Peridot je novinka od studia Niantic, tedy mimo jiné tvůrců Pokémon GO, svého času bezprecedentního fenoménu. Pamatujete? V roce 2016 se svět na pár týdnů zastavil a spousta lidí nedělala pomalu nic jiného, než že chodila všude možně s mobilem, kupovala power banky a chytala Pokémony. Byly o tom reportáže v televizích, o hře neustále informovala i neherní média. Pokémon GO bylo všude.

O podobné slávě si může nechat Peridot jen zdát. Jednak nevychází z žádné desítky let celosvětově populární značky, ale především není ani tak dobrý, ani tak zajímavý. A jakkoliv předchozí neznalost značky úspěchu nebrání, kvality či nekvality už ano.

Virtuálním pečovatelem

Peridot vás postaví do role virtuálního rodiče, nebo možná lépe řečeno pečovatele a svěří vám do rukou malé zvířátko Dot. To má velké oči, je barevné, expresivní, roztomilé a designéry, grafiky a animátory Nianticu precizně vysoustružné tak, abyste se do něj zamilovali. Vytvořit si se svým Dotem alespoň nějaký vztah je klíčové, protože jádrem hry není nic jiného než péče o svěřené zvířátko.

Tvůrci se tady inspirovali především u Tamagotchi, a tak je hned v prvních minutách jasné, o co v těch příštích půjde: O svého Dota se musíte starat. Krmit ho, hrát si s ním, mazlit se s ním a vůbec dělat to, co mu a uživatelskému rozhraní na očích vidíte. Jenže nic z toho není nijak zvlášť propracované ani zábavné.

zdroj: Niantic

Společné hraní spočívá například v házení míčku, kdy Dotovi jednoduše tažením prstu (tedy pohybem ne nepodobným házení Pokéballů) hodíte míček a on ho sebere. Žádnou větší finesu, gamifikaci a smysl jsem v tom nenašel, ale přiznávám, že na konci hry nejsem a ani se k němu dostat nechci. Minimálně v prvních a mírně pozdějších fázích ale nejde o nic zajímavého. A tak je to tady se vším.

Dota musíte taky krmit, k čemuž vám poslouží různé typy jídla získané z různých prostředí. Tady se už může ke slovu dostat reálné chození, jenže Peridot na něm nestojí ani zdaleka tolik jako třeba Pikmin Bloom či Pokémon GO. A hra vás k pohybu vlastně ani moc nemotivuje. Na procházku s Dotem sice můžete, ale důvodů, proč byste se na ni měli vydat, vám nabídne výrazně méně.

V praxi vám bude stačit pohybovat se jen doma či v jeho bezprostředním okolí. A potřebu zvířátka podívat se na různé povrchy bez problémů uspokojíte i v rámci domácnosti.

Co hra ale využívá mnohem víc než její předchůdci od stejného studia, je rozšířená realita, neboli AR. Váš Dot totiž umí kromě různých povrchů reagovat i na lidi nebo třeba na domácí mazlíčky. A umí to moc hezky, většinou se mu interakce adekvátně daří, a pokud třeba váš pes „spolupracuje“ (tedy buď nic nedělá, nebo si jen trochu hraje), je roztomilé podobné dění sledovat. Jenže tahle radost vám vydrží leda tak pár desítek vteřin. Primitivní hratelnost střídá roztomilost, a pokud vám stačí jen takhle málo a spokojíte se s tím, že tu sice není moc co dělat, ale vypadá to všechno moc hezky, tak vám závidím.

zdroj: Foto: Niantic

K nějaké hratelnosti, progresi a systémům se už dostáváme v tvorbě, respektive chovu nových Dotů. Jenže na množení potřebujete speciální hnízdo zamčené za reálnými penězi, a tak z vás začnou tvůrci tahat eura dřív, než se hra pořádně rozjede. Skrze chov sice můžete získat nového Dota, který podědí charakteristiku svých rodičů, čímž se vám zpřístupňují nové vlastnosti a archetypy, ale bez peněz to nepůjde.

Dětská porce

Koncept mají vývojáři vymyšlený moc hezky a graficky vypadá Peridot taky výborně, produkční hodnoty jsou krásné a všechno je sluníčkové, jenže je to taky všechno asi tak na dvacet procent. Ne ani tak nedodělané, jako spíš nezajímavé. Mazlení se rychle omrzí, chození nemá žádný větší smysl, krmení jakbysmet. Za prvky, které by mohly být skutečně zajímavé, si tvůrci nechají solidně zaplatit. A ani chov sám o sobě není žádný zásadní game changer. Jednoduše tu není do čeho se ponořit, všechno působí hrozně jednoduše, místy až triviálně a je to repetitivní až běda.

Na repetitivnosti tenhle nejen žánr samozřejmě stojí a padá, jenže Pokémon GO a vlastně třeba i Pikmin Bloom či Ingress dokazují, že mobilní hry s rozšířenou realitou jdou udělat mnohem lépe. Obávám se, že tady tvůrci tenhle žánr prostě nevzali za správný konec. Tedy minimálně ne pro mě a – teď mi dovolte menší zobecnění – pro většinu dospělých hráčů. Dokážu si totiž představit, že nějaké menší dítě by mohlo být z Peridota nadšené, stejně jako byly mladší generace v devadesátkách nadšené z Tamagotchi, které kdovíjak sofistikované taky nebylo.

Skleněná prázdnota

Je fascinující, jak těžké je v subžánru AR her prorazit. Pokémon GO samozřejmě není jediný, ale nic dalšího se mu ani zdaleka nepřiblížilo. Naopak, měli jsme tu třeba Harryho Pottera, tedy jednu z nejpopulárnějších značek vůbec, a jak to s ním dopadlo. Neslavně dopadl i Zaklínač, Jurský svět, Krotitelé duchů, Minecraft Earth, Angry Birds nebo třeba The Walking Dead – které z nich už neskončily, tak zrovna nevzkvétají. Přitom jde jinak o velice populární značky s armádami fanoušků a prakticky dokonalým povědomím v mainstreamu. Co naplat, získat věhlas v augmentované realitě se jim stejně nepodařilo.

zdroj: Foto: Niantic

A to jsou „jen“ ty případy, kdy hry alespoň vyšly. Nezapomínejme, že se jednu dobu hrozně mluvilo o tom, jak Blizzard pracuje na AR Warcraftu. Bůh ví, kde všude se pracovalo na AR něčem, než se to raději ještě před oznámením zrušilo.

Vytvořit AR hru očividně není pro zkušená studia tak těžké, ale udělat AR hru, která má „nohy“, vydrží roky a bude ji hrát velké množství hráčů, je očividně takřka nadlidský úkol. Niantic má zkušenosti, know-how i nepředstavitelné množství dat a stejně pošle na trh produkt, u čeho je ten omezený potenciál zjevný v prvních minutách.

Jestli dříve či později skončí i Peridot, vám teď nedokážu říct. Já jsem si hru z telefonu už smazal, nicméně potenciál oslovit mladší nenáročné publikum je v ní přímo hmatatelný. Navíc je v ní všechno moc krásné, roztomilé a rozhodně ne prvoplánově nezábavné. Peridot je jako skleněná socha. Na pohled možná nádherná, ale dutá, průhledná a snadno se roztříští.