Ačkoliv… jak si (doufám) sami vyzkoušíte, dostat se v Luftrausers pod vodu zase není úplná katastrofa. Takový manévr může být i užitečný. A efektivnější, než si člověk dokáže představit. Z hlubin se hned vynoříte jako torpédo a na cestě vzhůru doslova provrtáte nepřátelskou ponorku pěkně odspoda. Hezké, účinné a motivující!
Příklady (si) nebrat!
Na rovinu, Luftrausers není žádným simulátorem létání. Jde o čistokrevnou shoot'em up arkádu, pouze v letecko-námořnických kulisách. Velmi stylově se v ní také zobrazuje herní historie vytesaná jmény jako Sinister či Asteroids a zároveň se v ní prezentují i moderní postupy herního designu, především co do otázek herní dynamiky, fyzikální technologie a hráčské motivace. V Luftrausers prostě vzniklo dílo, které na první pohled může odradit strohostí a hranou starobou, ale stejně ho nespouštějte z mířidel. Minout ho a neshodit si řízenou bombu či nevystřihnout pár zběsilých 2D vývrtek, to je jako nevykouřit v pubertě cigaretu, nespat pod stanem nebo neřídit sporťák. Prostě nežít naplno. Taková je to hra!
Peklo na nebi
Ale zpátky k tomu padání a vůbec k charakteru Luftrausers. Nevěřili byste, jak účinnou zbraní může být samotné stíhací letadlo. Tedy letadlo samo o sobě, třeba při (ne)kontrolovaném přibližování se k vodní hladině. Padejte a při tom prošpikujte svým kokpitem kokpity jiných letadel! Zatímco ty se za křupavého retro zvuku lámou, to vaše chytá jen drobné šrámy, ze kterých se s pomocí automatického léčení (opravování?) dostane. Nepsal jsem snad něco o střetu minulosti s modernou?
Fyzika a logika hry byly navrženy tak, aby Luftrausers přednostně bavila a až pak dostála některým obecným zákonům normality. Takže letadlo v akci používá samo sebe jako útočné kopí a zároveň vydrží víc než ostatní a i z poměrně značné šlamastyky se při troše šikovnosti dostanete celí díky obnovování zdraví. Ale jen při troše štěstí - Luftrausers není jednoduchá záležitost a každé usnadnění vyvažuje kopcem výzev.
Pokud se chcete za letu léčit a nedisponujete zrovna nějakým kouzelným upgradem, musíte vždy ubrat plyn, jinak léčení nefunguje. Avšak zklidnit motory, to znamená, hádejte co… ano, (ne)kontrolovaný pád. Vracím se tedy k pointě hry a s příjemným tříštivým efektem v zádech sděluji, že mé letadlo opět posloužilo coby nástroj pravého kamikaze a rozpůlilo nepřátelský škuner plující toho času na hladině oceánu.
Ne vždy jsou ale (ne)chtěné zásahy tak úspěšné. Abych vám nelhal, musím opravdu zdůraznit, že Luftrausers patří k těm obtížnějším arkádám. Problém je v enormním koncentraci protivníků, kteří znečišťují nebe nejen samy od sebe, ale hlavně svými střelami. A nejen nebe je pod válečným smogem. I moře je jedno velké mraveniště techniky v podobě obrovského množství bitevníků, lodí, loděk a lodiček.
Zkrátka, během minuty se v každém kole zaplní herní obrazovka několika desítkami soupeřů, kteří vás chtějí, nejlépe všichni najednou, oddělat. Ti odvážnější a bytelnější čeří vzduch nebezpečně těsnými průlety, srabi útočí naváděnými střelami a zespodu jste šťoucháni petardami z námořních kanonů. Mraveniště střel a četnost nebezpečných setkání dosahuje v Luftrausers extrémní koncentrace. A jen s extrémní koncentrací vlastních sil přežijete.
Velice nebezpečné prostředí hry se ideálně snoubí s celkovou dynamikou. Luftrausers je svižná, překvapující, nepředvídatelná a ztřeštěná. Nadto skvěle vyvážila ovládání, které napomáhá celkové divokosti a zábavě. Hráč si musí zvyknout na klouzavý pohyb letadla, s nímž přeci jen chvilku trvá než změníte rychlost i směr. Je to takový čmelák na neohlášené návštěvě sršního hnízda. Musíte bojovat s vlastní neohrabaností, mocnou gravitací, i s tím, že neohlášené návštěvy nebývají vítány. Hratelnost Luftrausers je opravdu plná komických i extrémních situací. Nespoléhejte na to, že vás tahle hra naučí reálně létat, ale určitě vás pobaví.
Upgrady, to je to co nás tu drží
Od začátku do konce se v Luftrausers tančí válečný quickstep. Rozesíláte bomby, střely i lasery(!) a tomu všemu se zároveň i vyhýbáte protivníkům a když motory a hlava selžou, spustíte se střemhlav a budete se modlit, aby z toho káply nějaké body. A o ty by nám mělo jít především. Luftrausers jsou typickou arkádou v tom smyslu, že vás u monitoru budou držet především motivační čísla, bonusy a komba. Počet sestřelených protivníků se sčítá do celkového skóre a při pohledu na naskakující tisícovky se hráč logicky nutí ke zlepšování v každém kole.
Ovšem nejde jen o čísla. Autoři si dali práci i s velmi bohatým systémem upgradů, který papírově umožňuje až 125 kombinací palubních zbraní, pancířů či motorů, takže de facto každý výlet do vzduchu může být unikátní podle toho, jakým součástkám zrovna dáte přednost.
Tenhle systém vylepšování je ale propracovaný do té míry, že v něm v žádném případě neplatí pravidlo o tom, že co je nové, to je lepší. Ano, já vím, že vás stál nový trup, který je schopen vysílat střely i dozadu, mnoho tisíc bodů a desítky minut urputného boje... ale třeba vám nebude vyhovovat, protože se kvůli neustálému střílení nemůžete efektivně léčit. Množství voleb a dilemat je Luftrausers skutečně ohromující. Taková příjemná kopa starostí.
A to je všechno? Bohužel ne.
V protikladu k této letce různých nastavení letounu bohužel stojí nevelký počet jednotek. Od drobných stíhačů až po větší letouny na nebi, od malých loděk až po obrovské válečné lodě na vodě, se nesetkáte prakticky s ničím, co by se na obrazovce neustále neopakovalo. A tak to máte i s celkovým prostředím a designem herních úrovní. Bohužel, Luftrausers, přestože se vyžívá v levelingu, není zrovna velkou hrou. A to myslím obsahově i rozměry. Každý level začíná úplně stejně, vypadá úplně stejně, děje se v něm zhruba to samé a přestože se dobře bavíte, časem se začnete pídit po něčem novém, co ale nepřichází.
Největším mínusem Luftrausers je tedy to, že vypadá jako propracované demo k něčemu, co neexistuje. Hra by teď ze všeho nejvíc potřebovala práci oddané komunity a nejen to. Mohla by změnit ještě pár dalších detailů. Což takhle obohatit hudbu, která přehrává tři otravné znělky pořád dokola? Nebo polidštit interface v menu a vyrobit inteligentnější obsluhu. Nejde jen o záhadně skryté ovládací prvky, ale naprostým šokem pro mě bylo i kumulování funkcí, kdy se na jedno tlačítko dohromady shlukuje několik příkazů. Tak jsem si například nechtěně spojil volbu Quit s Hangárem upgradů, takže místo toho, abych zajížděl do dílny ke zlepšovákům, vyjížděl jsem do Windows.
Se svou specifičností a netradičním přístupem, který kombinuje bakchanálie v jedné sféře a spartánský styl v jiné. Ovšem i přes veškeré své chyby a obsahovou strohost se jedná o unikátní dílko, které by vám za pár peněz mohlo výrazně prodloužit a zpestřit večer. A taky po svém "vyspravit" představy o letcích a letadlech. Tak tedy vzhůru do oblak!
