The Witcher: Nightmare of the Wolf je sympatický, zlý výlet do krutého zaklínačského světa

Netflix to myslí se Zaklínačem vážně, o čemž svědčí i jeho nejnovější animovaný film The Witcher: Nightmare of the Wolf. Ten se věnuje oblíbenému mentorovi Vesemirovi, ovšem za časů, kdy nebyl tak starý, sešlý a sentimentální, užíval si plnými doušky života nájemného zabijáka monster a zimy trávil v ještě stojící, nerozpadlé pevnosti zaklínačů Školy vlka Kaer Morhen.

Místo dalšího Geraltova dobrodružství dostanete temný, emocionálně i vizuálně brutální příběh jeho „otce“, který pravděpodobně spoustě lidí zkazí představu o zaklínačích jakožto sociálně nepříliš obratných kladných hrdinech, kteří to ale jinak s ostatními myslí docela dobře.

zdroj: Netflix

Nightmare of the Wolf (nebo Vlčí sen, pokud máte Netflix v češtině) bere Sapkowského nelásku k černobílým postavám a násobí ji. Producent a scenárista Beau DeMayo se zjevně s gustem začetl do původních románů a rozhodl se, že na rozdíl od her a Geraltovy reality, kde jsou jak monstra, tak zaklínači politováníhodné vymírající druhy, ukáže situaci, v níž davy zfanatizované lůzy (a nějací ti mágové) můžou mít celkem oprávněné důvody k vyplenění zaklínačské pevnosti. Což se mu povedlo… do určité míry.

Jde o dobrý film s pár zmutovanými mouchami. Pyšní se skvělou animací, zajímavými postavami i příjemně nekompromisním světem, ale potřeboval by několik scenáristických úprav. Ty nijak nesouvisí se zaklínačským světem, spíš prostě s filmařským řemeslem – chtělo by to méně zmatků a více jasného vyprávění. Jistě, kanonicky to taky není úplně přesné, těch několik hardcore fanoušků, kteří znají každou repliku nazpaměť, se asi bude rituálně upalovat, protože „Eskel se v Krvi elfů zmínil, že to bylo jinak“, ale těm se nezavděčí žádná adaptace.

Mutant člověku vlkem

Slabiny, ne ovšem zásadní chyby, vylézají na povrch až ke konci filmu. Na jeho začátku uvidíte Vesemira takového, jak je vylíčený v rozšířeném příběhovém pozadí skrze Gwent a zápisky z tří her od CD Projektu. Tedy notně zhýralého, nekompromisního lovce monster, který s lidmi moc nesoucítí a hlavní je pro něj lov monster a následné využití financí na krátké záblesky luxusního života.

Není v tom sám, zaklínači z Kaer Morhen jsou zde vyobrazeni na vrcholu slávy. Vedeni starým Deglanem si užívají boj i následné pijatiky a jejich největším problémem je, koho si vyberou do postele a kdy přijde další tučný kontrakt. Mezitím cvičí děti, z nichž půlka zemře předtím, než půlku zbylých pozabíjí zkouška trav.

Ne, zaklínači rozhodně nejsou nějakým vznešeným řádem zabijáků monster, mezi které by zapadli Skywalker i Kenobi. DeMayo vytváří mnohem realističtější podobu nájemných lovců, kteří si sebou nesou spousty ran na duši (většinu z nich ostatně proměněncům prodali vlastní rodiče) a rozhodně se s vnějším světem nehodlají kamarádit.

Je to sympatický přístup, který se ještě prohloubí během, bohužel občas překotně vyprávěné, zápletky. Vesemir se připlete k boji s lešijem, který vykazuje známky nestandardního chování. Což našeho zaklínače zas tolik nerozhodí, stejně jako pár mrtvých dětí, jejichž krvavý osud ilustruje, že tvůrci si servítky brát rozhodně nehodlají.

Zároveň ale Vesemirova netečnost vede k tomu, že proti zaklínačům se u kaedwenského dvora zvedají nespokojené hlasy v čele s bývalou žačkou Arethusy, čarodějkou Tetrou, která se chce v čele davu puristů zbavit mutantské špíny. Do toho se přimotá i jeden všem známý elf a spouští se řetězec odhalení, která vedou k tomu, že vlastně nevíte, jestli si náhodou nezaslouží zabít úplně všichni. Což celkem odpovídá Sapkowského knižnímu poselství: Všichni jsou monstra, jen někteří se o to neprosili.

Trevor Vesemir Belmont von Kaedwen

K tomu, jak scénář pracuje se zvraty a jednotlivými postavami, bych ovšem měl pár výhrad. V první řadě je sympaticky nesympatický Vesemir hodně podobný jinému antihrdinovi z jiného animovaného kusu z dílny Netflixu – Trevoru Belmontovi z Castlevanie. Samozřejmě to vychází z faktu, že oba jsou světem odvržení lovci monster, ale občas mi tihle šermíři, kteří uprostřed akce i při občasném klidném hovoru u ohně cynicky hláškují, splývali.

Nepomáhá ani skutečnost, že Vesemira dabuje Theo James, který v Castlevanii ztvárnil Hectora, ani to, že animace studia Mir je na podobně špičkové úrovni, ale i v podobném stylu jako animace Powerhouse Animations, kteří stojí za Castlevanií.

Logicky nejvíc času je věnováno Vesemirovi, a to včetně krátkého výletu do jeho dětství, kde se dozvíte, jak se stal zaklínačem. Zamrzí ale, že se trochu větší péče nedočkalo aspoň pár dalších zaklínačů. Z davu Kaer Morhen vystupují přesně tři další, přičemž jen jeden z nich, Deglan, má nějaké výraznější příběhové pozadí. Zamrzelo mě to obzvlášť u excentrického Luky, který si říkal o trochu delší čas na obrazovce. Právě tenhle nedostatek v prokreslení vedlejších zaklínačských postav ubírá na síle samotnému finále.

Neznamená to, že jedinou prokreslenou postavou je Vesemir: Pozornost se zaměřuje na něj, na čarodějku Tetru a na dva další aktéry. Je to logické, protože Nightmare of the Wolf má jen hodinu dvacet minut a už tak tu sledujeme opravdu nahuštěné příběhové veletoče. Myslím, že by film klidně snesl dalších dvacet minut stopáže a větší expozici klíčových scén a vedlejších postav. Mohl se natáhnout i epický finiš, který představuje důležitou událost v Geraltově univerzu, a celkově mohlo jít o film, který vám vyrazí dech, ne vás „jen“ dobře pobaví.

zdroj: Foto: Netflix

Po technické stránce není snímku co vytknout. Je vidět, že Netflix nešetří (animované filmy a seriály umí být opravdu drahé), a tak sledujete bombastickou akci, samozřejmě silně stylizovanou, která se nemusí uchylovat k trikům, jako jsou statické obrazovky s minimem pohybu, pomocí nichž jiná animační studia šetří.

Nejvíc pozornosti virtuální kamery si užije Vesemir následovaný Tetrou, která má díky animacím konečně šanci ukázat, co by mohla umět čarodějka z Arethusy, kdyby ji neomezovaly digitální triky a rozpočet hraného filmu. Dabing je, nepřekvapivě, skvělý: Zaujme jak zmíněný Theo James, tak i Graham McTavish (Dracula z Castlevanie, Dvalin z Hobita a budoucí Dijkstra v hraném Zaklínači) jako Deglan a Mary McDonnell (prezidentka z Battlestar Galacticy) jako šlechtična Zerbst. A v jedné roli představí svůj neskutečný hlasový potenciál i legendární herní dabérka Jennifer Hale. Film si můžete pustit i s českým dabingem, což je velmi sympatické, ale pokud můžete, radím vám, abyste se drželi originálu.

Ztracený čas? V žádném případě

Celkově je The Witcher: Nightmare of the Wolf povedeným, zábavným snímkem, který patří k tomu nejlepšímu, co k zaklínačskému univerzu v rámci televize vzniklo. Uznávám, že konkurence není tak velká, ale jsem si jistý, že hardcore fanoušky bude příběh mladého Vesemira iritovat rozhodně méně než hraný seriál.

Pokud se najde někdo, kdo zná Zaklínače jen z her, bude asi občas zmatený, protože Vesemirův příběh stojí mnohem víc na myšlenkách a příběhovém pozadí knižního originálu. Stoprocentně si ale nebudete po uplynulých osmdesáti minutách rvát vlasy z pocitu ztraceného času.

Jen malá douška na závěr: Neopakujte, prosím, chybu mnoha médií, Nightmare of the Wolf není „anime“, jde prostě o animovaný film americké produkce s korejským animačním studiem. S japonským anime skutečně nemá nic společného.