Jsem velký fanoušek Batmana, a díky spolupráci s nakladatelstvím Crew se mi do rukou dostal nový výtisk ze série Legendy DC, který vypráví skvělý a unikátní čtyřdílný příběh Batman: Kult. Odkazy brutálního a temného příběhu najdeme nejen ve hře Batman: Arkham Knight, konkrétně ve vedlejším úkole Lamb to Slaughter, ale třeba také v závěru Nolanovy trilogie Temný rytíř povstal.
Příběh Kultu se datuje až do konce 80. let, do stejného období, kdy zahalený křižák pořádně přitlačil na krkavici syrovosti, drsnosti a temné atmosféře, kterou mu vetkl převážně Millerův Návrat temného rytíře. A v podobném duchu, navíc s evokativní vizuální stránkou, pokračoval i scenárista Jim Starlin s kreslířem Berniem Wrightsonem.
Když se podíváte, pod čím jsou tihle pánové jinak podepsáni, je vám hned jasné, že v rukách držíte něco jedinečného. Starlin mimo jiné stojí za veleznámou sérií The Infinity War od Marvelu, pomáhal stvořit dnes už etablované postavy Thanose, Draxe, Gamory a Nebuly. Pro DC pak napsal příběh Smrt v rodině, ve kterém nemilosrdně a brutálně odkrágloval tehdejšího Robina, Jasona Todda (byť o jeho osudu telefonicky rozhodovali sami čtenáři voláním na jedno ze dvou dostupných čísel). Už teď by vám ale mělo být jasné, že Starlin se kontroverze neštítí a nejinak tomu je i v případě Kultu.
Opomenout nesmíme ani dramatický vizuál. Ilustrátor Wrightson má bohaté zkušensoti s hororem, nakreslil například adaptaci Frankensteina a ilustroval díla Edgara Allana Poea, či H. P. Lovecrafta, pro DC se pak podílel na vzniku postavy Swamp Thing. No a velmi důležitým dílkem fantastické grafické skládačky je i malíř William Wray, který se nebojí expresivních a kontrastních barev, jež na vás ze stránek doslova křičí.
Pád na dno
Máme tedy tým talentovaných a špičkových autorů. Copak si pro ušatého superhrdinu s odporem k dennímu světlu přichystali? Uf, kde začít? S první stránkou okamžitě naskakujete do rozjetého vlaku. Batman je zajat a mučen podivnou sektou, která v kanálech pod Gothamem bere zákon do vlastních rukou a fanaticky následuje jáhna Blackfira. Záhadného mystika, který se tváří, že vlastně s Batmanem sdílí cíle – dostat kriminální špínu z ulic Gothamu. Na rozdíl od Temného rytíře se ale nezdráhá použít násilí a uchýlit se i k vraždě.
Jenže Blackfirovy cíle samozřejmě altruistické nejsou a sleduje vlastní záměry. Batman si v příběhu sáhne na samotné dno a je jednoduché najít paralely se snímkem Temný rytíř povstal od Nolana. Prohoďte Banea za Blackfirea a podobnost vám bude očividná.
zdroj:
Nakladatelství CREW
A to se ostatně týká i příběhového oblouku zlomeného superhrdiny, který se snaží překonat vlastní strach, trauma a opět vyrvat Gotham ze spárů arogantního šílence. Je jednoduché přijít na to, proč Kult mezi čtenáři v roce 1988 způsobil nemalé pozdvižení a kontroverzi. Bez spoilerů – ukáže se, že Batman je taky jenom chybující člověk. A aby jeho pád na dno s následnou cestou z jámy na slunce měly pořádnou váhu a byly totální, musí se jeho psychika rozsypat jako roztříštěné sklo.
Komiksu se to daří vyobrazovat na výbornou, bez sebemenšího zaváhání a se syrovostí sobě vlastní. Ke Kultu byste měli přistupovat s otevřenou hlavou, protože vám představí Batmana takového, jakého ho vlastně asi nechcete vidět – lidského, zlomeného, smrtelného a bezmocného.
Uhrančivý vizuál
S pohnutým osudem Temného rytíře se pojí i vážná témata, do kterých se komiks nebojí opřít. Ať už je to fanatické náboženství, nebo kult osobnosti, který varuje před slepým následováním samozvaných vůdců a spasitelů. Téma, které je i po letech stále aktuální.
K příběhu mám vlastně jen jedinou připomínku. Podobně jako například v Millerově Návratu Temného rytíře se i tady část událostí z ulic Gothamu odvypráví skrz televizní zpravodaje. Expozice pomocí neměnné mluvící hlavy ale podle mě zbytečně zabíjí tempo, obzvlášť v poslední čtvrtině knihy, kde máte i několik stran sice výborných popisů, ale bez zajímavých obrazců.
A to je škoda, protože fantastický vizuál za skvělým příběhem nezaostává ani o krok. Výjevy, které se neštítí mrtvol a brutality, jsou špinavé, neuhlazené, expresivní. Díky skvěle ztvárněným halucinacím si nebudete jistí, co je realita a co jen Batmanova představivost. Ze všeho toho chaosu navíc parádně vystupují barvy.
zdroj:
Nakladatelství CREW
Mám rád, když se ilustrátoři nebojí kontrastních a sytých barev, když pracují s celou barevnou paletou a klidně výraznému výsledku obětují realismus. A proto me Kult uhranul na první dobrou. Červená a modrá, žlutá a modrá, sytě oranžová, zelená v šarlatovém moři... Kult hýří barvami a přitom rozhodně nejde o nějaké pestrobarevné čtivo pro děti. Akcent podtrhuje drama a akci: Rudý cákanec krve na modré televizní obrazovce nebo žlutozelený příval krys v azurové modři kanalizačních vod.
Zkrátka, když ilustrace na stránce zabírá větší plochu, rozhodně má co říct.
Batman: Kult je skvělý. Neotřelý příběh, který kdysi ukázal neomylného Temného rytíře v úplně jiném světle. Dospělý, nesmiřitelný, s evokativní kresbou. Pro fanoušky Batmana povinnost. Pro ty, kteří toho o zahaleném křižákovi moc nečetli, se zase nabízí trochu jiný pohled na superhrdinu, který má najednou problém sám se sebou a nezbývá mu moc sil, aby kolem sebe metal batarangy a hrozivě dřepěl na zádech gothamských chrličů.
