Akční adventura Pragmata okamžitě zaujme jednak svojí sci-fi stylizací, ale zejména svěží hratelností. Neovládáte totiž jedinou postavu, ale rovnou dvě – astronauta ve futuristickém skafandru a androidí holčičku, která se mu veze na zádech. Cíl je zdánlivě přímočarý: dostat se skrz armádu robotů na zdevastovanou Zemi.
Počechrat obvody vám pomohou vcelku tradiční zbraně, vtip je ale v roztomilé pasažérce, která se vám vozí na hřbetě. Ta se totiž dokáže nahackovat do procesorů nepřátel, způsobit jim zranění, odkrýt citilivá místa vašim projektilům a jinak protivníky ovlivnit různými negativními efekty.
V praxi to vypadá tak, že zatímco uhýbáte a střílíte, dokud máte nepřítele v hledáčku, běží vám v pravé části obrazovky minihra. Na čtvercové mřížce pomocí pravých tlačítek ovladače procházíte jednotlivými čtverečky, přičemž chcete z konkrétních směrů trefit modré uzly, jež dávají zranění, ale taky se co nejrychleji dostat do středu mřížky.
zdroj: Capcom
Na poměrně neokoukaný a inovativní mechanismus jsem si musel zvykat a nemůžu říct, že jsem ho během dema plně ovládl. Multitasking mezi sledováním akční hratelnosti se střelbou a procházením čtvercového „bludiště“ je poměrně náročný a vyžaduje reflexy i um, který ve hrách nemáme moc příležitostí procvičit.
Díky tomu ale Pragmata působí jako svěží vítr mezi záplavou běžných akčních adventur. Přiznám se, že třeba při závěrečném souboji s bossem jsem se přistihl, že se snažím zaujatě co nejlépe vyřešit hackovací minihru, zatímco naslepo pobíhám po aréně a nechávám si skafandr masírovat salvou raket, takže nebude úplně jednoduché do hratelnsoti proniknout.
Bude také otázkou, jak moc komplexní hackování dokáže být. Postupně se objevovali protivníci, kteří měli některé uzly mřížky chráněné, což vyžadovalo ještě větší soustředění na minihru. Přeskakovat pozorností mezi pohybem postavy, uhýbání, léčením a hackováním androidky mi během půlhodiny dokázalo pořádně zamotat hlavu. Jsem za to ale rád, protože jak už jsem několikrát opakoval výše, jde o mechanismus navýsost originální.
Divy RE Enginu
Nemusíte přitom mít vůbec strach, že by Pragmata měla ambice být pouze nějakou okrajovou hříčkou s jedním trikem. Rozpočet, design i zpracování je na první pohled jasně AAA a hra vypadá parádně. Ostatně jako další tituly, které pohání RE Engine, což je v dnešní době Unreal Enginu 5 na každém rohu svěží samo o sobě. Byť teda dívenka s výraznýma očima má ten punc děsivé holčičky, jejíž rodiště leží kdesi v tísnivém údolí.
Z příběhu jsem se toho nedozvěděl příliš, ale postapokalyptická premisa zničené Země, na kterou se teprve musíte dostat z Měsíce (kterému se tedy neříká Měsíc, ale Kolébka), mě dokonale zaháčkoval a okamžitě jsem chtěl vědět víc!
zdroj: Capcom
Dokonce i práce s kamerou a vyprávěním vás nechá si spoustu věcí domyslet. Třeba vám napřímo neřekne, že hlavní postava se jmenuje Hugh Williams. Místo toho si to můžete přečíst během filmečku, ve kterém se astronautovi restartuje rozhraní ve skafandru a na chvíli na obrazovce problikne identifikační kód.
Dvojice postav je taky vděčná kvůli vyprávění příběhu, protože spolu mohou komunikovat během jinak přímočarého procházení koridory a řešení environmentálních hádanek. Je asi jasné, že Hugh si k holčičce vybuduje otcovský, ochranitelský pud, který by mohl být zajímavě prověřený nějakou katarzí.
zdroj:
Capcom
Zjevně i androidí původ dívky bude jedno z velkých tajemství, protože její lidská podoba je výrazně odlišná od asimovského a kovového vzhledu ostatních robotů. Zkrátka a dobře, dělám si u Pragmata velký vykřičník a nepouštím ji z radaru! Což doporučuji i vám. Obzvláště, pokud hledáte něco nového, neokoukaného. Minimálně si budete moci prověřit, jak doopravdy zvládáte multitasking.
