Když letos proběhly v médiích zvěsti o tom, že by se značka Call of Duty nemusela příští rok dočkat regulérního dílu, spousta lidí to brala jako jednoznačné pozitivum, protože série nutně potřebuje restart a čerstvé nápady.

Paradoxní na tom ale je, že přes hojnou kritiku na internetových fórech a sociálních sítích jednotlivé díly Call of Duty rok co rok vládnou prodejním žebříčkům ve Spojených státech, zatímco v Evropě se jim daří prodrat se do první desítky minimálně s jedním, leckdy však rovnou dvěma zástupci. Veřejným diskurzem zatracované, ale prodejními čísly vynikající jsou i další zlaté žíly, k nimž patří série FIFA nebo Pokémon.

Cyklus Call of Duty přesto představuje trochu specifický případ. Ačkoliv poslední dva poměrně nevýrazné tituly Call of Duty: Black Ops Cold War a Call of Duty: Vanguard lze opět označit za bestsellery, CoD se přestává dařit naplňovat vysoká finanční očekávání vydavatele týkající se samozřejmě i růstu.

Povážlivě také ubylo pečlivě formulovaných sdělení ve stylu „nové Call of Duty je nejlépe prodávanou hrou během prvních 72 hodin na americkém kontinentu v rámci PlayStation Network“. A to navzdory rostoucímu hernímu trhu, kdy novější díly zavedených značek překonávají všechny předchozí prodeje jen proto, že vydavatelům radikálně vzrostlo odbytiště a s ním i počet potenciálních zákazníků. O době covidové přející prodeji her ani nemluvě.

Proč se Call of Duty na rozdíl třeba od Fify anebo Pokémonů potýká s problémy? A jak z nastalé situace ven?

Předzvěst problémů: Black Ops 4

Už díl Black Ops 4 z roku 2018 signalizoval, že vývoj Call of Duty začíná povážlivě skřípat. Black Ops 4 se do širokého povědomí zapsalo především tím, že v něm chyběla tradiční kampaň. Tu nahradil režim battle royale zastoupený mapou s názvem Blackout.

Kotaku tehdy přineslo článek s názvem Human Cost of Call of Duty: Black Ops 4. Mimo jiné se v něm píše, že studio Treyarch experimentovalo s novou formou kampaně, která by se opírala o multiplayer. Tu však nakonec tým zavrhl a na dokončení tradiční složky pro jednoho hráče nezbyl čas, mimo jiné i proto, že se Activision snažil za každou cenu vyhnout vydání Red Dead Redemption 2 a nové CoD chtěl poslat do obchodů již v říjnu.

zdroj: Archiv

Absenci kampaně měl vyvážit kvapně vyvíjený režim Blackout, který se navzdory šíleným podmínkám povedlo dokončit včas ještě před vydáním hry. Režim se stal hitem navzdory tomu, že se tehdy ještě nejednalo o free-to-play mód, který by bylo možné hrát zdarma.

Bez ohledu na absenci kampaně bylo Black Ops 4 z hlediska multiplayeru v době svého příchodu výborné. Trpělo však zastaralým způsobem monetizace a následný vývoj v průběhu roku ho zničil tak, až i někteří z věrných streamerů a youtuberů začali vyhrožovat, že Call of Duty přestanou hrát.

Battle royale: Požehnání i prokletí

Moderním dílem, který dokázal nejlépe navázat na nejslavnější éru značky, se stal následující Modern Warfare, který šel do obchodů v roce 2019. Studiu Infinity Ward posílenému o řadu navrátilců z Respawn Entertainment se podařilo podchytit původní vizi Call of Duty 4: Modern Warfare z roku 2007. V multiplayerové sféře se oprostil od fortnitové poblázněnosti, do níž se zvrhlo Black Ops 4.

Lepšímu porozumění trhu a jisté pokoře odpovídala i monetizace čítající free-to-play režim Warzone, mapy zdarma a moderně koncipovaný battle pass, který nezničil solidní jádro hry. Z kvalit Modern Warfare jakožto live service hry těží série dodnes. Tento úspěch je však bohužel také jedním z důvodů, proč značka v posledních dvou letech tápe.

Ambiciózní hra nabízela velké množství kvalitního obsahu, jeho dokončení však nešlo stihnout k datu vydání. Neopakovala se naštěstí situace s Black Ops 4, kampaň měla prioritu a díky svým kvalitám patřila k počátečním tahákům, proč si Modern Warfare pořídit. Povedený byl i tradiční multiplayer. Vydání battle royale Warzone v březnu 2020 však znamenalo, že se hráči začali přesouvat tam.

Warzone se stal pro tradiční multiplayer regulérní konkurencí odčerpávající hráče. Ve hře fungoval ještě režim Spec Ops, s nímž měli jeho autoři rovněž velké plány. Přísun nového obsahu se tak musel dít na třech frontách a vyžádal si zapojení spousty pracovníků. Tvůrci přitom neustále stáli před otázkou, co od nich jejich publikum vlastně chce. Patrná byla snaha vyhovět všem, zároveň si však vyhraněnější příznivci jednotlivých částí hry připadali jako na dietě.

Mnozí o Call of Duty v minulosti hovořili jako o balíčku několika vesměs kvalitních her za cenu jedné. I to značce dávalo na atraktivitě a pomáhalo jejím prodejům. Nyní se to však začalo obracet proti hře samotné.

Rádi kampaň? Jste fanoušci druhé kategorie

Modern Warfare pár měsíců po svém vydání představovalo masivní balíček obsahu, který by bylo chybou pokládat za průmyslový standard, i když v Activisionu si evidentně myslí, že opominutí jedné složky by už z principu mohlo vést k vlažnějšímu přijetí celé hry, což vydavatel nechce riskovat. Jenže zamotat do jednoho balíčku čtveřici herních stylů atraktivních pro odlišné publikum je kontraproduktivní pro všechny strany.

Jak je nechvalně známo, instalační velikost celého balíčku se v dobách Modern Warfare či Cold War vyšplhala až přes 250 GB a možnost odinstalovat jednotlivé komponenty jmenovitě u těchto titulů dodnes nefunguje tak důsledně, jak by měla. V obou zmíněných hrách kupříkladu chybí jakákoliv možnost zbavit se Warzone. A pokud si před letošním MW2 hodláte projít kampaň předchozího dílu z roku 2019, budete se možná i dost divit.

Ikona hry na PS5 poutá na Warzone, takže hru poznáte pouze podle názvu. Stejně tak při startu aplikace opět nechápavě zíráte na stejný pouták. V samotném menu Modern Warfare je celá kampaň vykázána na okraj a ještě nedávno platilo, že jste museli automaticky odklikat i oznámení týkající se posledních novinek v battle passu. Místo propagace jedné z nejlepších kampaní v sérii to působí, jako kdyby se za ni autoři styděli.

S Vanguard se situace naštěstí zlepšila, hra zabírá místa podstatně méně dílem i kvůli tomu, že Warzone konečně není nutnou součástí instalace. Nicméně je stále zřejmé, že autoři nepočítají s tím, že by se našel někdo, kdo by chtěl instalovat pouze kampaň a nic dalšího.

Vypusťte zombíky

Asi všichni chápou, že v šibeničním termínu nelze připravit titul, který v době vydání nabídne vynikající filmovou kampaň o obstojné délce, dostatek obsahu v zombie módu nebo jiné kooperaci, dostatečně pestrý multiplayer a nádavkem ještě novou mapu do režimu battle royale.  Oddělení režimu battle royale v rámci Vanguard je pozitivním signálem, naproti tomu snaha o dodání nové mapy při příležitosti vydání letošního Modern Warfare 2 by neměla být vůbec prioritou. Mapy v režimech battle royale mají ostatně životnost daleko přesahující jeden rok. S rozdělováním obsahu bych však šel klidně ještě dál.

Tak třeba nutnost mít nadále v Call of Duty režim kooperace je taktéž hodně diskutabilní. Nejde o to, že by nemohl být zábavný, v posledních dvou dílech je to však právě tato složka, která je zralá na odpis. Snaha udělat kooperaci srozumitelnější a jednoduší svědčí o tom, že tvůrci režim nepovažují za dostatečně atraktivní. Ten hlavní problém však tkví v tom, že obsahově chudý a bolestně stereotypní režim kooperace se velmi rychle omrzí. Řada hráčů navíc raději sáhne po Warzone, kde lze hrát v týmu.

Řešení? Když se Infinite Warfare potýkal s chladnějším přijetím publika, neměl Activision v záloze pouze remaster čtvrtého dílu. Ve stejný rok vyšel balíček Zombie Chronicles do Black Ops 3 s remasterovanými mapami předchozí éry. Dodnes se v kombinaci s mapami do Black Ops 3 jedná o nejlepší a obsahově také nejbohatší balíček, který mohou fanoušci zombíků hrát. Zdálo by se mi proto daleko efektivnější, kdyby zombie režim vycházel samostatně až poté, co do něj autoři stačí v klidu vytvořit dostatek map.

Místo Spyra Call of Duty

A pak tu máme klasické remastery. Ať už to byl původní Modern Warfare, jehož restauraci si vzal na starosti Raven Software, anebo remasterovaná kampaň Modern Warfare 2 z dílny Beenoxu, v obou případech se jednalo o poctivě odvedenou práci. Naděje na remasterovaný závěr trilogie anebo podobně renovovaný World at War či první dva díly Black Ops však vzhledem k nepřetržité vytíženosti studií není moc velká.

zdroj: vlastní video redakce

Ale co už, od mnohých týmů by fanoušci stejně viděli raději vlastní tituly, které s Call of Duty nesouvisí. Že se na Warzone musí podílet kupříkladu Toys for Bob, autoři fantastického remasteru Spyro the Dragon: Reignited Trilogy a Crashe Bandicoota 4, je už opravdu tragédie. Jejich kolegové ze studia Beenox zase na jedničku zvládli podařený návrat značky Crash Team Racing. Mnozí si stýskají i nad osudem Raven Software, kterému vděčíme za kultovní střílečky jako Heretic, Hexen anebo Soldier of Fortune.

Opory hromadně odcházejí

S ohledem na chaotický vývoj je k nevíře, že v souvislosti s Call of Duty se takřka nikdy nejedná o odkladu čehokoliv. Zátěž na jednotlivé týmy musí být enormní. Není divu, že takřka všechna hlavní studia v posledních několika letech opustili jejich lídři.

Se Sledgehammer Games se po vydání WWII rozloučili jeho dva zakladatelé a veteráni se zkušenostmi ze série Dead Space, Glen Schofield a Michael Condrey. Zatímco Schofield chystá horor Callisto Protocol, Condrey kutí novinku pro 2K v nově založeném studiu 31st Union.

Od jejich odchodu se přitom studio potýká s problémy. Při vývoji Cold War se údajně členové týmu tak dohadovali se svými kolegy z Raven Software, až zakročil Activision a otěže předal notně otrávenému Treyarchu, který po problematickém vývoji Black Ops 4 chtěl mít čas a klid na přípravu vlastního projektu.

Výsledek byl zřejmý – Cold War měla podivně pospojovanou, nejkratší kampaň v historii série, v níž jediným pojítkem byla vtíravá nostalgie k předchozím kampaním Black Ops. Multiplayer byl tak konzervativní, jak jen to bylo možné.

O loňském Vanguard od Sledgehammer Games se opět spekulovalo jako o problematickém projektu a Activision netypicky přikročil k jeho odhalení až v létě. Kritika ho přitom označila za další po všech stránkách nevýrazný díl. A Treyarch se musel opět výrazněji zapojit do vývoje, aby do Vanguardu napasoval tradiční Zombie režim. Není divu, že stvořitel zombie módu Jason Blundell se ze studia odporoučel, aby se svým kamarádem a další dlouholetou oporou Treyarchu Davem Anthonym založili studio Deviation Games, které momentálně připravuje exkluzivitu pro PlayStation 5.

Kdo by si myslel, že alespoň v Infinity Ward byl relativní klid, ten by se pletl. Loni, tedy dva roky po vydání novodobé Modern Warfare, studio opustili dva vedoucí vývojáři se zkušenostmi z Naughty Dog. Taylor Kurosaki a Jacob Minkoff spolu s dalšími esy majícími zkušenosti s tvorbou exkluzivit pro Sony zároveň ohlásili vznik ambiciózního týmu s názvem That’s No Moon Studio.

Call of Duty každý rok, za každou cenu, odjakživa

Současná situace se tak zdá být pro vývoj Call of Duty kritičtější, hektičtější a možná až neudržitelná, je však třeba přiznat, že vydavatel ji ždímal od prvních momentů jejího uvedení na herní trh v roce 2003. Už tehdy se přitom šlo až na krev. Rok po vydání prvního CoD a souběžně s datadiskem United Offensive vznikla konzolovka Call of Duty: Finest Hour. A zatímco PC hráči si v roce 2005 rochnili nad Call of Duty 2 od Infinity Ward, na PS2, GameCube a původní Xbox dorazil ten samý rok zcela odlišný titul Call of Duty 2: Big Red One od Treyarchu.

Vzhledem k tomu, že se tehdy na PC stále pirátilo ostošest, vydavatel správně vycítil, že pokud chce vydělat více peněz, prioritu musí mít konzole. Že se Call of Duty 3 na PC nikdy nepodívalo, souvisí však také s tím, že Treyarch měl po vydání Big Red One na tvorbu této cross-genové hry určené pro Xbox, PS2, Xbox 360 a PS3 necelý rok.

Další krize nastala v dobách Modern Warfare 3, kdy velká část opor studio Infinity Ward opustila a kampaň muselo vytvářet nově zformované studio Sledghammer Games. Modern Warfare 3 byla přitom jednou z prvních her, která zavedla season pass (vzpomeňme na ambiciózní plány s programem Call of Duty: Elite).

Vypíchnout se sluší i moment o pár let později, kdy díl Ghosts studiu Infinity Ward pomáhali vytvořit tvůrci Spider-Mana pro PSX, Guitar Hero a Tonyho Hawka z Neversoftu, jejichž odměnou pak bylo, že je Infinity Ward absorbovalo a Neversoft přestal existovat.

Mamutí projekt pro rok 2022: Pokračování Modern Warfare

Letošní Modern Warfare 2 by mohlo představovat návrat značky na výsluní už proto, že studio Infinity Ward nebylo zatahováno do turbulentních pracovních operací souvisejících s dvěma posledními díly. Spekuluje se o novém enginu, obtížných příběhových volbách, výrazně vylepšené umělé inteligenci, realistických animacích a dalších prvcích, díky kterým by se mělo po letech jednat o hru, na niž budou fanoušci kampaní Call of Duty vzpomínat.

Inu, uvidíme. Ačkoliv letošní pokračování vede studio Infinity Ward, podle insiderů se na pracích podílí jedenáct týmů:

• Infinity Ward (pobočky v Los Angeles, Austinu a Krakově)
• Raven Software
• Beenox
• Demonware
• Toys for Bob
• High Moon Studios
• Treyarch
• Sledgehammer Games
• Activision Shanghai

Pokud k tomu přičteme i skutečnost, že hra vyjde podle všeho opět na Battle.netu, úplně stranou nezůstane ani Blizzard.

Ač pomoc části studií bude zcela jistě okrajová, situace už velmi připomíná tvorbu her ze série Assassin’s Creed anebo gigantického Red Dead Redemption 2, do nichž byly taktéž zapojeny týmy po celém světě. Je to ale v případě hry, v níž většina hráčů skončí u hrstky nejoblíbenějších režimů v multiplayeru a Warzone, opravdu nutné?

Jak momentálně vidíme na Pokémonech, silné značky jsou schopny prodat i víc titulů za rok a práce na projektech s konkrétnější, lépe definovanou vizí by prospěla jejich kvalitě a usnadnila by řízení týmů. S tím související „liberalizace“ pevných termínů by mohla mít za následek i to, že by se některý z týmů mohl vymanit z okovů a pracovat na zcela jiné značce.

Největší otázkou ovšem momentálně je, jak se zachová Microsoft, který Activision a značku Call of Duty letos koupil.