Red Dead Redemption II moc negativní kritiky neschytalo. Já mu bez váhání napařil desítku a podle Metacriticu jde o sedmou nejlépe hodnocenou hru všech dob. Ale když už výjimečně nějaká výtka padla, týkala se toho, že hra je pomalá.

Arthurovi trvalo dlouho, než nasedl na koně, sesedl z něj, pořádně se rozběhl, a když už jste někam doklusali, zjistili jste, že nemáte zbraně. Takže zase zpátky ke koni vytáhnout bouchačky z brašny. Jenže kvůli nezvyklému ovládání jste místo vytažení pušky dali koni omylem pěstí, ten se urazil, kopnul vás, vy jste spadli ze srázu a museli nahrát uloženou pozici.

Samozřejmě trochu přeháním, nicméně uznávám, že i takhle mohly pro někoho vypadat první okamžiky příběhových misí. Na tempo i ovládání Red Dead Redemption II jste se museli naladit, dát hře trochu času a zvyknout si. Pak už vám všechno přešlo do krve a díky těm na první pohled zbytečně zdlouhavým animacím jste se ponořili do neuvěřitelně propracovaného světa víc než v jakékoliv jiné hře.

Pomalu a ještě pomaleji

Teď si tuhle pomalost kampaně vezměte, vynásobte deseti a vyjde vám Red Dead Online. Tedy, ne že by snad v multiplayerovém režimu nasedala vaše postava na koně pod taktovkou mistra slow motionu Zacka Snydera a zbraně z brašny tahala po šroubkách a pružinkách. Základní tempo hratelnosti zůstává, jen ho doplňuje neskutečně pomalý progres.

Na začátku kampaně Red Dead Redemption II jste toho sice moc neměli, ale na zelené louce se taky nezačínalo. Zato v Red Dead Online po startu nevlastníte opravdu skoro nic. Vyfasujete koně, revolver, pušku, laso a nějaké drobnosti. Zbytek je zamčený za pomalý postup napříč ranky, nebo si můžete koupit zbraně v obchodech za násobně vyšší peníze než v kampani. Například takový luk jste v kampani dostali od Charlese téměř na úplném začátku hry, zadarmo. Tady si na něj musíte vydělat a vyjde vás na stovky dolarů. Přičemž za splněné menší mise či aktivity nedostanete ani vyšší desítky kousků americké měny.

zdroj: Archiv

Najednou jste tak výrazně zranitelnější, s podstatně menšími možnostmi i zdroji a každé nové věci si vážíte asi tolik jako ČSSD každého hlasu ve volbách. Což je na jednu stranu hezké a zajímavé, jenže na tu druhou se to vylučuje s trendem posledních let, kdy hraje prim okamžitá satisfakce.

Mně osobně medově pomalé tempo progrese nevadí, byť i já jsem se musel v prvních hodinách obrnit trpělivostí a na přidělování věcí kapátkem si chvíli zvykat. Red Dead Online je navržené na dlouhodobé, postupné a do jisté míry i promyšlené hraní. Sednout si k němu třeba dvakrát týdně na hodinku večer bohužel nedává příliš velký smysl. Ne že by vás hra nebyla v takhle krátkém časovém úseku schopná zabavit, ale je to jako jít do luxusní restaurace a místo zdejší speciality si poručit jen dezert a vodu.

Hra vás patřičně odmění až za odhodlání a trpělivost. Jak jsem byl k Red Dead Online v prvních hodinách vlažný, teď se bavím mnohem víc. Postupné sbírání drobností se totiž naskládá, a vy tak každou chvíli vidíte posun kupředu, byť malý. Z každé další zbraně máte radost, protože na ni dřete dlouhé hodiny a dny (nebo platíte mikrotransakce jak mourovatí, což nedělám).

zdroj: Vlastní foto autora

Defenzivní styl hraní je výborná berlička pro nekonfliktní hráče

Obecný recept na zábavu v Red Dead Online je prostý: Čím dřív se smíříte s tím, že tady prostě nebudete mít za chvíli všechno a že ze začátku máte opravdu (téměř doslova) holý zadek, tím dřív si hru užijete. Nejste významný člen legendárního gangu se zázemím vlastního kempu, kontakty, penězi a hromadou zbraní. Jste nula, nemáte téměř nic a jste na to sami.

Možná že existuje nějaký relativně jednoduchý a rychlý způsob, jak i v Red Dead Online přijít k penězům a zlatým cihličkám, ostatně internet doslova přetéká různými zaručenými tipy, triky a návody, jak být tím nejbohatším kovbojem. Ale pokud chcete hrát přirozeně, svým tempem a za každou cenu vše neminmaxovat, připravte se na dlouhou cestu.

Náhodný svět

Hra vás na začátku vyplivne někde ve světě a u mě si hodila kostkou velice zajímavě: Objevil jsem se v Gaptooth Ridge, v New Austinu, konkrétně kousíček od městečka Tumbleweed. Pokud nevíte (POZOR, mírný spoiler z kampaně RDRII), vězte, že New Austin je hlavním dějištěm událostí prvního Red Dead Redemption. Ve dvojce se na toto ikonické místo sice podíváte, ale strávíte tam pravděpodobně naprosté minimum času, protože tam jednoduše není moc co dělat. Příběh vás drží spíš ve West Elizabeth a západně od něj.

zdroj: Vlastní foto autora

Já se tak najednou jal objevovat svět, ve kterém jsem v Red Dead Redemption strávil obrovské množství hodin, mám na něj úžasné vzpomínky, ale ve dvojce jsem tam skoro nebyl. A na rozdíl od příběhové kampaně tady už je co dělat, byť se to aktivitám prvního RDR nemůže rovnat.

Svět Red Dead Online je v podstatě takový, jaký si ho pamatujete z kampaně druhého dílu. Neskutečně detailní, propracovaný, reaktivní, okouzlující i nekompromisní. Americká divočina je tu pořád nádherná, a tak osobně nemám problém se jen tak sbalit a jít pozorovat divou zvěř, cestou splnit pár úkolů, pak navštívit nejbližší městečko a pro dnešek to zabalit.

Náhodné aktivity

Vedle hlavních příběhových misí a různých PvP režimů je onlinový svět Red Dead plný různých náhodných aktivit. V podstatě jde o všechny možné šablony misí z kampaně, jen bez lahodné omáčky okolo. Nejsou tu tak charismatičtí parťáci, chybí zajímavé průpovídky, většinou chybí i kontext či pocit, že je něco v sázce. Nikdo z NPC se tu s vámi moc nebaví a když už, dostanete jen nezbytné základy, nikoliv promakané příběhové pozadí jako v kampani.

S NPC tu navíc nebudujete žádné vztahy, nebo alespoň já jsem si zatím žádného progresu nevšiml. Náhodné a menší mise jsou v Red Dead Online skutečně ohlodané na kost, nicméně právě z kostí se dělá ten nejlepší vývar. Pokud vás bavilo, jak se Red Dead Redemption II hrálo, jak vypadalo, jak se v něm střílelo a jaké nabízelo možnosti, bude vás bavit i Red Dead Online.

zdroj: Vlastní foto autora

Podívejme se, kdo se to objevil...

Pro někoho může být místy skoro až meditativní tempo hry výhodou, protože pokud chcete po očku koukat na seriál na druhém monitoru nebo u hraní poslouchat podcast či audioknihu, můžete. V tomhle smyslu je Red Dead Online ideální hra na sólové hraní.

Na větší mise si posvítíme v příštím článku, ale u těch menších rozhodně platí to, že vaši stoprocentní pozornost vážně nebudou vyžadovat. Často jde o jednoduchou cestu na místo činu, zabití pár nepřátel, sebrání vozu, brašny, koně a cestu zpátky. Občas se po vás chce doprovod, krádež kánoe nebo třeba zabití medvěda (jedna z mých oblíbených aktivit). Nic složitého, hotovo máte třeba do deseti minut.

Některé mise vám zadávají náhodné nové postavy, jindy zase narazíte na staré známé. Já měl zatím štěstí na Seana MacGuirea a Bonnie McFarlane. Ostatní jsou buď noví, nebo šlo o tak zaměnitelné postavy z kampaně, že si je už nepamatuju.

Sotva na začátku

V Red Dead Online jsem zatím nestrávil stovky hodin a upřímně, ani nevím, jestli je tam kdy strávím. Možná ano, během několika let. Bůhví, jestli vůbec vyjde Red Dead Redemption III na tuhle generaci konzolí, takže času mám dost. Přesto jsem pořád na samotném začátku a naťuknul jsem sotva třetinu věcí, které multiplayerový režim nabízí.

zdroj: Rockstar

Z toho, co jsem okusil, se mi hra rozhodně zatím nejeví tak bombasticky jako její příběhová kampaň, jenže musím klást velký důraz na slovo zatím. Jak už padlo několikrát, tahle záležitost vážně není pro hráče s poruchou pozornosti a v každém případě jde o dlouhodobý závazek.

Nutno podotknout, že závazek příjemný. Red Dead Online totiž i přes své specifické tempo a některé chybky stojí na pevných základech. Jeho svět je masivní, detailní, nevídaný. Je radost v něm trávit čas. Já v něm ještě nějakou dobu vydržím a někdy příště si s vámi popovídám o příběhu a větších misích, specializovaných rolích či PvP režimech. To všechno si totiž zaslouží samostatnou kapitolu.