajalistům z jihu a italským křižákům z východu.
Ačkoliv kušníci jsou v této misi naprosto klíčovým komponentem, v žádném případě nestačí jen dřepět za pražskými hradbami a pokoušet se odrážet jeden útok za druhým – přesila by Žižkovy bojovníky hodně brzo zaplavila jako trojbarevná tsunami. Je proto nutné podnikat útoky a snažit se jednoho nebo dva nepřátele rychle vyřadit z boje.
Nejdřív by si husité měli podat Italy, kteří jsou blízko a slabší než jejich soukmenovci. Navíc, pokud zbouráte blízký Vyšehrad, po Vltavě vám přijedou posily. Pak už milý Jan dobude zbytek Prahy od pijavic loajálních Zikmundovi, obrátí svůj zrak na císařův opevněný tábor a zboří naprosto všechno, co mu přijde pod ruku, čímž zachrání Prahu, Čechy, husity i sebe.
Ve skutečnosti:
Slavná bitva na Vítkově probíhala maličko jinak – především tedy právě na onom titulním vrchu, který je ve čtvrté misi v podstatě irelevantní. Zatímco skutečný Zikmund kdysi moc dobře věděl, že snaha přímo ztéct pražské hradby nemá smysl, a proto chtěl po dobytí Vítkova město vyhladovět, ten virtuální proti nim naopak vrhá ohromné množství vojsk, nutno říct, že dost úspěšně.
I mohutný Žižkův protiútok, při němž kompletně zdevastoval opevněné tábory svých nepřátel, je čistá fikce. Křižáci prohráli střetnutí u vítkovských srubů a pak spořádaně ustoupili ke Kutné Hoře, místo aby se pokoušeli o generální šturm. Ale sledovat, jak stovky vojáčků s máváním mizí na opačném konci mapy, by, uznávám, asi nebyla taková zábava.
Pátá mise: Císařův hněv
Ve hře:
Jan Žižka se nejdřív musí vymanit z nezáviděníhodné situace – stojí před hradbami Kutné Hory, před ním stojí král Zikmund a do města vnikly křižácké síly, takže je husité mají před sebou i v zádech. No a tak je potřeba nastartovat steampunkové tanky, prorazit Zikmundovými liniemi a dostat se až k loajálnímu Kolínu, který poslouží jako dobrá základna pro další operace.
Žižka v téhle misi nemá vesničany a musí se spoléhat na přísun surovin od kámošů husitů. A taky na lidovou odhodlanost – když pobije některou z mnoha roztroušených křižáckých skupinek, které po celém kraji hledají rebely, místní sedláci se přidají k jeho vojsku. Jen je zároveň potřeba chránit hlavní husitský tábor před drtivými útoky nepřátel, protože vaši spojenci si sami rozhodně neporadí.
Postupně, jakmile Jan nashromáždí dost velkou armádu (a dost houfnic, aby mohl likvidovat statickou obranu soupeře), může dobýt jak vypálenou Kutnou Horu, tak Zikmundův hrad a navrch ještě sídlo slavného polského válečníka Záviše Černého, starého Žižkova kámoše od Grunwaldu, kterého husitský vojevůdce jako jediného propustí na svobodu, samozřejmě za vysoké výkupné.
Ve skutečnosti:
Pátá mise je ve skutečnosti poměrně zajímavá tím, jak věrně se drží skutečné historie, i když si ji samozřejmě uzpůsobuje časově i prostorově. Žižka byl skutečně nucen prorazit nepřátelské obklíčení, protože mu zrádní měšťané z Kutné Hory vpustili do zad nepřátele, a skutečně pak město dobyl zpátky. Ve hře si ovšem povzdechne, že je všechno zničené, sebere cennosti a zmizí, zatímco ve skutečnosti zastavil pronásledování nepřátel, aby město nejdřív uhasil.
To, že po opětovném získání Kutné Hory Žižka Zikmunda pronásledoval a nakonec napadl ustupující křižáky v opevněném městě, se taky zakládá na pravdě (což je ve vymyšleným dobýváním posedlých kampaních Age of Empires II docela výjimka). Skutečnosti taky odpovídá, že Žižka v Kolíně musel nejdřív počkat na posily, než se pustil do konečného útoku, a že Záviše nechal, ať se vykoupí (jen aby potom, chudák, o pár let později zemřel v boji proti Turkům, když Zikmund zase jednou stáhl ocas mezi nohy, zdrhnul a potřeboval někoho, kdo by chránil jeho zadní voj).
Šestá mise: Bojovník boží
Ve hře:
Ale ne! Utrakvisté, míň radikální frakce husitů, zradila! Žižka táhne k Praze a bude ji muset dobýt, případně dostat ke katedrále sv. Víta litevského kališníka, knížete Zikmunda Korybuta, a hlavní město se pak vzdá. Do toho ještě v Plzni sedí ten zlý Zikmund. Ještě že má Žižka k ruce tábority, kteří mu pomůžou!
Nejdřív je potřeba postavit silnou základnu a vybudovat armádu, která uštědří pražskému předvoji na východě takového facana, až rezignuje ze hry. Tím se otevře prostor houfnicemi probombardovat cestu Prahou až ke katedrále – jakmile padne hrad, který ji brání, Korybut přicválá a zmocní se celého města.
V tu chvíli se situace kompletně obrátí a chudáci Plzeňáci nemají nejmenší šanci přežít. Ze všech stran se na ně valí husitské válečné vozy, hrady a věže jsou úplně k ničemu, protože padnou na jednu salvu z houfnice, a řady pikenýrů tří různých barev už pak uštědří pouhou ránu z milosti. Zikmund si tiše povzdechne, že jenom Češi můžou porazit Čechy, a zmizí. Léta po Žižkově smrti ukážou, že měl pravdu…
Ve skutečnosti:
Jasně, města Praha, Plzeň a Tábor skutečně jedno od druhého neleží ve vzdálenosti příjemné procházky s kočárkem, ale nad tím je ve světě Age of Empires zkrátka potřeba mávnout rukou. Bizarnější je situace s knížetem Korybutem, který pod deštěm šípů vjede do města a jen co se dotkne katedrální zdi, všichni obránci se vzdají. Nějaká divná variace na pikolu? Navíc, ke skutečné roztržce mezi utrakvisty a Žižkovými tábority došlo právě až poté, co se Korybut ujal vlády.
Žižvot skončil o pár let později, když tou dobou už krtkózně slepý velikán (o poslední zdravé oko přišel během obléhání hradu Rabí) zemřel na mor. A slova císaře Zikmunda se skutečně ukázala být prorockými, protože síly radikálních husitů pod vedením Prokopa Holého našly zkázu až rukou umírněných kališníků, kteří uzavřeli dohodu s katolickými pány.
Kdyby to Jan Žižka viděl, otáčel by se jistě v hrobě. Ten extrémně dobře mířený z Rabí se tedy nakonec hejtmanovi vlastně docela vyplatil.
