Gamescom byl, stejně jako každý rok, plný nezapomenutelných zážitků a skvělých her. Ostatně celou řadu dojmů z toho, co jsme si na výstavě vyzkoušeli, už jste si mohli u nás na webu přečíst. Videoherní svátek roku má své výšiny, ale i hlubiny. Proto vybíráme tři nejlepší a nejhorší zážitky, které jsme si letos z Kolína nad Rýnem odnesli.

Co se nám líbilo?

1. Gamescom

Samotný veletrh je zdaleka ten nejsilnější zážitek. Na několik dní se totiž obrovské množství lidí spojí v oslavě společného koníčku a výstaviště Kölnmesse se promění v nefalšovaný svatostánek videoher.

Překvapí vás kreativita vystavovatelů, kteří připravují nápadité stánky, spousta rekvizit (letos třeba IO Interactive dotáhli do haly Bondův Aston Martin DB5!) i parádní cosplaye! A hlavně všichni jsou neuvěřitelně milí a přátelští. Je jedno, jestli se potkáváte první den ráno, nebo jste čtyřicátou schůzkou v pořadí – každého nabíjí vášeň pro videohry a chce si o nich povídat.

zdroj: Vlastní

Poznáte lidi z branže nebo jen zapálené fanoušky, vyslechnete si spoustu fascinujících i vtipných historek, navážete zajímavé kontakty. Hlavě si ale zahrajete nové a krásné hry, které mají navíc punc exkluzivity, protože zpravidla ještě nevyšly.

I když se po Gamescomu vždycky vracíme zmožení a říkáme si, že příští rok bychom mohli vynechat, jakmile se přiblíží jaro, začínáme se těšit nejen na všechny ty hry, ale hlavně na nezapomenutelnou atmosféru.

2. HoYoverse párty

Nebudeme se tvářit, že po celodenním pobíhání po výstavišti dlouho do noci jen datlujeme články a že si taky občas trochu nevyhodíme z kopýtka. Většinu letošních večírků a veselic ovšem organizátoři neprozřetelně naplánovali na středu, což Šárka odtruchlila zejména v případě koncertu Zaklínače, protože jsme místo párty točili na ubytování podcast. 

Čtvrteční párty HoYoverse nám ale absence z předchozího dne štědře vynahradila. Sky bar v 27. patře s nádherným výhledem na Rýn a kolínskou katedrálu, výborné drinky (německému pivu po dvoudeci se zkrátka tolik fandit nedá) a všudypřítomné číšnice s tácy plnými lahůdek od mušlí a krevet přes hovězí, tacos a ravioli po fenomenální karamelový mousse. 

zdroj: Vlastní

Vzhledem k tomu, že jsme se přes den kdovíjak najíst nestíhali (viz druhou polovinu článku), považovali jsme tohle debužírování za víc než zasloužené. Na poměry herní produkce HoYoverse byla navíc celá akce příjemně decentní a profi, až se nám po kočkoholkách ze Zenless Zone Zero skoro začalo stýskat.

3. Nečekaná setkání

Hon na celebrity sice příliš neprožíváme, ale některá jména v herním průmyslu zkrátka rezonují víc než jiná. Ano, Todd Howard by vám naživo stoprocentně připadal maličkatý, spoustu autorů svých oblíbených her ve výstavním ruchu ani nepoznáte bez přečtení visačky, a nakonec jsou vývojáři a vývojářky úplně stejní lidé z masa a kostí jako my.

Tedy, stejní… Minimálně generují podobně bizarní historky. Tim Schafer se například na prezentaci Keeper rozplýval, že byl na Gamescomu naposledy před 16 lety, což si pamatuje podle toho, že jeho dcera dnes řídí auto, zatímco tehdy byla miminko, jen aby si zakladatel věhlasného studia Double Fine vzápětí fotil Šárčinu ruku, protože na ní zahlédl MAJÁK.

zdroj: Vlastní

Ostřílený veterán Larry Kuperman z mistrů remasterů Nightdive zase Jakubovi vyprávěl, jak jej lidi na conech už ani nezdraví, a jen po něm pokřikují názvy her, které by rádi viděli ve slušivé košilce remasteru. A ano, bylo to přesně po tom, co se jej Jakub šibalsky ptal na Deus Ex remaster.

Zahlédli jsme Yvese Guillemota, který se po výstavišti pohyboval v doprovodu dvou čahounů v obleku, což mohla být ochranka, ale taky nějací exekutivci, protože šéf francouzského Ubisoftu patří spíše mezi mrňouse.

Třešničkou na dortu pak byl chlapík, který pracoval na původním Gothicu od Piranha Bytes… na remake jedničky se strašně těší a myslí si, že tvůrci mají dobře nakročeno.

A co bychom chtěli příště lepší?

1. Servis novinářům

Určitě na Gamescom nejezdíme s vidinou toho, že nás budou všichni krmit a pečení holubi létají rovnou do huby. Jsme si moc dobře vědomí a vděční za to, v jaké privilegované pozici se nacházíme, že můžeme zkoušet nejnovější hry, bavit se s vývojáři a sdílet nadšení pro naši společnou lásku.

Na druhé straně tam pořád jedeme pracovat a harmonogram máme natolik narvaný k prasknutí, že alespoň vodou a kafem by nás mohli pohostit snad všude. Bohužel se tak nedělo, nemluvě třeba o něčem na zub.

Nejde vůbec o to vyžebrat něco zadara. Vystavovatelé rozhodně nemají povinnost nás živit. Problém je ale v tom, že stánky s jídlem jsou v obležení konstantních front, a pokud člověk nemá vyloženě hodinové okno, aby došel přes půlku výstaviště a vystál si řadu na hot dog nebo burger, nemá absolutně mezi schůzkami šanci stihnout ulovit něco k snědku.

Když vás po překonání tří hal během jediné pauzy čekají stažené rolety, je to k vzteku | zdroj: Vlastní

I když si člověk vezme nějakou tu svačinku, prakticky není kde se rozumně najíst, pokud do sebe nechcete sváču tlačit na stojáka nebo na zemi. I business lounge se třetinkou koly za pět eur je permanentně narvaná k prasknutí.

Proto moc děkujeme vystavovatelům, kteří hladové novináře v klidu nakrmili v zázemí svých stánků – díky Konami za skvělý poké bowl, Capcomu za výborný Caesar salát, Microsoftu za vynikající panna cottu, Nintendu za panini a IO Interactive za roztomilé severské chlebíčky.

2. Německé dráhy

Taky jste si mysleli, že spořádaný německý národ, který má stereotypně v oblibě pravidla a vyčkávání ve frontě, bude mít zmáknutou železniční dopravu? Chyba lávky! Přes 350 tisíc návštěvníků Gamescomu je pořádný dav lidí, je jasné, že MHD i vlaky budou narvané k prasknutí a nejspíš nepůjde vše jako po drátkách, ale zažili jsme naprosto bizarní situace, kdy i večerní vlaky dlouho po uzavření výstaviště měly klidně přes hodinu zpoždění.

Au, Deutsche Bahn, au au! | zdroj: Vlastní

Na to, že se člověk v dopravních prostředcích musí mačkat a prodírat, se tak nějak připravíte. Na to, že vlaky jezdí s obřím zpožděním, kdy na poslední chvíli přebíháte kolej, protože vám už potřetí změnili nástupiště, se připravit nedá.

Nedomyšlené jsou taky informační tabule, které mají málo řádků! Kvůli neustálým zpožděním pak ani neukazují vlaky, které skutečně za minuty míří do stanice, protože se prostě na tabuli nevejdou. Nikdy bychom nevěřili, že to řekneme, ale… zlaté České dráhy.

3. Ulhaní a zmatení markeťáci

Že nám herní trailery vždycky neprezentují realitu, na to už jsme si asi všichni zvykli. V tomto případě ale mluvíme spíš o marketingových talentech, kteří vám pod záminkami v mailu slíbí cokoliv, jen aby vám následná výstavní realita zkusila řádně pocuchat nervy. 

Spadají sem prezentace, kde v mailu sice jasně stojí hands-on, ale na ovladač si během nich nakonec vůbec nesáhnete. Meetingy, kdy vás někdo měsíc uhání, abyste si přišli zkusit jeho hru, ale ani není schopný napsat, ve které hale se nachází, aby se vám na urgence ozval až tři hodiny po smluveném čase, když už jste dávno někde jinde. 

Takhle prázdný tunel na Gamescomu vidíte, jen když si hodně přivstanete | zdroj: Vlastní

Vydavatelé, kteří vám do schůzky za jednu líbivou hru schovají tři další, o poznání nudnější kousky, což zvlášť po ránu zprvu vyvolá zmatení, že jste zřejmě zabloudili na špatný stánek, protože na rozdíl od dvojice přísedících Němců s bločkem plným otázek nechcete poslouchat dvacet minut o superkomplexní ekonomické simulaci. Ten jediný titul, který vás zajímal, chtěli jste ho hrát a byli ochotní mu věnovat celou hodinu, pak strategicky naservírují až v posledním bloku, kdy už samozřejmě musíte běžet, takže ani nemáte čas PR vyplísnit, proč vás obírá o čas takovou lacinou léčkou.

Přes všechny strasti se ale už teď těšíme na další ročník. Vidíme se na Gamescomu 2026!