Hotline Miami | Dennaton Games
Někteří mAseři nevěří, že u nás v redakci máme Jonatana „cactuse“ Söderströma moc rádi. Snad je tedy přesvědčí další zmínka o Hotline Miami, kterou dnešní rozcestník vlastně začíná. Aby bylo jasno: Hotline Miami nezmiňuji jenom z tohoto důvodu. Hlavnějším důvodem je totiž připomínka, že HM vychází 23. října, to jest v úterý, na GOG.com a Steam. Že o HM slyšíte prvně?
Vžijte se do doby, kdy jste rozehráli první GTA. Herní styl si zužte na zvedání telefonu, přijímání zakázek a následné vraždění mafiánského podsvětí. Oproti GTA je HM mnohem lineárnější, a soustředí se tak na to nejpodstatnější: násilí. Cactusovi šlo o zobrazení násilí takového, jaké ve skutečnosti je. Zapomeňte tedy na filmové a herní nesmysly, které vám vraždění po desítkách prezentují jako jednu velkou bžundu, pohodu a cool záležitost. Kdepak: ústřední „hrdina“ HM kráčí v krvavých stopách Jamese Earla Cashe ze série Manhunt, který jako by se však ocital v jiném světě svých otců – Vice City. Filmově mi HM připomíná Scarface, který se vyloženě nabízí a Drive, který je možná mnohem přesnějším vyjádřením, pokud ho osekáte a hodíte do masomlejnku značky Kick-Ass.
Že je cactus úchyl, ví všichni, co mají jeho hry najeté. (Spíš se ptejme, co jsme sami za úchyli, když nás to pořád baví hrát?) A není se čemu divit, když víte, že jeho nejoblíbenější hrou je Killer7 a filmovým vkusem má nejblíž k Davidu Lynchovi a Alejandru Jodorowskému. Včetně výše vypsaného tak nepřekvapí, že zabiják z HM vyráží na lov mafiánů zásadně ve zvířecí masce. Co je pak šílenější, než pohled na borce v teplákovce, který v rukách třímá katanu či motorovou pilu a na hlavě má navlečenou hlavu prasete. Osobně: takového borce bych potkal velice nerad. A tím borcem budete právě vy.
Že se cactus uchýlil ke spolupráci s Dennisem Wedinem, to by ani tak zvláštní nebylo, když v minulosti dělal s kdekým. Nejradikálnější na tomhle sňatku je, že cactusova HM je oproti zbytku jeho tvorby jednak pro širší publikum hráčů a jednak je komerční! Důvod je pochopitelně prostý: když děláte tak dlouho freewarovky jako cactus, dochází vám chtě-nechtě peníze. Doufám tedy, že na hře trhnou nemalý balík, jinak to cactus tady možná i zabalí, což by byla škoda. Další škoda by byla, že chlapci ze hry museli vyrvat spoustu věcí, které se do ní zkrátka už nevešly, takže by je nám nenadělili v plánovaných DLC, nebo rovnou v druhém díle.
Zatímco si budete hrát na Rambiče, abyste konstantně přicházeli o život, a nabývali tak podezření, že když si akci dopředu lépe naplánujete a vraždy budete vykonávat tiše, tak budete mít život daleko jednodušší, bude na pozadí vyhrávat pecková hudba. Jelikož doufám ve váš dobrý vkus, tady je máte: Sun Araw, Coconuts, M.O.O.N., Jasper Byrne, El Huervo, Perturbator, Scattle, Elliott Berlin a Eirik Suhrke. Na koho je hra moc růžová a s hnusnou grafikou, ten by měl vědět, že cactus má jednak růžovou rád a nejen grafickou stylizací rád provokuje. Tohle si naštěstí ani u HM nepokazil.
zdroj: Archiv
Avernum VI & Nethergate: Resurrection | Spiderweb Software
Zharcovaní staršinové milerádi vzpomínají na staré (rovná se zlaté) časy, kdy byly RPG ještě hardcore a řádně old school. Každoročně dohrávají sérii Baldur's Gate. S Bezejmenným poletují kdesi po pláních. V donžonech si užívají hladu a žízně. Až nedávno se nanovo udělali, když vyšla Legend of Grimrock. Teď si pro změnu vymodlili a zacvakali Project Eternity... Ví ale vůbec, že zatímco strádají a zároveň vyhlíží příchod novodobého Krista, Jeff Vogel předělává a tvoří svá vlastní hardcore RPG? Již 18 let a jsou jako od maminky.
Kdo je v obraze, tomu jen to nejnovější: Avernum VI vyšla na iPad a Nethergate: Resurrection je na Steamu k dostání za směšných 99 korun. Nethergate je tam z technických důvodů sice stále jen ve verzi Windows, ale na verzi pro macintosháky se dělá, takže ti si také užijí nízkou cenu. Jeff Vogel rovněž maká na utajovaných projektech Avadon 2: The Corruption a Avernum 2: Crystal Souls, ke kterým mi akorát řekl: „Tvrdě makáme, abychom pak projekty mohli náležitě oznámit. Než se tak stane, potrvá to však ještě pár týdnů.“ Tajemný jako hrad v Karpatech, ale kdo zná Vogelovu tvorbu, ten ví, že trpělivost růže přináší.
Kdo neví, toho malinko poučím. Jeff Vogel a jeho Spiderweb Software tu jsou s námi od roku 1994. Vzhledem k faktu, že Vogel se stále nazývá nezávislým vývojářem, máme tu pravděpodobně nejstaršího aktivního tvůrce z indie komunity! Pokud si zběžně sjedete obrázky z jeho her, zjistíte, že namísto nablýskaných kulek tu je spousta plodného obsahu. Především se Jeff může pochlubit dobře napsanými příběhy, scénáři, dialogy. Komu se stýská po starých dobách, kdy se RPG dala zaměnit za poctivě popsaný almanach, už si proboha nestýskejte!
Jeff Vogel rád dává do svých příběhů humor a postavy, o které skutečně jevíte zájem, dokonce vám na nich i záleží. Jeff prostě umí dobře psát. Nejen v případě Avernum VI platí, že pokud hru dojedete do konce, zažijete té herní legrace o to víc. Spoustu čtení a rozplétání příběhu se slabým odstínem temné doplňuje tradiční boj na tahy, a že ho tady je! Situace, kdy se mydlíme s bandity o záchranu rukojmích, kteří jsou však na konci nešťastně podřezáni, už jenom dochucují akční guláš.
Ani Nethergate se neodklání od Jeffovy filozofie tvořit obsah na úkor formy. Kdo si pamatuje, tak jde o remake původního titulu z '94. '99., který byl parádní už tenkrát. Hra je totiž posazena do starověké Británie, kde se Římané řežou s Kelty a potírají jedno povstání za druhým, jmenovitě to Boadicey. I v dnešní době přeplněné kopírkami Tolkiena tu najednou máme živoucí svět, který si vystačí s bohatou keltskou mytologií a se špetkou skutečně historických odkazů. Fantasy jako řemen! V Nethergate tak proti sobě stojí víly, moudří druidi, čarodějky s keltskými bohy na straně jedné, na druhé pak tradiční mašinérie s centuriony a římskými osadami.
Působivější než svět sám je fakt, že tu jsou dvě kampaně, na první pohled na sobě zdánlivě nezávislé, které se pak následně začnou krásně propojovat. Jeff Vogel vám tak dává možnost to rozehrát za jakoukoliv stranu chcete, s partičkou hrdinů a hurá do jednoho neobyčejného RPG světa! Dobře napsané scénáře se pochopitelně opírají o lineární hraní, ale nebojte se: čas od času narazíte na chlápka, který je na pokraji smrti přivázán ke kůlu. Nemusíte mu pomoct, ale můžete, načež se stane něco, co by vás vůbec nenapadlo, co nedává smysl. Klíče od takovýchto příhod vám Jeff bude postupně dávat, takže zpočátku šílené věci dostanou jasný význam třeba až ke konci. Nevěříte, že by vás pouze svým příběhem hra mohla v dnešní době udržet až do úplného konce? Napřed si ji zahrajte a pak mi povíte.
The Unfinished Swan | Joel Corelitz
23. října nevychází jenom Hotline Miami, ale i melancholická bíločerná The Unfinished Swan. Stejně tak vyjde její soundtrack, který si budete moct stáhnout přímo z PSN nebo iTunes za cenu ~190 korun. Proč by vás to mělo zajímat? Třeba proto, že zážitek, jaký Nedokončená labuť poskytuje, moc současných her nenabízí. Mladý hrdina Monroe se objeví ve světě jevící se na první pohled jako čistý nepopsaný list, který akorát čeká, až bude počmárán, respektive postříkán. Monroe ve snaze najít svou matku získá od magického bílého světa štětec, který mu doslova otevře oči. Hraní totiž spočívá v procházení bílého světa za konstantního vrhání černých kuliček, které se tady rozprsknou o zeď domku a támhle zase o dlouhé stromy. Monroe si tak maluje cestu, která tam vždycky byla, jenom je jeho očím zpočátku skryta.
Kde zpočátku chybí kouzelný vizuál, tam nastupuje hudba pomáhající navodit atmosféru, kterou očima nezachytíme. O hudbu se postaral Joel Corelitz, a přistoupil k ní tak, jak by měli všichni dobří skladatelé herní muziky: interaktivně. Takřka nekonečný tok hudby, který se mění z nálady na náladu v závislosti na místě, kde se zrovna nacházíte, snoubí dva protichůdné světy: tematickou klasiku a strukturu moderní hudby. Máme tu tedy smyčcový orchestr, brnkání na harfu, údery marimby, v nichž rezonuje Monroova mladická nevinnost. Pak tu pochopitelně máme vrchního záporáka, nabubřelého Krále, jenž je aristokraticky ztělesněn hrubozrnným zvukem elektronického clavicembala. Corelitzovým cílem bylo oba tyto hudební světy sjednotit v jedné dobrodružné herní zenové kaligrafii.
Aby se nedostavil herní stereotyp, přibudou časem i jiné barvy než pouze černá. Přibude například modrá jako voda, díky které porostou popínavé rostliny, a vy se tak dostanete na místa, kam jste se předtím dostat nemohli. A pokud si myslíte, že když celou herní plochu zkropíte do černa, tak máte vyhráno, nemáte: uvidíte stejné prd jako na začátku, akorát z opačné barevné palety. The Unfinished Swan má ambice z vás udělat umělce, nikoliv patlala. Tím se moc her pochlubit nemůže.
zdroj: Archiv
100 + 200 freewarovek | moshboy
Pokud si stěžujete, že nemáte co hrát, mám pro vás jedno jméno: moshboy. Tenhle klučina si za vás dal tu práci, aby vybral další stovku zapadlých perel nezávislého freewaru, a aby jste to měli co nejjednodušší, tak je opět představuje formou kraťasů na YouTube. Underrated Indie Games, tak se jmenuje doposud dvoudílný cyklus indie experimentů, jasných nápadů a krátkých explozí uměleckých duší.
Jelikož jste zmlsanci a 300 nápaditých her vás nijak nerozhází, otevřete si následně moshboyův blog ODDITIES, jenž slouží jako prodloužená ruka UIG. Moshboy tím tak najíždí na tradici blogu: Free Indie Games, o který se stará Terry Cavanagh (autor hitů VVVVVV, Self Destruct, At a Distance), Stephen Patrick Andrew Lavelle (tvůrce her Opera Omnia, Judith, English Country Tune), Michael „Aquin“ a rovněž anarchofeministka Porpentine – momentálně provádějící osvětu na Rock, Paper, Shotgun a blogu Zero Feedback. Přesně tak, málo toho opravdu není. Budu však osobnější a doporučím vám pro začátek trojici, která mě v meshboyově výběru okamžitě zaujala:
Booloid od Marka „messhofa“ Essena, který je ke zbytku jeho tvorby kupodivu normální, takže se vám po něm nebudou zdát noční můry.
Krebswelte od Jonathana „cactuse“ Söderströma, to abych uzavřel kruh dnešního rozcestníku, a mou starou recenzí Krebswelte tak navázal na úvodní Hotline Miami, a to k mému překvapení velmi výstižně: „Cactus se s Krebswelte rozhodně nepustil do neprobádaných vod experimentů, což je škoda. Nicméně surfuje tam, kde si je svým prknem jistý. Za sebe: Chlape, jezdíš výborně! Tak co zkusit větší vlny?“
Tennis Practice od Justina Smithe a Oly Roguly, jelikož je to sympatická ženská a jejich společný tenisový trénink vám dokáže, jak jste leví.
Máte i vy nějaké nezávislé tipy? Jakékoliv: nedávno zakoupené indie hry, jež byste chtěli doporučit, nebo naopak tituly, od kterých byste rádi čtenáře odradili, nově objevené stránky „zapadlých“ nezávislých tvůrců, tipy na videoherně-filmový / hudební / divadelní / prostě umělecký underground, cokoliv? Pak se je nestyďte napsat do diskuze! Prozraďte rovněž, jakou hru budete v nejbližší době hrát a na jakou další se těšíte?
