SEGA s vydáváním strategických her nepřibržďuje a do svého portfolia brzy přidá další zajímavý přírůstek. Tentokrát za ním stojí tvůrci ze studia Amplitude, kteří se před pár lety dostali do širšího povědomí díky velice povedenému vyzyvateli Civilizace, strategii Humankind. Ještě pár let předtím vytvořili malou příjemnou RPG akci Dungeon of the Endless a právě k ní se teď v nepřímém pokračování Endless Dungeon vrací.

A podobně jako tehdy nám i tentokrát Amplitude servírují solidní žánrovou míchanici. V jádru jde o tower defense, okořeněnou o roguelite a RPG prvky, s důrazem na kooperaci, zabalenou do hravého sci-fi kabátku. Endless Dungeon koncepty Dungeon of the Endless rozšiřuje a modernizuje, byť zároveň zůstává v té konzervativnější části spektra.

Základem každé partie Endless Dungeon je správný výběr hrdiny. Těch je k dispozici několik, každý s unikátním vizuálem, statistikami, schopnostmi a možnostmi, byť ve své podstatě všichni prostě a jednoduše (různě rychle a různými způsoby) střílí. Premisa je na stole, hrdina vybraný, zbývá už jen to hlavní – jak se to tedy hraje?

Klaustrofobní defenzíva

Inu, docela dobře. Pod nánosem všech výše zmíněných prvků bije srdce žánru tower defense ve své ryzí podobě. V každé úrovni máte několik líhní nepřátel, jejich cílem je krystal a vy můžete na předem připravených místech stavět věže. Suroviny na výrobu věží získáváte skrze generátory a následné otevírání dveří.

Čím víc z dané úrovně prozkoumáte, tedy čím víc dveří otevřete, tím víc surovin máte. Designéři vás zároveň limitují, a tak zapomeňte na nekonečné chodby, velký sandbox nebo na rozmáchlé úrovně, a tím pádem i na nekonečné možnosti stavění. Omezení jste, minimálně ze začátku, poměrně solidně a rozmístění věží tak musíte pečlivě zvážit. Pár místností vám zajistí pár věží, tím vaše působnost víceméně končí.

Zmíněný krystal pak na závěr každé úrovně eskortujete do finální místnosti, tudíž se nakonec chtě nechtě budete muset zvednout a vylézt zpoza bezpečí věží. Pokud to krystal nebo vy nepřežijete, končíte a jedete znova. A to je v podstatě základ Endless Dungeon. Je to, alespoň na první dobrou, poměrně jednoduché a řídké, ale zároveň efektivní a zábavné.

zdroj: Amplitude Studios

Hra je tak sice primárně o střílení, které ale doplňuje lehkou správou surovin, a především kooperací se zbytkem až čtyřčlenného týmu. Je totiž důležité vědět co, kdo a kde staví. Surovin opravdu není nejvíc, nepřátelských cest je několik, vy jste jen čtyři a všechny protivníky ustřílet nezvládnete.

Endless Dungeon sice není tahovka, nicméně hra vám dá vždy jasně na srozuměnou, když aktuální vlna nepřátel skončí a co máte udělat pro to, abyste sami spustili vlnu další. Mezi vlnami tak máte v podstatě neomezené množství času na rozmístění nových věží, opravu těch starých, sesbírání dalších surovin a koordinaci příprav na další zástupy nepřátel.

Celý zážitek pak rámuje meta progrese, díky které vás (permanentní) smrt zase tolik trápit nemusí. Systém jsem si ale během krátkého preview nemohl adekvátně osahat, a tak posouzení nechám až na recenzentovi.

Hrou také prostupuje moc krásný vizuál. Většina z toho, co jsem mohl hrát, byla zahalená do tmavých odstínů, v jejichž konturách si dokázali grafici moc hezky vyhrát nejen s nasvícením a barvami, ale také s efekty. Endless Dungeon tak vypadá moc hezky nejen z obrázků, ale i za běhu. Za zmínku stojí i povedená zpětná vazba při střelbě, ať už je řeč o třesoucí se obrazovce, ovladači, nebo příslušných efektech. Audiovizuální prezentace, včetně moc hezkých prvků uživatelského rozhraní a vlastně i všemožných menu, se tady tvůrcům opravdu moc povedla.

Zas a znova, ale hlavně společně

Jakkoliv Endless Dungeon stojí na straně jedné na žánru tower defense, na straně druhé se nemalou měrou opírá o kooperaci. Hrát můžete si sami, ale multiplayer se tu jeví jako TEN způsob, jak správně hrát. Nepřátel totiž opravdu není málo, jdou na vás hned z několika směrů napříč různými místnostmi a jak už padlo výše, surovin opravdu nemáte tolik, abyste obranu pokryli jen skrze věže.

zdroj: Amplitude Studios

Alespoň nějaká koordinace se spoluhráči se tak zdá být naprosto klíčová. Je potřeba vědět, kdo chce co a kde postavit, je potřeba se domluvit, co budete stavět kde vy, protože pokud omezené množství surovin vypotřebujete na věže jen ve vašem úseku a na spoluhráče nic nezbyde, pravděpodobně krystal neubráníte. Stejně tak je potřeba řešit, kdo bude s kým bránit kterou chodbu, kdo se kam přesune, kdo kdy aktivuje svoji speciální schopnost… Komunikace, domlouvání a plánování sice v prvních úrovních zásadní nejsou, ale s každým dalším levelem se mi zdály stále nezbytnější.

Nezbytná je pro tvůrce i znovuhratelnost, neboť proběhnutí jedné úrovně může být otázkou klidně jen nižších desítek minut. O alespoň nějaké zpestření pro potenciálně nekonečné hraní Endless Dungeon pořád dokola by se tak měly postarat procedurálně generované úrovně, loot (toho tu ale zase tolik není) a rozmístění místností. Jestli ale hra v testu „pořád dokola“ obstojí, se uvidí samozřejmě až po vydání.

Ustojí to rezavé vnitřnosti?

Já se těch pár hodin u Endless Dungeon nenudil, nicméně nemůžu se zbavit zvláštního pocitu, že do dnešní doby hra moc nepatří. Že tady Amplitude trošku zaspali. Je totiž moudré v dnešním klimatu stavět jádro hratelnosti na popravdě už trochu přežitém žánru tower defense? Ten se tady sice snaží tvůrci pocukrovat vším možným i nemožným, nicméně po pár minutách je zřejmé, že tyhle zdánlivě nekonečné kořeny končí před necelými dvaceti lety, kdy v moderní podobě začaly klíčit v editoru třetího Warcraftu.

Stáří žánru tu ale samozřejmě problém není. Problémem může být jeho podstata. Tower defense je totiž spíše o statické, nepříliš dynamické hratelnosti, kdy jste zpravidla na jednom místě a jen se bráníte. A já si nejsem jistý, jestli může být tenhle druh zážitku dnes pro nějakou širší hráčskou obec nad rámec mobilní hříčky atraktivní. Dnes, kdy vládne poptávka po instantních odměnách, svižné hratelnostní smyčce a bleskurychlé akci. Dnes je nejlepší obranou útok a zvyšování sázek, nikoliv zavrtání se do klaustrofobní místnosti plné věží.

Druhý velký otazník visí nad důrazem na kooperaci. Jistě, zahrajete si i sami, ale zážitek pak bude sotva poloviční. Opět si tak nejsem jistý, jestli bych já, při stále vzácnější konjunktuře volného večera + tří kamarádů s taktéž volnými večery, sáhnul (a přesvědčil k tomu i ostatní) právě po Endless Dungeon.

Kdyby měla hra vyjít třeba v roce 2007, byl bych nadšený. Jenže dnes kvůli přetlaku kvalitních her, filmů, seriálů, knih a vůbec zážitků vlastně nevím, kam dřív skočit. Musím si víc vybírat a „odmítat“ tak i některé špičkové věci. Jestli to má takhle i většinový hráč, nebo zda Endless Dungeon nakonec bez problémů uspěje, uvidíme už brzy. Hra vyjde v květnu, kdy si kromě Switche dostane prakticky na všechno, od minulé generace konzolí, přes tu současnou, až po PC.