Mozkem, který za celým retrofuturistickým výletem stál, je Dean Evans. Chlapík, který se Polygonu svěřil se spoustou plánů a rozhodně se nedá říct, že by se snažil být konvenční. „Chci oslovit publikum, které hry zavrhuje a nepovažuje se za hráče. Můžeme získat tolik nových hráčů, ale neustále si stavíme podělaný zábrany“.
Tím ovšem Evans nemyslí, že by chtěl vytvářet hry pro široké masy, jimž se dnes říká „casual“. Spíše chce jít mimo vymezené hranice a zvyky, které se v herním byznysu stávají skoro paradigmaty. Příkladem budiž právě tutoriálová sekvence z Blood Dragon. Hlavní hrdina tam na klasické „zmáčkni W, pro chůzi“ neustále nadává, což reflektuje Evansův přístup. Dle něj jsou tohle zbytečné berličky, které zkušené hráče otravují a nové jen matou.
„Neustále vodíme lidi za ručičku a rveme jim do krku tutoriály a připomínáme jim, jak hrát hry. Tutorial nepotřebujete. Podívejte se na Minecraft. DayZ. Jsme lidé, jsme chytří, umíme řešit problémy“. Osobně bych si dovolil říci, že některé hry tutoriály prostě potřebují, ale jinak má svatou pravdu. Nepotřebujeme stále se opakující sekvence jak jít, jak zamířit, jak běžet. Nalinkovaným „to tam prostě musí být“ u polopatických tutoriálů často tvůrci kráčí vstříc už otrávenému hráči, který chce konečně opravdu hrát.
Nekonvenčnost a zároveň možná hrozba, aby se Evans nenechal chytit do opakujícího se provokativního klišé jsou, jeho zážitky z Ubisoft's Design Academy, což je tvůrčí akce, v níž jde u vývojářů o designování her na papíře, kdy prim hraje obsah a samotný design. Jeho první koncept se jmenoval Captain Uranus. Ovládán byl dvěma analogovými páčkami a dvěma triggery. Jeden analog ovládal hlavu, druhý nohy. Jedno tlačítko způsobilo, že ožralý kapitán zvrací a druhé, že prdí. Protivníky ochromíte prdem, na což zareagují ohromeným otevřením úst, do nichž jim... prostě nazvracíte. Uranus může jednorázově zrychlit tím, že před sebe nazvrací a uklouzne“.
V jádru je to dle popisu designově skvělá, prostá a přitom funkční hra. Zároveň ale ukazuje, že Evans moc rád provokuje. Možná až moc, což občas bylo cítit i z Blood Dragon, kdy některé vtípky působily už hodně samoúčelně. Podtrhuje to i další jeho koncept z Academy. Jmenuje se So Jew Wanna Be a Thief? a „produkuje“ ji společnost Jewbisoft. Nu a je o Židovi, který krade, protože přece Židé jsou dle stereotypu milovníci peněz. Jenže nebohý hlavní hrdina je kleptoman a nemůže si pomoct a je obětí předsudku.
Evansův styl má ale dvě tváře. Může se zdát, že tohle je vysloveně jen provokativní koncept. Jenže za tím stál propracovaný systém plížení, řazení věcí v inventáři, což má strategický efekt a prostě kosti hry, tedy konceptu na papíře, byly pevné a funkční. Proto mám určité obavy, aby se Evans nestal jen chlapíkem, která navenek jen provokuje současné trendy, což by mohlo upozadit jeho schopnosti v designu.
Zjevně se toho ale nebojí v Ubisoftu, protože dostal tým, o který si řekl a v Montrealu pracuje na něčem, o čem prohlašuje, že jde o projekt snů. „Je to něco, co všichni z nás chtějí dělat a vypadá to, že studio nás nechá“. Do týmu přibral výtvarníka Darrena Bartleyho z Ubisoftu, který má rád kyborgy, roboty a ghouly a zatím nejmenovaného matadora, který pracoval na AAA titulech se stealthem a střílečkách z pohledu třetí osoby a specializuje se na estetiku 80. a 90. let. Ubisoft k podpoře Evanse vedl právě úspěch Blood Dragon a studio i Evans věří, že dokáží vytvořit skvělý, unikátní svět.
„Tenhle průmysl je pořád mladý a nemyslím, že jsme vůbec začali poznávat jeho skutečnou povahu. Je inspirativní vidět velké vydavatele riskovat a zkoušet nekonvenční hry. Chci udělat něco, co si budou lidé pamatovat“. V čemž můžeme Evansovi jen držet palce. Já vám doporučím zbytek volného rozhovoru s ním, kde nakousne ještě spoustu zajímavých a podnětných myšlenek.
