Autor: Dick Publikováno: 31.května 2005 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Ihned po vašem příjezdu do městečka Puerto Sombra, kde hra začíná, po letmém průzkumu zjišťujete, že kolem vás se nachází skutečně živý a fungující svět. Všude po ulicích se pohybují nějací lidé, kousek opodál stojí stánek prodavače s ovocem, sem tam projede nějaké auto, zkrátka a dobře první dojmy jsou veskrze pozitivní. Na tom se navíc podepisuje skutečnost, že téměř s každou osobou můžete zapříst rozhovor na spoustu rozličných témat – zeptat se na vaši dceru, zkusit z místních lidí vytáhnout, kde koupit nějaké zbraně, nebo se prostě jen informovat na nějaký dobrý bar. Celkem na vás čeká na 450 kilometrů čtverečných, na nichž se rozkládají nejrůznější města, džungle, řeky nebo třeba mafiánské základny. Na rozdíl od mnoha jiných her tu nedochází k rušivému načítání během hry, protože jednotlivé lokace se do paměti nahrávají asynchronně, tedy postupně až ve chvíli, kdy je to skutečně nutné. Otázkou však je, jestli kvůli tomuto řešení nemuselo dojít ke značným kompromisům co do vizuální stránky, která rozhodně nepatří mezi ty nejmodernější, což je také způsobeno odklady (původně se hra měla objevit v roce 2003). Hodně dobře působí nejrůznější náhodné události, které hře přidávají punc autentičnosti. Ptáte se, co si pod tím představit? Kupříkladu při průjezdu džunglí můžete narazit na skupinku mafiánů bojujících s policisty, o kus dál když vystoupíte z vozidla, může na vás zaútočit nějaký jaguár a tak podobně. Možná to jsou malichernosti, ale právě takové věci pomáhají budovat atmosféru. Akce, RPG i adventura v jednom Pokud byste si dělali názor pouze z videí nebo starších obrázků, asi byste nabyli dojmu, že Boiling Point je ta nejryzejší akce až do morku kosti, ale velkou roli tu hrají RPG a adventurní prvky. Ty jsou tu v poměru k akci zastoupeny zhruba 1:1, což skalní fandy FPS her nemusí vůbec potěšit. Navíc když dodám, že ke splnění některých misí je třeba se prokousat relativně hutnými rozhovory a pokládat správné otázky, to skutečně může být pro mnoho lidí opruz. Vše závisí na vašem přístupu ke hře. Většinou se ale bez toho neobejdete, protože valná část úkolů vyplyne právě z pokecu s ostatními lidmi. Drtivou většinu herního času tu strávíte prozkoumáváním území a cestováním. Až pak následují rozhovory a za nimi ta akční část. Jelikož hra není lineární a často máte vícero cest ke splnění svého cíle, můžete si určit, zda budete postupovat Rambo stylem s prstem na spoušti či se pokradete potajmu, „pothiefovsky“. Z vlastní zkušenosti ale musím přiznat, že s chladnou hlavou bude váš postup hrou hladší. V tomto ohledu mají klidnější příznivci RPG a adventur jistou výhodu. Rád bych se na chvíli zastavil u zmiňovaných rozhovorů, jejichž význam se nevyplatí podceňovat. Z toho důvodu doporučuji pečlivě číst všechny rozhovory a kdybyste náhodou něco propásli, netřeba si zoufat, protože se naštěstí ukládají do poznámkového bloku. Vhodnými odpovědmi lze navíc spíš jen získat než ztratit. Pro příklad z praxe opět netřeba chodit daleko – v prostředích, kde se pohybujete, vládne korupce a úředníci si často nebojí říct o úplatek. A jelikož na začátku máte v kapse jen málo peněz, mohlo by pro vás být získání dané informace nepředstavitelnou překážkou. Mnohdy je tak lepší hrát na drsňáka, sem tam svého protivníka zastrašit, zvýšit hlas či trochu si přibarvit skutečnost. Neste následky svých činů Ale i RPG prvky zde hrají nemalou roli. Většinu věcí vyčtete z tzv. Charakterového profilu, kde jsou pěkně pod sebou uspořádány všechny vaše dovednosti, vlastnosti nebo vztahy s okolím. V podstatě se dá říci, že čím více se budete některé z oblastí věnovat (boj se zbraněmi, střelba, obchod...), tím lepší v dané oblasti budete. Vedle toho tu uvidíte, jaké jsou vaše vztahy s jednotlivými herními frakcemi (vláda, mafie, povstalci, CIA...), podle čehož můžete uzpůsobit své chování, pokud na někoho narazíte. Samozřejmě, že můžete hrát na více stran a být s každým kamarád a za jeho zády jej pomlouvat. Nebylo by to RPG, kdybychom tu neměli k dispozici mapu nebo třeba inventář. Obojí je velmi užitečné a především mapa se stane vaším neocenitelným společníkem. Za zmínku stojí také věc, že ve hře nemůžete de facto zemřít, protože po každé neúspěšné potyčce se objevíte v nemocnici a dokonce s většinou svých věcí, což je fajn. Budete-li chtít vydělat nějaké peníze, lze si najít práci ve svém okolí. Můžete figurovat třeba jako řidič autobusu, služebník místní mafie nebo zastávat nějaký zcela jiný post. Vedle toho samozřejmě nechybí široká škála víceméně klasických zbraní (jejich výčet je např. v interview), které je navíc možné upgradovat, opravovat nebo jinak modifikovat. Dopravní prostředky Pohybovat se po svých tak rozsáhlým světem, jaký Boiling Point nabízí, by bylo záležitostí na strašlivě dlouhou dobu. Z toho důvodu uvítáte nejrůznější vehikly, kterých je ve hře skutečně přehršel. První na ráně jsou osobní auta, která často není problém si přivlastnit. Později dojde ale i na další dopravní prostředky, jako jsou nejrůznější džípy, bagr, vysokozdvižný vozík, letadlo nebo loď. Avšak ne na všechny budete moci od prvního okamžiku ovládat, na některé bude třeba složit řidičskou zkoušku! To se týká především lodí, letadel nebo helikoptér. V míře realističnosti šli autoři tak daleko, že do kufrů aut si lze ukládat své věci, čas od času bude třeba zajet natankovat benzín a v případě potřeby jej nechat opravit u mechanika (vy sami zvládnete tak maximálně vyměnit pneumatiku). Tuny chyb Bohužel, rozsáhlému světu Boiling Pointu se nevyhnula celá řada chyb, které jsou v mnoha případech velmi kritické. Některé opravil první nedávno vydaný patch (který dozajista nebude poslední), ale i přesto bych se nebál hru přirovnat k prvním dílům série The Elder Scrolls, jež byly bugy prolezlé skrz na skrz. Po jedné či dvou hodinách hraní vám to možná ani nepřijde, ale čím déle času s titulem strávíte, tím víc si jejich přítomnost budete uvědomovat. Asi nejviditelnější jsou chyby v pathfindingu (hledání správné cesty pohybu), kdy některé postavy jsou schopné cyklovat v kruzích s metrovým poloměrem a chodit tak stále dokola. Další problém odhalíte v okamžiku, kdy necháte auto zaparkované někde na chodníku, protože domorodci nejsou natolik inteligentní, aby jej obešli. Místo toho se od něj vždycky odvrátí a vydají se zpět po cestě, kterou přišli. Obecně chování NPC je mnohdy velmi podivné. Chyb je tu pořádná kupa a často dochází k nevysvětlitelným situacím. Jednou jsem zašel navštívit místního starostu a protože jsem nebyl s jeho počínáním příliš spokojen, dal jsem mu ochutnat olova. Aby u toho nebyli svědci, odstranil jsem i jeho sekretářku, ale zhruba po pár sekundách chůze po ulici se na mě nalepila hned dvě policejní vozidla. Jasně, chápal bych to, kdyby mě někdo viděl a udal, jenže tomu tak nebylo. A to jsem ani nezmínil časté prolínání některých objektů do sebe – typicky auta a budovy. Velmi nemilé. Snad podobně neskončí STALKER...
Technické zpracování další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Vizáž hlavního hrdiny prošla od ohlášení hry pořádnou proměnou. Zatímco na počátku byl sympatickým kudrnáčem, dnes je z něj krátce střižený drsňák. Svůj důvod to má v tom, že autoři si pro ztvárnění hlavní role vybrali Arnolda Vosloo (Mumie, Mumie se vrací, 24), který hlavnímu hrdinovi propůjčil svůj obličej. Zvuková a hudební stránka mě nadchla, protože do uší se vám po celou dobu hraní linou velice příjemné kytarové songy, což se perfektně hodí k navození té pravé atmosféry. Hudba je dynamická a pokud se schyluje k nějaké akcí, dojde k jejímu nakopnutí, což vám trochu rozbuší srdce. Ke zvukům a dabingu bych neměl nějakých větších připomínek. Verdikt až po zahrání české verze včetně opravných patchů Nebýt zmíněného množství chyb, mohl být Boiling Point: Road to Hell neskutečně povedeným titulem. Má všechny ingredience úspěšné hry – zajímavý příběh, chytlavou atmosféru, dobrou hratelnost i originalitu. Klacky pod nohy hází "jen" hardwarová náročnost, zmíněné chybky, občas hloupě se chovající NPC postavy, spousta dalších nedodělků a na rok 2005 trochu zastaralá grafika. Rozhodně by tedy neškodilo, kdyby hra zůstala ještě nějakou tu dobu ve vývoji a vyšla za několik měsíců bez nutnosti aplikovat důležité patche. Škoda, za současného stavu by hra u mě získala okolo 80%. Na finální verdikt si ale počkejte do září, kdy firma TopCD vydá českou verzi hry (za příjemných 299 Kč) a kdy aktualizujeme tuto recenzi o poznatky po delším hraní nebo info, zdali nějak pomohly budoucí patche. Stáhněte si: Videa, Trailery, Patch... Související články: Rozhovor, Novinky, Codename: Outbreak dojmy | ||
Dick | |
autorovi je 25 let a již od útlého dětství se zajímá o hry, hudbu a vše krásné; vedle dlouhých hodin před monitorem rád jezdí na horském kole a ulítává na gumových medvídcích |