zavřít

Age of Empires III - mega-recenze

Vychází na platformách: Windows, MAC

Verdikt: Celkově je AoE3 parádní strategií, která nezadržitelně kráčí ve stopách svých předchůdců. Tahle hra má zkrátka vše, co má správná RTS mít, a tím jsou nové nápady, skvělá grafika a výborná hratelnost. Škoda pár vad, jako střelba jednotek skrze zdi či prolínání lodí na moři.

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 81/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Nejočekávanější real-time strategie posledních let. Revoluční grafika. Svěží nápady a námět o kolonizování Nového světa... Pro vychutnání AoE III se rozhodně vyplatí vzít si dovolenou - čtěte první českou recenzi!

Autor: Bergy
Publikováno: 16.října 2005
První česká recenze této hryVerze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden nonstop


Snad o žádné RTS se poslední dobou nemluvilo tolik jako o třetím dílu legendárních Age of Empires. Vlastně se není čemu divit, vždyť jde o jednu z nejočekávanějších her nejen letošního roku a mírná nervozita je tedy rozhodně na místě. Ensemble Studios nás navíc dlouhá léta nechávali v nejistotě, zda vůbec trojka vznikne, což ještě umocnilo zdařilé odbočení v podobě Age of Mythology. Nyní je ale vše dokonáno, resp. celou hru jsme pokořili, a tak nastal okamžik pravdy, kdy se v první české recenzi dozvíte, zda se i toto pokračovaní zařadí mezi herní skvosty.

Pokud jste četli naše preview nebo rozbor dema, jistě vám neuniklo, že hlavním tématem AoE3 je objevování Nového světa, respektive amerického kontinentu. Tím je dopředu jasně dáno, že dění se už nevěnuje rannému či vrcholnému středověku, ale postoupilo dále k novověku a počátku moderních dějin. Pro někoho je to možná zklamání, pro jiné zase vítaná změna, která byla určitě na místě.

Dobývání Nového světa
K dispozici jsou tři samostatné a velmi poutavé příběhy, které se odehrávají na pozadí jednotlivých kampaní. V zásadě se jedná o velkou ságu rodiny Blackových, jejichž prapředek Morgan a zároveň hlavní postava prvního dějství, přicestoval z evropského kontinentu objevovat Ameriku. Místo idylky však svádí tuhé boje s Turky a piráty. Dalšího vyprávění se ujímá jeho příbuzný John Black, ale to už se člověk ocitá o pěknou řádku let později v době, kdy zuřily boje mezi kolonizátory a do hry vstupuje přes Aljašku i mocné Rusko. Líčení nakonec uzavírá půvabná Amelia Blacková, která už vystupuje coby součást Spojených států amerických a pomáhá v bojích s Mexikem či se pokouší zachránit kulturní odkaz kmene Inků.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Děj je tedy položen na skutečných základech, ale pro jeho zajímavější průběh a větší poutavost byl doplněn o národy, které se nikdy kolonizace amerického kontinentu neúčastnily. To samé se týká drtivé většiny událostí, které byly vymyšleny nebo upraveny pro potřeby AoE3. Jedině tak asi šlo dosáhnout toho, že hráč může být během hraní něčím překvapován, aniž by si mohl automaticky vydedukovat, co bude následovat.

Nápaditá tažení
Singleplayerových kampaní je stejný počet jako příběhů, tedy tři, a každá z nich čítá osm misí. Dohromady nám to tedy dává dvacet čtyři scénářů. Hra je doprovázena velkým množstvím in-game animací a rozhovorů, které vám vždy nastíní posun v příběhu a připraví další zápletku. Bohužel, krásných renderovaných filmečků si užijete víceméně jen na konci jednotlivých tažení, ale zas je na co se těšit. Při skladbě misí byl jednoznačně kladen velký důraz na to, aby se hráč co možná nejvíce bavil. Proto jsou scénáře hodně různorodé a nedá se říci, že je to neustále jen dokolečka stavění základny a pak hurá zválcovat protivníka. Klasické mise jsou tudíž prokládány méně obvyklými posláními, které nutí člověka měnit styl hry a předcházet tak stereotypu.

V nich třeba žádnou vlastní osadu ani nemáte a musíte jen s přiděleným počtem jednotek projít mapou. Jde například o prohledávání starého podzemního dolu nebo průchod zasněženými Andami. Druhý jmenovaný úkol má ještě tu zvláštnost, že vaše jednotky jsou sužovány krutou zimou, jenž všem ubírá život. Musíte tedy neustále hledat skrytá ohniště, kde všichni načerpají nové síly. Navíc máte v patách pronásledovatele na koních, které lze naštěstí zpomalovat tím, že zabíjíte jejich předsunuté zvědy. Své kouzlo mají i speciální mise, v nichž jde o to, aby hlavní postavy nasbíraly určitý počet zkušeností pro další postup ve hře (ty nabývají lovem zvěře, stavěním budov, hledáním pokladů nebo v boji).

Základ hry ale pochopitelně tkví v budovacích misích, kde se získávají suroviny (mince, dřevo, jídlo), staví domy a trénují jednotky. Ani zde se ale nedá říci, že jsou mise dělány přes kopírák. Někdy je třeba chovat se velmi agresivně, to v případě, že přicházíte založit nový tábor a musíte si vydobýt absolutní převahu nad již zabydlenými protivníky. Jindy je ale naopak nutná rozvaha a vhodné rozložení sil, před početně silnějším protivníkem, který útočí na vámi bráněné lokace.

V těchto misích je většinou potřeba udržet se, případně ochránit důležité budovy či osoby, před příjezdem spásných posil. Defenzivní činnost je přesně vymezena ubíhajícím časovým limitem, takže vždy máte jasnou představu, jak dlouho ještě musíte odolávat nájezdům. V některých případech se poté scénář neukončuje, ale je vám pro změnu nařízeno provést protiútok, čímž se role obrací. Potěší i to, že některé scénáře disponují spojeneckými osadami a armádami, které ovládá počítač a asistujete si navzájem proti společnému nepříteli. Zvláště při bojích o nezávislost na Španělsku, kdy pomáháte generálu Bolívarovi osvobodit důležité město, je hodně potřeba koordinovat své útoky společně s jeho armádou. Ne že by nešlo útočit kdy a jak se vám zachce, ale v jednotě je síla, tak proč toho nevyužít?


PRÉMIE ZA DOBRÉ SKUTKY
V každé mapě jsou dostupné speciální mini-questy, na minimapě označeny bílým křížkem. Nemusíte si jich vůbec všímat, ale jejich splněním vždy něco získáte. Jdete například lesem a najednou spatříte nepřátelského stopaře na stromě a pod ním medvěda. Když méďu odstřelíte, stopař se z vděčnosti přidá k vám. Podobně to funguje třeba, když objevíte malý tábor loupežníků, kteří drží jako rukojmí nějaké vesničany. Kromě živých odměn si ale lze vysloužit například suroviny z opuštěných domků či vozů, které většinou hlídá nějaká dravá zvěř nebo nepřátelsky naladění indiáni. I když to jsou všechno jen vyložené drobnosti, je to velmi příjemné zpestření, které je třeba ocenit.

 Domovská města
Dostáváme se k novince v podobě domovských měst, která vás zásobují během hry různými bonusy. Na první pohled sice tato vymoženost může vypadat jen jako zbytečnost navíc, která má pouze upoutat pozornost, ale je zde mnohem hlubší význam. V pokročilém stádiu hry jste totiž na zásobování kvůli omezeným zdrojům do jisté míry závislí. Někdy je využití této podpory doslova jazýčkem na váhách mezi úspěchem nebo porážkou a neplatí to jen pro hraní kampaně, ale především pro multiplayer.


Jde tedy o to, že každý národ (Britové, Francouzi, Španělé, Turci, Rusové, Němci, Holanďané a Portugalci - svobodně na výběr z nich je ale jen ve skirmishi) má v AoE3 nějaké hlavní město, na které se lze kdykoli přepnout a z takzvaného decku si vybrat nějaký bonus například v podobě surovin, budov, technologií či jednotek (válečná loď, vesničané, jízda, pěší střelecké jednotky...). Označením příslušné karty dojde k odeslání do právě probíhající mise. Poté je nutné počkat, až vyprší stanovený limit, aby šlo vypravit do Nového světa další dodávku. Rovněž lze tyto zásoby shromažďovat a vybrat si je, až když jsou opravdu potřeba.

Nejdůležitější na tom všem je ale skutečnost, že podobu decku, tedy druhy karet, si hráč určuje sám. Každý národ má nějakou základní, ale specifickou výbavu, tzn. dva rozdílní soupeři nikdy nemají stejné výhody. Další karty lze posléze nakupovat za body, které se získají postupem v misích a velkou roli hraje i nashromážděná zkušenost. Některé bonusy totiž přímo vyžadují, aby domovské město mělo určitý level a ten se zvedá úměrně s vaším postupem ve hře. Patrná je snaha autorů motivovat hráče k plnění opravdu všech cílů v misích, protože právě sekundární úkoly znamenají ony zkušenosti navíc.

 Výpomoc v misích
Vhodnou volbou karet do decku si lze usnadnit některé mise v kampani. Například pro záchranu posledního města Inků ve třetím tažení je nezbytné nashromáždit minimálně osm kusů těžké artilerie. Má to však háček - výroba těchto zařízení není v tomto scénáři dovolena, takže nezbývá než buď transportovat děla skrze nepřátelské území a vynaložit určité materiální úsilí, aby se to vůbec povedlo nebo si nechat požadované dělostřelectvo dovézt z domovského města. K druhé variantě musíte však mít vhodně poskládaný deck právě se zaměřením na artilerii. Na druhou stranu, když upřednostňujete jednu oblast bonusů, logicky se nedostává na ty další. Všechno je tedy dvojsečné, ale závisí to jen na vašem úsudku. Někdy však rozhodování usnadní fakt, že některé karty lze v rámci mise využít pouze jednou a jiné opakovaně.

Nezanedbatelnou roli má v AoE3 budování tzv. trading postů, což jsou spojovací články mezi vámi a domorodými kmeny. Jde o stavby, které mohou být umístěny jen na předem vyznačených místech v těsné blízkosti indiánských vesnic nebo speciálních lokací. Tím, že navážete kontakt s domorodci, máte přístupné jejich technologie a jednotky, čehož se pochopitelně dá využít ve vlastní prospěch. Zabírání trading postů se jinak vyplatí už jen z toho důvodu, aby se k nim nedostal soupeř a některé dokonce samy generují zkušenosti (více o obchodování v dojmech z dema).



 Hratelnost
Herní systém vychází ze staré školy klasických RTS, přičemž hra je opět rozdělena na několik technologických věků. Do těch se dá postoupit jen za předpokladu, že máte dostatečný počet surovin a peněz. Tentokrát se tomu ale děje spíše po vzoru Age of Mythology, což znamená, že při přechodu do vyššího období si člověk volí ze dvou možností, které mu přinesou rozličné výhody. Můžete si tak vybrat třeba mezi posílením námořnictva nebo pozemního vojska. V každé misi nezačínáte od toho úplně nejnižšího věku, díky čemuž má hra daleko větší spád. Také zjednodušená těžba už tolik nezdržuje, protože odpadlo pracné přenášení surovin do centra města nebo jiných budov.

Hlavní hrdinové jsou do hry včleněni naprosto ideálním způsobem. Při hře vám pomáhají svými unikátními dovednostmi jako je například likvidace nepřátelské jednotky na jeden zásah nebo léčba vojáků. Když ale tyto postavy utrpí vážná zranění, nenastává restart mise, jen musíte počkat, až nebude v dosahu nepřítel a jejich život se zase pomalinku obnoví. Díky tomu nemusíte tyto jedince držet nikde v ústraní, ale s naprostým klidem je používat v předních řadách a útočit s nimi dle libosti.

Při hraní je zjevné, jaký vliv má v AoE3 používání dělostřelectva. Je to zkrátka hodně účinná zbraň, která vám i ze sebelépe opevněného tábora udělá během chvilky kůlničku na dříví. Artilerie je samozřejmě sama osobě velmi zranitelná, takže musí stát až za klasickou jízdou a pěchotou, ale pokud má tu možnost se předvést, stojí to vážně za to. Nutno ovšem rozlišovat jednotlivé druhy. Některé kanóny jsou nejúčinnější proti pěchotě či jiným dělostřeleckým jednotkám, kdežto houfnice se v zásadě dají požít jen proti budovám a lodím.

 Pihy na kráse
Ačkoli je na výběr slušný počet rozličných jednotek, velmi zklamán jsem absencí volitelných formací. Respektive uskupení se tvoří automaticky a jediné, co můžete ovlivnit, je taktika, která nařizuje například ostřelovat nepřítele z dálky, jít na zteč či držet defenzivní postoj. Dále mě dost mrzí, že jednotky nelze umísťovat na kamenné hradby. Ze začátku mi to přišlo skoro nepochopitelné, že když mám bránit pevnost, tak mí vojáci musí stát jak trubky na nádvoří a čekat, až se k nim nepřátelé jednoduše prostřílí. Taková situace přímo volá po tom, aby střelci vyběhli do připravených střílen a pěkně útočníky pokropili olovem...


Celý problém se však vyřešil sám zjištěním, že je všechno jinak. Zatímco chudáci útočníci se zběsile snaží zničit opevnění, milí obránci mohou naprosto jednoduše kosit své nepřátele střelbou skrze ochrannou zeď. Platí to bez výjimky jak pro střelce, tak dělostřelectvo. Poté jsem však upadl do rozpaků a nebyl si jist, jestli mě víc štvou hradby jen pro okrasu nebo nadpřirozené účinky zbraní bránících se vojáků.

Umělou inteligenci vlastních jednotek bych hodnotil neutrálně. Vesničané mě například příjemně překvapili, že dokáží po dokončení své práce pomoci svým kolegům, ale to jen v případě, že jsou dostatečně blízko a vykonávají přesně tu samou činnost jako oni (například stavba domů nebo zpracování zásob z domovského města). Vojenské jednotky naproti tomu trpí nedostatkem orientace, neboť se mi opakovaně stalo, že mi při cestě za cílem zabloudily a nedokázaly se samy vrátit na původní trasu. AI nepřátel mi nepřišla až tak hloupá jako tomu bývá. Alespoň situace, kdy se počítačem ovládaný protivník nejdříve vrhal na mé strategické jednotky a až poté na ostatní nebo útočil z více směrů, mě utvrdily v tom, že výsledek mohl být i mnohem horší.

 Tři příběhy, tři konce
Dobré nápady nechybí finálním misím prvních dvou kampaní. V té první je nutné zničit těžce opevněnou fontánu mládí, která má tolik HP (Hit Points – zásahové body), že klasické střelné zbraně jí způsobují jen minimální škody. Naštěstí se záhy objevuje řešení v podobě speciálních hořících lodí naložených výbušninami, jenž po nárazu do útesu s fontánou způsobí už trochu znatelnější újmu než jen pouhé výstřely z děl. Dostat tyto lodě až na místo určení ovšem není jednoduché, protože moře je plné obránců a o pořádek se starají i pobřežní baterie. Vaše hořící lodě navíc okamžitě explodují, jakmile se jich dotkne nepřátelské plavidlo, takže řada z nich skončí v půli cesty.

Druhý zmíněný scénář je zase atraktivní v tom, že úkolem je zabránit ruské armádě v průchodu Aljaškou a převézt přes toto území těžká děla. Hlavním cílem je tedy za pomoci horníků uvolnit na několika místech skalní převisy a ty posléze zasypou a zneprůchodní terén pro jakékoli vojsko. Na druhou stranu, třetí závěrečná mise, která uzavírala celou hru, mě spíše zklamala. Nebyla v podstatě ničím zvláštní a šlo v ní „pouze“ o likvidaci hlavní záporné postavy v pevnosti umístěné na Kubě.



Časová náročnost jedné mise vychází zhruba na čtyřicetpět minut. Berte to však jako velmi orientační údaj, protože některé úkoly lze zvládnout třeba do půlhoďky a jiné zase vydají i na hodinu. Velmi to také závisí na zvolené obtížnosti a především na osobním přístupu samotného hráče. Když si odbudete jen hlavní úkoly a vykašlete se na nepovinné cíle, je jasné, že budete hotoví mnohem dříve než ti, co budou chtít plnit na 100%.

 Skirmish a multiplayer
Síťová hra a její singleplayerová varianta v podobě skirmish módu samozřejmě nechybí. Domovská města umožňující pravidelné zásobování jsou součástí jak multiplayeru tak skirmishe. Každý člověk má proto možnost vytvořit si ke svému nejsympatičtějšímu národu vlastní deck a shromáždit do něj bonusové karty dle vlastního uvážení. Abyste však při síťové hře nevypadali jako chudí příbuzní, je v podstatě nutnost si ve skirmishi nejdříve odehrát nějakou tu mapku proti počítači. Tím dostanete své město na nějaký pořádný level a zároveň získáte i ty nejlepší karty, které jsou ve hře k dispozici (skirmish je v tomto směru úzce spjat s multiplayerem). Jinak si vás nabušení hráči dají při prvním internetovém hraní k snídani.


Bylo by však chybou myslet si, že si prostě odblokujete všechny karty a stanete se nepřekonatelní. Deck totiž není nafukovací a karet existuje o dost více než volných slotů. To znamená, že si opět budete muset vše pečlivě rozmyslet a zařadit do svého výběru jen ty bonusy, jenž vám opravdu dopomůžou k úspěchu. Asi nemusím zdůrazňovat jaké možnosti tím pádem multiplayer skýtá. Co člověk, to jiný deck a odlišná strategie, i když je možné, že dříve nebo později lidi od sebe nejspíše odkoukají ty nejlepší varianty a bude po srandě.

Síťová hra zatím nabízí jen dva módy a to nadvládu a trochu svižnější Deathmatch. Snad se časem dočkáme i nějakého rozšíření, protože by to určitě chtělo větší výběr. Hrát se dá buď po lokální síti nebo po internetu v mapách pro 2–8 lidí, ale to vše vyžaduje pořádné otestování, které provedou kolegové v následujících týdnech a až pak vám přineseme speciální zhodnocení MP. Součástí AoE3 jinak je i editor map, takže se v brzké době dá čekat záplava nových scénářů na webu.



 Grafika a HW nároky
Nemusíme si nic nalhávat a bez okolků můžeme připustit, že nová trojrozměrná grafika je největším tahákem AoE3. Nad podobou této hry se diskutuje od chvíle, kdy se v mediích objevily její první obrázky. Na jedné straně stáli nevěřící Tomášové, na druhé se zase dopředu proklínaly hardwarové nároky. Já osobně jsem grafikou velmi potěšen, protože mi jednoduše sedí. Je natolik detailní a líbivá, že přesně odpovídá mým požadavkům na to, jak má vypadat kvalitní 3D strategie. Minimální nároky přitom tvoří jen 1,4 GHz, 256 MB RAM a 64 MB grafická karta s podporou DirectX 9.0c takže zahrát by si měl opravdu každý. Jen je potřeba se smířit s nižšími detaily a skutečností, že hra nebude vypadat tak úžasně jako na silnějších strojích.

DVĚ TVÁŘE AOE3
Zdá se vám, že obrázky z AoE3 vypadají trochu jinak, než je tomu u vás doma? Je to možné, protože tato hra má skutečně několik tváří a hodně záleží tom, jakým železem jí krmíte. Je to vlastně logické. Aby hra dokázala běžet i na slabších počítačích, je nutné zapomenout na některé efekty. Zvláště zpracování vodní hladiny a celkové nasvícení mapy dává grafice pořádně zabrat. Pokud jste však dobře vybavení, nezapomeňte zkontrolovat nastavení grafických možností a dát především shadery na maximální možnou úroveň. Pro lepší představu mrkněte na následující srovnávací screenshoty (doporučujeme si otevřít každý do nového okna prohlížeče a pak mezi nimi přepínat přes ALT+TAB), jak vypadá ta samá scéna při nastavení shaderů na High a Very high. Rozdíl je docela patrný:









AoE3 jsem hrál v rozlišení 1024x768 s maximálními detaily (kromě vypnutého AA) na sestavě AMD Athlon 64 3500+, 1GB RAM a GF 6800GT. Testoval jsem i vyšší rozlišení a zapnuté vyhlazování, ale to už klesnul počet fps (snímků za vteřinu) na 20-30 fps, což je pro někoho sice ještě únosná úroveň, ale osobně dávám přednost větší svižnosti 40-50 fps, čehož jsem dosáhl s výše uvedenou konfigurací. Dobře fungovala i kombinace vyššího rozlišení či zapnutého vyhlazování, ale nastavení shaderů muselo o stupeň dolů. Kvalita obrazu byla však horší, takže doporučuji mít spíše maximální detaily a ubrat na rozlišení.

Rád bych se také zmínil o velmi pěkně provedené destrukci budov a lodí díky fyzikálnímu enginu Havok. Při zásazích dělostřeleckou palbou totiž ze staveb efektně odpadávají kusy střech, přičemž většina těchto trosek je následně odmrštěna tlakovou vlnou do přilehlého okolí. Lodím zase pro změnu dělové koule dělají díry do palub a stěžně se kácí na vodní hladinu. Jedinou výtku ohledně grafiky bych tedy měl k nevzhlednému prolínání jednotek. Zvláště lodě na moři mají tendenci skrze sebe proplouvat nebo třeba dokáží i celou půlkou zajet do útesu či pobřeží (viz obrázek 1&obrázek 2), což neopravuje ani první patch 1.01.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Pochválit musím dva volitelné druhy uživatelského rozhraní, přičemž jedno je sice přehlednější, ale nemusí každému vyhovovat, protože zabírá dost místa na obrazovce. Osobně dávám přednost druhému typu, který sice není tak komfortní, ale poskytuje mnohem příjemnější výhled na herní mapu. Pro náročné jako jsem já, je v nastavení i velmi užitečná volba umožňující větší oddálení kamery od hrací plochy při zoomování, což je přesně to, co mi v jiných RTS tolik chybí. Kromě přibližování a oddalování kamery lze pohledem také rotovat kolem dokola.

 Závěr
Při hraní jsem se doopravdy bavil a byl zvědavý, co mě všechno ještě potká. Podobně jsem se cítil snad jen u Age of Mythology, což svědčí jen o jednom - stejní tvůrci se prostě nezapřou. Tři kampaně sice nevydrží bůhví jak dlouho, ale velmi povedený skirmish a multiplayer s klidem přebírá pomyslnou štafetu. Na druhou stranu je třetí pokračování slavné série jen dokladem toho, že se stále dá hodně vytěžit z klasické RTS, aniž by museli vývojáři přicházet s revolučními nápady, na které někteří lidé stále čekají. Rozhodně jsem rád že AoE3 vypadá tak, jak vypadá, ale faktem zůstává, že není bez nedostatků.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, Patch, Cheaty...

Související články: Rozbor dema, Preview, Novinky, Age of Mythology recenze, Age of Mythology: Titans recenze, Age of Empires II: Conquerors recenze

Bergy
autorovi je 25 let, pracuje v IK+EM jako správce ekonomického systému a specializuje se na strategie všeho druhu






 
 
Bergy

Kupte na CZC.CZ

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.