Konečně jsem viděl, jak se hraje The Lord of the Rings: Gollum. Německé studio Daedalic si pro novináře připravilo hands-off prezentaci, v níž nám bylo názorně předvedeno, co že to vývojáři ve své stealthové adventuře vlastně s Glumem plánují dělat, a já si po absolvování této půlhodinky připadám maličko jako Frodo, který právě dorazil k Černé bráně Mordoru: Jsem rád, že jsem to konečně spatřil, ale vůbec nevím, jestli se mi chce jít dovnitř.

zdroj: Daedalic Entertainment

Příběh o Glumovi a policajtovi v šedém

Pokud jste dosud nezaznamenali, co že se to v Daedalicu vlastně kutí, základ je tento: Ocitáme se v době těsně před událostmi Společenstva Prstenu, kdy si Glum alias Sméagol alias psychopatický rybožravý exhobit smutně štrádá Středozemí a hledá svého miláška, kterého mu ukradl ten zlovolný Pytlík z Kraje. A protože je Glum Glumem, nebude s případnými hrozbami bojovat napřímo – místo toho se plíží, schovává, zabíjí ze zálohy, šplhá a utíká.

Navíc se chudáček potýká s faktem, že se v něm perou o nadvládu dvě kontrastní osobnosti. A to je právě prvek, který by měl novou hru odlišit od Styxe a jemu podobných nezávislých pokusů o stealthové dobrodružství: Solidních, ale ve finále dost rutinérských a nezajímavých.

V demu nebyla Glumovu vnitřnímu konfliktu věnována zas taková pozornost, většinu času jsme akorát sledovali, jak se náš antihrdina schovává někde v křoví, šplhá po zdech, skáče z římsy na římsu a všeobecně mu chybí jenom špičatá kápě a skrytá čepel k tomu, aby z něj byl asasín. Když na roztříštěnou osobnost ale přišlo, The Lord of the Rings: Gollum ve mně vždycky vzbudil náhlou vlnu zájmu.

Sméagol si neustále povídá sám se sebou: Citlivý a bázlivý Podlez se hádá se zlovolným, nemilosrdným Podrazem, jak by to celé rámcoval starý dobrý Samvěd Křepelka, a jednou za čas dojde k nějakému zásadnímu rozhodnutí, kdy se musíte přiklonit na jednu či druhou stranu.

Glum například spatří hezkého létajícího brouka a může ho buď s nadšením pozorovat, nebo sežrat. Ať se rozhodnete, pro co chcete, musíte svou volbu v krátkém dialogu vyargumentovat své druhé polovičce, abyste ji (a tím pádem sami sebe) přesvědčili. „Brouk je neškodný!“ skučí Podlez. „Mohl by to být špeh Temné věže,“ cedí skrz zuby Podraz. „Ale, ale, ale ten ptáček, co jsme ho zabili posledně, ten byl přece nevinný!“ vzlyká Podlez. Podraz zavrčí. Přikývne. A brouk může žít.

zdroj: Nacon North America

Vaše rozhodnutí v daných klíčových momentech budou posouvat příběh určitým směrem k jednomu z několika konců – a právě vyprávění příběhu je obecně něco, co mě naplňuje určitou nadějí, že Gollum nakonec přece jenom bude stát za to. Už jenom ze stínů naslouchat nespokojenému klábosení mordorských skřetů, kterým se nezamlouvá, že „ti nahoře“ plánují válku, je (aspoň pro mě) fascinující aktivita. A Glum během svého putování v žádném případě nepotká jenom skřety.

V demu se mihla Odula i Nazgûl (i když s tím druhým asi moc nepokecáte), což dává smysl, když se příběh odehrává v Mordoru nebo na jeho hranicích. Ale protože se na značnou část hry podíváte i do Thranduilových síní v Temném hvozdu, kam byl Glum podle Tolkienova příběhu odvlečen Aragornem, potkáte se i se samotným králem elfů a taky s jistým šedým čarodějem.

Konverzace s Gandalfem podle všeho slouží jako jakási páteř celého vyprávění. Zatímco se Glum plíží průsmykem Cirith Ungol a vyhýbá se skřetům, posloucháte výslech, který se odehraje až o mnoho týdnů později. „Chytili tě skřeti?“ ptá se Gandalf. „Nechytili nás, milášku!“ odpovídá plačtivě Sméagol a jeho minulá, ještě nepolapená verze se kolem Sauronových přisluhovačů poslušně proplíží. Tenhle narativní postup se mi velmi líbí a propojuje zdánlivě bezvýznamnou turistiku v Horách stínu se všemi těmi pro Středozem zásadními událostmi, které zakončily Třetí věk.

zdroj: Daedalic Entertainment

Můžeš hýbat prsty?

Potud tedy The Lord of the Rings: Gollum nevypadá ani tak jako Černá brána, jako spíš doširoka otevřené dveře hospody U Zeleného draka. Jenže zatím jsem se rozplýval pouze nad Glumovým osobnostním konfliktem a nad vyprávěním příběhu, a to z dobrého důvodu: Všechno ostatní na mě totiž už tak dobrý dojem v žádném případě neudělalo.

První a nejzásadnější zhřešení studia Daedalic spočívá zkrátka a dobře v tom, jak jeho hra vypadá. Gollum je bohužel dost ošklivý, a to ne jako postava, ale jako hra s nikterak oslnivou prací na modelech a texturách, která se navíc zjevně nemůže rozhodnout, jestli chce vypadat realisticky, nebo stylizovaně.

Dobrá, to by se ještě u relativně budgetového projektu dalo přejít a nenechat si tím pokazit zážitek. Jenže problém je, že Gollum má vyjít už 1. září – a v tuhle chvíli působí po technické stránce naprosto nedodělaně. Animace vypadají, že na nich po nocích dělal nějaký student, především tedy ty v příběhových filmečcích, kde Glum často nedokáže ani ohnout prsty na rukou. A to se pak zkuste jakkoliv ponořit do příběhu.

Jasně, vývojáři na tom všem určitě ještě do vydání zapracují, ale září je už velice blízko a oni by potřebovali máknout ještě na spoustě dalších věcí. Například jejich detektivní režim „Gollum vision“, který vám odhalí nepřátele, schovky a tak dále, v současné chvíli vypadá prostě odporně, jak kdyby se vám rozbil monitor a začal zobrazovat náhodné křiklavé barvy. Nejsou dodělané některé questové triggery, a to dokonce ani v rámci krátkého dema, které nám bylo předvedeno. A celý platforming bohužel vypadá docela nezáživně – prostě jen skáčete z jedné jasně vyznačené římsy na druhou nebo se drápete vzhůru po předem připravených listech.

To je pro mě mimochodem další zdroj mírného zklamání. V předloze je Glum specifický tím, že se jako pavouk dokáže udržet i na téměř vertikálních površích a šplhat, kam se mu zachce, což je možnost, kterou Daedalic hráčům nenabídne. Vývojáři sice tvrdí, že v každé lokaci vždy existuje několik cest, jimiž se můžete vydat, takže plošinovkový postup vpřed nebude striktně lineární, ale žádnou extrémní svobodu pohybu třeba právě po vzoru nejnovějších dílů Assassin’s Creed nečekejte.

zdroj: Daedalic Entertainment

No a tak se plížíte předem danými trasami, hopsáte sem a tam, odlákáváte skřety vrženými kameny, občas některého uškrtíte nebo si zaplavete pod vodou – a nic z toho nepůsobí vyloženě zábavně, natožpak jakkoliv přelomově. Nechci soudit předčasně, ovšem v tuhle chvíli bych byl spíš překvapený, kdyby mě místní stealth a platforming kdovíjak bavily.

Potěšení pro Toma Shippeyho

The Lord of the Rings: Gollum zkrátka působí levně a co do produkčních hodnot nedostatečně, což je velká škoda, protože Tolkienův fanda uvnitř mě je zaujatý spoustou drobných detailů. Glum si do kamenů ve své jeskyni vyrývá roztomilé (a srdcervoucí) obrázky ze svého bývalého hobitího života. V Thranduilových síních ožívá dávná nádhera starého Menegrothu. Postavy citují z legendy o Berenovi a Lúthien. V takových chvílích by mi skoro ani nevadilo, že vznešený Thranduil vypadá jako naprostý šašek, který do Temného hvozdu nejspíš přitancoval rovnou z brazilského karnevalu.

Po zhlédnutí dema v The Lord of the Rings: Gollum moc velké naděje nevkládám. Hezky odvyprávěný příběh pravděpodobně postačí k tomu, aby si všichni fanatici s JRRT vytetovaným na předloktí hru stejně pořídili, ovšem pokud v září na trh nevtrhne výrazně vyladěnější produkt, mainstreamu to stačit nebude.