| Autor: Mirek Zeman Publikováno: 10.září 2003 |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hra je poměrně netradiční a proniknout do ní vyžaduje trpělivost a manuál. Pokud bych ji měl zařadit do některého z běžných žánrů, pak bych asi napsal, že se jedná o real-timovou strategii, která je doplněná o prvky managementu a RPG. Jejím základem je den, v rámci něhož za standardních okolností ubíhá čas rychlostí dvě hodiny za minutu. Tento den je rozdělen na tři navzájem navazující úseky (ráno, poledne, večer), přičemž do každého z nich můžete nebo nemusíte vměstnat pouze a právě jednu vybranou činnost, jež by měla směřovat ke splnění úkolu, které jsou vám v Republic: The Revolution lineárně zadávány. Pro plánování a realizaci činností je vám k dispozici trojrozměrný model města a jeho dvojrozměrná mapa. Ubíhající čas není možné zastavit ani zpomalit, pouze zrychlit na jednu z pěti dalších rychlostí. 
zdroj:
tisková zpráva
Na real-timovou strategii má hra poněkud nekonvenční začátek. Musíte si totiž vytvořit charakter prostřednictvím zodpovězení série deseti otázek podobně, jako tomu bylo například v sáze Ultima. Jejich cílem je odhalit, k jakému politickému stylu inklinujete. Uvedu příklad: Starosta města pořádá na počest narozenin prezidenta večírek pro místní smetánku. Co na něm budete dělat vy? Hovořit s lidmi a získávat kontakty? Zkusíte udělat dojem na starostovu dceru? Zaujmete návštěvníky rétorickým vystoupením? Vytipujete si objekty pro pozdější vykradení? Na základě těchto deseti otázek se vám vygeneruje statistika charakteru (síla, charisma atd.). Tato statistika v Republic: The Revolution určuje, jaké činnosti budete moci vykonávat a jaké vám naopak zůstanou zapovězeny.• Víc hlav, víc rozumu Vyjma hlavního hrdiny, tedy vás, je možno najmout do týmu více lidí, maximálně však pět. Pro tyto lidi následně plánujete denní program stejným způsobem jako pro sebe (ačkoli se může stát, že vyjma angažmá ve vaší politické straně mají i další aktivity a nemohou vám být tudíž k dispozici celý den). Každý charakter má vlastní „specializaci“ a může tudíž například vykonávat činnosti, které vy sami neumíte. Obecně je tedy vhodné najímat odlišné charaktery, abyste měli po ruce nejširší možnou paletu činností, zejména zpočátku hry, kdy je počet spolupracovníků omezen na dva. Všichni včetně vás získávají postupem času zkušenosti, jimiž je možno nejen zlepšovat vlastnosti, ale současně vždy jednorázově podpořit schopnost vykonávat jednu činnost nebo se naučit činnost novou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Moc, sex a peníze 
zdroj:
tisková zpráva
Na 2D mapě je město rozděleno na jednotlivé obvody, které vždy spadají do některé z následujících kategorií: bohatý, silový, vlivový. To znamená, že čím větší podporu v daném obvodě vaše politická strana má, tím více jí z něho každý třetí den plyne bohatství, síly a vlivu. Tyto tři parametry jsou v Republic: The Revolution ekvivalentem nerostných surovin - každá vaše činnost je do určité míry spotřebovává. O to samé se samozřejmě snaží i konkurenční politické strany, takže boj o podporu bývá často velmi drsný a nemilosrdný. Vyjma „nerostných surovin“ jsou obvody ještě zdrojem potenciálních spolupracovníků a současně místem, kde se nachází klíčové uzly (například noviny či radnice), v nichž získaná podpora pro vás vždy představuje nějakou výhodu.Jádro hry tvoří již několikráte zmiňované činnosti. Druh činností, které může ten který charakter vykonávat, záleží na jeho statistikách. Každý charakter má ve svém repertoáru na první úrovni zkušeností pouze jednu činnost a při dosažení vyšší úrovně má možnosti si vždy jednu činnost „vylepšit“ a občas přidat jednu další. Nejzákladnější z nich je průzkum, který udržuje znalosti o daném obvodě - o potenciálních spolupracovnících, místech schůzek, akcích protivníků atd. (není-li prováděn pravidelně, míra znalostí klesá…). Na průzkum navazuje řada korektních (agitace, plakátování apod.) či nekorektních (graffiti, vandalismus apod.) politických nástrojů. Nejvyšší třídu pak představuje nájemná vražda, která mi však přijde jako poněkud nelogicky pojatá, neb ji lze praktikovat jen na kontrolovaném území. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Absolutní degradace Provádění veškerých činností si lze zobrazit v 3D modelu a je pravda, že jsou zpracovány mimořádně působivě - to jsou okamžiky, ze kterých pochází všechny ty krásné obrázky, jež jste z Republic: The Revolution kdy viděli. Například již zmíněný průzkum vypadá tak, že charakter chodí po městě, nahlíží do postranních ulic a uliček, fotografuje. Tu a tam zabrousí do nějakého obchodu, odkud ho tu a tam vyhodí. Do 3D modelu se však můžete přepnout i v libovolný okamžik, kdy žádné akce neprobíhají. Je to velmi pečlivě zpracovaná replika města a všechno funguje tak, jak to ve městě skutečně funguje. Každý obyvatel města má jméno, někde pracuje, někde bydlí. Na libovolného člověka na ulici můžete kliknout a zjistit, jakou má právě náladu. 
zdroj:
tisková zpráva
Celá věc má jeden háček, který je současně totální slabinou samotné hry - je to k ničemu. Všechny 3D scény (vyjma konverzační hry) jsou neinteraktivní a navíc stále stejné. Jejich prostřednictvím nemůžete až na drobné výjimky nic ovlivnit. Můžete sice zjišťovat jména, adresy, zaměstnání a nálady každého chodce, ale nemá to smysl, protože to pro nic nepotřebujete. 99,99 procenta Republic: The Revolution trávíte na 2D mapě. Onen model města, díky němuž se hra přibližně milionkrát odložila, by vůbec nemusel být její součástí a nestalo by se nic. I kdybyste se do něj zamilovali, stejně byste na něj neměli čas, protože veškeré mezery mezi jednotlivými pásmy zaplňuje plánování a řízení. Tímto je Republic: The Revolution degradován minimálně o jeden řád.• Krvavé požadavky Onen nepotřebný 3D model se rovněž poměrně krvavě podepsal na hardwarových nárocích hry. Pokud nemáte 512 MB operační paměti (vyžadované minimum!), tak se Republic: The Revolution vůbec nepokoušejte spustit, protože by se vám samým cachováním mohl snadno uvařit pevný disk. Navíc kvůli tomu nezbyl čas nebo místo na věci, které by byly potřeba opravdu velmi, velmi nutně. Mám na mysli především tutoriál. Hra je obtížná na hraní i ovládání, ovšem bez prostudování manuálu se z ní stává zábava na dlouhé zimní večery. Takřka nic v ní není popsáno či vysvětleno, všude jen odkazy na manuál. Tutoriál tvoří jakýchsi pochybných deset obrazovek nízkého rozlišení, které vypadají, jako kdyby je autoři na poslední chvíli ušmudlali ve Photoshopu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Po grafické stránce je Republic: The Revolution skutečný bonbónek. Všechno je vyrenderováno do nejmenších podrobností. Budovy vypadají stejně ostře z dálky jako z blízka. Můžete si dokonce přiblížit takové detaily, jako jsou druhy jídla, které nabízejí prodavači na ulicích. Města mají realistické rozložení a tradiční sovětská architektura se v nich vyjímá velmi impozantně. Je trochu zvláštní, že přes tuto pozornost k podrobnostem okolí vypadají obyvatelé trochu jako karikatury. Zvukový doprovod hry je kvalitní. V 3D modelu slyšíte zvuky města, na 2D mapě neslyšíte nic. Hlasy v rozhovorech mají ruský přízvuk. Opravdu skvělá je však hudba, která hraje na pozadí - když jsem ji slyšel poprvé, byl jsem skutečně překvapen její kvalitou (jedná se o směs chorálové a orchestrální hudby). • Závěr 
zdroj:
tisková zpráva
Mám-li to celé shrnout do několika vět, pak musím napsat, že Republic: The Revolution je hra náročná na mozek, ovládání i počítač. 3D model je v ní obsažen poněkud zbytečně a stejně jej nebudete používat. 2D mapa nabízí zajímavou strategii, která je však tvrdě lineární a neponechává vám absolutně žádnou svobodu. Po čase vše upadá do stereotypu.Stáhněte si: Trailer #1, Trailer #2, Cheaty, Tipy pro hraní Související články: Novinky, Preview (3/2000) |
| Mirek Zeman | |
| autor dělí svůj čas mezi psaní, studium a tisíc a jednu další věc, o hrách psal v minulosti hlavně pro časopisy Score a Level, nejraději má adventury a RPG, nepohrdne ani dobrou akcí, za nejdůležitější část počítačové hry považuje příběh, protože pro kvalitní příběhy má obzvláštní slabost (všechny články autora) |
