Působivě vypadá třeba zapnutí autopilota - naváděcího systému, který pilota vede na přistání a následně ho protáhne členitým městem, zatímco si klidně chodíte po palubě lodi. Výsledný efekt je skvělý, ale jsem zvědavý, jestli půjde přistávat manuálně, protože se mi líbila výzva, kterou v Elite: Dangerous představuje přistání na stanici bez nehody a odřeného laku.

Cílem ukázky z planetární části Star Citizen je nastínit koncept - ve finále může tahle fáze hry vypadat jinak. Do vydání hry ostatně chybí ještě spousta času, což je vidět hlavně na animaci pohybu postavy z pohledu třetí osoby. Při chůzi to ještě jde, ale při běhu postava budí dojem, že se jí chce opravdu hodně chce na záchod - nebo už se jí naopak nechce.

Hlavní je si představit, že každá planeta a město mají vypadat jinak, že se v prostoru mají pohybovat desítky dalších hráčů, kolem planety budou kroužit lodě atd. Vesmírné simulátory prostě mají své neopakovatelné kouzlo a vidina onlineovky, která naplní vesmír aktivními vesmírnými piloty, je obecně nesmírně lákavá.