Resistance Fall of Man - mega-recenze
8/10
zdroj: Archiv
Recenze

Resistance Fall of Man - mega-recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

9. 1. 2007 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

Alternativní pohled na nejstrašnější válku v dějinách lidstva. Aneb nejlepší launch hra pro PlayStation 3, kterou jsme měli doma a nemohli si nechat ujít příležitost tuto sci-fi FPS prozkoumat - recenze pouze na TISCALI.

Autor: Ivan Kratochvíl
Publikováno: 9.ledna 2007
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: prodávaná/PS3/anglická
Doba recenzování: 3 dny/20 hodin


Obrázek zdroj: Archiv Když nějací vývojáři opustí svou parketu a pustí se do žánru, se kterým nemají žádné nebo jen minimální zkušenosti, zavání to často pořádným průšvihem. Ovšem je potřeba rozlišovat, o jaké vývojáře se jedná a co mají za sebou. A to je i případ společnosti Insomniac Games, která má na svědomí populární akční sérii Ratchet & Clank patřící k tomu nejlepšímu, co na konzoli PS2 vyšlo. Tvůrci si už asi potřebovali odpočinout od infantilně vyhlížejících postaviček a vrhli se na poněkud vážnější téma – drsnou FPS akci, kde se utkáte s tajemným, mimozemsky vyhlížejícím nepřítelem. Zda se jim podařilo namíchat koktejl plný těch nejlepších ingrediencí nebo zda nám uvařili guláš podobně jako pejsek s kočičkou, to už se dozvíte z první recenze první PS3 hry.

Alternativní minulost
Krvavé dvacáté století plné nesmyslných válek je v podání hry Resistance ušetřeno největší tragédie, kterou byla druhá světová válka. Ještě předtím, než se mohla dát vojenská mašinérie do pohybu, napadl Asii a Evropu nepřítel mnohem strašnější – Chimera. Původní podezření, že se jedná o ruskou biologickou zbraň, rychle vzalo za své, když tisíce uprchlíků z Východu v panické hrůze hledalo záchranu na pobřeží Atlantiku.

Posledním ohniskem odporu zůstala stará dobrá Anglie, takže scénář druhé ze světových válek se trochu opakuje. Američané opět přispěchají na pomoc a vy převezmete roli jednoho z jejich vojáků jménem Nathan Hale. Brzy budete mít plné ruce práce. Ani průliv La Manche, ani vysoké doverské útesy Spojeného království dlouho neodolají vlnám ďábelský hord, které začnou rozsévat zkázu v ulicích měst a vesnic. Jejich snaha nemilosrdně vyhladit lidskou rasu se začne velmi úspěšně naplňovat. Kdo je poslední nadějí lidstva netřeba opakovat. Váš tanec se smrtí může začít...

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
oficiální obrázky od Sony

Klasická střílečka?
Celkem zajímavý, i když nikterak originální příběh má několik šikovných zápletek, které se snaží udržet vaši pozornost. Velmi záhy se třeba budete potýkat s tím, že jste nakaženi infekcí Chimery, ale z této počáteční nevýhody vytěžíte i nějaké kladné body. Samozřejmě budete pátrat, odkud nepřítel přišel a co je jeho cílem, ale to už bych prozradil příliš. Dodám jen, že konec hry zůstane otevřený, takže se asi dočkáme pokračování.

Zvětšit zdroj: Archiv Hlavní hrdina prakticky nemluví, což nemám moc rád, a úlohu průvodce pozadím příběhu převezme další osoba, která líčí události během více než dvaceti různorodých kapitol. Občas dojde v této koncepci (vyprávění děje jinou osobou) k několika logickým chybám, ale to není tak podstatné. Zajímavější je vlastní provedení hry, která vám nejvíce připomene hru Call of Duty ve svižnějším tempu. CoD je docela taktická hra, kde se musíte krýt, vykukovat zpoza překážek a postupně likvidovat nepřítele. Resistance má ke Call of Duty blízko zejména stylem předskriptovaného děje, ale vlastní boj nevyžaduje takovou míru opatrnosti. A protože se pohybujete velmi rychle, vůbec bych se nebál hru přirovnat částečně i k sériím Quake nebo Unreal Tournament.

Sixaxis na scéně
Ovládání splňuje základní standardy pro FPS na konzolích. Pomocí sticků se pohybujete, otáčíte a míříte, triggery klasicky střílíte v primárním nebo sekundárním módu. Ke kvalitě gamepadu Sixaxis u PlayStation 3 mám ovšem výhrady, protože ačkoliv je citlivější než Dualshock na PS2, se svým kolegou na Xboxu 360 se rovnat nemůže. Nebudeme se teď bavit o nevhodné ergonomii Sixaxisu a zastaralém designu, protože to je čistě subjektivní pocit, se kterým mnozí nebudou souhlasit. Co mě však hodně vadilo, jsou hladké kloboučky bez vybrání a vypouklá tlačítka střeleb. Občas vám z nich budou v zápalu boje sklouzávat prsty a podotýkám, že to není jen můj problém. Je škoda, že se Sony nepodívala ke konkurenci pečlivěji, protože řešení Microsoftu mi připadá promyšlenější.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Vtipně jsou do hry implementovány pohybové senzory. Pokud vás nepřítel napadne při souboji zblízka, snadno ho setřesete tak, že zamáváte gamepadem. Podobně můžete uhasit oheň na svém těle a tento odlišný přístup v ovládání vás hodně vtáhne do hry. Velmi jsem však postrádal chybějící ForceFeedback vibrace, což považuji za největší bolest Sixaxisu. Střílíte z kulometu, tanku, děla, nemáte odezvu v rukou. Dostáváte zásahy, opět žádná odezva. Vibrace dokáží vtáhnout do hry mnohem víc, ale tohle manažeři Sony asi nechtěli slyšet. Kdo si prožil dupání Brumaka v Gears of War, ten dobře ví, o čem mluvím.

Vzhůru do bitvy
Zvětšit zdroj: Archiv Samotná hra je povětšinu času velmi zábavná. Rozlehlé a detailní lokace střídají uzavřené koridory a interiéry budov, chůzi pěšky nahradí jízda v džípu nebo tanku. Svět mi nepřišel dvakrát uvěřitelný, ale jeho zpracování je na opravdu vysoké úrovni. Škoda jen poměrně malé interakce s prostředím a nepatrné destrukce okolí. Já sice říkám, že nemusí hned pršet, stačí když kape, ale právě od tvůrců Ratchet & Clank bych na mnohonásobně výkonnější PS3 čekal trochu víc. Kupříkladu při jízdě tankem můžete sice vyvrátit pouliční lampy nebo rozdrtit některé z menších objektů, ale budovy na vaši střelbu nereagují. Většina předmětů s aplikovanou fyzikou také postrádá přirozenou váhu, čili tlaková vlna exploze je sice odhodí, ale nevypadá to dvakrát přesvědčivě. Mimochodem, vozidla jsou až neuvěřitelně odolná – jednu dobu jsem měl dokonce pocit, že snad nejdou zničit.

Na mnoha místech dochází k velkým přestřelkám a ke slovu přijdou vynikající zbraně, kdy nejste limitování jejich počtem v inventáři. Asi nejvíce mě zaujala útočná puška Bullseye, jejíž zvláštností je to, že jakmile označíte nepřítele, můžete se klidně schovat někam za roh a střílet úplně naslepo – střely změní svou dráhu letu a najdou určený cíl. Perfektní je také víceúčelový Auger. Jeho střely provrtávají pevné objekty a druhotnou možností je vytvořit ochranné silové pole, které vás po omezenou dobu kryje před palbou protivníka. Sniperka pak umožňuje zpomalit čas, abyste dokázali lépe zaměřit nepřítele. Tady jsem si všimnul náhodné chyby, kdy občas zazlobí detekční „pick“ funkce na jednotlivých částech těla. Prokazatelně míříte na hlavu nepřítele, ale střelba jen proletí skrz a nezpůsobí zásah. Naštěstí je to ojedinělý problém a nepřítel většinou ani nereaguje, takže máte další pokus tenhle nedostatek napravit.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Samozřejmě, že mimo střelných zbraní jsou k dispozici i ty výbušné. Tzv. „ježčí“ granát se rozpadne na desítky ostrých hrotů, které se rozletí všemi směry. Výborný nápad ve výborném provedení, které dělá čest svým tvůrcům. Útočné granáty pak v interiérech vyráží okna, i když nejčastěji jen to nejbližší. Dále je k dispozici výborný Air Fuel granát atd. atd. Zbraňový arzenál je skutečně působivý a designéři vás velmi elegantně přinutí postupně přicházet na řešení, kterou zbraň ideálně použít v konkrétní situaci. To ovšem není všechno. Jakmile dokončíte singleplayer kampaň, automaticky se vám odemknou nové typy zbraní, tedy příležitost zkusit si hru opakovaně (třeba v coop módu s kamarádem).

Zvětšit zdroj: Archiv Resistance má také velmi kvalitně udělané particle efekty a to i včetně jejich kolizí s objekty. Střelíte tankem do budovy, ale oheň a dým vyletí jen okny. Podobně kvalitní detekce si všimnete, pokud přesunete nebo převrátíte hořící objekt – plameny se korektně přizpůsobí nové situaci. K efektům lze mít jedinou výtku a to tu, že nejsou příliš variabilní a po nějaké době vidíte, jak často se opakují.

Zaostřeno na AI
Dobrou hru dělá z velké části kvalitní AI. Umělou inteligenci v podání Resistance hodnotím jako nadprůměrnou. Nejčastěji se budete utkávat s hybridy, což jsou vojáci, kteří útočí ve skupinách, dokáží se krýt, měnit postavení, dokonce šplhají po stěnách. Narazíte na ně mnohem častěji, než na jiné typy příšer a proto hra někdy působí monotónním dojmem pokud jde o skladbu nepřátel. Čekají na vás, i když v menší míře, různí pavouci, vysoké dvounohé obludy, čtyřnohé šelmy, malé agresivní bestie, které se líhnou z podivných kokonů, a pak tu samozřejmě nechybí závěreční bossové, u nichž pokaždé musíte přijít na způsob, jak je zneškodnit.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Mnohé z bestií útočí jen přímočaře, bez náznaku taktiky, což poněkud sráží dojem z AI. Hybridi také velmi často (zejména po zásahu) nejsou schopni adekvátně reagovat na změnu vaší pozice a proto působí zmateným dojmem. Pokud se k nim dostanete takříkajíc tělo na tělo, jen některé typy použijí melee útok, což je další z řady drobných chybek. V hustěji zastavěných zónách se navíc očividně pohybují po striktně nadefinovaných waypointech a pokud odhalíte místo, kam za vámi nedojdou, snadno a bez rizika je zlikvidujete. Přitom si povšimnete, že občas se nespustí animace smrti nebo je udělaná špatně - příšera se jen strnule svalí na zem - tedy není to odpovídající a očekávaná reakce na vaši střelbu.

Zvětšit zdroj: Archiv Další herní mechanismy
Odpovídající vazbu nemáte ani na zásahy, kterými vás zraňují nepřátelé. Částečně na svědomí to mají již zmíněné chybějící vibrace u gamepadu. Při zásahu obrazovka pouze na chvíli ztmavne, občas se objeví fleky na okrajích, ale vše velmi rychle mizí. Než se nadějete, jste po smrti, ani nevíte jak. Musíte si proto hlídat ukazatel zdraví častěji, než je zdrávo. Ten je řešen stejnou formou jako u hry Pariah - je reprezentován čtyřmi obdélníčky, které se automaticky doplňují. Pokud ovšem jednu z částí zcela vybijete, obnovíte ji pouze sebráním žluté ampule, která funguje jako lékárnička.

V praxi to znamená, že se často pohybujete pouze s posledním kouskem zdraví a riziko smrti je velmi vysoké. Na to přijdete ke konci hry, protože kvůli poměrně přísnému checkpoint systému ukládání pozic jsou souboje se závěrečnými obludami docela obtížné. Pár bitev, chtě nechtě, budete muset opakovat. I proto mi dohrání hry vzalo bezmála patnáct hodin času, kdy se tu svou měrou podepsal nezvyk z ovládání FPS na Sixaxisu a také vyšší obtížnost, kterou jsem si „hrdinsky“ nastavil.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Závěrem této kapitoly bych zmínil ještě dva postřehy. Příjemně mě překvapila rychlost loadingu jednotlivých kapitol. Ve srovnání s dalšími PS3 hrami byla až několikanásobně vyšší. Naopak jsem měl docela problémy zvyknout si na „bruslení“ kamery, z čehož se mi v interiérech dělalo trochu nevolno a minimálně první dvě hodiny jsem si musel dělat pravidelné přestávky. Něco podobného se mi stalo jen jedinkrát v životě a to v dávné minulosti u Quake 3.

 Co-op a multiplayer
Zvětšit zdroj: Archiv Součástí Resistance je i offline coop, kdy si ve split-screenu můžete zahrát s dalším hráčem. Fungují tady podobná pravidla jako u her na Xboxu 360, tedy můžete například oživit spoluhráče, který padnul, vzájemně se kryjete, společně využíváte dopravní prostředky atd. Je škoda, že hra nepodporuje coop i v online režimu, ale dočetl jsem se, že Insomniac Games pracuje na několika vylepšeních, které budou zahrnuty do evropské verze hry (březen).

Testování multiplayeru však skončilo ještě dříve, než začalo. Nepodařilo se mi (před Vánocemi, kdy ještě nebyl venku patch) připojit na server a já si nejsem jist, zda to bylo způsobeno tím, že jsem se snažil připojit z Evropy, kde PS3 ještě oficiálně není, nebo zda je to problém hry? Zjistil jsem totiž, že online hra je docela problematická a navázat spojení se serverem má i spousta lidí v USA. Multiplayer podporuje až čtyřicet hráčů v šesti různých herních režimech a to je dozajista příslib skvělých bitev. Protože jsme měli konzoli doma půjčenou jen na kratší dobu, rozhodli jsme se, že přineseme rozbor multiplayeru v samostatném článku, jakmile bude k dispozici evropská verze Resistance.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Technické zpracování
Pokud se budete na Resistance dívat jako na prvogenerační launch titul, který jen naznačuje možnosti nové konzole, pak se připravte na docela sympatickou a vysoce jakostní prezentaci. Řemeslně poctivě odvedená práce, která sice ničím nešokuje, ale přesto nabízí krásné scenérie, výborné efekty a bezproblémový framerate. Prostředí, ve kterých se odehrávají jednotlivé mise, jsou docela rozsáhlá, byť některé úseky postrádají detail. Poměrně často si všimnete textur ve velmi nízkém rozlišení, špatného mapování objektů (zejména u textur cihel), trávy, která vyrůstá z asfaltové silnice, chybí impact efekty (poškození objektu po zásahu kulkou), občas se nevykresluje krev u zraněných nepřátel atp. Zklamáním jsou také nepříliš promodelované zbraně nebo příšery, jejichž design je poněkud sporný – spíše než hrůzu vzbuzují rozpaky a úsměv. To je ovšem můj další subjektivní názor.

Zvětšit zdroj: Archiv Desaturované barvy pak dodávají hře její specifický charakter, který umocňuje jinak zajímavé a osobité grafické provedení. Pravdou ovšem je, že tato barevná škála nebude všem vyhovovat. Resistance často působí dojmem, jakoby jste se dívali na obrazovku přes šedivý filtr. Tento filtr proniknul i do materiálů, protože jen výjimečně uvidíte Specular a Normal mapy, kovově lesklé povrchy, které jsou tak charakteristické pro moderní hry. Tam, kde Marcusu Phoenixovi raší vousy a ošklivé jizvy hyzdí obličej, kde Samu Fischerovi stékají krůpěje potu po tváři a šíji, tam má Nathan Hale sice celkem detailní, ale přeci jen zastarale působící vizáž.

Pokus navodit atmosféru zkázy způsobené ničivou válku je funkční jen do určité míry. Nepřirozená čistota ulic, chybějící trosky a špína uvnitř budov, to vše vede trochu k závěru, že zastavěné oblasti sice prošly válkou, ale ještě před vámi tam řádila úklidová četa. Chyběl mi opravdu pocit všudypřítomného zmaru, který tak působivě ukázal Gears of War. Stejně tak jsem postrádal atmosféru ve scénách. Teď nemám na mysli bojovou vřavu, ale přítomnost „vzduchu“, který by zvýraznil hloubku prokreslení. Nasvětlení engine nezvládá nejlépe a Resistance tak mnohdy působí hodně plochým dojmem, který jsem se snažil upravit snížením jasu na LCD televizoru.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Drobný hlodající červík zpochybňující kvalitu grafiky se také objeví ve chvíli, kdy si uvědomíte, že hry vycházející rok po konkurenčních titulech by měly být na vyšší technologické úrovni. Přinejmenším očekáváte kvalitativní standard srovnatelný s těmi nejlepšími hrami a to zejména v případě, kdy uvedení konzole PS3 předcházela mohutná mediální masáž spojená s poněkud nefér útoky proti konkurenci. V tomto případě jsem nucen konstatovat, že ačkoliv je Resistance velmi hezká hra, na ty nejlepší tituly prostě nestačí. Můžete to omlouvat třeba tím, že Xbox 360 je na trhu už více než rok, ale to nic nemění na faktu, že právě nejnovější hardware by měl nabídnout také ty technicky nejúžasnější hry. Z mého pohledu Resistance nijak dramaticky nepřekonává ani launch tituly Xboxu 360, což sice nic nevypovídá o kvalitě herní stránky, ale slibovaná next-gen revoluce se v tomto případě určitě nekoná.

 Závěr
Resistance: Fall of Man v žádném případě není nějakým killer titulem, kvůli kterému budete mít neodolatelné nutkání koupit PS3. Hra moc nešokuje, nezíráte na ni s otevřenou pusou. Nemá žádný opravdu unikátní nápad, který jinde není. Vůbec bych hře nejvíce vytknul nepřítomnost „wow“ efektů, které vás v průběhu hraní donutí zatajit dech a sledovat, co se děje. Snad jen na konci překvapí bitvy s některými ze závěrečných bossů, ale to je asi tak vše. Ze hry jsem měl pocit, že je to povedený mix Call of Duty, Halo, Killzone a Half-Life 2 - od všech zmíněných si tvůrci něco vypůjčili, ale sami už moc vlastními nápady nepřispěli.

Zvětšit zdroj: Archiv Na druhou stranu musím poctivě přiznat, že hra mě mile překvapila a to i přesto, že jsem měl za sebou Gears of War, který se pro mě stal jednoznačně hrou roku. Resistance je bezpochyby vynikajícím launch titulem, který nabízí málo vídanou porci zábavy, zajímavé téma a nadstandardní délku hry. Rozhodně se jedná o jednu z nejlepších stříleček z prvního pohledu, která se uplynulý rok objevila. Myslím si také, že Xbox 360 při svém startu nenabídnul podobně zajímavou a kvalitní FPS akci, což má svou váhu. Hra má určitě všechny předpoklady příjemně překvapit, než splnit přehnaná očekávání vyvolaná sliby PR manažerů Sony. Pokud k ní budete přistupovat takhle střízlivě, můžete se těšit na skvělou zábavu.

PS: Tímto chci poděkovat svému příteli Radimovi z USA za půjčení konzole Playstation 3 i s několika hrami.

Stáhněte si: Trailer, Videa

Související články: Novinky...

Ivan Kratochvíl
autorovi je 32 let a pracuje jako designér v Illusion Softworks; psaní do herních magazínů bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým






 
 
Ivan Kratochvíl

Verdikt:

Výborná first-person akce patřící mezi těch několik málo launch titulů, které při startu PS3 prostě nesmíte přehlédnout. Nedosahuje na nejvyšší mety, ale to přece není tak důležité. Neočekávejte zázrak a nemějte přehnaná očekávání. O to více se pak budete bavit!

Nejnovější články