Recenze
Heroes of Ruin - recenze
16. 7. 2012
|
Jakub Kovář
Vydat hru, která si za největší vzor bere Diablo, právě v době, kdy se třetí díl pekelné legendy vřítil do obchodů a většinu hráčů ještě (pořád) nepustil ze svých osidel, je šílenství a zároveň geniální marketingový plán. Šílenství proto, že vaši hru s ním budou všichni přímo porovnávat a zákonitě tak budete mít velice silnou konkurenci. Geniální plán to pak může být za předpokladu, že svou hru vydáte na nějaký handheld a zaútočíte na oslabené hráče cestovní verzí jejich oblíbeného žánru.
Port Royale 3 - recenze
9. 7. 2012
|
Jakub Kovář
Když se řekne pirátská strategie, vybaví se vám jako první chlápek s šavlí obklopený krásnými ženami, jemuž za zády hoří poctivě vyplundrovaná fregata? V nose cítíte mořskou vodu, karibský rum a ručně ubalený doutník? Jestli ano, mohl by být Port Royale 3 titul přesně pro vás. Pokud by si ovšem vývojáři neřekli, že chtějí na pirátské dobrodružství z větší části rezignovat a místo toho z vás udělají spíše pirátského účetního, v jehož kůži budete zvládat administrativu a jen z povzdáli sledovat zbytek posádky, jak dělá všechny ty zábavné věci místo vás.
Gas Guzzlers: Combat Carnage - recenze
6. 7. 2012
|
Lucie Jiříková
Existuje mnoho herních titulů, které si snad ani nezaslouží pozornost, ale přesto se jich prodají miliony kusů kvůli známému jménu a reklamě. Naopak existuje i řada titulů z nezávislé sféry, které by si pozornost zasloužily, ale peníze na reklamu ani známé jméno nemají, a tak prostě zapadnou. Na poli herního průmyslu se však již delší dobu blýská na lepší časy. Není výjimkou, že nezávislé scéně se daří strhávat na sebe pozornost a o její další zviditelnění se jistě postará i Gas Guzzlers: Combat Carnage.
Spec Ops: The Line - recenze
29. 6. 2012
|
Aleš Smutný
Nemohl jsem se udržet smíchy. Američtí vojáci na Blízkém východě, záchrana ztracené jednotky, kalašnikovy. S touhle hrou jsem byl hotový dřív, než jsem ji vlastně dostal do rukou. Viděl jsem před sebou další blábol současné standardizované válečné střílečky, v níž jeden hrdina postřílí třetinu zemské populace, protože mu to řekli nadřízení, protože ti druzí jsou prostě ti zlí, a protože válka je přece cool. To my všichni víme. Zabíjí se v ní, lidé trpí, ale dokud jste na správné straně, máte dost nábojů a sem tam nějakého toho vedlejšího hrdinu, za jehož smrt se mstíte, válka je prostě cool.
Game of Thrones (RPG) - recenze
25. 6. 2012
|
Aleš Smutný
Po nepovedené strategii Game of Thrones: Genesis se studio Cyanide snaží známou značku provařit v RPG žánru a bohužel opět prokazuje svou (ne)schopnost se s tématem nějak slušně vypořádat. Upřímně nechápu, kde Francouzi vzali licenci na Game of Thrones. Seriál tuhle povedenou ságu katapultoval mezi nejcennější artefakty současné mediální zábavy, takže byste čekali, že se o herní adaptace poperou větší, známější a hlavně šikovnější studia. Z nějakého důvodu se tak nestalo, čili jsme odkázání na Cyanide a jejich metodu „sekám to jak Baťa cvičky, ono se to vyplatí“.
Mortal Kombat Vita - recenze
21. 6. 2012
|
Aleš Smutný
Pamatuji si, že to bylo těsně po revoluci, snad rovnou v roce 1992, kdy jsme na školním výletě do Itálie poprvé navštívili jednu z místních heren, u nás tehdy prakticky neznámou věc. Okouzleni miliardou tlačítek a úžasných her jsme se rozptýlili po herně, aby se po čase vytvořily dvě skupinky. Jedna byla u bojovky, kde si všichni oblíbili „Yhomastua“ (ano, byl to Yoshimitsu) a druhá, nepřekvapivě, stála také u bojovky, kde se trhaly páteře, krev cákala proudem a pro mrtvolu jste nešli daleko. Tak jsem poznal Mortal Kombat.
Trials Evolution - recenze
18. 5. 2012
|
Václav Rybář
Na platformové souboje jsme zvyklí u AAA titulů. Modří závidí Forzu a Halo, zelení zas Uncharted nebo Metal Gear Solid. Jenom občas se ale stane předmětem závisti hra z nižšího ranku, resp. z nabídky PSN a XBL. Právě série Trials patří k těm, co rozpoutávají rozsáhlé diskusní nářky ve stylu "proč jsem si nepořídil X360". Kdepak, tohle není pokus o rozpoutání dalšího kola konzolových válek - jen připomínka toho, že geniálně jednoduchý fyzikální koncept, prezentovaný nezničitelný panáčkem na motorce, se právě dočkal zbrusu nové a dost možná nejlepší inkarnace.
Sniper Elite V2 - recenze
1. 5. 2012
|
Vilém Koubek
Ať se nám to líbí nebo ne, studio Rebellion není a nikdy nebylo žádnou zárukou skvělé hry. Občas se mu ale podaří vytáhnout nějaký ze svých titulů nad průměr, což je případ pár let staré a ne zcela tradiční akční hry Sniper Elite. Ohlas byl pozitivní, prodeje slušné, vytvořila se kolem ní silná komunita fanoušků - není proto divu, že se začalo pracovat na druhém dílu, který zanedlouho udeří na pulty obchodů. Otázkou je, zda má náš elitní odstřelovač stále pevnou mušku, nebo se mu za tu dobu náhodou nezačaly trošku klepat ruce.
Street Fighter X Tekken - recenze
19. 3. 2012
|
Václav Rybář
Určitě vzpomínáte na věčné debaty o tom, kdo by z koho udělal kůlničku na dříví. Van Damme z Norrise, Norris ze Seagala, Seagal ze Snipese a Snipes z Lundgrena? Nebo to bylo naopak? Fandové akčních béček se v devadesátých letech mohli hádat do krve (mnohem častěji spíš do dna, protože tyhle debaty probíhaly v hospodě), ale byl to až Stallone a jeho Postradatelní, co nám dalo alespoň pár odpovědí. A po letech dohadů přichází rozřešení i na herní scéně. Jin vs. Ryu? Ken vs. Paul? Bison vs. Heihachi?
Total War: Shogun 2 - Pád samurajů - recenze
16. 3. 2012
|
Aleš Smutný
První věc, která asi člověka napadne při pohledu na Shogun 2: Pád samurajů, je Poslední samuraj, tedy snímek s Tomem Cruisem, kde se vesele nechal zmasakrovat i se svým japonským (leč anglicky mluvícím) kamarádem v rámci povstání Sacuma. Pravdou ale je, že s hrou má tenhle snímek společnou maximálně tu část, jak se tradiční feudální jednotky střetávají s moderními. Jinak ale, pokud hledáte relevantnější zdroj informací o oné době, sáhněte spíše po Pádu samurajů.
Alan Wake's American Nightmare - recenze
9. 3. 2012
|
Karel Drda
Oblíbený autor hororových bestsellerů Alan Wake se vrací, aby se znovu utkal s (vlastními) démony a temnými silami. Populární herní postava získala cenné body i příznivce ve své první hře a nedávno vydaná předělávka konzolové verze pro PC jeho kvality jen potvrdila. Alan Wake's American Nightmare ale není klasickým pokračováním, leč jakýmsi velmi volně navazujícím příběhem, v němž kromě oblíbené postavy nalezneme ze známých věcí ještě baterku a zbraň.
Uncharted: Golden Abyss - recenze
20. 2. 2012
|
Petr Poláček
Ach ty videoherní paradoxy. Série Uncharted se na PS3 rozvíjí díl od dílu ve stále filmovější herní zážitek, od kterého čekáte, až konečně přeteče i na velké filmové plátno a ona jako na potvoru nakonec přistane na malém displeji handheldu PS Vita. Není to a priori špatný tah. Podpořit rozjezd nové herní mašinky kapesní adaptací jedné z nejoblíbenější PlayStation značek současnosti dává z marketingového hlediska smysl. Zvlášť, když jedním z hlavním prodejních artiklů PS Vita je výkon, který se dá na líbivé produkci Uncharted her krásně demonstrovat.
Kingdoms of Amalur: Reckoning - recenze
14. 2. 2012
|
Karel Drda
Jsou hry, které to nemají lehké. Je za nimi vidět opravdu hodně práce, umu i talentu. Mnohdy dokonce převyšují dobře propagovanou konkurenci v kvalitě i uměleckém dojmu, ale podobného věhlasu stejně nedosáhnou. Budou navždy solidní dvojkou, kdesi ve stínu věhlasného titulu, kterému se mnoho lidí klaní třeba jen proto, že jde o momentální módní záležitost. Tento nevděčný osud snad Kingdoms of Amalur: Reckoning nepotká. Nebylo by to rozhodně spravedlivé, protože tahle hra by se na vlně zájmu měla vyhřívat a bavit opravdu hodně fanoušků.
Cave Story+ - recenze
3. 2. 2012
|
Karel Drda
Z dnešního pohledu je to naprosto nepochopitelné, ale hry jako Cave Story jsme dříve běžně hrávali, bavili se o nich a znamenaly pro nás opravdu hodně. Odreagování, zábavu, napětí a nervy drásající chvíle, kdy jsme měli chuť prohodit náš předražený počítač z okna - přesně takové stavy člověk u řady plošinovek zažíval a dokonce je i vyhledával. U téhle vylepšené, komerční verze, kultovní freewarovky, vám stačí pár minut na to, abyste pochopili, že stejné pocity se mohou dostavit po tolika letech znovu a že vlastně vůbec nevadí, jak to celé vypadá.
SoulCalibur V - recenze
1. 2. 2012
|
Václav Rybář
Na západ od Plzně a na východ od Mongolska se na nový SoulCalibur velmi netrpělivě čekalo. Ale ve středu Evropy? O tom třetím vzadu za Tekkenem a Street Fighterem se v českých obývácích nikdy moc nemluvilo. V Evropě frčela krvavá jatka z Mortal Kombatu a SoulBlade (konec devadesátek), zatímco pozdější SoulCalibur stál neférově v ústraní.
Mario Kart 7 - recenze
16. 1. 2012
|
Jan Vitík
Je to jeden z charakteristický rysů Nintenda, který jedna skupina nenávidí a druhá miluje. Každé vydání nového hardwaru s sebou přináší vlnu nových dílů profláknutých sérií. Můžete si o nich myslet, co chcete, ale je těžké se ubránit faktu, že kvalitu a vysokou míru zábavy se daří udržovat v mnoha z nich. Mario Kart patří ke stálicím již od doby Super Mario Kart z devadesátého druhého. Její hratelnost se za ta léta téměř nezměnila a jistým znovuzrozením pro ni byl příchod prvního handheldu DS. Nyní by měla pomoci třetím rozměrem obdařenému 3DS, které zatím žádným extra dlouhatánským seznamem skvělých her neoplývá.
Kinect Sports: Season 2 - recenze
8. 12. 2011
|
Jiří Škrampal
Studio Rare se naposledy předvedlo minulý rok se sadou miniher s názvem Kinect Sports, kterou v bundlu s Kinectem koupila drtivá většina hráčů, lačnících po nadpozemském zážitku z ovládání bez ovladače. Bez ohledu na celkový dojem ze hry se Kinect Sports nepochybně povedlo to, co od ní chtěl Microsoft především - předvést technické možnosti Kinectu. Ve hře jste dokonce hráli přímo za své avatary, které si Microsoft vypůjčil z Wii, jako by chtěl celému světu dát na srozuměnou, že Xbox je teď také ta "zázračná" krabička, u které může křepčit celá rodina.
The Legend of Zelda: Skyward Sword – recenze
26. 11. 2011
|
Marek Král
Zpátky do krásné minulosti a minulost představit současnosti. Po pěti letech vývoje Nintendo vydává nové dobrodružství Linka a Zeldy, a tím tak oslavuje 25. výročí videoherní značky, jež okouzlila bezmála celý svět. Jenomže Link tenkrát byl poplatný své vlastní době. Dnešní hráči spíše očekávají modernější přístup japonských vizionářů tam, kde trojrozměrná Zelda bloudila, zakopávala a rušila. Oddaným fanouškům série se dá Skyward Sword přiblížit jinými slovy: je to stará dobrá Zelda se všemi svými pro a proti. Některé věci se však donekonečna omlouvat nedají.
Halo: Combat Evolved Anniversary - recenze
18. 11. 2011
|
Aleš Smutný
Je to velký kluk. Je mu už deset let. Že je to málo? Ale vždyť je to herní postava, a na takovou, upřímně řečeno, to je už docela dost. Úctu si však nezaslouží jen kvůli věku. Tenhle chlapík (nu, spíše genetický upravený nadčlověk) se totiž stal ikonou. Zelená zbroj, zlatý průzor, vzdorný postoj, případně ještě mihotavý třpyt štítu... John-117 alias Master Chief patří mezi nejvýznamnější a nejikoničtější herní postavy. A stejně tak série Halo patří k nejvýznamnějším střílečkám, ať už z hlediska příběhové kampaně nebo multiplayeru.
Need for Speed: The Run - recenze
17. 11. 2011
|
Václav Rybář
Namachrované in-game filmečky, svázání herního světa jedním eventem, vynucené herní prvky, které řidiče posílají do vrtule a... nový engine, jenž nedosahuje vizuálních ani praktických kvalit svých předchůdců. V Black Boxu si prý řekli, že po rozpačitě přijatém NfS: Undercover vydají hru, na níž mohou být pyšní. Nevím, jestli je to PR citace na poslední chvíli, mizerný vtip nebo jen důkaz toho, že když se někdo snaží příliš, jsou výsledky tragické. Nové Need for Speed jsou ovšem takovou kumulací dobře míněných katastrof, až z toho jde hlava kolem.
Call of Duty: Modern Warfare 3 - recenze
11. 11. 2011
|
Aleš Smutný
Když jsem před čtyřmi lety rozehrál Call of Duty 4: Modern Warfare, byla to pro mě hra, která vojenské střílečky přenesla do „next-gen“ éry. Spojovala solidní kampaň s kvalitním multiplayerem, který kladl důraz na pěchotní boj a navzdory své akčnosti nebral hráči možnost, sáhnout v určitých situacích po taktičtějším způsobu hraní. Teď jsme v roce 2011, ze značky Call of Duty je nejvýdělečnější herní artikl a díky tomu do značné míry diktuje, jak má moderní válečná střílečka vypadat. A z části je určitě nutné dodat - „bohužel“.
Orcs Must Die! - recenze
20. 10. 2011
|
Jakub Kovář
Smrdí vám orkové a rádi je vykoupete v jejich zelené krvi? Tak to jste na správné adrese, protože jich v Orcs Must Die! zmasakrujete několik tisícovek a rozhodně se u toho nebudete nudit, neboť zapojíte hbité ruce i mozek. Jde totiž o mix 3rd person akce a strategie typu tower defense, což v praxi vypadá následovně: na začátku každého levelu očíhnete terén a zjistíte, kde jsou vstupní brány do pevnosti, kterými se orkové valí, a kde jsou „Nexy“, do nichž se za žádnou cenu dostat nesmějí.
Might & Magic: Clash of Heroes - recenze
11. 10. 2011
|
Jakub Kovář
Fanouškům čekajícím na vydání šestého dílu Heroes, připadá teď každý den jako týden. Možná ani neví, že si dobu do pátku 14. října mohou ukrátit skvělým titulem, který s jejich milovanou sérií sdílí stejný herní svět, a jehož hratelnost je podobně návyková, jako obligátní „ještě jeden tah a jdu spát.“ Clash of Heroes představuje parádní oddechovku, u níž jedna bitva trvá většinou do deseti minut, ale s radostí u ní strávíte několik hodin.
Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad - recenze
22. 9. 2011
|
Tomáš Jung
Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad je milník v historii multiplayerových stříleček. Ovšem pozor, chce to nadhled a silnou dávku optimismu. Kdybych měl zrak krtka a odmítal vidět do budoucnosti, smetl bych tuhle nedodělanou hru ze stolu, jako smradlavou rybu. Momentálně je rozervána tornádem chyb a komunita zuří. Má proč. Jenomže oproti jiným zabugovaným hrám je u Rudého orchestru zřetelné, že má poctivé jádro a až bude napumpovaná desítkami patchů, zaslouží si ještě o stupeň vyšší hodnocení, než jaké jsem ji nyní dal. Zde jsou pádné argumenty.
Driver: San Francisco - recenze
1. 9. 2011
|
Lukáš Grygar
Dvě zásadní chyby. První: zase sjíždím The Wire, nejlepší seriál široko daleko. Je o policajtech a gangsterech a je o nich takovým způsobem, že je pak těžké brát cokoliv dalšího s podobnou tematikou vážně. Druhá? Hrál jsem původního Drivera, hrál jsem ho do morku kostí a dodnes vím, kde přesně se práší na tu jeho bílou krabici, kterou jsem tehdy pod dojmem z jediné honičky v demu uháněl koupit. To je pak tuplem těžké, pouštět si k tělu patý díl série, která šla s každým dalším hlouběji do kytek.
Deus Ex: Human Revolution - recenze
23. 8. 2011
|
Lukáš Grygar
Moment, kdy jsem propadl Deus Ex? Dole v centrále UNATCO po dokončení prvního úkolu. Hlava plná dojmů z nitra Sochy Svobody, sžívání se s agentem, vlastní kancelář. Autonomní cvrkot kolem mne, ať už ho mají na svědomí pendlující vojáci nebo robotický vysavač. A do toho, jakoby mimoděk, zazní hudbou v podkresu pět basových tónů. Nějakým obtížně sdělitelným způsobem (psát o hudbě rovná se tancovat o architektuře, tvrdí klasik) se právě téhle pětce podařilo do sebe zkomprimovat herní zážitek, který následoval.
Terraria - recenze
4. 8. 2011
|
Ondřej Švára
Právě jsem dva kilometry pod zemí a dávám si na čas. Sedím na kameni, za zády odpočívá po čertech rozpálený krumpáč a v torně už je něco kil narubaného zlata a rubínů. Musím na chvíli zvolnit, dohodnout s rukama pakt o nefachčení. Odpočívám. Ale taky dávám pozor. Nesmím si otřít obličej špinavou dlaní, naposledy jsem si takhle zadřel do zpoceného čela kamennou drť, a to bych nikomu nepřál. Snad ani těm netopýrům, co se v dálce evidentně rojí na zteč. Tahám z torny meč a nebojím se. „No tak, slepí přátelé,“ pobízím je. Má zbraň je drobena vzácným meteorickým prachem. Přestávka skončila…
Zaklínač 2: Vrahové králů - recenze
21. 5. 2011
|
Lukáš Grygar
Cynik zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho, říká Wilde. Vždycky mi přišlo, že docela trefně. Snad proto jsem nikdy nedokázal vítat Sapkowského hrdinu s tak otevřenou náručí, jako většina z vás, kdo tenhle text čtete. Svět zaklínače Geralta je prohnilý až do morku jeho literárních kostí a sám Geralt tou všudypřítomnou hnilobou putuje s konstantním nechutenstvím ve tváři i hlase. A s takovým hrdinou se zjevně Čech (Moravan, Slezan...) ztotožní jedná báseň. Je svým způsobem milé, že si národ cyniků a ateistů až skoro nábožně oblíbil polského autora, ale Sapkowski je všechno, jenom ne patetizující křesťan.
Fable III - recenze PC verze
17. 5. 2011
|
Ondřej Švára
Jistě. Měl bych začít něčím vznešeným. Lidé na vzletná slova čekají, neboť za těch sedm let získali neochvějný pocit, že k Fable tak nějak automaticky patří. Jenže už loni na podzim Martin k Molyneuxově značce superlativy šetřil. To když recenzoval třetí díl pro Xbox 360 a zarazila jej opravdu příliš nízko nastavená obtížnost a také mělkost celého, pouze na oko rozvinutého herního konceptu. Nyní, po polovici května, vychází „pécé“ port a ten měl být v mnoha ohledech lepší.
Warhammer 40k: DoW II - Retribution - recenze
19. 3. 2011
|
Tomáš Jung
Cílem datadisků je kromě obohacení stávající hry také oškubat nás o další peníze. Někdy však tasíme peněženku rychle a rádi, zvláště u samostatně hratelných přídavků, které nevyžadují vlastnictví původní hry. Třeba jako tomu bylo u prvního rozšíření realtime strategie Warhammer 40,000: Dawn of War II - Chaos Rising (recenze). Jenomže tenhle datadisk, přestože byl kvalitní, přišel i se vzkazem - pokud si, ty parchante, nechceš koupit původní hru, budeš moci válčit jen za zkorumpované Vesmírné mariňáky, kteří propadli silám Chaosu. Další frakce ti zpřístupním, až zaplatíš!