„Když jsem tenkrát poprvé natrefil na Basima, bylo to v rušných uličkách Bagdádu. To bylo v době, kdy sluncem zalité město teprve čekalo na dny své největší slávy. Našel jsem si klidnější místo u zdi, kde jsem mohl ve stínu poklidně odpočívat a sledovat švitoření všech těch lidí, kteří se handrkují o ceně voňavého koření.

Basim byl mezi nimi, ale nechystal se nakupovat, ani prodávat. Přesto tu byl pracovně. Abyste rozuměli, pracovitý on byl dost a svou práci odváděl téměř nejlíp ze všech. Jen není společensky přijatelná.

Přímo před mýma očima sebral nehlídaný měšec ze stolu jednoho stánkaře, a měl dokonce tolik drzosti, že další měšec odřízl přímo z opasku jednoho z kupců. Ten den odešel z tržiště nepozorován a obtěžkán zlaťáky,“ ze zápisků neznámého pozorovatele.

Basima Ibna Ishaqa už určitě znáte jako dalšího zabijáka z nadcházejícího pokračování Assassin's Creed Mirage, který ale začínal přesně tak, jak ho popsal neznámý pozorovatel. Jako zlodějíček přiživující se na bohatších obyvatelích Bagdádu.

Nicméně sám sebe za nějakých deset let nevidí na té samé pozici. Basim je velice cílevědomý i pořádně tvrdohlavý a nepotrvá dlouho, než u svého přítele, který mu zadává obyčejné zakázky, narazí na Roshan – příslušnici Skrytých (Hidden Ones), jíž svůj jedinečný hlas propůjčila skvělá herečka Shohreh Aghdashloo.

zdroj: Ubisoft

A asi nikoho nepřekvapí, že Basim zatouží stát se členem Skrytých, což se mu ostatně později podaří, protože jinak by Asassin's Creed Mirage asi nebyla hrou o Basimovi, ale něčím docela jiným. Ale vy už z předchozích oznámení jistě víte, že jiná má být tak akorát vůči posledním dílům série, protože se v ní tvůrci chtějí vrátit ke kořenům.

Konkrétně do dob, kdy si série vystačila s nádhernými městskými kulisami, měla zábavný parkour a smysluplný stealth a nepotřebovala se rozpínat na mapách tak zbytečně velikých, že je tvůrci mají problém vůbec zaplnit něčím zajímavým.

Tři hodiny v Bagdádu

S Assassin's Creed Mirage jsem měl možnost strávit tři hodiny ve třech různých úsecích. Ten první byl ze samotných, již v úvodu popsaných zlodějských začátků, kde se naučíte to, co už dávno umíte, tedy zejména skákat po střechách, ale také okrádat pocestné a skrývat se ve stínech. Úvod ale samozřejmě slouží primárně k seznámení s Basimem a musím říct, že jsem si ho okamžitě oblíbil.

Chvíli jsem si tedy musel zvykat na silný přízvuk anglického dabingu, ale nakonec mi jak Basimův hlas, tak vlastně hlasy a charaktery úplně všech ostatních postav přirostly k srdci a já se zájmem hltal každičký dialog (chtěl jsem teď vyzkoušet angličtinu, protože jakmile se mi dostane do rukou plná hra, zvolím pro nejlepší možnou atmosféru arabský dabing).

zdroj: Ubisoft

Nicméně Basim ve svých počátcích není žádný fešák – tvářičky ještě nevědí o vousech a ve vlasech by klidně mohl hnízdit jeho věrný orel Enkidu, kdyby tedy tou dobou hrdina vůbec tušil, že ho jednoho dne bude tento opeřenec provázet na každém kroku.

Fešák z trailerů, kterému to v ikonické bílé kápi fakt sluší, se z něj stane až ve chvíli, kdy stráví nějakou dobu mezi asasíny. Tvůrci mě bohužel nenechali hrát v kuse, takže nemám nejmenší tušení, jak se Basimovi nakonec podaří přesvědčit Roshan, aby ho vzala do učení.

Měl jsem nicméně možnost zažít Basimovu netrpělivou, horlivou povahu, která ho vlastně brzdí ve splnění snu stát se Skrytým. Ti si totiž zakládají na poklidné rozvaze, schopnosti vyčkávat a jít si velice pomalu za svými cíli.

Nakonec se mu to ale podaří, proběhne ikonický ceremoniál a střih, vývojáři z Ubisoftu už mě zase přenášejí o kus dál na Basimovu první misi, jejímž výsledkem je scéna se skrytou čepelí a krví potřísněným pírkem, která k Assassin’s Creed neodmyslitelně patřila po několik prvních dílů.

Za starých Assassinů bylo líp!

Ale teď už k samotné hratelnosti. Jistě vás zajímá, jak se to tedy má s tím návratem ke kořenům. Opravdu se Assassin's Creed Mirage hraje jako první díly? Opravdu se vrací parkour, skryté čepele a primárně kradmý přístup?

Z toho, co jsem měl možnost vyzkoušet, tato tvrzení mohu jedině potvrdit. Ne, není to nová hra. Budete opět hrát Assassina, předem víte, jak se hraje a překvapí vás tu máloco. Jenže tohohle Assassina jste nehráli už spoustu let a díky tomu je opravdu osvěžující.

Byť jsem se nemohl proběhnout po úplně celém Bagdádu, ze hry jasně čišelo, jak je malá. Nechápejte mě špatně, město je stále obrovské a při výhledu z neodmyslitelných věží vám stovky uliček s nespočtem domečků a záplavou detailů vezmou dech.

Ale zároveň víte, že si tu prostě nesednete na koně a nepojedete tryskem deset minut jedním směrem, než se někam dostanete. A za mě je tohle lahůdka. Je vidět, že když se tvůrci neženou do šířky, začne to pěkně houstnout.

Ulice jsou plné smysluplných maličkostí, všude se to hemží lidmi, kteří navíc skvěle reagují na vaše počínání. Tedy, když do nich vrážíte, nemají z toho zrovna radost, nebo když před jejich zraky někoho zabijete, dají se na zběsilý úprk plný řevu.

Ale když jsem třeba jen seskočil ze střechy, tak se někdo lekl, druhý zalapal po dechu a třetí udělal uznalé „wooow“ a já měl díky tomu pocit, že Bagdád není jen kulisa, ale živoucí město. Ale primárně je to samozřejmě hřiště, nad jehož designem musím smeknout.

Zabijácký větroplach

Ať už jsem se z jedné střechy vydal libovolným směrem, počítalo se s tím. Je to skutečně jak v prvních dílech, tedy samá stříška, samý trámek, sem tam nějaké to lano, dobře rostlý strom, tyč na zhoupnutí, případně sloupek, který se pod vaší vahou začne hroutit, ale ve váš prospěch směrem na druhou střechu. Úprky před strážemi jsou vzrušující, plné zoufalství a úlevy, když konečně najdete nějakou schovku.

zdroj: Ubisoft

A ano, stealth hraje skutečně prim a není úplně přímočarý. Je to samozřejmě o zvyku, ale zemřel jsem třikrát, než jsem vyřešil získání bedny s čajem z jednoho domu, v němž bylo všehovšudy pět stráží. Kolem domu nebylo žádné křoví, do něhož bych mohl hvizdem lákat těžkooděnce.

Přímočarý přístup mi taky nevyšel, protože toho Basim mnoho nevydrží a já ještě nebyl pořádně uvyklý bojovému tempu. Souboje jsou obecně vzato jednoduché a když si správně načasujete vykrytí útoku, odemkne se vám pěkná dorážečka. V opačném případě dostanete nakládačku, takže kontrování představuje riziko, díky němuž je šerm příjemnou výzvou.

Nakonec jsem to zkusil vrhacími noži z protější stříšky, po nichž následovala kouřová bomba, do níž jsem zběsile vskočil a zbylým strážím lámajících se těžkým kašlem jsem rozdával skryté čepele. A povedlo se.

Assassin's Creed Mirage ale není vyloženě starou hrou, takže vám nechybí orlí zrak, který vám i skrz zdi odhalí nepřátele, truhly a další prvky, které by vás mohly zajímat. Stejně tak se můžete převtělit do svého orla na nebesích a z výšky si označit všechny protivníky.

A mně tohle spojení starého a nového přijde vlastně hrozně fajn. Ano, jsou to usnadnění, ale dávají vám pocit, že si celou tu kradmou prácičku můžete pořádně naplánovat a když se vám nakonec i povede, je to prostě skvělý pocit.

Tedy pokud zrovna není poblíž stráž s kuší, která ohrožuje vašeho orla. Tento překvapivý prvek odhalený v jednom z trailerů mě už tehdy uchvátil a v praxi nezklamal. Ze hry to dělá zajímavou hádanku, kdy se najednou nemůžete spolehnout na své nadpřirozené smysly a musíte prostě a jednoduše používat oči, najít si cestu ke kušníkovi, zbavit se ho a pak se jako za odměnu porozhlédnout po okolí a označit si cíle.

Dveře, největší nepřítel vraha

Tvůrci si zároveň moc hezky pohráli s přístupovými body, díky nimž je kradmý přístup ještě „detektivnější“. Přímá cesta je zjevná, ale neobejde se bez hlasitého násilí a potenciální smrti (té vaší). Najít otevřené, ale nehlídané dveře už od hráče chce nějaké to pozorování navíc. A snaha i tak často skončí nezdarem.

Spousta dveří je totiž zevnitř zabarikádovaná (a ano, dají se zevnitř natrvalo otevřít, abyste si usnadnili cestu ven), ale asi nejzábavnější jsou zamčené dveře – k těm totiž někde nebo u někoho musí být klíč. Váš orlí zrak vám napoví a pak už jen stačí vymyslet, jak klíč nepozorovaně získat.

zdroj: Ubisoft

Když chcete – a já jsem opravdu chtěl – můžete si dát tu práci a vše zvládnout i bez potřísnění čepele. Klíč ukradnete z opasku nic netušící stráže, do místnosti vstoupíte neslyšně, získáte úkolový předmět, zmizíte ve vlastních stopách a nikdo se o vás vůbec nedozví.

To je ostatně docela důležité, protože tu máme jakýsi systém vaší proslulosti. Ideální je být tichou myškou. Skrytým se ostatně neříká Skrytí pro nic za nic… Když vás ale někdo načapá při vraždění nebo i jen u nezdařeného pokusu o okradení občana (je to jednoduchá postřehová minihra na jedno stisknutí, ale krásně simuluje napětí a riziko krádeže), začnete vcházet ve známost.

Nejprve si jen musíte dát pozor na to, že vás stráže zblízka mohou poznat. Když budete dále neopatrní, nasadí zdejší domobrana na střechy lučištníky a při třech „hvězdičkách“ jak z GTA už zažijete opravdové peklo.

V takových chvílích chcete strhávat ze stěn plakáty s vaší podobiznou, u nichž postávají lidé a mumlají si pod fousy, že vás už někde viděli. Případně můžete podplatit zdejší vyvolávače, aby se o vás už přestali zmiňovat.

zdroj: Foto: Ubisoft

Nic není pravda, vše je dovoleno

Během hraní jsem jen sotva zahlédl další systémy hry, o kterých se tedy nemohu rozpovídat do větších detailů. Nechybí tu RPG prvky s nějakým tím vylepšováním a samozřejmě hromada vybavení, crafting a podobné věci, které přinesly pozdější díly.

V hlavním sídle Skrytých si na nástěnce můžete vyzvednout velkou spoustu kontraktů, tedy vedlejších misí, které vás pověří nejrůznějšími menšími prácičkami, ať už jsou to krádeže, vraždy nebo třeba i doprovod nějaké VIP.

Po příběhové stránce nemám ze tří oddělených ukázek moc ucelený obrázek, ale musím říct, že jsem byl prostě a jednoduše zaháčkovaný. Postavy jsou strašně sympatické, Basimův přerod ze zlodějíčka v profi zabijáka je poutavý a jeho první skutečný kontrakt je velmi dobře navržený.

Zavede vás na bagdádský Bazaar, kde se to hemží luxusním zbožím a vytříbenou společností. Vaším úkolem je odhalit totožnost takzvaného Pokladníka, který se na zdejší aukci chystá vydražit jakousi sponu. A pak ho samozřejmě zabít.

Čeká vás tedy naslouchání rozhovorům, sledování a vyslýchání obchodníků, kteří vám prozradí víc. Úkol má navíc několik cest k řešení. Jeden z obchodníků mi poradil, že ať si na tu sponu připravím velký obnos, ale já jeho rad nedbal. A zaplakal jsem.

Kdybych měl v měšci 150 dinárů, mohl jsem svůj cíl přeplatit, sponu si koupit a tím si získat jeho pozornost a zajistit audienci. Jenže já je krátce před tím rozfofroval za nové vybavení… Musel jsem proto jít po delší cestě a sponu ukrást jinému výherci.

Jenže k Pokladníkovi nemůže přijít jen tak někdo. Musíte se prokázat obchodnickou pečetí. Tu by určitě šlo zase někde ukrást, ale já v tu chvíli viděl jinou přímější cestu – koupit si ji od pochybného obchodníka. Ale pořád jsem neměl ty peníze. Řešení? Krást o sto šest!

zdroj: Ubisoft

Konec dobrý, všechno dobré

Misi jsem nakonec splnil a mé testování hry Assassin's Creed Mirage tím bylo u konce. A byl jsem spokojený jako už dlouho ne (nejsem zrovna fanda posledních dvou dílů). Přestože byla hra streamovaná, což znamená, že běžela jen v 1080p, vypadala krásně.

Bagdád je velmi prosluněné město hrající barvami, což je od ponuré Valhally velice příjemná změna. Prim zde tedy hraje bílá zástavba, ale všechny dodatečné detaily a protékající řeky, kolem nichž se to pěkně zelená, s ní pěkně kontrastují a já už se nemůžu dočkat, až si celý Bagdád prozkoumám svým vlastním tempem, budu se věnovat nejrůznějším zakázkám a těšit se z vyprávění příběhu.

Assassin's Creed Mirage má našlápnuto velmi slibně, byť samozřejmě tři hodiny ani zdaleka nemohou vypovídat o celé hře. Třeba hráče ten parkour rychle omrzí, třeba bude náplň kontraktů až příliš repetitivní, hlavní vraždy málo nápadité a příběh nakonec nebude zajímavý.

Ale z toho, co jsem měl možnost zažít, to tak rozhodně nepůsobí a já i nadále věřím, že tohle bude po dlouhé době Assassin, který mě bude opravdu bavit a nechám v něm mnohem víc hodin než v Odyssey a Valhalle dohromady.

Ty mě totiž svou obrovitostí natolik nebavily, že jsem jim dal maximálně 10 hodin, tedy naprostý zlomek toho, co nabízejí. Zato Mirage slibuje na poměry posledních dílů velmi střídmých 20 hodin, což mi zní prostě tak akorát.

Dočkáme se už 5. října na počítačích a současné i minulé generaci PlayStationu a Xboxu.