Expo 2012 se však nikomu nebude komentovat snadno. Celkově vzato jsme byli svědky nevýrazného ročníku, na kterém se jen potvrdil dlouhodobý a nijak příznivý trend - videoherní firmy vymýšlejí jak a na čem hrát místo toho, aby ke hraní něco zajímavého nabídly. Zatímco tedy jásáte nad tituly, které jsou z pětadevadesáti procent svými pokračováními nebo spin-offy, můžete je aspoň hrát na konzolích a mobilech zároveň a místo hratelnosti nebo technického pokroku na nich oceníte sociální prostředí, díky nimž můžete sdílet nepodstatné blbiny a nakupovat zbytečnosti.

Ani představení zbrusu nové konzole už na Expu nebylo tím, co kdysi. Nintendo letos nepřímo potvrdilo, že Wii U je také více o formě, než o obsahu, a proto byl poprvé ve videoherních dějinách důležitější interaktivní ovladač než samotný herní hardware. Wii U snad vážně není konzole, ale jen gamepad, se kterým si můžete vyfotit zadek a sdílet ho s ostatními na MiiWare.

Nehodlám popisovat trendy, které herní byznys stanovil už dávno a letošní E3 je pouze rozvinula. Krom kouzelné knihy Wonderbook pro PS Move totiž opravdu nebylo na co koukat, tím myslím na něco skutečně nového a originálního, a ke smůle všech je zrovna Wonderbook kravina, jakou herní byznys nepamatuje. Jak svému dítěti vysvětlíte, že se při čtení knihy musí dívat na televizi? Move si ve stínu úspěšnějšího Kinectu vykopalo hrob.

Mám-li vypíchnout v pozitivním slova smyslu největší perly E3 2012, musím jmenovat dvě hry, které bych si chtěl v budoucnu nainstalovat nejen pracovně. Jsou to Watch Dogs a Pikmin 3. Obě vynikají slibnou hratelností, atmosférou a v rámci svých žánrů i originalitou a nápady. Krom nich jsem si ale na veletrhu všimnul i několika drobností, které obyčejný divák možná vůbec nevnímal, leč expo jimi bylo nevyléčitelně postiženo. Jsou to takové neviditelné trendy, takové tiché paragrafy v současném herním zákoníku. Jaké myslím?

zdroj: tisková zpráva

Tu máte dva ovladače, ovečky. Zpomalí vám hry

Tak dlouho cpaly herní firmy lidem síťový multiplayer a sociální pavlače, až se někdo rozpomněl, co je opravdová zábava. Je to hraní ve dvou. A není překvapením, že to po letech trklo zrovna Nintendo, tedy firmu, která koncept herních duetů v osmdesátých letech zpopularizovala.

Smutný je ale způsob, jakým jej na letošní E3 prezentovala. Když charismatický prezident americké pobočky Nintenda Reggie Fils-Aime hrdě prohlásil, že k Wii U budeme moci připojit hned dva! gamepady, znělo to, jako by právě někdo objevil nový kontinent. Konkrétně ten, na kterém se E3 koná. Pitoresknost chvíle korunovalo publikum, když Aimemu okamžitě zatleskalo a odměnilo jej užaslým hýkáním.

Stručně řečeno, Nintendo prezentovalo dvojici gamepadů přehnaně. Nejspíš jako něco, z čeho by měli lidé padat na kolena a hledat své ztracené oční bulvy. Jistě, hardwarová složitost ovladačů Wii U je kvůli streamovanému přenosu videa vysoká, nicméně i tak by měla být podpora dvojice gamepadů k nové konzoli spíše samozřejmostí, o níž se ani nemluví.

Nintendo je však potichu jedině tehdy, pokud přijdou dotazy na možná technická omezení. Mlčení prorazil až sám šéf Nintenda Satoru Iwata. „Framerate her při použití dvou gamepadů klesne na třicet snímků za vteřinu,“ přiznal důsledky obtíží při vývoji simultánního hraní. Pokrok si zkrátka bere svou daň. A nejspíš vám také vybere šrajtofle. Kvůli unikátní technologii totiž bude druhý gamepad k Wii U dražší, než jiné kontrolery. Odhadujeme, že by mohl stát až kolem devadesáti dolarů. Money for value...

zdroj: tisková zpráva

S pidlou v zádech

Brutalita prodává hry. Nad tím se ustrne i srdce nebožáka, který o něj v další virtuální rvačce zrovna přišel. Osobně jsem z každého nového ročník E3 nervóznější, neboť na něm ne a ne padnout otázka, kdo vlastně dnešní mainstreamové hry kupuje. Mládež to rozhodně není. Ta totiž hry z Expa kvůli rodičovskému zámku kupovat nesmí. Osmdesát procent z představených titulů totiž obsahuje takovou porci ostentativně zobrazovaného násilí, že pokud by se herní žurnalistikou živil i nějaký nadaný teenager, pustili by ho letos leda na tiskovku Nintenda a to jenom na část s Máriem. Skákání po želvách snad už nepohoršuje nikoho.

E3 jako by nepřímo potvrzovala marketingové zvěsti o zlaté generaci třicátníků. Nejočekávanější hry, u nichž se předpokládají milionové prodeje, totiž nečekaně zhrubly a jako by jim o jiné než o dospělé publikum ani nešlo. Přitom Tomb Raider nebo Splinter Cell bych pokládal za tituly, které si v krvavých detailech libovat nemusí a nebudou. Ovšem jejich naturalistické trailery hovoří jinak. Lara vytrhává protivníkům ohryzky z krků a ve Splinter Cellu se kamera vyžívá v mučení. A já se ptám: je to nutné? Nestačily by ty kudly v hrdlech z Far Cry 3 a utržené hlavy v God of War?

Zhruba před patnácti lety podnikla Mladá fronta Dnes pionýrskou sondu do světa videoher, v níž na závěr nepřímo konstatovala, jaká jsou hry žumpa. Redakce zkritizovala předložené tituly jako Tomb Raider, Need for Speed či Redneck Rampage na základě nevhodnosti pro nezletilé. Všechny peskovala za obscénnost, brutalitu či navádění k nevhodnému chování. A přestože test proběhl dávno po zavedení rodičovského ratingu, takže se stal nanejvýš irelevantním, zavdal vzniku fenoménu, jenž se v Česku vžil pod pojmem Kultura kriplů.

Pro mladší připomeňme, že šlo o „reprezentativní“ označení hráčské obce lidmi, kteří hry nikdy nehráli, nerozuměli jim, a proto je nenáviděli. Například vaši rodiče. Nicméně, čím jiným než projevem Kultury kriplů byl letos trailer k Hitman Absolution? Stručně řečeno, tento klip udělal z herních tvůrců a hlavně z vás přesně ty blbce, o nichž nedávno sebekriticky hovořil Jenova Chen. Nic proti fiktivnímu násilí, třeba film byl o něm vždycky. Ovšem na rozdíl od takového Sin City je Hitmanova scénka pouze směšnou brutální rvačkou vytrženou z kontextu s lacinou snahou o pozornost.

Pokud bych se na letošní E3 úplnou náhodou podíval jako člověk hrami nepolíbený, po deseti minutách bych Expo přejmenoval na hloupý festival krve a hrané bestiality, jenž je směšně a zároveň naprosto pokrytecky řízen postaršími manažery ve skvěle padnoucích sáčcích. Myslíte, že se John Riccitielo z EA opravdu těší, až na podzim rozstřílí slizké útroby té potvory z traileru na Dead Space 3? Domnívám se, že právě díky E3 vypadáme jako úplní blbci…

zdroj: tisková zpráva

Vzdálené hraní se nepřibližuje

Ignorace Expa od Blizzardu a Rockstaru bylo jistě zklamání pro miliony lidí. Nepotěšily nás však ani některé firmy na veletrhu zúčastněné. Co se například děje s Onlive? Ani po E3 nevíme! Po loňské expanzi do Velké Británie nad touto síťovou službou někdo vyhlásil bobříka mlčení, a proto stále není jasné, kdy a zda vůbec takzvané vzdálené streamované hraní expanduje i někam dál z angloamerického prostoru.

E3 mohlo být skvělou příležitostí, jak Onlive připomenout a prezentovat jeho záměry do budoucna. Tým kolem Steva Perlmana však na veletrhu převážně mlčel. Mlčí totiž už nejméně od letošního ledna, kdy jsme samotnému Perlmanovi položili několik otázek ohledně možné expanze služby do kontinentální Evropy, ale dozvěděli jsme se pouze to, že Steve nic podrobného sdělit nemůže. Postup Onlive Evropou se totiž neobejde bez zájmu silných investorů a telefonních operátorů, což Perlmana zavazuje k mlčenlivosti stát po státě.

Nečekejme tedy žádný Blitzkrieg. Zavedení Onlive do zbytku Evropy včetně té střední se nyní ztrácí v informační mlze, kterou americký veletrh ani v nejmenším nerozehnal. Firma se o své budoucnosti odmítla bavit a představila pouze novou spolupráci s LG, výrobcem chytrých televizorů. Jejich majitelé získají v blízké budoucnosti příjemně velkou databázi stahovatelných AAA her. Mohly by mezi nimi být i úplné novinky jako Darksiders II nebo Civilization V: Gods and Kings. To však nám, Evropanům, stačit nemůže. Letošní E3 nebyla zrovna světová…