Zmiňuju to hlavně proto, abych na konto současné popularity Uncharted série zvednul kredit série Legacy of Kain, na kterou pomalu usedá prach, přestože se určitě najde nemálo lidí, kteří ji stejně jako já považují za význačnou, vzpomínkyhodnou, možná i kultovní, ale hlavně stále živou. A když říkám živou, tak možná doufám v další díly, i když už bez zapojení Amy Henning, ale hlavně tím myslím vydání Legacy of Kain: Soul Reaver na GoGu, které následuje po dřívějším vydání na PSN.
Soul Reaver nepřímo navazuje na jeden z konců akčního RPG Blood Omen: Legacy of Kain a střídá hlavního hrdinu – místo (mého oblíbence) Kaina dostáváte do pracek poněkud pohublého Raziela, který své fyzické nedostatky kryje po francouzsku šikézní šálou. Amy Henning si ze dvou konců Blood Omen (na první hře se jenom podílela, vývoji dalších krom Blood Omen 2 už ale pevnou rukou velela) vybrala pro Soul Reaver ten, který já jsem si zrovna nevybral.
Kain mohl buď obnovit nahlodaný Pilíř rovnováhy, zachránit tím lidi, odsoudit upíry ro role obskurních figurek a zároveň tím obětovat sám sebe. Anebo se mohl na rovnováhu zvysoka vykašlat, prohlásit, že upíři jsou božská rasa, lidé plebs a vládnout brutálně Nosgothu. Nechal jsem v Blood Omen Kaina zemřít, přišlo mi to heroičtější, protože Kain nebyl upírská svině - ne v mých rukou (občas si té krve srknul, ale kdo ne!). Jenže hlavním koncem bylo nastolení upírské vlády a praktická likvidace lidí. Moje smůla.
V Soul Reaver tedy sedí Kain na trůnu, je z něj pořádný kruťas a de facto obyčejný magor (v průběhu série se z tohoto odporného afektu naštěstí vylíže) a se správou jeho království mu pomáhá několik nohsledů. Jeden z nich je však najednou počastován neobvyklým dárkem: narostou mu křídla. Kain se může závistí ukousat, a tak milému Razielovi křidélka urve a hodí jej do jezera mrtvých, kde Raziela po tisíci letech přivede zpět k prapodivnému bytí Prastarý bůh a Razielova odysea může začít. Nutno říci, že neskončí ani omylem na konci Soul Reaver, ale pokračuje v Soul Reaver 2 a Defiance. Blood Omen 2 mezi tyto hry nepočítám, protože stojí mimo hlavní sérii nejenom příběhem, ale i hratelností a nebýt časového paradoxu na konci Soul Reaver 2, tak by vlastně události Blood Omen 2 nedávaly moc smysl. A přestože to hra není špatná, standardu ostatních Legacy of Kain titulů také nedosahovala.
Nicméně, osudy Raziela a Kaina se proplétají hned ve třech titulech a proplétají se nádherně košatě, nenadále a ano, občas také zmateně. Někdy je těch časových paradoxů přeci jenom moc. Přesto si dovolím říci, že celá série Legacy of Kain má jeden z nejlépe zpracovaných herních příběhů (i po stránce formální) a jedny z nejvýraznější postav, za což může krom jiného také dabing.
zdroj: Archiv
Až uslyšíte hlasy Tony Jaye v roli Prastarého boha, tak vám bude jasné, o čem hovořím. Atmosféra v tu chvíli přeskočí bod varu, což je dáno i tématem. Legacy of Kain hry totiž nejsou obvyklé upíroviny plné kečupové romantiky, česneku, obrácených křížů a stříbrných kulek. Kdepak, hlavní roli hraje politikaření, pletichy, masakrování menšin a propletenec osudů lidí a upírů, respektive zástupců a sympatizantů obou stran. Universum Legacy of Kain uhranulo spoustu lidí právě proto, že zavrhlo obvyklá upírská klišé, stejně jako to udělala třeba knižní sága Hra o trůny v rámci fantasy žánru. Ne, vůbec se tohoto srovnání nebojím!
Ale zpět k Soul Reaver, který se od Blood Omen lišil hlavně herně. Akční RPG viděné shora nahradilo, na svou dobu slušné a hlavně atmosférické, 3D zpracování a z primárně hack and slash záležitosti s nějakým tím „kouzlením“ se stala kombinace akce, 3D plošinovky a puzzlů – výborných, náročných a nápaditých. Podstatná je Razielova možnost přepínat se mezi skutečnou a spektrální verzí světa, na které jsou postaveny nejenom hádanky, ale i postup úrovněmi a boje s nepřáteli. Ty jsou řešeny formou poměrně variabilního soubojového systému, který spoléhá na komba a vyžaduje nemalou porci umu.
Nechci tu však Legacy of Kain: Soul Reaver recenzovat - na desítku by to nebylo, není ani omylem bezchybná. Videí na YouTube, která vám mnohem lépe předvedou atmosféru, lokace, parádní hudbu (na tu jsem málem zapomněl!), animačky a třeba i ten soubojový systém, existuje milion. O hře jsem se vážně rozepsal jen kvůli tomu, že ji chci připomenout a zcela upřímně i vyzvednout.
Z GoGu ji tentokrát kupovat nebudu, originálky této série mám velmi dobře ošetřené a hlavně pořád po ruce. Ale kdo ví, možná za pár let a pár stěhování, při kterém se vždycky něco ztratí nebo rozbije, budu ještě rád, že hru na GoGu seženu. A do té doby se tam možná objeví další díly a hlavně původní Blood Omen, který na jakémkoli systému počínaje Windows XP v jedné chvíli ve hře zamrzá (tuším při úvodní bitce v krčmě, kdy je Kain ještě šlechtic).
