Pokud ve vás rezonují jména jako Dark Tranquility, System of a Down, Soilwork, Arch Enemy nebo Doom, okamžitě zbystřete. Vývojáři ze studia The Outsiders pod křídly Funcomu totiž připravili rytmickou střílečku z první osoby přímo ze samotných pekel, kde krájíte démony za zvuků zpěváků, zpěvaček a growlerů moderní metalové scény. A že Metal: Hellsinger rozhodně není žádnou sprostou kopírkou legendární série Doom a přizvaní umělci nejsou jen lacinou marketingovou vějičkou. 

Pekelná hratelnost

Na jednu stranu nečekejte od Metal: Hellsinger na poli žánru frenetických stříleček nic nového. Většinu času totiž budete pobíhat po rozličných arénách a uskakovat projektilům nebo drápům různých stvůr či démonů. Pokud porazíte dostatečné množství nepřátel, hra vás pustí do další arény a tak dále. Na hraní tu přirozeně máte zbraně včetně meče, brokovnice, dvou pistolí, kuše nebo házecích háků. Pokud některou potvoru zraníte tak, že jí zbývá jen pár životů, můžete k ní přiskočit, dorazit ji a tím si doplnit životy.

Nepřátelé se skrz úrovně rozrůstají o nové druhy, kdy časem musíte kličkovat mezi otravnými démonky, kteří vás chtějí praštit svým pařátem, tančit mezi střelami dálkařsky vybavených potvor a přitom se vyhýbat velkým obrům, kteří vás budou chtít vítězoslavně zašlápnout. Na konci každé úrovně vás čeká souboj s bossem, který je vždy okořeněný nějakým zvratem v chování nebo útocích hlavního nepřítele. Zkrátka nic převratného, ale vše je kvalitně a bezchybně provedeno. Střílení či sekání do démonů je tak jedna velká radost.

zdroj: Vlastní foto autora

Je tady však jedno velké ale. Všechny výše zmíněné úkony musíte dělat do rytmu hudby. Pokud budete totiž střílet jen náhodně, vaše poškození bude stát za zrezivělý pentagram.

A to váš herní styl otočí o 180 stupňů. Nebo aspoň o 90. Své útoky si musíte za všech okolností dobře načasovat a do hraní zapojit samotný rytmus. Možná i sami sebe leckdy přistihnete, že si pomáháte kýváním hlavou, které přechází v headbanging.

Samotné střílení a uskakování do rytmu vám propůjčuje výhody ve formě různých úrovní násobně vyššího poškození. A čím vyšší úroveň útoků aktivujete, tím se ke skladbám postupně přidávají jednotlivé nástroje a vrstvy. Odměnou na nejvyšší úrovni tak není jen nejmocnější zraňování, ale i přidané vokály, které při poslechu zamrazí v zádech a vaše procítěné pokyvování jen zintenzivní.

Když ale budete stát na místě nebo míjet rytmus, všechny  bonusy časem vyprchají. Musíte se tak stále snažit rytmicky střílet, ale čas od času v aréně najdete bonus, který vás instantně vystřelí na nejvyšší možný násobitel poškození. 

Veškeré poškození se ještě k tomu načítá do celkového skóre a můžete se tak předhánět, kdo je nejlepším rytmickým drtičem na celém světě.

zdroj: Funcom

Těžký úděl lovce

Na co si však musíte dát dobrý pozor, je přesná kalibrace odezvy vašeho zvukového i obrazového zařízení. Pokud používáte bluetooth reproduktor nebo hrajete na televizi pomocí služby Steam Link, správné nastavení je bezpodmínečně nutné. Jinak se vám bude stát, že i když myší klikáte přesně jak metronom, ale hra vám stejně bude nadávat, že je vaše rytmické cítění na nic. 

Nebudu skrývat, že je Metal: Hellsinger místy pekelně obtížný a na rytmické střílení jsem si musel chvíli zvykat. Samotný proces učení je ale tak zábavný, že bych ho klidně připodobnil k opakovanému hraní některých úrovní v Beat Saberu. Jen s tím rozdílem, že v Metal: Hellsinger se může zážitek velmi lišit podle toho, jakou používáte taktiku nebo zbraň. K dispozici máte i několik nastavení obtížnosti, které vám mohou prominout nějaké ty malinké prohřešky proti přesnosti.

Démonické pletichy

Nečekejte však jen bezhlavé vyhlazování nestvůr. Metal: Hellsinger totiž s sebou nese i nečekaně poutavý příběh vyprávěný nádherně zpracovanými cutscénami. Díky precizně rozanimovaným malbám odhalujete příběh hlavní démonické hrdinky The Unknown, která si seká cestu k arciďáblovi skrz různé úrovně pekla. I když tahle premisa zní jako naprosté klišé, obsahuje příběh pár nečekaných zvratů a má svou hloubku.

K tomu přidejte výborný dabing vypravěče, kterého se ujal ve hrách pečený vařený Troy Baker, přičemž jeho pekelná iterace zní jako starý vysloužilý kovboj, a mrazivé štkaní obstarané neméně známou dabérkou Jennifer Hale. Vyjde vám z toho zážitek, který s vámi i po dohrání nějakou dobu zůstane a bude vám vrtat hlavou.

zdroj: Vlastní foto autora

Někomu nemusí vyhovovat vcelku krátká herní doba. Podle mého názoru však vývojáři hru zbytečně nenatahovali a zakončili ji v ten pravý čas. Dohráním hlavních příběhových úrovní však zábava nekončí: V každé části pekla na vás čekají takzvané sigily, které tam zanechali zlobiví arciďáblové. Ti vám hodlají házet další klacky pod nohy a vy můžete na jejich provokace přistoupit a snažit se pokořit jejich výzvy – třeba když vám budou náhodně vyměňovat zbraně nebo seberou schopnost léčení. S pozdějšími lokacemi se výzvy sice budou stále více opakovat, zároveň se ale zvyšuje jejich obtížnost a počet druhů zákeřných démonů.

Po čertech dobrý soundtrack

V předchozích řádcích už jsem několikrát skloňoval metalový soundtrack. Ten se na rozdíl od novodobých inkarnací legendárního Doomu, které se víc hlásí k extrémně podladěným kytarám a tvrdé elektronice, nese spíš na vlně současného melodického death metalu. Skladatelskému duu Two Feathers se podařilo dát dohromady řadu písní pečlivě vystavěných právě na výrazných rytmech a riffech, které vás nutí k podupávání a pokyvování. Do toho tu a tam pomocí různých synťáků namíchali chytlavé melodie nebo hudební plochy. I když jsou písně vystavěné klasicky se slokami, refrény a mezihrami, fungují perfektně i ve smyčce coby součást herní mechaniky.

Jako tu nejsladší třešínku na pekelný dort Two Feathers dodali vokály od – v metalových luzích a hájích – známých vokalistů, zpěvaček a growlerů. A jak jsem nastínil hned v úvodu, rozhodně nehrají roli marketingových maňásků. Je vidět (nebo spíše slyšet), že se výběr interpretů neudál na základě propagačního potenciálu, ale dle jejich hlasových schopností. Výsledný mix je tak velice pestrý a je zřejmé, že každá píseň vznikala v souladu s vybraným hlasem tak, aby ukázala všechny přednosti daného vokalisty.

Můžete se si tak užít hluboký ničivý growl Jamese Dortona z Black Crown Initiate, plný a otevřený chraplák Mikaela Stannea z Dark Tranquility, nezaměnitelný growl a čistý vokál Alissy White-Gluz z Arch Enemy nebo charakteristický řev Dennise Lyxzéna z kapely Refused, který se mimo jiné ujal zpěvových partů Johnnyho Silverhanda v Cyberpunku 2077. Pomyslnou šlehačkou démonického dortíků je pak pěvecký výkon Serje Tankiana známého ze skupiny System of a Down, který se v této odnoži metalu jinak moc nepohybuje.

Osobně doporučuji i záznam z druhé části koncertu, který se konal v rámci doprovodného programu letošního Gamescomu. Objevila se na něm totiž většina vokalistů a naživo společně s kapelou odehráli několik kousků ze soundtracku. A protože hudba v Metal: Hellsinger tvoří naprostou klíčovou součást zážitku, můžete alespoň před případným nákupem zdarma okusit, jestli bude tenhle šálek hratelného metalu pro vás. 

 

Naprostá nirvana pro vyvolené

Metal: Hellsinger je naprostá pecka s návykovou hratelností a úžasným soundtrackem, kterou ale pochopitelně ocení o něco užší skupina hráčů. Pokud totiž neholdujete melodickému metalu obsahujícímu growl nebo nemáte dostatečné rytmické cítění, může se stát, že vám tenhle titul způsobí jen bolest, i když můžete milovat střílečky z první osoby a létající kusy démonů sebevíc.

Dalším potenciálním prohřeškem může být krátká herní doba, kterou ale osobně hodnotím pozitivně a prodlužování by titulu dle mého jen ublížilo. Jinak hře není co vytknout, a to jak po stránce hratelnosti, anebo audiovizuálního a technického zpracování.

Ale nakonec by se z mé strany možná našla jediná výtka  k vývojářům a vydavateli. Nikde nemůžu najít předobjednávku na vinyl se soundtrackem!