Jestli vynikající středověké simulaci Crusader Kings III po vydání něco chybělo, byla to určitě možnost stvořit vlastního unikátního vládce. Párkrát je samozřejmě skvělé dovést ke slávě Přemyslovce nebo se ujmout libovolné jiné skutečné dynastie, ale pak si člověk zkrátka chce zkusit, jak by to s Čechami dopadlo, kdyby jim v roce 1066 vládl dvoumetrový, vysoce inteligentní zoroastrián jménem Žblorp Druhý.
Ode dneška se do prznění historie můžete zvesela pustit, a to díky patchi 1.2, jehož nejvýraznějším přídavkem je právě velkorysý systém designování vlastních králů, hrabat a knížat.
Pokud máte čas na šestiminutové video výše, určitě si ho pusťte, protože je doopravdy vtipné a možnosti nového editoru hezky demonstruje, ale pro vás, kteří preferujete psaný text, shrnu jeho hlavní taháky.
Tedy, vlastně možná jediný komplexní tahák: Upravit si můžete všechno. Samozřejmě vzhled, a to pomocí desítek nejrůznějších sliderů, ale taky jméno postavy, dynastie, království, podobu rodového erbu (i když tam jste omezení možnostmi náhodného generování), počet dětí, věk, vzdělání, schopnosti dědičné i naučené.
Jen si dávejte pozor – každá pozitivní úprava vás stojí určitý počet bodů, a pokud přesáhnete čtyřstovku, hra vám neumožní za takovou postavu získat žádné achievementy. Jestli vám na nich nezáleží, klidně z hlíny uplácejte bezchybného poloboha. Třeba bude ještě úspěšnější než náš slavný král Hrabiš Hrabišic z LongPlaye Crusader Kings II.
Ani dalších novinek není málo. Vesměs jde o drobná, ale vítaná vylepšení zážitku, která dohromady shrnuje tento blogový příspěvek. Líbí se mi například možnost u každé postavy vidět seznam všech lidí, které sprovodila ze světa (ať už v bitvě, na popravčím špalku, nebo dýkou do zad). No a možnost vydírat dvorního kněze, aby podporoval vaši vládu, i když vás třeba bytostně nesnáší, je samozřejmě taky vítaná.
Patch 1.2 přináší i změny uživatelského rozhraní, nové eventy, jedno nové náboženství a ještě o něco odpornější portréty chudáků, mezi jejichž vlastnosti patří „ošklivý“. Být grafikem v Paradoxu je asi někdy opravdu zábavné.
