Na Gamescomu člověk zažije ledacos: Od přecpaných hal, kde je všechno příšerně nahlas, přes nekonečné fronty, po unylé páteční prezentace, které vývojáři odříkávají popadesáté a všichni víme, že už na nich moc nechtějí být. Jako dárek si odnesete nějakou tu placku, propisku, plátěnku, tričko... Inu, u hratelné ukázky Clive Barker's Hellraiser: Revival se fasovaly sáčky na zvracení.
Nepotřebovala jsem ho, ale upřímně, na hodinu, kterou jsem strávila v jeho přítomnosti, mě jen těsně připravilo neřízené dospívání na internetu. Neoznačila bych se za nejskalnější fanynku Hellraisera. Hororový BDSM twist původního filmu mě baví, ale kam se série vydala později, už šlo z větší části mimo mě. Tím spíš mě zajímalo, jak se k legendární látce postaví studio Saber Interactive.
zdroj: Saber Interactive
Už před odjezdem na Gamescom jsem ostatně proklamovala, že Revival bude buď parádní zvrácená jízda, anebo naprosto dementní hovadina. Nic mezi tím. Nemůžu vlastně tvrdit, že bych odcházela příjemně překvapená, to se u zážitku tohoto typu opravdu nehodí, ale jak se říká, zážitek nemusí být nutně příjemný, hlavně, když je silný.
A nový herní Hellraiser vás ve svém survival hororu z pohledu vlastních očí rozhodně zvládne velmi rychle zasvětit do světa bolesti, sadomasochismu i psychologického teroru. Jen na něj musíte mít žaludek. A pevné nervy.
Samotné úvodní minuty jsou na herní poměry bez nadsázky šokující. Hra začíná explicitní sexuální scénou mezi hlavním hrdinou Aidenem a jeho přítelkyní Sunny. Nejde však o romantického misionáře při svíčkách, ale o celkem zvrhlý koktejl sadomasochistických praktik, kde nechybí jehly ani krev. Do toho přichází legendární artefakt Genesis Configuration, který Sunny aktivuje a tím nevratně otevře brány pekla. Řetězy s háky se zakusují do jejího těla, maso se trhá, krev stříká, a než se nadějete, Sunny mizí v náručí Pinheada a jeho Cenobitů.
zdroj:
Saber Interactive
Aiden se samozřejmě rozhodne ji následovat. Úplně nahý. Nahota přitom nepůsobí jako snaha na úvod stůj co stůj šokovat. Tvůrci se rozhodli, že si tuhle formu zranitelnosti vychutnáte do morku kostí. V prvních desítkách minut pobíháte pekelným labyrintem doslova tak, jak vás matka stvořila. Pocit bezbrannosti je díky tomu nesnesitelně intenzivní. Když vás bludištěm pronásleduje Chatterer, elektrizující monstrum s cvakajícími zuby, cítíte se dokonale bezmocní.
Na novém Hellraiserovi mě nejvíc fascinuje jeho schopnost kombinovat různé tváře hororu. Během hodinového dema jsem bloudila úzkými proměnlivými chodbami jak vystřiženými z P.T., vyhýbala se smrtícím pastím, luštila hádanky a zároveň čelila výjevům, které se vám doslova vypálí do sítnice, odkud se vynořují hlavně v momentech, kdy potřebujete jít v noci potmě na záchod.
zdroj:
Saber Interactive
Jeden z momentů, na který asi nikdy nezapomenu, se odehrával na operačním sále a v uměleckém ateliéru zároveň. Na vertikálním stole byla připoutaná žena bez spodní čelisti, doktor/umělec v groteskním tanečku rozřezával její tělo a vy jste se kolem ohavné scény museli proplížit. A když už se zdá, že to celé nemůže být horší, přistanou hned vedle vás její ruce, zatímco je nebohá Charlotte pořád naživu.
Motiv živoucího utrpení se přitom táhne celou hrou. Kultisté, z jejichž spárů se Aiden snaží uniknout, nevnímají bolest jako něco negativního. Naopak ji považují za formu umění. Každá místnost je jejich plátnem, kde se snaží překonat předchozí scénu ještě brutálnějším nápadem. Připomíná to bizarní galerii, kde místo obrazů visí kusy lidského masa.
zdroj:
Saber Interactive
Clive Barker's Hellraiser: Revival přitom není čistě plíživou záležitostí typu Outlast, naopak se zhlíží spíš v přístupu Resident Evilu. Sbíráte předměty, řešíte povinné i dobrovolné logické hádanky, postupně nacházíte prostředky nutné obrany. Jenže na rozdíl od Resident Evilu se zbraně na blízko postupně ničí. Sečné a tupé se hodí na různé typy nepřátel, do těch střelných zase nikdy nemáte moc nábojů, i když si je podobně jako léčiva můžete občas vyrobit. Některé nepřátele ani porazit nejde, takže útěk zůstává právoplatnou možností.
Skoro pořád máte pocit, že vás někdo sleduje, že se stěny hýbou a realita kolem se bortí. V ukázce jsem měla v podstatě minimum bojových možností, ale díky tomu byly chvíle, kdy jsem konečně získala nůž nebo pistoli, nesmírně vítězoslavné. Nejste žádný akční hrdina, minimálně na začátku ne. Jste zoufalý, zraněný nebožák, který si před chvílí vytáhl hřebík z dlaně, vytrhal hromadu stehů a snaží se přežít peklo na Zemi.
zdroj:
Saber Interactive
Mohlo by se zdát, že Hellraiser sází jen na šok a bezbřehou brutalitu. Jenže během dema jsem si uvědomila, že nechuťárny nejsou samoúčelné. Každá scéna, každý výjev horší než ten předchozí má jasný cíl udržet vás v konstantním stavu napětí a odporu. Ano, je to extrémní, ale dává to smysl v kontextu předlohy, které zkoumá hranice mezi bolestí a potěšením.
Ať už jde o rozřezané oběti, deformovaná těla nebo nekonečné řetězy s háky, vždycky máte pocit, že sledujete jakousi zvrácenou estetiku. Tvůrci se evidentně nebojí jít za hranici toho, co v hororových hrách běžně vídáme, nesklouzávají ale k laciné uslintané oplzlosti jako třeba Agony.
Demo skončilo okamžikem, kdy Aiden uniká z dalšího pekelného výjevu a ocitá se v nočním klubu plném bizarních postav. A je to vlastně skoro dokonalý cliffhanger. Po nekonečném přebíhání v Adamově rouše z pekelného bludiště do sektářské kobky a zpátky se najednou ocitáte na místě, kde to působí skoro... obyčejně. A přesto tušíte, že jste stále jen figurkou na sadistické šachovnici někoho mnohem mocnějšího.
zdroj:
Saber Interactive
Ukázka to byla stejně fascinující, jako odpudivá. Plná sexu, krve a sadismu, které ale zároveň překvapivě promyšleně používá k budování strachu a napětí. Pokud máte silný žaludek a chuť vidět, kam až může horor ve hrách zajít, pak by vám mělo Aidenovo pátrání po Sunny rozhodně uvíznout v hledáčku.
Dokáže si Clive Barker's Hellraiser: Revival udržet stejnou intenzitu po celých 7 až 10 hodin, které podle vývojářů zabere? Nebo se z něj časem stane jen otupující přehlídka nechutnosti, která už neví, čím by zkusila šokovat? To samozřejmě ukáže až plná verze. Ale pokud se srbskému týmu podaří i ve zbytku hry podobně skloubit gore, funkční survival mechanismy a skutečně děsivý příběh, máme tu kandidáta na jeden z nejzajímavějších hororových zážitků posledních let. Na PC, PS5 a Xbox Series X/S zamíří někdy v příštím roce.
