Šindži Mikami je jedním ze zakladatelů herního hororu – bez Resident Evilu by nejspíš nikdy nevznikl žádný Silent Hill, Dead Space nebo Alien: Isolation. Japonská legenda vrátila zombíky zpátky na výsluní, zásadním milníkem pro něj osobně byl ale až čtvrtý díl, po němž Resident Evil jeho duchovní otec také opustil. Nyní ve studiu Tango Gameworks spolupracuje s Bethesdou na Ghostwire: Tokyo, hře oznámené na loňské E3, o níž se už stihlo spekulovat, jestli nebyla náhodou zrušená.
V rozhovoru pro IGN Mikami čtenáře ujišťuje, že rozhodně nebyla. A že každopádně půjde o evoluci hororového žánru, který se od dob prvního Residenta posunul. Samotná přítomnost masy zombíků lačnících po lidských mozcích totiž dnes zvládne vyděsit jen málokterého hráče. Co fungovalo v roce 1996, v dnešní době už zkrátka nestačí.
Sám Mikami se přitom k hororům nachomýtl tak trochu náhodou a prozradil, že kdyby Resident Evil neuspěl, při dalším pokusu by se snažil vytvořit hru na motivy akčních filmů typu Smrtonosná past. Víc než survival a strach ho zajímala třeba východní bojová umění. Naštěstí, nebo bohužel (záleží na vaší afinitě k hororům), nášivku prvního muže herního hororu mu už nikdo neodpáře.
A díky ní si může dovolit pracovat velmi pečlivě – a velmi pomalu. Ghostwire: Tokyo začínalo jako malý projekt pěti lidí, kteří na něm pracovali půl roku, než se tým rozšířil na deset členů. I poté strávila hra několik let v předprodukční fázi, než se loni na E3 ukázala světu. Mikami ve studiu Tango Gameworks působí jako producent a sám tvrdí, že spíše asistuje. Jde ale prý o úplně nový typ hry, na kterou bychom se všichni měli těšit.
zdroj: Archiv
Herní horory podle něj do určité míry kopírují vývoj těch filmových. Zatímco dříve se inspiroval Lesním duchem nebo Texaským masakrem motorovou pilou, aktuálně si hororový žánr prožívá menší renesanci a experimentální období.
Mikamiho fascinuje třeba loňský Slunovrat, který je děsivý navzdory tomu, že se odehrává za světla. Jako momentální múzu uvedl Nolanův Počátek. Ještě v 80. a 90. letech podle něj hráče děsili ohavní zombíci a monstra, dnes už k pocitu strachu potřebují spíše psychologický stimul. I současné horory se zombíky podle něj ukazují, že nejhorší děsy se ukrývají v lidech a místo nechutných gore scén kladou důraz spíš na tiché zlo, které pracuje s myslí.
V rozhovoru přišla řeč také na současnou pandemii, kterou IGN přirovnalo k „žití ve videohře“. Mikami nemá pocit, že by virovou tematikou v Resident Evilu cokoliv předpověděl, ale lákala ho vize, že opravdový nepřítel vlastně není vidět. A považuje prakticky za nemožné, že by se současná situace do jeho tvorby nějak nepromítla.
Jeho recept na funkční horor je v jádru velmi jednoduchý – musí mít něco, z čeho má hráč neustálý a ochromující strach, ale zároveň je schopný to porazit.
