Pokud si chcete zkrátit čekání na Bayonettu 3 a potřebujete pořádně rozhýbat prsty u nějaké přímočaré, zběsilé bojovky, zbystřete, protože zhruba za měsíc se na vás vyřítí Soulstice.

V této temné fantasy rubačce se vtělíte do dvojice sester Briar a Lute, které jsou vyslány tajemným rytířským řádem prozkoumat trhlinu mezi dimenzemi. Ta se zdánlivě odnikud otevřela v bájném městě Ilden a do světa vyplivla zástupy démonů a monster. Jednosměrnou jízdenku zpátky do říše chaosu jim koupíte obrovským dvouručním mečem a zběsilým řetězením komb a speciálních útoků.

Ústřední sourozenecké duo není jen tak ledajakou kombinací postav. Zatímco jednooká, do ocele zakutá Briar mydlí nepřátele mečem, za který by se nemusel stydět ani Cloud Strife, její sestra Lute je pouze éterický duch obstarávající vykrývání protiútoků a jiná obranná kouzla.

Milion způsobů boje

Soubojový systém, který si bere to nejlepší z již řečené Bayonetty a Devil May Cry, má hned několik vrstev mechanik. Byť se Soulstice dá procházet bezhlavým mačkáním lehkého a drtivého útoku, k zvládnutí stále nebezpečnějších a komplexnějších nepřátel budete potřebovat všechny nástroje, které vám hra nutí. A že jich není málo!

Arzenál se postupně rozšíří o sekundární zbraně, které využívají slabin nepřátel. Zatímco obouruční kladivo se hodí k bušení obrněných potvor, luk využijete k sestřelování čehokoliv, co se do boje opováží zasahovat ze vzduchu.

Samozřejmostí je robustní systém zlepšování dovedností. Briar za uškudlenou herní měnu odemyká nová komba, Lute zase zlepšuje pasivní schopnosti a efekty protiútoků.

Dále se sesterské dvojici řetězením komb a vykrýváním útoků nabíjí jednota, kterou se dají rozpoutávat obzvlášť ničivé údery. Do toho ještě navíc Briar může popadnout berserk, kdy sice nakope zadnice všemu živému široko daleko, ale vy ji zase musíte quick time eventem vrátit do reality, jinak bojovnice naplno propadne šílenství a umírá.

Rubání ve vzduchu i na zemi

Mechanismů, jak plejádu démonů poslat do horoucích pekel, je zkrátka víc než dost a Soulstice se řídí velmi účinným pravidlem: Jednoduché k naučení, obtížné k ovládnutí. Jediný prvek, který by do vydání vyžadoval odladit, jsou souboje ve vzduchu.

Podobně jako v Devil May Cry můžete s potvorami žonglovat, vymrštit je ze země a dlouhými komby naklepávat v letu jak řízky. Jenže abyste v Soulstice něco ve vzduchu trefili, musíte být doslova tělo na tělo a hře by prospěl buď větší dosah zbraní, nebo mnohem odladěnější automatické zaměření na nepřítele. Jinak totiž budete pravidelně sekat do vzduchoprázdna. Tento nešvar se naštěstí souboji na zemi vyhýbá – ovládání Briar je ladné a málokterá rána padne vedle. Jakékoliv souboje ve výskoku jsou ovšem spíše frustrující zápasy s ovládáním.

zdroj: Modus Games

Když už je řeč o ovládání, je patrné, že Soulstice je primárně vyvíjena pro herní ovladače. Hraní na klávesnici je sice naprosto funkční a minimálně preview verzí se dá na normální obtížnost bez potíží projít, ale souboje tak plynule neodsýpají. Na klávesnici je zkrátka příliš mnoho příkazů na to, že si čtyři z vašich prstů rezervují směrové klávesy. Do toho musíte ukazováčkem odbíhat ke klávese protiútoku, přepínat mezi zbraněmi nebo aktivovat zraňující pole. Je toho k zvládnutí zkrátka dost.

Modrá a červená

Zmínil jsem zraňující pole, což je mechanismus, který se jako jediný přesouvá z bojů i do průzkumu prostředí. Lute totiž kolem sebe může po omezený čas vztyčit červenou nebo modrou bariéru, která vám umožní zraňovat nepřátele příslušného typu, démony chráněné šarlatovými krystaly, respektive éterické modré duchy. Během bitevní vřavy musíte mezi jednotlivými bublinami přepínat a prioritizovat nejkritičtější nebezpečí.

Pole zranitelnosti se dá aktivovat i v čistě lineárních průzkumných pasážích, abyste odhalili skryté krystaly se zkušenostmi, zhmotnili jinak nehmotné plošiny a rozbili jinak nezničitelné krystaly. Soulstice mezi soubojovými arénami totiž chytře uzamkne úhel kamery, jak to bývalo například ve starých dílech Resident Evil. Tajné místnosti, nepovinné výzvy a předměty pro zlepšování zdraví se tak často nacházejí „mimo záběr“ a hra vás přirozeně nutí objevovat a prolézat každý kout.

Čarovné, byť jednotvárné prostředí

Po grafické stránce Soulstice exceluje v exteriérech, když se pohled otevře na rozsáhlá prostranství. Je radost pohledět na členité město, do kterého z šedivých mraků sbíhá pableskující trhlina v časoprostoru. Záběry na zdemolované podhradí, které sžírají požáry, zatímco probíháte křivolakými uličkami, vypadají parádně.

Je proto škoda, že interiéry jsou naprosto nudné, nezajímavé a jeden jako druhý. Je samozřejmě brzo soudit, protože jsem měl k dispozici jen asi čtvrtinu hry, ale ať už probíháte kamennými chodbami v opevnění, nebo se brodíte stokami, všude vás provází stejně nudné, jednotvárné, šedé stěny a místnosti.

Soulstice přitom prokoukne pokaždé, když prostředí ozvláštní nějaký zdroj světla, ať už to je hořící mobiliář, nebo sluneční paprsky prosvítající zborceným stropem. Je proto škoda, že se vývojáři rozhodli většinu interiérů utopit ve tmě.

Podívej, jak jsem temná!

Temnota se netýká jen prostředí, ale i příběhu. Soulstice se snaží být drsné dark fantasy, jenže se bere až příliš vážně. Hodí vás do příběhu bez toho, aby si dala práci s nějakým vystavěním světa. V každé příběhové expozici na vás chrlí stále nové a nové zákonitosti, tajné řády, extradimenzionální existence a oživlé duše. Vše s vážnou tváří a pomrknutím na hráče, které přímo křičí: „Podívej, jak jsem drsná!“ Z příběhu a scénáře přitom kape patos po hektolitrech.

Podobným přehnaným bojovkám obecně sluší spíš méně vážná poloha. Když se příběh snaží hrát na emoce a poodhaluje tajemství velmi násilného skonu Lute, abyste vzápětí za doprovodu epické orchestrální hudby masivním obouručákem ve vzduchu uštědřili kombo o dvaceti úderech, máte trochu pocit kontrastu. Na jednu stranu chtěl někdo udělat co nejzábavnější soubojový systém, který na jedničku předvádí, jak má vypadat power fantasy. Na straně druhé je pak „edgy“ příběh, který chce celý zážitek stáhnout do pochmurného bahna.

Slibná nálož

Vnímání tónu hry je samozřejmě subjektivní a je dost možné, že vám ten místní třeba sedne. Co vám ale sedne určitě, je péče, jakou vývojáři z Reply Game Studios svému projektu věnovali.

Je tu hned několik odemykatelných obtížností, za každý souboj dostáváte hodnocení od železného po diamantové, do toho jsou ještě hodnoceny jednotlivé kapitoly, které přímo volají po znovuhratelnosti a zlepšování skóre. Nechybí široká nabídka a možnost přizpůsobení, aby si hru zahrál úplně každý, a pro našince třešnička na dortu v podobě českých titulků. Soulstice se zkrátka jeví, že po obsahové stránce má všechno a ještě něco navíc.

Ano, pořád jde o indie titul, který na tříáčkovou produkci nedosahuje, souboják ve vzduchu je těžkopádný a graficky krása střídá nudu a šeď. Soulstice se ale i tak už teď zdá být velmi slibnou akční odreagovačkou.

Hra vychází 20. září na PC a novou generaci konzolí.