Lukáš Grygar

WiiU? To zní jako dítě, napodobující policejní sirénu. Nintendu se nedají upřít hned dvě věci: poskytuje nekonečnou munici k palbě fórů na svůj účet, ale taky se odváží vylézt s konceptem, který vás na pohled nezbourá, ale v praxi svou cílovku trefí. U konzole Wii byla tou cílovkou – ke smůle nás dávno ostřílených – plakátová rodina (včetně babičky s dědečkem) a vůbec hráči, kteří to (že jsou hráči) o sobě ještě nevěděli. Tuhle skupinu ale nově sbírá Kinect a na trhu kapesního hraní se 3DS nechytlo podle firemních očekávání. WiiU je v takovém kontextu logickým tahem: spojuje ochotu Nintenda žďuchat nové cestičky herní zábavy (jakkoliv občas nikam nevedou), ale zároveň sází na relativně spolehlivý zisk: velké tituly od třetích stran.

O hardwaru WiiU nebylo krom příslibu budoucích informací řečeno ani ťuk, ale podle představených her by měl zvládat to, co zavedená konkurence (odkud si ovšem Nintendo půjčilo videa). Dává tedy smysl, že představení nové konzole postavili Iwata & synové, akciová společnost, na novátorském ovladači – tlačit dopředu informaci, že i Nintendo má konečně HD železo, by v sobě neslo příznaky kapitulace.

To radši vyvolat ve dvoutisícovém sále rozpačitý vzdech. Přesně takový zašuměl Nokia Theatre ve chvíli, kdy se na plátno poprvé promítl ovladač, který vypadá jako nechtěný následek divoké pitky iPadu a takových těch dětských tabulek, které pískají a bučí, když do nich tučný prstík batolete rozšafně šťouchne. Úspěch iPadu ale jasně ukázal, že právě o takové šťouchání lidé stojí a propojení s velkou konzolí je funkce, kterou Apple jen tak nenabídne. Kámen úrazu bych tak viděl v jediné, ovšem zásadní skutečnosti – pokud bude celý ovladač nepohodlný nebo přímo nepraktický na soustředěné hraní, u hráčů, které si chce Nintendo získat zpátky, ho nezachrání ani překvapivá slova podpory od vývojářských veličin.

Galerie

Petr Poláček:

Co se úspěšné firmě může stát nejhoršího? Když se v čekárně zdrží moc dlouho a ujede jí vlak. Nintendo se s konzolí Wii pomalu dostávalo do podobné situace. Výpravčí už dvakrát pískal a jen díky tomu, že se konkurence zdržela také a v jistém ohledu záměrně, má Nintendo šanci rozjíždějící se vlak krásně stihnout. Nová konzole WiiU je přitom spojení nebe i pekla, které překračuje několik měsíců trvající volání veřejnosti po nástupci Wii HD. WiiU kombinuje (podle všeho) jistotu v podobě výkonu na úrovni PS3 a X360, ale zároveň riskuje s novým ovladačem, který se nechal inspirovat momentální popularitou tabletů.

Je lehký, dobře padne do ruky a ukrývá v sobě dvojitý potenciál, stejně jako kdysi Wiičko, které jej však naplnilo pouze v jedné rovině. Přitáhlo k hraní nehráče, ale jinak specifické ovládání podobu her nezměnilo a nespustilo postupnou zkázu klasických ovladačů a pro ně vyráběných titulů. Slabý výkon a špatné prodeje her od třetích stran (ne ty od Nintenda) navíc vzdálilo Wiičko skupině „core“ hráčů, kteří tvoří pevnou uživatelskou základnu každé konzole.

Nintendo nemělo na výběr, muselo přichystat novou konzoli, aby se opět stalo firmou pro všechny hráče a hlavně pro všechny vydavatele, kterým chybějící tržby z jedné platformy dělaly díry v rozpočtu. A tohle všechno by mělo WiiU napravit. Potvrdila to i tisková konference Nintenda, která jinak zmateně skákala od jednoho tématu k druhému a uměle natahovala vyhrazený čas krafáním o Zelda titulech, protože informací o WiiU zkrátka bylo málo.

Galerie

Osobně podporu nové platformě vyjádřil šéf EA Riccitiello a prostřednictvím trailerů také Ubisoft, THQ, Tecmo, Sega, Codemasters a další firmy. Další se jistě přidají. A přestože trailery z her promítané na zmíněné tiskovce rozhodně neukazovaly záběry z WiiU verzí slíbených her, byl to jasný signál – Nintendo se vrací k hardcore titulům, sesedá ze svého nebeského trůnu složeného z úspěchu vlastních her a vrací se do společnosti ostatních. Na druhou stranu však nezavrhuje filosofii vybudovanou pro Wii a novou platformu chce zásobovat party tituly, kreativními hrami typické pro Nintendo a jednoduchými variacemi na tradiční žánry, jak ukázaly technologické demoverze, které jsme zkoušeli přímo na E3.

Právě představení široké podpory nové platformy od renomovaných vydavatelů a vývojářů je na oznámení WiiU to nejdůležitější. Mnohem více než nový ovladač, který je nesmírně zajímavý a už na první pohled má velký potenciál (zejména marketingový), ale ke slovu se v praxi dostane až pár měsíců po zahájení prodeje konzole. Až poté se ukáže, jestli možnosti nového ovladače budou vývojáři využívat kreativně a zábavně, nebo zůstanou u základní funkcionality přednastavené Nintendem, jak tomu došlo u 90% her pro Wii. Pokud to v tomto ohledu dopadne dobře, půjde o plusový bod. Pokud ne, tak nevadí, protože se konzole bude moci opřít o širokou nabídku kvalitních titulů různých podob a žánrů. Přesně o to se nyní docela úspěšně pokouší Microsoft a Sony – početnou základnu kvalitních „klasických“ titulů nyní na PS3 a X360 doplňují hry střižené specificky pro Kinect a PS Move.

Věc, o které prozatím Nintendo nehovořilo vůbec, ale bude pro WiiU velmi důležitá, stejně jako pro ostatní konzole, je kompletní online podpora. Když už se nová konzole má PS3 a X360 vyrovnat výkonem a snad i nabídkou her, měla by je co nejdříve dohnat i podporou online služeb, ať už je to digitální prodej starších a novějších her nebo podpora streamovacích služeb, Facebooku, Twitteru atd. S onlinem však Nintendo dlouhodobě bojuje a jestliže u handheldů to není zas tak důležitý prvek, konzole už se dnes bez něj neobejdou za žádnou cenu. I Nintendo si to musí uvědomovat a pokud chce opravdu přinést konzoli, která pojme hráče klasické i občasné, musí s tím něco dělat a promyšleně začít budovat online platformu, ideálně propojující všechny Nintendo produkty. Ostatně, inovativní ovladač si přímo říká o to, aby byl použit pro browsování a jinou online interakci.

Galerie

Krátce po oznámení nové konzole mírně spadla hodnota akcií Nintenda, což nebyla reakce na konzoli samotnou, ale spíše na způsob jejího oznámení, doprovázený spoustou nejasností a nezodpovězených otázek. Nintendo tím ke své škodě vzbuzuje dojem nepřipravenosti a uspěchanému představení nové konzole, což vyvolává spekulace o tlaku na uvedené nové konzole kvůli údajnému neúspěchu 3DS a dlouhodobějším poklesu prodejů Wii. Přitom Nintento stojí na prahu nejzajímavější éry v novodobé historii firmy a rozhodně nemá důvod a také nebude nic uspěchávat.

3DS si zkoušku ohněm prožije poprvé až o Vánocích, ohánět se úspěchem či neúspěchem je v této chvíli zbytečné a zavádějící, stejně jako porovnávání s prodejními čísly DSka. Chyby, kterých se Nintendo při uvedení 3DS dopustilo, jsou už nyní zjevné – žádný vlastní „megahit“, spuštění online prvku 2 měsíce po zahájení prodeje, lineup launchových her bez jediného jasného hitu. Něco podobného však osud konzole ani handheldu nemůže zpečetit od začátku a Nintendo hlavně přesně ví, co má udělat. Ne ani tak pro větší úspěch 3DS, ale spíše pro napravení pověsti handheldu a vyvolání pozitivní odezvy veřejnosti.

Snaha byla vidět už na tiskové konferenci a následně i na výstavě: remake Ocarina of Time, nové Mario Kart, Kid Icarus a další tituly možná na první pohled nevzbuzují pocit „musím si to koupit“, ale jsou to tituly s výrazně pozitivní pověstí a jistým druhem kultu okolo sebe, který o zajímavosti 3DS má přesvědčit skalní fanoušky a přirozeným procesem šíření jasného názoru i širší veřejnost.

Vzhledem k tomu, že Sony i Microsoft na svých tiskových konferencích naznačily, že se budou držet už loni nasazeného směru, bude Nintendo v následujících měsících ve středu pozornosti. Jak naloží s handheldem 3DS, kterého čeká na koni roku konkurence v podobě PS Vita, co má v plánu s konzolí WiiU, a jak rozvinutá bude spolupráce s vydavateli a vývojáři. To všechno čeká na odpověď.