Bloodline CZ - recenze
4/10
zdroj: tisková zpráva

Bloodline CZ - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

12. 12. 2004 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Česká akčně-adventurní hra Bloodline už leží v celé své nahotě na našem pitevním stolečku a nic nebrání, abychom vás při první veřejné pitvě seznámili s jejími vnitřnostmi. Skalpel, prosím!

Autor: Ondřej Broukal
Publikováno: 12.prosince 2004
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/review v češtině
Doba recenzování: 3 dny


Obrázek zdroj: tisková zpráva Už v to pomalu nikdo nevěřil, ale nakonec se lidé z pražského týmu Zima Software (proslavení sérií Polda) rozhodli nasadit bílé plnovousy a červené čepičky a nadělit nám pod stromeček svůj několik let odkládaný a mnoha pověstmi a zvěstmi opředený projekt akční adventury - Bloodline. Oficiálně se jedná o akční adventuru / survival-horor viděný z vlastních očí. Jeho otcové se s ním hodlají ambiciózně vydat do nebezpečných vod áčkové produkce a atakovat žebříčky prodejnosti, o čemž svědčí i jejich námluvy s velkými světovými vydavateli.

Ještě před tím bych pro ně měl jednu dobře míněnou radu: „Nedělejte to!“. Pokud nechcete pošpinit dobré jméno domácích vývojářů, zapomeňte na vlastní ambice a anglickou verzi raději vůbec nevydávejte, když už je ta česká bohužel na cestě. Mějte slitování se všemi hráči, kteří jsou namlsaní na kombinaci sbírání předmětů, řešení zapeklitých úkolů a občasné vraždění nepřátel jako ve slavném Realms of the Haunting od Gremlinu. Mohlo by se totiž stát, že namísto zombií budou rubat vás... Ale dost morálních apelů. Hra už leží v celé své nahotě na našem pitevním stolečku a nic nebrání, abych vás při první veřejné pitvě seznámil s jejími vnitřnostmi. Skalpel, prosím!

 Myslet se nevyplácí
Kde to jsem? Co se stalo? Že by se ta včerejší párty nějak zvrhla? Cožpak jsem ve svém bytě vymaloval krví. A proč mě sakra tak strašně bolí hlava... Možná jste ve svém životě něco podobného zažili, možná jste přebrali lysohlávek a realita kolem vás nabrala obludných rozměrů. Jim Card je ovšem čistej, nepije a nekouří a hlavně je to právník. A právníkům se nestává, že si nepamatují ani své jméno, nestává se jim, aby se probudili v omšelé ordinaci, a už vůbec, aby hned za třetími dveřmi narazili na jetou mrtvolu, která zapáchá tak strašně, že není pochyb o její reálnosti.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Evidentně se něco porouchalo a Jim není zrovna ten typ, co by s brekem zalezl do skříně a čekal, co se bude dít. Místo toho je pln odhodlání nalézt pravdu o svém původu a tomto hrůzném místě a my mu jeho entuziasmus přejme, neb mu dlouho nevydrží. Ale nepředbíhejme. Nejdřív jsou tu ty zpropadené dveře, co nejdou otevřít! Takže mj. hybaj prozkoumat pootevřené šuplíky, které se po kliknutí nejprve zavřou a až po druhém klinutí otevřou (Hmm, divné!), sebrat a aplikovat preparát na uvolnění svalové křeče, který ovšem neseberete dřív, dokud si na zdejším WC nepřečtete jednu učenou knihu (Hmm, podezřelé!) a nakonec najít zbraň, bez které vás pan Designér nepustí ven, byť dveře jste již odemkli (Hmm, varující!).

 Zvrácená logika
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Už takhle zkraje v herním pojetí cosi nesedí a brzy to bude naprosto zřejmé. Jak totiž procházíte starobylým sanatoriem pro duševně choré, čmucháte v místnostech a plníte inventář zaručeně užitečnými předměty jako v každé správné adventuře, které posléze použijete na předem určených místech, dochází vám, že kdo tuhle hru navrhoval, zcela nepochybně patřil mezi zdejší pacienty. Problémy k řešení se týkají především nalezení nějakého předmětu s jehož pomocí postoupíte dál. Může to být klíč k zamčeným dveřím, ale třeba i hračka pro místního chovance, či láhev koňáčku pro hospodského.

Získání takového předmětu je ovšem podmíněno splněním předepsané sekvence akcí, a to přesto, že to často nemá racionální důvod. Například na vrcholu majáku se povaluje mrtvý námořník s klíčem na krku, ten klíč je zcela jasně vidět a hráč ví, že ho bude potřebovat. Myslíte, že ho může jen tak sebrat? Prdlačka! Podle tvůrců je tam totiž tma a dokud si nerozsvítíte, neseberete ani holuba z nosu. A vůbec, situace, kdy hráč musí vyrobit světlo, aby mohl obohatit inventář, se opakuje až nezvykle často a svědčí o naprosté ignoraci nebo spíš neznalosti základních pravidel dobrého designu.

Linearita je prostě vrchní generál a z jejích pout neuniknete. Nechceš se chovat, jak ti přikazujeme? Smůla, ale nedostaneš se dál. Jakmile ovšem přistoupíte na zdejší zvrácenou logiku, garantuji vám, že nebudete mít s postupem problémy. Něco jako zákys nehrozí, vše je snadné a předvídatelné, byť smysluplnost tomu poněkud schází a pravověrní adventuristé si tak na své rozhodně nepřijdou.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ruku v ruce s výše uvedeným jde struktura hry. Úvodní sanatorium je rozsekané na několik titěrných levelů mezi kterými nelze libovolně přecházet, tedy pokud si zrovna někdo - my víme kdo, neusmyslel, že vás s nově získaným klíčem požene přes již navštívená místa k jedněm zapadlým dveřím. Hláška u východu z úrovně, že dál nemůžete, protože jste ještě neudělali příp. nenašli vše požadované, snad už ani nezaslouží další komentář. Úplně nejlepší ovšem je, když se objeví i v případě, kdy máte splněno. To se mi stalo ke konci a ani Zvětšit zdroj: tisková zpráva konzultace s návodem přímo od autorů nepomohla. Že by fatální bug?

Kromě výchozího sanatoria prolezete podzemní kasemata, navštívíte doky a již zmíněný maják, narušíte klid na zdejším hřbitově, abyste se v náhlém pominutí smyslů rozhodli, rozumějte, aby za vás bylo rozhodnuto, vrátit se zpět. Chápete to? Nejprve odtamtud pelášíte jak vyděšený králík, a pak se tam dobrovolně vrátíte? Musím uznat, že ač je příběh hry naprosto plytký a bezvýznamný, tenhle překvapivý zvrat mě docela dostal.

 Bát se? Není důvod
Důvod Jimova útěku hned vysvětlím, protože nadešel čas na povídání o druhé straně mince, čili o Bloodline jako akci, když Bloodline jako adventura stojí za starou belu. Onen mrtvolák, s nímž měl tu čest seznámit se v úvodu byl totiž skutečně mrtvý. Zatímco mrtvolák, kterého potkal na chodbě pár okamžiků poté, co si dle „nařízení shora“ opatřil zbraň, už tak docela mrtvý nebyl a hlavně si vehementně nárokoval obsah jeho mozkovny. A takových zájemců je v okolí mnohem víc. Jsou tu červy prolezlé sestřičky s pěstěným chrupem, plazící se torza obsypaná boláky, kostry obalené shnilou tkání a nebo tlouštík s obnaženým mozkem. Zkrátka bizarní výplody něčí fantazie. (Objevuje se malý plamínek naděje).

Repelent na zombie bohužel není po ruce a chcete-li přežít, musíte vzít za vděk pestrou škálou tradičních i méně tradičních nástrojů. Jmenovitě: revolverem, pistolí, dvouhlavňovou brokovnicí, puškou s dalekohledem, samopalem MP40, nožem, ale také srpem, starou soubojovou pistolí a i takový hasicí přístroj skýtá netušené možnosti. Kromě primárních likvidátorů můžete nemrtvé souběžně častovat vrhacími noži, dynamitem a nebo Molotovovými koktejly. (Plamínek naděje se zvětšuje a svítí stále jasněji).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Teď si představte, že se s posledním nábojem v komoře plížíte potemnělou chodbou, venku zuří prudká bouře a někde v dáli se ozývá podivné mručení. Srdce máte v krku, s každým zapraskáním prken pod nohama by se ve vás krve nedořezal a najednou, z ničeho nic, naprosto nečekaně se na vás vrhne páchnoucí kreatura, které chybí půlka obličeje. Z posledních sil se vyprostíte z ledového sevření, pádíte jako o život, ale mrtvolný dech cítíte pořád na zátylku. Chodba se stáčí doleva a... a.. konec. Žádné dveře, žádné okno, žádný únikový východ. Nedá se svítit, zlu se musíte postavit čelem a pokusit se vybojovat předem ztracený boj. (Plamínek naděje už není plamínkem, nýbrž pořádným táborákem).
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
Jo, tak kdyby se Bloodline hrál takhle, bylo by to super, jenže Bloodline je pravým opakem. (Puf! Táborák naděje jako mávnutím kouzelného proutku vyhasnul). Zapomeňte na dusnou atmosféru Silent Hillu a opravdových hororů. Napětí a strach si vybraly dovolenou, takže nábojů všech druhů je ve skutečnosti dostatek, lékárniček a jiných léčebných prostředků též.

 Demence nepřátel
Kreatury s pochroumaným ksichtem sice nechybí, ale díky svému chování jsou spíš k smíchu než k bobku v trenclích a s vaším pronásledováním přes celý level se obtěžovat nebudou. Ne snad, že by nechtěly, ale když se při nejbližší příležitosti zaseknou ve dveřích či o nějaký předmět, tak to prostě není technicky proveditelné. Někdy o vás z ničeho nic přestanou jevit zájem a jen tak lelkují a třeba taková chůze po schodech jim činí nepředstavitelné potíže, byť jsem prokazatelně jednu zombii do schodů jít viděl a docela jí to šlo.

S hráčem, který si vyskočí na stůl, sud, či jakýkoliv jiný předmět a zůstane na něm stát, si protivníci rovněž neporadí a proto je můžete v klidu porcovat a smát se jim přímo do očí, zatímco oni marně mávají pařáty s úmyslem vás zranit. Někteří jsou docela odolní a jste-li zastánce fair play, nikdo vám nebrání si to s nimi rozdat na férovku, ale vážně není o co stát.

KOMPLETNÍ VIDEOREPORTÁŽ Z GAMEPAGE
Rádi byste tento survival-horor viděli v pohybu pro udělání vlastního úsudku? Máte možnost ve videoreportáži, kterou pro nedávný díl pořadu GamePage natočil Jindra Rohlík se štábem Ceské televize a poté ji Laku z GameCentra zdigitalizoval z VHS na PC. Výsledkem jejich práce je tříapůlminutové video v dobré kvalitě, ve kterém spatříte spoustu ukázek z hraní Bloodline včetne strašidelných cutscén, pohledu do tváře hlavního hrdiny, sbírání předmetů do inventáře ci likvidaci nepřátel v tmavých chodbách (v pozadí je občas slyšet český dabing dialogů). Vše doprovází povídání Jozefa Nemetha a Radka Smíška ze Zima Software o příběhu hry, inspiraci při její tvorbě, soubojích, zbraních či směsici akčních a adventurních prvků - více v přepisu celé reportáže na GameCentru.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Něco jako zásahové zóny zde totiž neexistuje, vlastně možná, že se rozlišuje hlava a tělo, ale to se mi přes veškerou snahu nepodařilo prokazatelně ověřit. Někdy vyprázdníte skoro celý zásobník a jindy bum, bum a máte na klid. Tohle, že má být survival horror? A co je v tom případě Resident Evil? Fakt, že se nepřátelé náhodně zjevují v již jednou prosmýčených chodbách jen tak, z ničeho nic, je taky na pováženou... Jako by se snad teleportovali z jiné dimenze či zhmotňovali ze vzduchu. Ještě, že s nimi hra relativně šetří a nezvrhává se v jatka ve stylu Painkillera.

 Sám v temnotách
Vizuální zpracování hru rozhodně nezachrání. Naopak je závažím, které ji táhne do ještě větších hlubin herního marastu. Textury jsou rozmazané, pravé úhly hrají prim, po pixel shaderech a jiných vymoženostech moderních grafických karet ani památky. Vypadá to zkrátka, jako by se v kancelářích Zima softu před pár lety zastavil čas. O značně nepovedeném enginu svědčí i omezená viditelnost, kdy se vše od určité hranice halí do neproniknutelné tmy. Což o to, v interiérech to kupodivu nevadí, ba paradoxně pomáhá a vůbec, vnitřky dopadly docela dobře. Ale exteriéry? To je pohroma. Vidíte sotva na pár metrů a pak už jen tma tmoucí. Zatímco jeden druh venkovní potvůrky na vás vesele hází zelenou kaši, vy ji nevidíte, dokud se nepřiblížíte blízko, zatraceně blízko. Podtitul Alone in the Dark by měl rozhodně opodstatnění.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Co ale přímo do nebe volá, že i přes tento laciný trik na zvýšení počtu snímků za sekundu hra místy nechutně trhá, a to na sestavě se kterou si tykají Doom 3 či Far Cry ve vysokých detailech. Pro úplnost dodejme, že nejsou doladěné kolize s objekty, nepřátelé padají do zdí a mapování cákanců krve leckdy nefunguje tak jak má, čili další maličkosti, které autoři slíbili odstranit. No jsem na ně zvědav, to aby pomalu celou hru naprogramovali znovu. O slovo se totiž hlásí i další zástupy chyb a nedodělků: ze hry se nedá přímo vrátit do hlavního menu, nedá se změnit citlivost myši, některé předměty se dají špatně zaměřit kurzorem.

 Učebnice českého jazyka, 3. třída
Gramatické chyby typu: „přítely“ či „spátky“ nebo anglické nápisy „2st floor“ či „rezeption“ už jen vyvolávají úsměv na tváři. Jediné, co z mého pohledu vychází se ctí je zvukový doprovod. Ambientní melodie (ukázky) křížené s děsivými ruchy vyvolávají mrazení v zádech a je jen škoda, že zbytek hry s nimi co do kvality není kompatibliní. To by panečku bylo něco. Taktéž české namluvení snese přísnější měřítka.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Herci jako Zdeněk Mahdal či Bohdan Tůma zachovávají civilní tón, nepřehrávají a šetří patosem. Zkušený hráč by neměl mít problém hru pokořit za necelých deset hodin a vzhledem k nepřítomnosti multiplayeru a zcela lineární herní linii není důvod pro opakované hraní. A mimochodem, co si vlastně myslet o hře, kde hlavní programátor není podepsán celým jménem, ale jen jako Jiří H.? Že by se za ni styděl?

Stáhněte si: Trailer, Videa...

Související články: Novinky...

 
Ondřej Broukal
autorovi je 27 let, studuje na VŠE v Praze, je redaktorem televizního pořadu GamePage a externistou magazínu Gamestar; orientuje se především na 3D akce, ale nepohrdne ani pořádným RPGčkem či adventurou



 
 
Ondřej Broukal

Verdikt:

Velké, převelké zklamání. Bloodline ani z poloviny nenaplňuje očekávání do tohoto dílka vkládaná. Nefunguje to ani jako adventura, ani jako akce a už vůbec ne jako survival horror. I kdyby autoři odstranili ty největší technické hrubky, byl by to maximálně průměr.

Nejnovější články