V současné době stojíme někde na půli cesty mezi zdařilým podzimním titulem Marvel’s Spider-Man 2 a nadcházející týmovkou Suicide Squad: Kill the Justice League. Obě hry lze, byť z různých důvodů, označit za potomky cenami ověnčené arkhamské ságy s Batmanem v hlavní roli. Zatímco návrat pavoučího muže si fanoušci pochvalují, ambice únorové hry s antihrdiny ze Sebevražedného oddílu připomínají doslova misi, z které není návratu. Fanoušci čekají na další velkou hru od studia Rocksteady téměř devět let, jejich dodnes opěvovaná arkhamská série přitom změnila pohled, jakým se dnes díváme na komiksové hry. Zcela zásadním způsobem posunula laťku pro hry podle komiksové licence a stala se ukázkově kvalitní akční sérií v celé řadě ohledů.
Batman: Arkham Asylum – jedno z nejpříjemnějších překvapení
Mnozí z vás si jistě pamatují na moment, kdy vyšla hra, která vítěznou šňůru studia Rocksteady odstartovala. Vydání Batman: Arkham Asylum v roce 2009 sice předcházel solidní počet trailerů, mnozí si ale nedokázali představit, že tento nepříliš známý tým z Londýna tematiku komiksových hrdinů uchopí tak suverénním způsobem. Vždyť tým Seftona Hilla a Jaimieho Walkera za sebou měl pouze málo známou policejní střílečku z první osoby Urban Chaos: Riot Response pro PlayStation 2 a Xbox.
Sefton Hill v rozhovoru pro server Techradar vzpomíná: „Pamatuji si, jak jsme jednou předváděli hru vydavateli. V místnosti byly dva lidé od vydavatele, přibližně po třech minutách prezentace si šli zavolat někoho dalšího, pak dalšího a pak ještě dalšího. Nakonec se do té malé místnosti natěsnalo asi 50 lidí. Právě tehdy jsme začali tušit, že to, co máme, by mohlo být něco opravdu zvláštního."
Batman: Arkham Asylum způsobil šok, který se v herním segmentu jen tak nevidí. Při vrcholných produkčních hodnotách dokázali tvůrci dokonale vystihnout batmanovskou tematiku a hned napoprvé nabídnout vyladěnou hratelnost, která byla stejně tak chytlavá jako nápaditá. Na hře toho bylo k chválení opravdu hodně – byl to ale zejména soubojový systém, který ovlivnil celou řadu budoucích akčních her. Řeč není jen o dalších batmanovských titulech, které jej ještě zdokonalily, nebo hrách od WB jako Middle-Earth: Shadow of Mordor a Mad Max. Inspirace si můžeme všimnout i v pozapomenuté perle Sleeping Dogs, stejně jako v aktuální sérii Spider-Man.
Batman: Arkham Asylum kromě toho nabízela i vynikající plíživé pasáže a mechaniky, které představovaly zajímavou alternativu k tehdejší Assassin’s Creed 2. Oba aspekty hratelnosti byly chytře navrženy tak, že se v nich hráč mohl zdokonalovat a tým Rocksteady do hry za tímto účelem prozíravě zakomponoval zvláštní režim bojových arén.
zdroj: Archiv
Mnozí dodnes nedají dopustit na brilantní level design arkhamského ústavu pro duševně choré. Tým hru vystavěl jako metroidvanii, tedy tak, že se vám labyrint propojených oblastí zpřístupňuje s postupnými upgrady. Na poli 3D akcí nebyl v roce 2009 tenhle přístup vůbec běžný, později ho aplikovali třeba autoři hry Tomb Raider z roku 2013. Skvělý dojem podtrhovalo nepovinné, zato proklatě návykové řešení Hádankářových puzzlů, sbírání audio pásek s hlasy padouchů a odhalování temného pozadí příběhu prostřednictvím skrytých zápisků zakladatele ústavu Amadea Arkhama.
Mnozí dodnes vyzdvihují Arkham Asylum jako nejlepší hru celé ságy kvůli celkové atmosféře a zasazení. Hra mísila mrazivé tóny se skvěle napsanými dialogy a hereckými výkony představitelů všech postav. Přesto hra nebyla zdaleka tak temná jako legendární komiks Arkham Asylum: Serious House on Serious Earth, kterým se inspirovala.
Arkham Asylum byl ve své době špičkový, vysokorozpočtový titul, který svou dotažeností a propracovaností všechny zaskočil. S přehledem v roce 2009 zastínil další tehdejší hru podle komiksu X-Men Origins: Wolverine a tváří v tvář hrám jako Uncharted 2: Among Thieves nebo Assassin’s Creed 2 vybojoval dokonce několik ocenění v anketách o nejlepší hru roku. Zkuste si vzpomenout, kdy naposledy se tohle na poli AAA her nějaké podceňované hře od neznámého studia povedlo.
Batman: Arkham City - pokračování hodné mistrů
Úspěch hry Batman: Arkham Asylum katapultoval Rocksteady mezi naprostou vývojářskou špičku a z pokračování se rázem stala jedna z nejočekávanějších her tehdejší doby. K benefitům onehdá patřilo, že na něj fanoušci nečekali dlouho. Batman: Arkham City vyšel během mimořádně bohatého ročníku 2011, přesto v soudobé nadílce, čítající záplavu exkluzivit a fenomény jako Dark Souls a Skyrim, patřila další netopýří hra k těm nejlepším. Autoři citlivě zkombinovali systém metroidvanie s otevřeným světem a z hlediska mechanismů hru rozšířili a vylepšili prakticky ve všech aspektech. Vedle dílčích posunů to však byla znovu především designová nápaditost, která ukazovala na mimořádný talent a sebevědomí tvůrců ze studia Rocksteady.
Spousta her v otevřeném světě dodnes trpí šablonovitou hratelností, kdy děláte to samé pořád dokola. Arkham City a další arkhamské tituly připomínají filozofií spíše The Legend of Zelda, Half-Life nebo Metal Gear Solid. Přestože hra má samozřejmě svou stálou smyčku hratelnosti, autoři schovávají hádanky do okolního světa chytrým způsobem, nutí hráče přemýšlet a snaží se co nejméně opakovat. Jejich neúnavná nápaditost a snaha přinášet nové a nové postupy se promítla i do unikátních soubojů s bossy, mezi kterými nechyběl Mr. Freeze, jenž během bitvy dokázal reagovat na vaši taktiku.
Trestanecká kolonie Arkham City pod vedením padoucha Huga Strange se stala studnicí detailů pro všechny fanoušky DC Comics. Rocksteady opět ukázali, jak moc milují batmanovské univerzum a vděčným fanouškům nadělili fantastický servis v podobě řady šibalsky umístěných odkazů k objevení. Navíc mohli poprvé ovládat i jiné postavy než samotného Batmana.
Velký posun se odehrál i v rovině příběhu. Zatímco Arkham Asylum zrovna neoplývalo momenty, které by fanoušky komiksů překvapily, Batman: Arkham City šlo dál a působilo co do scénáře odvážněji. Korunu všemu nasazoval mimořádně silný závěr, na který se nezapomíná. Arkham City je dodnes modelovým příkladem skvělého pokračování. Přestože je na něm znát DNA značky, struktura, zasazení i dílčí posuny v jednotlivých aspektech hry nenechají nikoho na pochybách, že je to titul stojící na vlastních nohách.
Batman: Arkham Origins - neprávem opomíjený prequel
Po dokončení Arkham City začal londýnský tým pilně připravovat vyvrcholení trilogie. Aby ukrátil čekání na titul nové generace, svěřil vydavatel týmu WB Games Montreal práci na prequelu. Batman: Arkham Origins z roku 2013 je dnes ze strany vydavatelství WB Games nepochopitelně opomíjeným titulem, který se dosud nedočkal remasteru.
Je pravda, že přijetí hry zasazené do zasněžených ulic vánočního Gothamu bylo tentokrát o něco chladnější, stalo se tak ale hlavně proto, že se nejednalo o tak velký posun v kvalitě a designu hry. Vedle přelomových hitů jako GTA 5 a The Last of Us byla i nadmíru zdařilá hra cítit jistou stagnací. V posunech šlo spíše o kvantitu. Mapa Gotham City se zakládala na té z předešlé hry, narostla zhruba o polovinu. Z herních mechanik zapracoval tým WB Games Montreal především na vylepšených detektivních pasážích. Díky své atmosféře představuje hra vedle Spider-Man: Miles Morales skvělou volbu pro hraní o vánočních svátcích.
Za velmi zdařilou můžeme označit výměnu na dabérských postech. Kevin Conroy coby Batman a Mark Hamill v roli Jokera jsou v hrách od Rocksteady ve svých rolích samozřejmě ikoničtí, Troy Baker v Origins však dokázal hlas slavného padoucha skvěle imitovat a Roger Craig Smith alias Ezio Auditore byl v roli netopýřího muže na začátku kariéry vysloveně dokonalý. Hra měla v zásobě řadu dalších, neprofláknutých postav, mezi kterými nechyběl Mad Hatter, Anarky nebo Firefly. Příběh hry díky vynikajícímu dabingu a povedenému scénáři skvěle ilustroval chemii mezi postavami.
Když se to vezme kolem a kolem, záporů nebylo mnoho. Delikátní balanc soubojového systému narušily speciální elektrické rukavice, s kterými jste mohli s nepřáteli udělat krátký proces. Hra také vyšla v době, kdy bylo v módě do všech podobných akcí přidávat multiplayerovou složku. Tu zdejší mělo na starosti britské studio Splash Damage a mnoho hráčů svým výtvorem nezaujalo.
Ani tak se ale autoři hry Batman: Arkham Origins (a méně zdařilé aktuální týmovky Gotham Knights) za svůj příspěvek do arkhamské ságy nemusí stydět. Pro úplnost uveďme, že hra měla i odbočku Batman: Arkham Origins Blackgate. Nepříliš výrazná metroidvanie od studia Armature byla koncipována primárně pro handheldy PS Vita a Nintendo 3DS, našla si ale cestu i na konzole PS3, Xbox 360 a PC.
Batman: Arkham Knight - homerun, který nesedl každému
Když Rocksteady konečně v roce 2015 poslalo do světa závěrečný díl s názvem Batman: Arkham Knight, strhla se kolem netrpělivě očekávané hry zajímavá mela. Majitelé PC si stěžovali na mizernou optimalizaci a časté padání. Došlo to dokonce tak daleko, že PC verze na čas zmizela ze Steamu i obchodů, což ovlivnilo diskuze na téma hry podobným způsobem, jako tomu bylo v případě Cyberpunku 2077.
Konzolové verze podobné problémy neměly, ani tam však nepanovalo obecné nadšení do té míry, jako tomu bylo v případě prvních dvou her. Že část kritiků i hráčů brblala nad identitou postavy Arkham Knight, nebyl ten zásadní problém. Tím skutečným a dodnes diskutovaným jablkem sváru se stal Batmobil. Někdo ho nenáviděl, někdo na něj dodnes nedá dopustit.
Faktem je, že Rocksteady Batmanovo vozítko evidentně vidělo jako klíčový prostředek, jakým posunout design hry dál tak, aby se dojem z titulu neomezoval na klasický přístup „to dobré z minula plus jedna.“ Batmobil sloužil pro rychlý přesnun z místa A na místo B, k řešení hádanek i k boji. Jeho tankový režim si společně s některými animacemi během pěstních soubojů vysloužil řadu posměšků, kdy bylo zřejmé, že způsob, jakým tu Batman pacifikuje protivníky, je poměrně smrtící.
Euforie ze skvělého zakončení ságy byla proto trochu tlumená a ne všichni ji sdíleli. Ostatně rok 2015 proslavily spíše co do rozlohy a záběru masivnější tituly. Kdo nehrál třetího Zaklínače, Bloodborne, nebo Fallout 4, byl rozpolcený nad genialitou a nedodělaností Metal Gear Solid V. Pro řadu fanoušků, kterým implementace Batmobilu vyhovovala, byl však Arkham Knight další skvělou hrou této série a triumfálním zakončením celé mimořádné ságy.
Je třeba také říct, že téměř devět let stará hra vypadá skvěle ještě dnes, natož v době svého vzniku. Modely postav byly přesvědčivé a vynikaly skvělou mimikou, prostředí oplývalo detaily a výjimečnou atmosférou. Tohle byla poslední noc zápasu psychicky i fyzicky zničeného hlavního hrdiny s nejhoršími nočními můrami. Do gothamské věznice jste postupně vsadili pečlivě vybraný ansámbl padouchů, mezi kterými tentokrát vyčníval děsivý Scarecrow. Nicméně jak fanoušci dobře vědí, ten největší démon číhal jinde.
V Rocksteady se opět činili, a to nejen v disciplíně „vylepšit, co se vylepšit dá.“ Ze hry se stala skutečná oslava celé batmanovské rodiny - bitvy po boku Robina s Nightwingem nebo Catwoman byly zpracované výborně a možnost hrát přímo za tyto postavy v zatím nejlepším režimu bojových arén dodala hře mnoho dalších hodin.
zdroj: Rocksteady
Opět nechyběly detailní lokace se spoustou skrytých hádanek a celá řada unikátních momentů opírajících se o pestrou hratelnost a nekončící příval nápadů. Rocksteady tentokrát bodovalo i v disciplíně DLC – ať už se jednalo o zajímavé příběhové epizody, nebo o obsah do vedlejšího režimu s arénami. Za zmínku stojí i nádherně detailní skiny pro hlavního hrdinu a jeho vozidlo, inspirované klasickými batmanovskými filmy a komiksy. Prohánět se v Batmobilu z filmů Tima Burtona v aréně vytvořené podle klasiky Batman se vrací z roku 1992 za tónů dobového soundtracku, to byl pro fanoušky splněný sen.
Tým Rocksteady se ke své značce vrátil ještě jednou v případě jednohubky pro virtuální realitu. Batman: Arkham VR představoval pro příznivce studia vlastnící headset zajímavý zážitek. Ilustroval jeden z nejdůležitějších aspektů poslední hry, který vám nevyzradím - pro případ, že se mezi vámi najde někdo, kdo s ní ještě neměl tu čest. Arkham VR nepatří do kategorie her, které by si člověk musel zahrát, ale je dalším důkazem o talentu svých tvůrců.
Batman se vrátí?
Současná situace kolem Batmana veselá úplně není. Těžko říct, zda bylo pro fanoušky větším překvapením, že Gotham Knights do arkhamovské ságy nezapadá, nebo že pestrobarevná hopsačka Suicide Squad: Kill the Justice League na něj má být nějakým způsobem navázaná. O obavách z nadcházejícího titulu, který má být dlouhotrvající službou, se tu nemá cenu rozepisovat – důvody jsou patrné na první, druhý i třicátý pohled.
zdroj: Foto: Warner Bros
Že jsou hry série Arkham stále v kurzu, naopak patrné je, stejně jako to, jaký hlad vládne po jejich skutečném nástupci. Že tradiční hra pro jednoho hráče se slavnou značkou dokáže vydělávat nemalé peníze, nedokazuje jen Spider-Man 2, ale třeba i Star Wars: Jedi Survivor nebo Hogwarts Legacy.
Vedle absence pokračování nebo jen duchovního nástupce je proto zajímavé, jak se WB Games tvrdošíjně vzpouzí nápadu třeba i jen updatovat tituly pro aktuální generaci konzolí. Edice Return to Arkham na předchozí generaci, v níž najdete Arkham Asylum a Arkham City, zůstala někde na půli cesty. Arkham Origins dodnes zůstávají ve stavu, v jakém vyšly. Hlavně, že máme trilogii od Rocksteady na Switch.
Ke cti sérii slouží, že její nadčasové kvality jsou patrné i v původních verzích, které značce koneckonců vynesly zaslouženou slávu. Batman: Arkham Asylum oslaví příští rok 15. narozeniny – je k nevíře, že se z něj podle kritéria autorů magazínu Retro Gamer brzy stane v podstatě retro.
Vrátí se někdy Batman v podobě, která mu tolik slušela? Zakladatelé Rocksteady Sefton Hill a Jaimie Walker ze studia bohužel odešli, na druhou stranu jsme v herním průmyslu i jinde již mnohokrát viděli, jak na skvělou práci původních tvůrců dokázali navázat noví talentovaní lidé. Doufejme tedy, že Batmanův návrat ve formátu hodném značky Arkham je jen otázkou času a trpělivosti.