Nenápadná karetka Balatro dobývá svět. A kromě prvních nadšených výkřiků o nezávislé hře roku se sympatická roguelite ujala i u nás v redakci, kde ji hraje drtivá většina redaktorů. A královsky se u toho baví! Pokerové figury létají vzduchem, stejně tak jako nadšené tipy na zajímavé kombinace žolíků a modifikátorů. Balatro je zkrátka extrémně návyková a nebezpečná hra, protože obzvlášť v tomto na recenze nabitém období, bychom měli trávit čas u úplně jiných titulů.

Patrik Hajda

Balatro jsem objevil vlastně úplnou náhodou. Bylo to v prvním týdnu letošního února, když na Steamu probíhalo další kolečko Steam Next Festu se stovkami demoverzí, z nichž mi z nějakého důvodu padlo do oka právě Balatro.

Ani jsem ho nechtěl hrát, karetními hrami jsem už přejezený, ale inspirace pokerem mi přišla velice lákavá a svěží. A stačilo pár minut a bědoval jsem, že jde jen o demoverzi a nemůžu si hru užívat plnými doušky.

Naštěstí bylo vydání za rohem a hru jsem kupoval v minutě, kdy mi cinklo oznámení o vydání díky předchozímu wishlistnutí. A byl jsem lapen. Tak naprosto jednoduchý, ale geniální nápad se hned tak nevidí.

zdroj: Playstack

Vzít pokerové figury, dát jim základní hodnotu a tou hodnotou hýbat nejrůznějšími způsoby od přičítání síly zahraných karet přes karty planet, tarotové a spektrální karty, až po hru měnící žolíky, jejichž objevování a hledání synergií je neúnavné.

Je to neskutečně příjemná droga, která ohrožuje tak akorát váš volný čas. Protože po každé prohře si hned budete chtít dát další run, abyste konečně dosáhli vítězství. Zatímco někteří moji kolegové, které jsem touto drogou nakazil, už svého prvního vítězství dosáhli, tak já stále čekám a postupně přistupuji na nemyslitelné – tíen full house mi to asi nikdy nevyhraje…

Adam Homola

Stálo mě to hromadu úsilí, ale v případě Against the Storm jsem nadšenému Patrikovi ještě zvládl odolat. Jenže pak přišlo Balatro a Patrik mě zlomil. Začalo to básněním v redakci, pokračovalo natočením GamesPlaye a karetního Fight Clubu a skončilo to bleskovým pořízením vlastní Switch verze hry. Která je mimochodem velice dobrá a na rozdíl od spousty her Nintenda podporuje i dotykové ovládání.

Přitom osobně nejsem zrovna ten typ, který by automaticky skočil po libovolné dobré karetní hře. Hearthstone mě bavil, ale nakonec jsem tam stejně nejvíc uvítal režim, který byl „bez“ karet. Stejně tak jsem se na pár měsíců totálně ponořil do Marvel Snap, jen abych ze hry pak stejně rychle vycouval. No a teď je tu moje nová závislost jménem Balatro. Pekelně jednoduchá, v základu skoro až triviální karetní hra, redukující principy pokeru na prostý „singleplayer“, kdy ani proti nikomu nehrajete. A je geniální!

Strašně jednoduchou základní hratelnost tady navíc tvůrce (jeden jediný borec!) okořenil ještě systémem tarotových karet, planetárních karet, různých modifikátorů, upgradů a dalších vychytávek takovým způsobem, že z toho jde po pár kolech hlava kolem.

zdroj: Playstack

V Balatro zatím nemám nahráno tolik jako Patrik, a ještě se mi nepodařilo pokořit ani jednou, ale hra si mě naprosto zaháčkovala hned od prvního kola. Jednoduché základní principy se složitějšími modifikátory a pokročilou „matematikou“ tak ze hry dělají typického zástupce mantry „jednoduché k naučení, obtížné k ovládnutí“. Začít hrát je totiž opravdu jednoduché a bavíte se prakticky okamžitě, zatímco promýšlení pokročilejších taktik, kombinací, bonusů, buffů a debuffů, obzvlášť proti zákeřným bossům, už vyžaduje nějaké to přemýšlení, taktizování a kopu štěstí.

Což je asi to jediné, co bych Balatru zatím vytknul – v pozdějších fázích přílišný důraz na náhodu. Nicméně tomu se člověk u podobných karetních her asi nevyhne. A nějaká ta progrese mezi jednotlivými pokusy by byla asi taky fajn, ale to jsou skutečně jen drobnosti na jinak téměř dokonalém karetním roguelike hitu.

Jakub Malchárek

Dokonalá hříčka na cestování se Switchem. Balatro mě chytlo na první dobrou už minulý týden při mé tradiční, tříapůlhodinové cestě mezi Prahou a Ostravou, a vůbec poprvé jsem ji celou strávil přilepený k displeji hybridní konzole.

Je fantastické, jak něco tak zprofanovaného jako poker, může dostat tak originální předělávku. A byť se mi podařilo s jedním balíkem úspěšně hru pokořit pouze jednou (holt nějak to prostě nechodí), baví mě téměř každá seance, protože mě Balatro dokáže vždy něčím překvapit.

zdroj: Playstack

Baví mě, jak nenásilně si dokážete vytvořit konceptuálně odlišné buildy mezi jednotlivým hraním. Právě moje vítězná strategie se točila kolem toho, že jsem měl žolíky, jež posilovaly hraní dvou párů, zároveň jsem měl tuhle figuru vylepšenou na nejvyšší úrovni, a navíc disponoval ještě žolíkem, který exponenciálně zvyšoval multiplikátor pokaždé, když jsem zahrál mojí nejčastěji hranou figuru (což byly logicky dva páry). A protože dva páry z ruky vyložíte téměř vždy, sázel jsem pěticiferná skóre v prvním kola úplně bez problémů.

A takových zajímavých modifikátorů a strategií je v Balatro nepočítaně. Jasně, občas do hry promluví náhoda a narozdíl od karetní předlohy se tady z toho nevybluffujete, ale i prohraný pokus vám nezabere víc než dvacet minut, a pořád si během něj můžete něco odemknout. Třeba objevit nového žolíka, přidat dosud neznámý kupon do sbírky, jež vám ve výsledku může klidně zpřístupnit nový balík.

Balatro je zkrátka fantastická karetní roguelite a jestli byste v letošním roce určitě něco neměli minout, je to tahle sympatická hra. Akorát teď mám trochu strach z toho, jak budou vypadat běžné pokerové seance, protože tam s dvěma páry na nikoho dojem neudělám.

Pavel Makal

Karetní hry nijak nevyhledávám. Samozřejmě jsem strávil desítky hodin hraním Solitaire při školních hodinách výpočetní techniky na strojích, které by nic jiného neutáhly. Užil jsem si svou dávku zábavy s legendárními Mravenci a mnoho let později utratil nějaké ty peníze v Hearthstone a Marvel Snap.

Naopak v reálném životě jsem nadšeným (amatérským) hráčem pokeru, a když už si ho nemůžu díky starostlivosti úředníků užít v kulisách divokého západu Red Dead Redemption II, scházím se pravidelně s několika kamarády a i těch pár drobných na stole nám přináší do života potřebnou dávku adrenalinu.

Když tedy Patrik onehdy nenápadně zmínil hru Balatro, ve které se využívají pokerové figury, zbystřil jsem. Po útratě necelých 15 eur na Steamu jsem ovšem začal milého kolegu tajně proklínat, protože jednoduchá hříčka poslala moji produktivitu do horoucích pekel a místo hraní daleko slovutnějších titulů na recenzi jsem zcela propadl rozkošnému zvuku rozdávaných čertových obrázků.

zdroj: LocalThunk

Balatro vítězí díky brutálně prostému konceptu, který ale povznáší neuvěřitelná míra variability. Jsem plně přesvědčen, že zvítězit se dá s libovolným zaměřením na jakoukoli figuru, a když budete mít ty správné upgrady a žolíky, stoprocentně se dá do konce dojít i s vykládáním jediné karty. Právě kouzlo objevování optimálních synergií, vyvažování investic do různých typů karet a hlavně svižná hratelnost tvoří nebezpečně návykový mix. 

Přeci jen bych si ale dovolil navrhnout několik vylepšení, ať už zmírnění roguelike prvků, kvůli kterým se do dalších her nepřenáší nic krom odemčených žolíků, nebo aspoň nějaký bonus za to, když se vám povede výrazně překonat stanovenou hranici sázky. Na to, že je Balatro dílem člověka, který dosud neměl s karetními hrami žádné zkušenosti, nezbývá než smeknout.