„Měli jsme tu hru na seznamu, ale nakonec jsme si řekli ‘ne, fakt to nemůžeme udělat‘. Stála by nás nejméně 40 milionů dolarů, prodalo by se jí tak 600 000 kusů, což by byl náš konec.“

Přesně takhle musí spousta vývojářů uvažovat, když se chtějí pustit do nového projektu a právě to je jeden z důvodů, proč se může zdát, že se nám před očima točí pořád ty samé značky. A kdo takhle neuvažuje, ten často dopadne špatně. Fakt, že je na tom Gearbox pořád dobře, může tvořit nové herní značky (Borderlands), ale také oživovat staré (Aliens: Colonial Marines, Duke Nukem Forever) a přitom si udržet statut nezávislého studia, musí mít nějaký důvod. A zdá se, že to je právě schopnost rozlišit, co je pro studio dobré a co ne, aniž by to nějak výrazně omezovalo kreativitu nebo by to tlačilo vývojáře k tvorbě her, které prostě dělat nechtějí. Pitchford to ostatně sám potvrzuje.

„Neexistuje žádný funkční obchodní model, který bychom mohli použít, aby to celé (vývoj Blade Runner hry) dávalo smysl. Kdybychom hru udělali na základě obchodního modelu, který by mohl fungovat, tak by to nebyla Blade Runner hra, kterou bychom sami chtěli.“

Podobné řeči často vnímáme jako podbízení se hráčům, ale Randy Pitchford je v tom výjimka. Potvrdí vám to každý, kdo se s tímto člověkem někdy setkal osobně. PR pracovníci, kteří jej mají na výstavách a prezentacích brzdit z něj bývají nervózní, novináři a fanoušci si jej naopak užívají.

O seznamu vysněných projektů, které chtěli vývojáři z Gearboxu dělat, se hovořilo již dříve. Kromě Aliens hry, kterou se jako jedinou zatím daří realizovat a měla by vyjít příští rok na jaře, byl na seznamu již zmíněný Blade Runner, ale také herní zpracování filmové klasiky Heat od Michaela Manna, které bylo dokonce v roce 2006 oznámeno, ale nakonec z toho nic nebylo.