V srpnu vyjde Mafia, stejná a přitom jiná. Nejedná se o pouhý remaster, ve studiích Hangar 13 vzniká de facto úplně nová hra. Kromě vylepšené grafiky a úpravy herních mechanik navíc tvůrci přiznávají, že sahali i do příběhu. Jde o dobrý nápad a je vůbec na české legendární hře co vylepšovat?
Pojďme si na rovinu říct, že určité inovace dílko od Illusion Softworks určitě snese, ať už jde o specifický způsob střílení, absenci krytí, nebo další věci poplatné době, kdy hra vznikla – tady by se měnit mělo, aby se hrála co nejlépe. Jde ale spíše o věci technického charakteru. A jak několikrát zaznělo, Hangar 13 bude sahat i na příběh.
Zda půjde jen o rozšíření a doplnění spíše kosmetického charakteru, nebo dozná výraznějších změn ústřední dějová linie, je zatím otázkou. Tak trochu si ale v Take-Two hrají s ohněm. Zatímco na Mafii II se mimo lehkého vylepšení grafického kabátku v podstatě nesáhlo, první díl slavné herní ságy naopak zřejmě čekají změny olbřímí. Otázkou ale je, zda to náhodou nemělo být přesně opačně.
Nejde přitom jen o takový ten typický český konzervatismus à la: „Co je dobré a naše, na to se nesahá.“ Z pragmatického hlediska přece platí, že nemá smysl měnit něco, co funguje skvěle. A příběh první Mafie je i po všech těch letech bezvadný.
Téměř s jistotou se dočkáme přidání řady vedlejších aktivit, takže si možná budete za Tlustým Biffem nebo Malým Tonym častěji jezdit pro různé vedlejší úkoly. Je pak už jen na tvůrcích, jestli budou jednotlivé postranní questy oplývat nápaditostí, či půjde jen o tradiční „dovez, najdi, zabij“.
Osobně bych se v případě lineární a na příběhu postavené hry klidně bez podobných věcí obešel. Mafii jsem jako věrný klon GTA nikdy nevnímal a další městskou akci, kde se dá vlézt do každých dveří a vylepšovat si ve fitku tricepsy, k životu nepotřebuju. Je ale jasné, že vydat hru, kde můžete jít jen po příběhu, je v dnešní době uměle natahovaných Assassinů v podstatě nemyslitelné.
„Tady Hangar ti trochu spraví fasádu!“
Problém ovšem nastane, pokud se tvůrci rozhodnou výrazněji rozšiřovat, či dokonce zásadně měnit příběh. Ten přitom v případě první Mafie není nikterak zvlášť originální nebo inovativní. Že se Dan Vávra při psaní spíš více než méně inspiroval třeba u Kmotra (schovaná zbraň na záchodcích, osobní strážce, jenž se omluví, protože ví o atentátu), není žádným tajemstvím. Dohromady ale tahle story funguje parádně. Má spád, tempo, gradaci, zajímavé postavy a nezapomenutelné hlášky.
Příběh taxikáře Tommyho, který se vlastně chtěl mít jen trochu dobře, až se nakonec velice rychle stal jedním z nejmocnějších gangsterů ve městě, nabízí na dvaceti misích pořádnou porci zábavy. Mimochodem, pokud jste se tento týden vrátili z plavby po Severním moři a nejslavnější českou hru jste v uplynulých osmnácti letech nehráli, následující řádky nečtete, protože pro vás obsahují SPOILERY.
Kam přesně vložit novou misi, aby tím příběh neztratil tempo?
Jen si to připomeňme. Poklidný úvod, postupné seznamování s novými přáteli. Čtvrtá mise Běžná rutina, kdy musí do té doby trochu troubovitý Tom poprvé zachránit kamarády a ukáže se, že mafiánský život nejsou jen drahá kvádra a dýchánky v baru u dona. Postupné rozvíjení příběhu s Morellem, pro celkové vyznění vyprávění důležitá mise v hotelu a stěžejní rozhovor s consiglierem Frankem, kde si Tom možná trochu rozmyslí životní hodnoty.
Pak zásadní twist v podobě Frankovy nečekané zrady a další ukázky Tomova dobráckého charakteru („Ty jsi uplnej lidumil!“), postupné odstraňování Morellových spojenců a pak už očekávaný vrchol hry v podobě zabití úhlavního bosse a Salieriho letité nemesis. Jen možná ten bastard Sergio mohl zařvat o chvilku dříve, ale holt chtěli tvůrci demonstrovat, jak moc štěstí tenhle povedený bráška měl („Profíci zkurvený!“).
Lehce plonkový se zdá být jen level s názvem Volební kampaň, který tvoří možná malinko křečovitý přechod mezi koncem dlouhodobého byznys plánu „Sejmeme Morella“ a začátkem poslední příběhové etapy „Kterak se to nějak všechno zvoralo“. I ten ale nabízí alespoň zajímavou myšlenku „A pane, nebylo toho zabíjení už trochu moc?“, kdy si Tom trochu začne uvědomovat, že tenhle vyvoněný život není zase tak úplně boží. A samozřejmě tu jsou psi, kteří leckomu z hráčů ubrali víc zdraví než samopaly ozbrojení gangsteři.
Pak následuje bleskurychlá katastrofa v podobě trojlístku Podraz od Salieriho – Uděláme se sami pro sebe – finální přestřelka v galerii. A teď mi řekněte, kam přesně tu chcete něco přidávat, nota bene úplně měnit. Hra plyne tak akorát, nabízí dvacet plnotučných misí. Skvěle ilustruje, kterak se z nýmanda stane hlavní pistolník nejmocnějšího muže ve městě. Zažijete střílení, závody, zradu, milosrdenství. Kam přesně vložit novou misi, aby tím příběh neztratil tempo a nedošlo k narušení celkového kontextu, který z Mafie vytvořil hru, kterou dohrajete za víkend, protože prostě musíte vědět, jak to bude dál?
zdroj: Vlastní
„Cože? Změny v příběhu? V mojí čtvrti?“
Hra skvěle demonstruje vývoj postav a jejich světonázor. Ukazuje, kterak se z nesmělého Toma stane chladnokrevný vrah, jeho vztah s nejlepším přítelem Pauliem. Skvěle znázorňuje Salieriho jako docela příjemného chlapa, který na rozdíl od psychopata Morella umí být lidský, zároveň ale i zcela nemilosrdný.
Jediné rezervy tak vidím například v dějové lince Sama. Ten příběhem proplouvá trochu jako málomluvný moula a pořádný prostor dostane až v úplném závěru, kdy zůstane na donově straně sporu. Nějaký filmeček nebo třeba in-game dialog, kdy se budou Tom a Sam bavit o vlastních vnitřních motivacích, by možná pomohl – lépe by to později objasnilo Samovo chování a loajalitu.
Proto bych byl osobně za to, aby struktura vyprávění zůstala v nezměněné podobě – a pokud chtějí tvůrci mermomocí přidat nový obsah, ať tak učiní bez zásahu do dějové linie. Využít naopak mohou toho, že jestli něčím první Mafia oplývá (na rozdíl od svých pokračovatelů), jsou to uvěřitelné a příjemné postavy. Tak proč hrát jenom za Toma?
Taková série vedlejších levelů například za Paulieho či Sama by bodla. A třeba klidně flashbackem. Co takhle pár přestřelek z dob, než potkali svého nového přítele? Paulieho origin, kterak se malý cholera vlastně dostal do Salieriho služeb? Tom v příběhu jasně říká, že Paulie má za sebou složité dětství, vyrůstal na ulici a pořádný život mu zařídil právě až don Salieri. To by se určitě dalo zajímavě vytěžit.
Anebo, a teď jsem asi moc náročný, mise hrané za mladého dona, kterak s Morellem makají pro dona Peponeho. Tady vidím prostor, jak příznivcům série elegantně nabídnout více z jejich oblíbeného světa, aniž by při tom došlo k narušení kostry, která už téměř dvě dekády nese váhu celého díla.
Snaha nabídnout nadšeným fanouškům fungl novou hru, nejen přeleštěný originál z roku 2002, ze kterého restaurátoři pouze utřeli usazený prach, je chvályhodná. Ale i pro tvůrce chystané předělávky platí, že kdo chce od remaku moc, může ztratit úplně všechno.
