Shaun White Skateboarding - recenze
6/10
zdroj: tisková zpráva

Shaun White Skateboarding - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

1. 12. 2010 0:47 | Recenze | autor: Matěj Habarta |

Zlaté časy her s nálepkou Tonyho Hawka jsou dávno pryč. Po skvělém experimentu EA, který si vystačil i bez tváře slavné persony a s jednoduchým a úderným názvem Skate, to v současnosti skoro vypadá, že trůn jím zůstane navždy obsazen. Znenadání však začíná být v ohrožení a díky lásce Shauna Whitea k prknům – ať už takovým či makovým – vzniká nový konkurenční boj a trůn náhle čelí ohrožení.

Ale čím lze ohrozit prvenství skoro dokonalé skejtové hry? Uvést skateboarding konečně také na osobní počítače – to je určitě sympatické rozhodnutí, které však samo o sobě nezaručí kvalitní produkt. Pokus o reálnější zážitek? To těžko, Skate už to zvládl před několika lety a představit si víc realistické ovládání, to už prostě nejde; uvažujeme-li o klasickém gamepadu, samozřejmě. A co takhle více triků a lepší grafika? To taky nikam nevede. Triky se začnou plést a samotná grafika nestačí. Nové zábavné prvky? No vida! A příběh! Pořádný děj ještě v žádné skejtové hře nebyl!

Modus operandi

Možná takovýmto způsobem lidé z Ubisoftu uvažovali, když přemýšleli, jak další hru s Shaunem Whitem uchopit. A samozřejmě by měli pravdu, kdyby… Myslím, že určitě nebudu sám, kdo z podobného uvažování cítí určitou dávku zoufalství. Obecně se traduje jedna památná, trochu posměšná věta, že příběh v závodních hrách má stejný smysl jako příběh v pornofilmu. Člověk má dojem, že je tento výrok snadno aplikovatelný i zde, na hry skejtové a vlastně na hry sportovní obecně.

To ale možná platí pouze v případě, kdy se příběh snaží působit seriózně. To děj hry Shaun White Skateboarding rozhodně nedělá, ba dokonce jde úplně opačným směrem. Zpočátku je hráč chvilku na vážkách, zda brát zápletku a celkové vyznění situace vážně, nebo má naopak vše vidět pokryté satirickým postřikem. Jak už bylo naznačeno, za pár okamžiků je úplně všem jasné, že je tahle podivnost čistou a zamýšlenou groteskou.

Barevná symfonie

Svět, do něhož vás hra uvede, je tvrdě ovládaný obří organizací jménem Ministerstvo. Tato organizace si ve zkratce klade za cíl ovládat, co se ovládat dá. Z lidí vysává emoce, radost, chuť žít, barví do šeda nejen jejich vzhled, ale zejména mysl. Šedí jsou lidé, šedé jsou ulice, šedé jsou budovy. Šedá je dobrá, uniformnost je síla. Cítíte Orwella? Nebo snad Equilibrium? Cítíte velice dobře. Shaun je navíc za své volnomyšlenkářství uvržen za mříže a na vás nyní je, abyste se ujali jeho někdejší pozice někoho, kdo kolem sebe šíří dobro, svobodu a veselé barvy.

Možná se podivujete, proč se v textu tak podezřele motám kolem barev. Má to samozřejmě svůj důvod, jímž není nic menšího než samotný základ hratelnosti. Naprostá většina úkolů a vůbec všech činností, které po vás budou vyžadovány, totiž spočívá v obarvování, respektive „ovlivňování“ životného i neživotného okolí svým skateboardingovým umem a radostnou volností z jízdy.

Zkrátka skáčete, hážete flipy, brousíte zábradlí a vše, co je nablízku, se po úspěšném provedení triku efektně zbaví šedé barvy a rozzáří se světlem všech vlnových délek. Lidé svlečou obleky, nahodí kraťasy, volné triko a začnou vás nadšeně povzbuzovat ve vaší ušlechtilé činnosti. Někteří se neudrží a po vašem vzoru popadnou prkno taky. Na papíře tohle všechno vypadá sice trochu poťouchle, ale rozhodně není těžké si představit, jak skvěle to může v praxi vypadat.

Šedá myš

Bohužel, efektům, na které se tu tedy dost hraje, chybí jakási sytost, velkolepost. Vyvolávají v člověku zhruba podobné pocity jako už nastíněný příběh – v myšlence zajímavé, originální, ale v praxi zcela fádní a plytké. A vlastně… Tyto přívlastky by se poměrně úspěšně daly nalepit víceméně na každou část hry, ať už mluvíme o grafice, ovládání nebo samotné hratelnosti. Vše působí tak nějak povrchně a dost zbytečně, jakož je i následně zbytečná hra jako celek.

Mimochodem, je mi absolutní záhadou, proč se tvůrci zachovali tak podivně a dali do názvu i na obal hry slavného sportovce, když nakonec stejně hrajeme za svou vlastní vytvořenou postavu a se Shaunem se dokonce v průběhu hraní takřka nesetkáme. Docela hloupé nevyužití potenciálu. A takovým způsobem bych se opět mohl vyjádřit o ostatních věcech. Bohužel.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

I z pohledu příležitostného hráče, který by snad jako jediný mohl ocenit přístup hry, jde o nezajímavou, jalovou, neuspokojivou, i když ne úplně nudnou arkádu. A to je škoda, protože si lze docela snadno představit, jak by se z „ne úplně nudné“ po pár změnách mohlo stát „originální a zábavné“.

Nejnovější články