Autor: Kate Publikováno: 14.dubna 2003 |
![]() ![]() ![]() Vzhledem k tomu, že jste slušňák od kosti, chodíte se ze svých hříchů zpovídat do místního kostela (cestou můžete vyrabovat církevní pokladničku), zaléváte kytičky na tatínkově hrobě (neptejte se čím), případně přesvědčujete spoluobčany, aby podepsali petici za dobrou věc - konkrétně třeba za donucení ufňukaných kongresmanů k hraní brutálních akčních her. Tady tvůrci docela vtipně parodovali svou vlastní situaci a spory (nejen) s politikem Joe Liebermanem, který mimochodem hru označil za jednu ze tří nejhorších věcí v Americe. Inu, Postal 2 je prostě jako ze života. ![]() Děj se odehrává ve všech lokacích arizonského města Paradise. Najdete tu policii, potraviny, obchoďák, hřbitov, pozůstatky železniční stanice, arénu se slony nebo banku a také spoustu obyčejných obytných domků, mezi kterými se poflakují chodci, psi a desítky koček. Jednotlivé oblasti jsou povětšinou spojeny různými tunely a průchody, což vypadá dost atypicky, ale ještě horší je fakt, že se mezi těmito lokacemi hra vždy neuvěřitelně dlouho nahrává. Ovšem nářky si necháme na později. V každé oblasti máte poměrně volné ruce. Můžete prakticky vlézt do jakéhokoliv domu, do jakéhokoliv pokoje. Cítíte ten závan svobody? Bohužel, vítr patrně fouká z Kuby. Dané úseky jsou totiž značně omezené. I tak vás nabízené možnosti často strhnou k úplně jiným činnostem a zatáhnou do věcí, se kterými nechcete mít nic společného. Šmejdění po cizích bytečcích může však přinést nečekané dárečky v podobě zbraní a balíčků pro doplnění zdraví. Ve hře mimo jiné zavítáte i do samotného sídla sympatického studia Running With Scissors (dostanete tam šek) a také všichni, kteří se ve hře pohybují v černém tričku vývojářů, můžete považovat za kamarády. Pokud budete pozorní, najdete na zdi u tvůrců dokonce diagram průběhu vývoje Postalu 2. Hra je totiž doslova prošpikována různými zajímavými a často vtipnými detaily, nápisy, cedulkami, značkami, novinovými články a reklamami. Plusem pro tvůrce je, že mnoho z nich adresovali přímo na vlastní adresu. Takže oči na šťopkách! ![]() ![]() ![]() Postal Dude ze sebe často dostane nějakou perlivou hlášku, u které se rozchechtáte na celé kolo a spousta situací či prvků je evidentně podáno jako parodie, pokud se to ovšem nedá říct o celé hře. Kočky na brokovnici ![]() Mezi dalšími artefakty se objevuje třeba lopata, se kterou někomu lehce zlomíte vaz, policejní obušek (samozřejmě kradený), Moloťák, granáty, sada nůžek, které můžete vrhat po nepřátelích, kanystr s hořlavinou nebo sirky. Mimochodem právě zápalky jsou to jediné, co vám zůstane, když vás nešťastně zatknou a zavřou do lochu. Nápis na zdi o tom, že se cely automaticky odemknou v případě požáru, je pak hodně výmluvným návodem, jak následovat mistra útěků Kajínka. Kromě sbírání lékárniček si úroveň svého zdraví můžete doplnit pěkně po americku - sladkými donuty, jídlem z fast foodů nebo kousky pizzy. Kdo chce, může je za pár dolarů zakoupit, nám ostatním pak poslouží zadní vchody pro zaměstnance. Na nohy vás postaví i šluk ze speciální dýmky „health pipe“ a další trošku zvrácené úkony. Pro případ, že by vás život v Postalu přestal bavit, můžete spáchat sebevraždu podle nejnovějších trendů - upálit se. ![]() ![]() ![]() Záchodky a vše kolem Tento odstavec se mi nezačíná nejlépe. Ale proč chodit kolem horké čase - stejně jako v životě, i v Postalu 2 je důležitou součástí dne močení. Pomineme-li profláknutou slabost vývojářů pro záchodky všeho druhu, máme tu ještě speciální schopnost ulevit si kdekoliv. Zkrátka si rozepnete poklopec a vyčůráte se. Čtenářky si jen postesknou, kdyby to bylo vždy tak snadné... ![]() Vaše skryté já? „Postal2 je tak brutální jako jste vy,“ hlásají alibisticky reklamní slogany a mají téměř pravdu. Hra vás totiž nenutí k žádné násilné akci, své úkoly si můžete splnit v klidu a případným provokatérům s plamenomety lze přece také utéct, i když pár zásahů do zad zabolí. V samotné hře si můžete zvolit úroveň zobrazované krve, ale vypadá vážně divně, když někomu useknete hlavu lopatou a nevyteče z něj ani kapka. Postal 2 prostě není na mírové postupy stavěný a myslím, že projít jej bez jediné mrtvoly (což lze), dokáže jen skutečný herní guru, navíc vybaven kvalitní optickou myší. ![]() ![]() ![]() Jak to vypadá a jak se to chová Grafika hry je eufemisticky řečeno průměrná. Osobně se mi líbily efekty ohně a šlehající plameny v knihovně, ale obecně se dá říct, že vás Postal 2 v této oblasti příliš neoslní. Hra běží na Unreal engine od Epicu podobně jako Unreal II nebo Devastation, ale nezdá se, že by RWS nějak výrazně sedl - viz obrázky kolem tohoto textu. Peníze vydané za jeho licenci tak trochu vyletěly komínem. ![]() V místním obchodním domě se také zúčastníte autogramiády televizní hvězdy 80. let Garyho Colemana a v celém Paradise pak budete potkávat desítky různých obyčejných NPC. Ti však na rozdíl od nepřátel vypadají všichni na jedno brdo a veškerá jejich interaktivita se smrskne na dvě tři nadávky, pokud do nich omylem strčíte. Platí stejně jak pro místního chuligána, tak pro pana faráře. Smrt z učekání Kdyby se někde konala anketa o nejbrutálnější prvek v Postal 2, hlasovala bych jednoznačně pro loadování, tedy dobu nutnou pro nahrávání levelů. V jistém smyslu hra připomíná Metal Gear Solid 2, tam člověk také spíše koukal, než hrál. Jenže v Postalu budete místo úchvatných sekvencí zírat na červenou linku loadingu, která stoupá pomaleji než rtuť na teploměru, když ležíte v márnici. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů Nahrávání probíhá mezi každými lokacemi a každými dvěma dny. Výjimku netvoří ani tříminutové čekání, takže buď u počítače rovnou usnete nebo si stihnete uvařit, ochladit a vypít kafe. Svůj 1,2 GHz Athlon se 128 MB RAM sice nepovažují za hardwarový zázrak, nicméně nějakou únosnost bych stejně očekávala. Dlouhé loadování je nejvýraznější, nikoliv jedinou, slabinou hry. Vražedný verdikt? ![]() Stáhněte si: Demo, Videa, Cheaty Související články: Rozhovor, Novinky, |
Kate připravil: jd |