Autor: Ivan Kratochvíl Publikováno: 9.ledna 2007 |
![]() ![]() ![]() oficiální obrázky od Sony Celkem zajímavý, i když nikterak originální příběh má několik šikovných zápletek, které se snaží udržet vaši pozornost. Velmi záhy se třeba budete potýkat s tím, že jste nakaženi infekcí Chimery, ale z této počáteční nevýhody vytěžíte i nějaké kladné body. Samozřejmě budete pátrat, odkud nepřítel přišel a co je jeho cílem, ale to už bych prozradil příliš. Dodám jen, že konec hry zůstane otevřený, takže se asi dočkáme pokračování. ![]() Ovládání splňuje základní standardy pro FPS na konzolích. Pomocí sticků se pohybujete, otáčíte a míříte, triggery klasicky střílíte v primárním nebo sekundárním módu. Ke kvalitě gamepadu Sixaxis u PlayStation 3 mám ovšem výhrady, protože ačkoliv je citlivější než Dualshock na PS2, se svým kolegou na Xboxu 360 se rovnat nemůže. Nebudeme se teď bavit o nevhodné ergonomii Sixaxisu a zastaralém designu, protože to je čistě subjektivní pocit, se kterým mnozí nebudou souhlasit. Co mě však hodně vadilo, jsou hladké kloboučky bez vybrání a vypouklá tlačítka střeleb. Občas vám z nich budou v zápalu boje sklouzávat prsty a podotýkám, že to není jen můj problém. Je škoda, že se Sony nepodívala ke konkurenci pečlivěji, protože řešení Microsoftu mi připadá promyšlenější. ![]() ![]() ![]() Vtipně jsou do hry implementovány pohybové senzory. Pokud vás nepřítel napadne při souboji zblízka, snadno ho setřesete tak, že zamáváte gamepadem. Podobně můžete uhasit oheň na svém těle a tento odlišný přístup v ovládání vás hodně vtáhne do hry. Velmi jsem však postrádal chybějící ForceFeedback vibrace, což považuji za největší bolest Sixaxisu. Střílíte z kulometu, tanku, děla, nemáte odezvu v rukou. Dostáváte zásahy, opět žádná odezva. Vibrace dokáží vtáhnout do hry mnohem víc, ale tohle manažeři Sony asi nechtěli slyšet. Kdo si prožil dupání Brumaka v Gears of War, ten dobře ví, o čem mluvím. Vzhůru do bitvy ![]() Na mnoha místech dochází k velkým přestřelkám a ke slovu přijdou vynikající zbraně, kdy nejste limitování jejich počtem v inventáři. Asi nejvíce mě zaujala útočná puška Bullseye, jejíž zvláštností je to, že jakmile označíte nepřítele, můžete se klidně schovat někam za roh a střílet úplně naslepo – střely změní svou dráhu letu a najdou určený cíl. Perfektní je také víceúčelový Auger. Jeho střely provrtávají pevné objekty a druhotnou možností je vytvořit ochranné silové pole, které vás po omezenou dobu kryje před palbou protivníka. Sniperka pak umožňuje zpomalit čas, abyste dokázali lépe zaměřit nepřítele. Tady jsem si všimnul náhodné chyby, kdy občas zazlobí detekční „pick“ funkce na jednotlivých částech těla. Prokazatelně míříte na hlavu nepřítele, ale střelba jen proletí skrz a nezpůsobí zásah. Naštěstí je to ojedinělý problém a nepřítel většinou ani nereaguje, takže máte další pokus tenhle nedostatek napravit. ![]() ![]() ![]() Samozřejmě, že mimo střelných zbraní jsou k dispozici i ty výbušné. Tzv. „ježčí“ granát se rozpadne na desítky ostrých hrotů, které se rozletí všemi směry. Výborný nápad ve výborném provedení, které dělá čest svým tvůrcům. Útočné granáty pak v interiérech vyráží okna, i když nejčastěji jen to nejbližší. Dále je k dispozici výborný Air Fuel granát atd. atd. Zbraňový arzenál je skutečně působivý a designéři vás velmi elegantně přinutí postupně přicházet na řešení, kterou zbraň ideálně použít v konkrétní situaci. To ovšem není všechno. Jakmile dokončíte singleplayer kampaň, automaticky se vám odemknou nové typy zbraní, tedy příležitost zkusit si hru opakovaně (třeba v coop módu s kamarádem). Zaostřeno na AI ![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]() Závěrem této kapitoly bych zmínil ještě dva postřehy. Příjemně mě překvapila rychlost loadingu jednotlivých kapitol. Ve srovnání s dalšími PS3 hrami byla až několikanásobně vyšší. Naopak jsem měl docela problémy zvyknout si na „bruslení“ kamery, z čehož se mi v interiérech dělalo trochu nevolno a minimálně první dvě hodiny jsem si musel dělat pravidelné přestávky. Něco podobného se mi stalo jen jedinkrát v životě a to v dávné minulosti u Quake 3. Co-op a multiplayer ![]() Testování multiplayeru však skončilo ještě dříve, než začalo. Nepodařilo se mi (před Vánocemi, kdy ještě nebyl venku patch) připojit na server a já si nejsem jist, zda to bylo způsobeno tím, že jsem se snažil připojit z Evropy, kde PS3 ještě oficiálně není, nebo zda je to problém hry? Zjistil jsem totiž, že online hra je docela problematická a navázat spojení se serverem má i spousta lidí v USA. Multiplayer podporuje až čtyřicet hráčů v šesti různých herních režimech a to je dozajista příslib skvělých bitev. Protože jsme měli konzoli doma půjčenou jen na kratší dobu, rozhodli jsme se, že přineseme rozbor multiplayeru v samostatném článku, jakmile bude k dispozici evropská verze Resistance. ![]() ![]() ![]() Technické zpracování Pokud se budete na Resistance dívat jako na prvogenerační launch titul, který jen naznačuje možnosti nové konzole, pak se připravte na docela sympatickou a vysoce jakostní prezentaci. Řemeslně poctivě odvedená práce, která sice ničím nešokuje, ale přesto nabízí krásné scenérie, výborné efekty a bezproblémový framerate. Prostředí, ve kterých se odehrávají jednotlivé mise, jsou docela rozsáhlá, byť některé úseky postrádají detail. Poměrně často si všimnete textur ve velmi nízkém rozlišení, špatného mapování objektů (zejména u textur cihel), trávy, která vyrůstá z asfaltové silnice, chybí impact efekty (poškození objektu po zásahu kulkou), občas se nevykresluje krev u zraněných nepřátel atp. Zklamáním jsou také nepříliš promodelované zbraně nebo příšery, jejichž design je poněkud sporný – spíše než hrůzu vzbuzují rozpaky a úsměv. To je ovšem můj další subjektivní názor. ![]() Pokus navodit atmosféru zkázy způsobené ničivou válku je funkční jen do určité míry. Nepřirozená čistota ulic, chybějící trosky a špína uvnitř budov, to vše vede trochu k závěru, že zastavěné oblasti sice prošly válkou, ale ještě před vámi tam řádila úklidová četa. Chyběl mi opravdu pocit všudypřítomného zmaru, který tak působivě ukázal Gears of War. Stejně tak jsem postrádal atmosféru ve scénách. Teď nemám na mysli bojovou vřavu, ale přítomnost „vzduchu“, který by zvýraznil hloubku prokreslení. Nasvětlení engine nezvládá nejlépe a Resistance tak mnohdy působí hodně plochým dojmem, který jsem se snažil upravit snížením jasu na LCD televizoru. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Drobný hlodající červík zpochybňující kvalitu grafiky se také objeví ve chvíli, kdy si uvědomíte, že hry vycházející rok po konkurenčních titulech by měly být na vyšší technologické úrovni. Přinejmenším očekáváte kvalitativní standard srovnatelný s těmi nejlepšími hrami a to zejména v případě, kdy uvedení konzole PS3 předcházela mohutná mediální masáž spojená s poněkud nefér útoky proti konkurenci. V tomto případě jsem nucen konstatovat, že ačkoliv je Resistance velmi hezká hra, na ty nejlepší tituly prostě nestačí. Můžete to omlouvat třeba tím, že Xbox 360 je na trhu už více než rok, ale to nic nemění na faktu, že právě nejnovější hardware by měl nabídnout také ty technicky nejúžasnější hry. Z mého pohledu Resistance nijak dramaticky nepřekonává ani launch tituly Xboxu 360, což sice nic nevypovídá o kvalitě herní stránky, ale slibovaná next-gen revoluce se v tomto případě určitě nekoná. Závěr Resistance: Fall of Man v žádném případě není nějakým killer titulem, kvůli kterému budete mít neodolatelné nutkání koupit PS3. Hra moc nešokuje, nezíráte na ni s otevřenou pusou. Nemá žádný opravdu unikátní nápad, který jinde není. Vůbec bych hře nejvíce vytknul nepřítomnost „wow“ efektů, které vás v průběhu hraní donutí zatajit dech a sledovat, co se děje. Snad jen na konci překvapí bitvy s některými ze závěrečných bossů, ale to je asi tak vše. Ze hry jsem měl pocit, že je to povedený mix Call of Duty, Halo, Killzone a Half-Life 2 - od všech zmíněných si tvůrci něco vypůjčili, ale sami už moc vlastními nápady nepřispěli. ![]() PS: Tímto chci poděkovat svému příteli Radimovi z USA za půjčení konzole Playstation 3 i s několika hrami. Stáhněte si: Trailer, Videa Související články: Novinky... |
Ivan Kratochvíl | |
autorovi je 32 let a pracuje jako designér v Illusion Softworks; psaní do herních magazínů bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým |