| Autor: Agarwel Idiriz Publikováno: 6.listopadu 2008 | Verze: PS3/promo/anglická Doba recenzování: pár dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
vlastní fotky z hraní Tradičních protivníků se tentokrát rovněž nedočkáte. Drtivou většinu času se vyhýbáte bucharům, houpete se na lanech ala Tarzan, přeskakujete elektrické plošinky, jak hadr na holi létáte uprostřed obrovského soukolí, stěhujete krabice, vyvažujete houpačky, na trampolínách se necháváte vyhodit do výšky, řídíte automobil, jetpackem přenášíte výbušniny nebo třískáte ovladačem zuřivě o zem. • Konfrontace s bossy Jen zřídka dojde ke konfrontaci s pohyblivým, jakž takž živým, nepřítelem. V takovém případě zafungují zákony stařečka Maria a vyrazíte šlapat po hlavách. Přesněji řečeno každý protivník má několik citlivých míst, které je nutno dotykem zničit. Od jednoduchého skočení na označené místo na hlavě, až po pár vypečených soubojů s většími protivníky. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
U závěrečných bossů bych se na chvíli zastavil. Souboje jsou často řešeny způsobem, kdy se samotným zloduchem ani nepřijdete do styku. Místo toho přichází opět na řadu fyzikální hrátky s prostředím. Například ve vybuchující místnosti dopravovat zavčasu časované nálože ke zdi a postupně se k padouchovi prokopat. Nebo se jen postarat o dostatečně dlouhé podržení páky, která již zajistí vytouženou eliminaci záporňáka. • Geografie herního světa Samotné hraní je šikovně zpracováno v 3x2D prostředí. Herní svět je plochý, ale aby byly hádanky a prostředí bohatší, tak jsou tyto plochy nalepeny tři na sebe a můžete mezi nimi přeskakovat, jak je libo. S přechodem do jiné hloubky se hra dokonce snaží pomáhat. A pokud narazíte do zdi, nebo byste snad měli minutím plošinky spadnout do propasti, tak vás hra automaticky přesune do správné úrovně. Až na pár výjimek, kdy skutečně chcete okolo plošinky záměrně propadnout dolů, funguje vše perfektně, plynule a přirozeně. Systém ukládání je řešen checkpointy, z nichž každý má jen omezený počet použití - chcete-li životů. Tento systém se mi zamlouval. Odpadal stres vyvolávaný velkým množstvím konkurenčních plošinovek, kde kvůli chybě v polovině levelu musíte projít celou druhou polovinu na jeden život. V LittleBigPlanet si po každé překonané překážce můžete patřičně oddychnout a začít s čistým štítem. Ale pokud se k dalšímu checkpointu nedostanete na čtyři pokusy, čeká vás nemilosrdný restart celého levelu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Rozmanitost úrovní a pomatený příběh V oficiálně vytvořené kampani pro jednoho hráče je pro vás připraveno přibližně 50 levelů. Půl na půl rozdělených do dvou kategorií: 26 kousků je příběhových, zpřístupňují se postupně popořadě a mají plnohodnotnou plošinovkovou strukturu a délku. Jejich obtížnost narůstá pozvolna, ale jistě. Na začátku jde o brnkačku pro kojence, na konci o hotové peklo, které ze starších hráčů může vytlačit nostalgickou slzu kvůli návratu staré dobré hardcore hratelnosti. Druhá polovina levelů čítá minihry, které je nejdříve potřeba odemknout nalezením klíčů schovaných uvnitř větších bratříčků. Jde o malé hříčky, odehrávající se většinou na ploše jedné obrazovky, s cílem přežít co nejdéle nekonečný a zrychlující přísun smrtících překážek. Dohrání všech předchystaných úrovní vezme zhruba 12 hodin reálného života. Myšleno včetně opakovaní pasáží po úmrtí. Naštěstí se LBP může pyšnit solidní znovuhratelností velkých levelů. U minihríček je to horší. Tam mě k opakovanému hraní vůbec nic nemotivovalo. Ale stále je možné, že po zapojení se do online žebříčků a blbnutí ve více hráčích svůj názor změním. Velké levely jsou plné skrytých bonusů v podobě klíčů k menším úrovním, obsahují poschovávané nové převleky pro Hadráka a hlavně skrývají spoustu předmětů, které lze používat v editoru. Další bonusové předměty lze získat po úspěších, jako je například dokončení celého levelu bez ztráty života. Nebo pozorným sledování textur a když nějaká schází, tak jejím doplněním pomocí editačních nástrojů. Touha po dohrání se 100% ve statistikách je zde mnohem větší než u jiných her, kde za snahu nic nedostanete. Navíc jsou jednotlivé úrovně pestré a hratelnost se neopakuje. Do starších levelů se vracíte s chutí, protože se vám jejich struktura nezajedla ve zbytku hry. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Odladěno do sebemenších detailů Technickým zpracováním jsem byl maximálně uspokojen. Je znát, že Little Big Planet byla při vývoji opečovávána, rozmazlována a ladil se každý sebemenší detail. Samotná grafika neohromí fotorealismem. Spíše se blíží Katamari zpracování a atmosféře. Je možné, že stylizování hry do vzhledu dřevěných, ručně vyřezávaných hraček, nemusí každému sednout do vkusu. Ale za to hru vinit nelze. Přesto je nutno uznat, že když v editoru mrknete na čistá pozadí levelů, tak jsou zpracována nádherně, až bych řekl se zbytečnou detailností. Každopádně všechny prvky k sobě dokonale ladí. Hudba dokresluje atmosféru. Animace jsou tak veselé, že dobrou náladu šíří i do světa před obrazovkou. Ze všeho nejvíc mě dostal dabing tutoriálů. Je namluven líbivou rozvernou a hravou angličtinou s veselou intonací, která tomu dává potřebnou šťávu. LittleBigPlanet je tak jednou z mála her, kde se těšíte na každý nový tutoriál a skvěle se u nich bavíte. I když některé našince může zamrzet absence českých titulků (hra je jen v angličtině). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky z této hry v galerii • Celkově jsem byl velmi potěšen Milá atmosféra, která zvedne náladu. Intuitivní ovládání, které neklade sebemenší odpor. Originální prvky v levelech a unikátní podoba každého z ních. Přistávat s řiditelnou vzducholodí do nitra sopky, vlát za psím spřežením nebo se projíždět zamotanou strukturou metra, to se hned tak neomrzí. S tím souvisí nutkavost hrát znovu a znovu za cílem získat co nejvíce bonusů. Vytknul bych jedině délku hry a zcela šílený závěrečný kolotoč smrtících pastí a bossů, který může slabší povahy přivést k zuřivosti. 
Možná si teď říkáte, že jsem z plošinovky, která vyčnívá jen precizní implementací fyziky, podezřele moc nadšen. A že oslavné ódy na skvělost zní poněkud přehnaně. Má to svůj důvod a to ten, že výše popsané vlastnosti nejsou ani polovinou toho, co hra skutečně nabízí. V pokračování recenze (příští týden) čekejte zhodnocení silného a navíc překvapivě zábavného editoru, který nadchne každého milovníka stařičkých The Incredible Machines a všechny hračičky či budovatele vůbec. A na závěr pak přijde poslední díl review: o hře více hráčů, kvalitě a možnostech sdíleného obsahu a s finálním verdiktem.
Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články: Recenze 1.část (úvod & co-op), Dojmy z prezentace na GC, Novinky |
| Agarwel Idiriz | |
| autorovi je 25 let, pracuje v IT odvětví, volný čas tráví hraním her, o nichž pak píše na svém blogu; nejvíce si potrpí na kvalitní příběh a herní svobodu, RPG, budovatelské strategie, případně propracovanější simulátor |
