Velmi přímočarý a užitečný rozhovor dal CVG Jean-Maxime Moris, tvůrce velmi nadějně vyhlížejícího futuristického Remember Me. Stihl v něm načrtnout, jaká hra bude, co od ní můžeme čekat a co mu vadí na současných hrách. Každopádně, pokud jste čekali nelineární lození po cyberpunkových městech, máme pro vás špatnou zprávu, Remember Me půjde jiným směrem. „Je to příběhem hnaná lineární hra, což je naše vědomá tvůrčí volba“, říká až bojovně Moris.
„Chceme mít tolik kontroly nad událostmi a emocemi, jimiž hráč prochází, kolik je jen možné. Je to akční adventura z pohledu třetí osoby, kde 50 procent času je akce – boj, honičky a boje s bossy, a pak je tu ta adventurnější část, kdy přepisujete lidem paměť, nebo se vyhýbáte dronům. Máme zde obrovskou škálu herních mechanik, ale dohromady vytváří jeden různorodý zážitek“. Primárním zaměřením Remember Me by měl být příběh a velké množství témat, která nakousne.
Základem samozřejmě bude vize neveselé budoucnosti, vytvářející parafrázi na Orwellovo 1984. Rozvoj sledovacích technik, které vedou k dokonalému zmapování života jedince. Dle Morise to není nijak absurdní představa. „Už dneska dávají lidé těm ve vedení všechna svá osobní data. Ví, kdo jste, s kým jste spřízněni, kdo jsou vaši přátelé, co děláte, jaké jsou vaše politické názory, vaše náboženské postoje, co posloucháte. Někdo vás sleduje? No, vždyť vy děláte práci za ně pomocí GPS na smartphonu, tak proč se rozčilovat? Můžeme mít ten falešný dojem svobody, ale ve skutečnosti jste svým vlastním práskačem“.
Dle Morise je hodně aktuální ani ne tak technologický pokrok, jako to, co na sebe lidé „nabonzují“ skrze sociální sítě. Blížíme se dle něj k vizím P.K. Dicka a nutno říct, že to není nijak přehnané přirovnání. Klíčové je podle vývojáře to, že jejich hra hodlá klást před hráče podobné otázky. I proto, že v současnosti si prý herní průmysl vysloveně libuje ve stereotypech a opakujících se modelech.
„Jak podělaně idiotský tenhle průmysl je, že sází jen na ty stereotypy? Dáváte lidem jednu jedinou věc, oni si zvyknou a pak nechtějí nic jiného. Takže ano, naše hrdinka, Nilin, je smíšené rasy, je to žena, její sexuální orientace je její soukromý život a do toho mi nic není. Běhá kolem, skáče, nakopává lidem zadnice, hraje si s jejich pamětí a zabije jen málo lidí – a dělá to ve hře, kde není krev. Můžete udělat něco drsného, silného a nemusíte být přehnaně násilní“.
