Na seriál Pán prstenů: Prsteny moci z produkce Amazonu jsem se nesmírně těšil a jeho první dvě epizody mě nezklamaly, jak jsem psal v tomto článku a zmiňoval ve videu, kde se o tématu bavíme s Alešem. Ano, úvod byl poněkud pomalý, tvůrci si dávali hodně načas s představováním nejrůznějších postav, ostrov Númenor jsme ani nezahlédli, ale co – byly to přece první dva díly, je jasné, že rozjezd bude u takhle epického spektáklu s pěti plánovanými sezónami pozvolnější!

Pozor, článek obsahuje spoilery k prvním čtyřem epizodám seriálu.

Problém je, že v tuhle chvíli máme za sebou už čtyři díly a situace se příliš nezměnila. Vzhledem k tomu, že první série má mít jenom osm epizod, už bychom v tuhle chvíli měli plnou rychlostí svištět vstříc nějakému prvosezónnímu vyvrcholení, už by se to všechno mělo mlít, nebezpečí by mělo být jasně patrné, kostky vržené a tak dále, a tak dále. A to se prostě neděje.

zdroj: vlastní video redakce

Čert vem, že jsme pořád ještě (nejspíš) neviděli Saurona, však seriál nemusí svého hlavního padoucha vytahovat hned v prvních dílech a jeho elfský pohůnek Adar by mohl sloužit jako užitečná náhražka, zvlášť když je podpořený tím nejlepším zpracováním Tolkienových skřetů, jaké jsem kdy viděl. Ale zrovna Adar se zatím v seriálu taky jenom mihnul, a to kvůli tomu, aby pronášel znepokojivé hlášky, zabil skřeta, propustil protagonistu a ještě mu na cestu přibalil zbraně.

Je to součást širšího problému: Seriál se evidentně snaží coby svou hlavní hrozbu vystavět skřety obsazující území budoucího Mordoru a terorizující ubohé vesničany v čele s léčitelkou Bronwyn… Jenže Bronwyn je bohužel asi tak jediná tamější postava, na které bude většině diváků záležet. Ostatní jsou buď uctívači Morgotha, nebo nesympatičtí hrubiáni, nebo prostě tak trochu idioti, že ano, milý Theo.

Tím pádem se snižuje váha činů milé Galadriel, která se ze všech sil snaží do Mordoru vypravit númenorejský expediční sbor a neuvěřitelně zdlouhavě k tomu přesvědčuje královnu Míriel. Kdyby hrozilo nebezpečí Elrondovi s Durinem, dvěma nejlepším postavám seriálu, to bych náborovým snahám dcery Finarfinovy hned fandil o to víc!

Númenorejská příběhová linka je ještě ke všemu rozmělněna spoustou odboček, které mi připadají zbytečné – anebo, pokud nejsou vyloženě navíc, aspoň by jich mělo být míň, aby seriálu nekazily tempo a dynamiku. Vážně potřebujeme trávit tolik času s Isildurem a jeho zvláštní snahou nebýt námořníkem? Určitě je nutné nám sdělit, že se jeho sestře líbí Pharazônův syn?

Bylo by lepší, kdyby Prsteny moci svoje vyprávění zjednodušily, kdyby nám z Númenoru ukázaly eskapády Galadriel a Halbranda (které by mimochodem taky šlo výrazně zkrátit), k tomu Pharazôna s Elendilem coby zástupce dvou politických pólů tamější společnosti – a to by mohlo úplně klidně stačit. Třeba bychom se pak nemuseli smířit s tím, že ve čtvrté epizodě úplně chyběli Chluponozi a ve třetí zase Khazad-dûm…

zdroj: Foto: IGN

Je paradoxní, že já si navzdory tomu všemu Prsteny moci nesmírně užívám a na žádný jiný současný seriál bych se nedíval radši. Jenže jsem si moc dobře vědomý, proč tomu tak je. Šnečí tempo seriálu umožňuje produkovat nádherné momenty pro všechny fanoušky Tolkiena – tady pověsíme obrázek Elrose Tar-Minyatura, tady necháme Elronda mluvit o svém tatínkovi Eärendilovi, tady budeme chvilku diskutovat o událostech Prvního věku…

Jenže co to všechno řekne lidem, kteří nemají Silmarillion přečtený minimálně patnáctkrát i s vypsanými poznámkami? Vážně si nejdražší seriál všech dob určený pro nejširší možné publikum může dovolit oslňovat „obyčejné Američany“ (omluvte národnostní zkratku, ale víte, jak to myslím) pouze tím, jak nádherně vypadají jeho scenérie, zvlášť když jeden díl trvá hodinu i déle? Řekl bych, že to je z dlouhodobého hlediska velice, velice riskantní strategie.

Prsteny moci na mě zatím působí, jako kdyby je vytvořil páreček fanatických fanoušků Tolkiena, kteří mají zdrojový materiál načtený jako málokdo a vyloženě se rochní v tom, že nám všem můžou ukázat svou vlastní vizi Ardy – ale taky fanoušků, kteří vlastně neumí zas tak skvěle vystavět příběh a s projektem tohoto formátu a velikosti nemají dostatek zkušeností.

Což je, pokud mi to pánové J. D. Payne a Patrick McKay prominou, dost možná objektivní skutečnost.

Inu, jsme v polovině, pořád ještě se může stát, že se tempo zvedne a že se dočkáme čtyř závěrečných dílů, u nichž většina diváctva nebude co chvíli zívat. A když se to nepovede teď, třeba nás oslní už schválená druhá série. Zatím ale musím říct, že navzdory tomu, jak si seriál subjektivně užívám, začínám mít o jeho budoucnost strach.