Ve všech hrách jim to ale doposud vycházelo přinejlepším napůl – při hraní Fahrenheit i Heavy Rain jsem zažil chvíle, kdy jsem snahu o jakousi uměleckou licenci Quantic Dream v ovládacích prvcích sprostě proklínal. A soudě dle následujícího videa na tom nebudu jinak ani při hraní Beyond: Two Souls.

Making of video se možná hrdinně prsí podtitulem „o hratelnosti“, ale o herních prvcích vlastně nepadne ani slovo. Dozvíme se, že Jodie umí různým způsobem běhat v závislosti na jejím a vašem emocionálním stavu. Dozvíme se, jak bylo náročné pořídit motion capture pro Jodie, protože příběh hry je roztažený přes 15 let jejího života. Jak se Beyond hraje, o tom se ale ve výsledku nedozvíte nic. Pokud tedy za významný herní prvek nepovažujete jízdu na koníčkovi, kterou si s Jodie prožijete také.

Beyond: Two Souls mám pořád na seznamu očekávaných her, ale bez vlastního přispění se mi v hlavě usadil předsudek, že opět půjde o primárně příběhovou záležitost. Není to negativní předsudek ani omylem. Jen mi velí nebrat jakékoli průpovídky o emocionalitě herních mechanismů vážně. Pokud mají z Beyond prýštit emoce, bude to záležitost příběhu, ne samotného hraní. Rád se nechám přesvědčit o opaku, ale po zkušenostech z předchozích her Quantic Dream v úspěšnou konverzi mého názoru opravdu nevěřím. A přitom se vůbec nejmenuju Tomáš…