První, co vás udeří do očí, je grafická stylizace. Ano, je velmi barevná a nechce si hrát na realističnost. Což jí ale vůbec neubírá, spíše naopak. Působí totiž svěže. Nemá problém vyobrazit to, co chce, navodit takovou atmosféru, po níž tvůrci toužili. Nečekal jsem, že dokáže zelenkavé a obecně pastelové prostředí navodit třeba atmosféru strachu a ejhle – jde to! Stačí dobré nazvučení a skladba barev a už vám lezou mravenci po zádech. Ostatně smrt, ohrožení a osud je leitmotivem celé hry a jejího příběhu, o němž vám ale zatím nic neřeknu. Nechte se překvapit, protože odhalování příběhu rozhodně patří k jedné z potěch během hraní této hry. Stačí, když řeknu, že svou pouť začínáte na nehezky vypadající hromadě nazelenalých mrtvol.

Ocenil jsem ale jednu věc. Jsou tu elfové a přitom to nejsou elfové. Konečně někdo opustil moderní stereotyp o ušatých nesmrtelných a vrátil se ke starým mýtům o fae, kteří se dělí na dva dvory – Zimní a Letní, přičemž oba obsahují různá nadpřirozená stvoření a mají komplexní politiku. A právě střet jednoho z dvorů s lidmi je prvotním impulsem herních událostí. Navíc i lidé mají pěkně složitou politiku a jsou rozčleněni na mnoho frakcí (k nimž se můžete hlásit), takže se nebojte jednotvárné náplně.

zdroj: tisková zpráva

Velkolepé, přehnané a skvělé souboje

Jednoduše, nic není tak jednoduché, jak se tváří a vzniká tím prostor pro trochu těch klasických motivů o rasismu (tvarismu), roli smrti a troše filosofování. Ale vše v rámci nenuceného tradicionalismu RPG, ne cíleně hyper seriozní přístup Sapkowského, který se příjemně promítl do Zaklínačů. Co má Kingdoms of Amalur: Reckoning se Zaklínačem 2 společného je však bojový systém. Ačkoliv jsme se snažili tvářit, že je tomu jinak, Zaklínač 2 měl na rozdíl od jedničky akční „bojovkový“ systém ovládání. Údery, úskoky, vrhání, magie, nutnost mobility, prostě prim hrála akce a nutnost myslet při ní a ne "mezi" ní jako v jedničce. To není kritika, pouze konstatování faktu.

Kingdoms of Amalur je hybridem mezi tímto stylem a příbuzným stylem prvního Fable, kdy je zde jasná nadsázka, důraz na lehce karikovanou epičnost a absenci minimalismu a realismu. Real-timové souboje tak využívají v ryzí akci všechny potřebné elementy, jejichž zkombinováním vzniká skvělý, dynamický systém. Útok na blízko je jeden, jeden blok, kotoul, luk a magie. Jednoduché a brilantně funkční. Při akci musíte přemýšlet, nejde jen drtit jedno tlačítko a vše rozmašírovat - je to o načasování, vhodné kombinaci, vnímání prostoru a analýze protivníka.

zdroj: tisková zpráva

Flexibilita a svoboda je zaklínadlo zdejšího systému

Mám rád hry, které vás jako mága nenutí prchat před nepřítelem a ostřelovat jej na dálku. Pěkně mlaťte soupeře po hlavě magickou holí, protiútok zachyťte štítem, počechrejte kolegu kouzlem, kotoulem do strany a vetkněte stydlínovi vzadu šíp do oka. V rámci rozvoje postavy můžete volit mezi třemi povoláními, do nichž můžete volně investovat mezi třídami. První je cestou válečníka, který sází na meče, kladiva a boj na blízko těžké váhy, druhá cestou zloděje a mrštného likvidátora s dýkami a třetí cestou mága.

Na systému je skvělé, že máte svobodu v profilaci postavy. Opět se mohu s klidem uchýlit k válečníkovi s příchutí magie, takže sice nepáchám takové erupce kouzel jako profi mágové, kteří mají lehké zbroje, ale nejsem nijak omezován v tom, když chci někoho grilovat fireballem. Přidejte k tomu poměrně sofistikovaný systém speciálního módu, který se vám postupně nabíjí, abyste se následně mohli proměnit v bojovou mašinu, a máte tu RPG se souboji, které nechcete přeskočit, abyste se dostali dál ve hře, ale budete si je užívat.

zdroj: tisková zpráva

Ty mluvíš, on mluví, vy mluvíte, já mlčím

Ale prosím, opravdu prosím a zdůrazňuji, to neznamená, že je Kingdoms of Amalur: Reckoning snad nějaká mlátička. Ani omylem. Tohle je prostě RPG s akčním systémem soubojů, a jako RPG má potřebnou záplavu úkolů, rozhovorů a samozřejmě i sekundárních vlastností, ať už jde o kovářství nebo mé tradičně oblíbené překecávání, které vyřeší víc problémů, než leckterý meč. Rozhovory jsou tu, jak ve formě oblíbeného kola odpovědí, tak v rámci klasického seznamu otázek. Mám k nim jen jednu výtku. Proč musí být hrdina němý? Vzhledem k tomu, že je tu namluven skoro každý, koho potkáte, působí váš mlčenlivý rek jako postižený. To ticho z jeho strany dialogů je ohlušující.

Pravdou ale je, že jsem nakousl jen kůrku tohoto mohutného kolosu. Když se tvůrci holedbají více než padesáti hodinami hraní, věřím jim. Svět se vám totiž brzy otevře a úkoly se kupí, motivy prohlubují, předměty vrší, příběh rozvíjí... Takže ano, nakonec jsem hrou překvapen. Čekal jsem, že rozhodně nebude k zahození, ale prozatím celková pohoda, dynamika postupu a „hladkost“ převyšují má očekávání.

zdroj: tisková zpráva

Neměl jsem problém zapadnout do své role a co víc, neměl jsem problém vklouznout do soubojového systému. Ten navíc odpovídá velmi vhodně zvolené obtížnosti, která vás zbytečně netrestá, ale zároveň vás nenechá projít s prstem v nose půlku úkolů. Jednoduše, tenhle černý kůň z mých prvních dojmů skutečně cválá do finiše v pořádném trysku. Příští týden 17. ledna vyjde hratelná demoverze pro PC, PS3 a X360. Do té doby se snad stihne ještě jeden článek, abychom si pak vzájemně mohli porovnat naše dojmy. Já s preview verze a vy z dema.