Formálně by se Laniovi dal vytknout občas nepřehledný střih během akcí (žel bohu film nepůsobí jako jeho concept art nahoře) nebo trochu úsměvné efekty stříkající krve – ale to byl možná záměr, protože Lanius působí dost jako falloutovská verze seriálového Spartaka, včetně tématu superdrsného bojovníka a jeho ohrožené rodiny, nebo ostatně i motivů Říma/Legie. Zběžné oživení Laniovy kanonické story však odhalí, že se film věrně drží sděleným faktům z Fallout: New Vegas.

Co překvapí nejvíc, zvláště ve srovnání s komediálností Nuka Break, je celková serióznost Lania – žádné vtipy na V.A.T.S., žádná ironie, žádná snaha o hlášky, jenom čirá depka pár divochů bojujících s barbarskou Legií,osudová tragika za doprovodu těch nejatmosféričtějších tracků Fallouta 1 a 2. Lanius je tak vlastně dost odlišným typem post-apo žánru. Namísto madmaxovského dieselpunku a BDSM oděných záporáků tu máme něco připomínajícího mnohem víc starověk s kapkou zaprášených technologií. Navzdory jistému amatérismu tak jde o veskrze sympatický výsledek.